Olomoucká zooložka studiem zvuků nosorožců pomáhá k jejich záchraně
Jakub PatočkaOlomoucká univerzita se pochlubila prací své zooložky Ivany Cinkové, jejíž výzkumy přispívají k záchraně kriticky ohrožených nosorožců Cottonových a tuponosých.
„O komunikaci nosorožců se donedávna skoro nic nevědělo. Nosorožci tuponosí a Cottonovi mají ze všech šesti druhů nosorožců nejvyvinutější sociální systém. Mají poměrně rozsáhlý hlasový repertoár a je pro ně důležitá čichová komunikace — samci si značí teritorium močí a trusem. Proto jsem se problematikou sociálního chování a komunikace nosorožců začala již před deseti lety zabývat,“ cituje tisková zpráva olomoucké univerzity Ivanu Cinkovou.
Olomoucká zooložka věří, že hlubší porozumění hlasové i čichové komunikaci nosorožců tuponosých a Cottonových bude možno využít pro záchranu kriticky ohrožených druhů. Cinková při své práci tráví měsíce ve volné přírodě v Africe či v zoo, stopuje nosorožce, přenáší jejich trus, nahrává jejich hlasy a sleduje reakce vzácných lichokopytníků na pořízené playbacky. S výsledky seznamuje veřejnost, publikuje v prestižních odborných časopisech.
Nosorožci Cottonovi (někdy též nazývaní jako severní nosorožci bílí) a tuponosí byli teprve nedávno odlišeni jako dva samostatné druhy. Oba druhy jsou rozdílné morfologicky, vzhledem, geneticky i přirozeným rozšířením. Nosorožec tuponosý se vyskytuje v jižní Africe, kdežto nosorožec Cottonův obývá Afriku střední. „Zjistili jsme, že jde oba druhy rozpoznat s vysokou pravděpodobností i pouze na základě jejich kontaktních hlasů,“ uvedla Cinková pro Deník Referendum.
Foto Ivana Cinková
Jak si nosorožci povídají
Při bádání vycházela z toho, že oba zkoumané druhy nosorožců jako jediné používají kontaktní hlasy. Zvířata je užívají nejčastěji k pozdravu při setkání jedinců z různých skupin nebo se jimi navzájem volají, když se ztratí.
„Kontaktní hlasy jsme s kolegou analyzovali, abychom poznali, jaké informace si takto nosorožci sdělují. Zjistili jsme, že pouze na základě hlasu je možné s velkou pravděpodobností určit identitu komunikujícího jedince. Hlasy dospělých samců by mohly obsahovat informace o jejich dominantním nebo submisivním postavení. Liší se hlasy u mladých a starších zvířat. Na základě hlasu lze zjistit, zda je zvíře izolované, nebo je se svou skupinou,“ vysvětluje vědkyně.
Druhým krokem pak byly experimenty s playbacky nosorožců. Jednatřicetiletá studentka doktorského studia je nahrávala především v zoo a pak je ve volné přírodě zvířatům pouštěla. „Výsledkem bylo, že nejintenzivněji reagovali teritoriální samci. Běželi k reproduktoru, označkovali si teritorium, snažili se najít zvíře, které mělo hlas vydávat. Je z toho patrné, jak silně hlasy stimulují jejich sociální chování,“ cituje Ivanu Cinkovou tisková zpráva olomoucké univerzity.
Obdobně získávají nosorožci podněty i čichem, který mají na rozdíl od zraku velmi vyvinutý. „Vyprazdňují se na společných hnojištích, čichají k trusu. Nevědělo se, zda tak zjišťují nějaké informace. Proto jsem dělala pokusy s trusem, kdy jsem na jejich hnojiště dala trus cizího nosorožce, jestli budou reagovat. Největší odezvu to opět mělo u samců. Běhali okolo, trus přeznačkovávali,“ doplnila Cinková.
