Zpráva o zachycení vlka fotopastí na pravém břehu Lipna před pár dny vyvolala nejen nadšený ohlas mnoha milovníků velkých šelem a vědců-zoologů, ale také velký zájem médií. Jak by taky ne — zmíněné snímky jsou jedinými věrohodnými důkazy o výskytu divokého vlka v oblasti Šumavy za posledních deset let. Výzkumníci z Alka Wildlife, v rámci jejichž výzkumu rysa ostrovida se podařilo náhodou zachytit i tuto vzácnou psovitou šelmu, se domnívají, že se jedná o samostatného migrujícího jedince.

O jeho původu je zatím možné jen spekulovat, protože není k dispozici vzorek na analýzu DNA pro porovnání s populacemi vlků v Německu, Polsku nebo v Karpatech. Jisté však je, že než dorazil do okolí obce Loučovice nedaleko lipenské přehradní hráze, musel urazit úctyhodně dlouhou trasu, která nejspíše z velké části vedla také kulturní krajinou, ať již českou, německou nebo rakouskou.

Vlci jsou poměrně přizpůsobivé šelmy a dokáží obývat i území člověkem silně pozměněné či stále využívané. Samozřejmě, pokud by si mohli vybrat, dali by jistě přednost krajině lesnaté s minimem lidského osídlení. Takových oblastí však v Evropě už příliš nezbývá.

Naštěstí, pokud nejsou tito houževnatí tvorové přímo legálně likvidováni — jako se tomu děje například na Slovensku —, daří se jim šířit do teritorií, kde bývali stejně běžní, jako jsou dnes u nás třeba lišky. K životu potřebují především dostatek kořisti: jelenů, divočáků a srnců či klidná místa pro vyvedení mláďat a prostor pro své toulky a obživu. To vše nalézají i v mnoha kulturních krajinách v těsné blízkosti lidského osídlení.

Ukázkově to předvedl vlčí pár, který se již od podzimu 2013 pohyboval v oblasti Kokořínska a na jaře následujícího roku zde v nově rozšířené části CHKO Kokořínsko-Máchův kraj vyvedl tři vlčata, což se opět podařilo doložit díky fotopastem, tentokrát Správy tamní CHKO. Zdejší zajímavá skalnatá a rovinatá krajina v okolí velkých rybníků mě nalákala k návštěvě začátkem loňského podzimu právě díky přítomnosti vlků uprostřed Čech.

Dosud jsem se totiž při své práci — monitoringu a ochraně velkých šelem — setkávala s těmito zvířaty či jejich pobytovými znaky jen ve strmých kopcích a rozsáhlých lesích karpatských pohoří, v Beskydech a slovenských Kysucích. A nutno dodat, že v moravských Beskydech, ačkoli se zde pohybuji nejčastěji (šelmy sleduji již osm let) a o výskytu vlků zde se mluví již téměř dvě desetiletí, se mi podařilo jejich stopy či trus nalézt jen výjimečně.