Česká televize třídílným dokumentem připomíná mimořádnou osobnost britského přírodovědce a popularizátora, autora dlouhé řady dokumentárních cyklů a knih. Dokumentární série natočená v roce 2012 umožňuje seznámení s šesti desítkami jeho cest za poznáním přírody. Zprostředkuje toto poznání veřejnosti ve světě, který se za ono dlouhé období výrazně změnil, stejně jako se vyvinula přírodověda nebo technika filmařské práce.

↗

Scéna, v níž David Attenborough předvádí, jak obtížné je vylekat lenochoda, je dodnes hitem YouTube. Foto repro DR z vysílání BBC

Trpělivý i hravý uličník

Na Davida Attenborougha (narozen 8. května 1926 v Londýně) by se dala vztáhnout slova z pera jeho britského krajana Johna R. R. Tolkiena, jimiž popsal jednoho z hlavních hrdinů svého mytického světa: „s ptáky i zvířaty dovedl mluvit jazykem, jenž srdce otevírá“. Tolkienův čaroděj Gandalf i jeho kolega Radagast se vyznačovali trpělivostí, s níž dovedli naslouchat lidem, trpaslíkům stejně jako ostatním živým tvorům a být jim tak blízcí, až se zdáli jedněmi z nich.

Když v prvním dílu série Attenborough vypráví o tom, jak střílením hrachového zrnka z foukačky oklamal roztouženého samce jistého druhu zlaté mušky, a ten se stále znovu plný vervy vrhal za prudce letícím projektilem velikosti blízké objektu jeho touhy, až musel být úplně na pokraji sil, spíš než vědce připomíná uličníka ze sousedství, který pana Mušáka sice trochu škádlí, ale jinak k němu chová patřičný respekt.

Tato směs hravosti, jistého ostychu a obdivu je pro přístup britského dokumentaristy typická. Ať již se vydává do světa savců, plazů, bezobratlých či rostlin, jeho vystupování tak trochu připomíná cestovatele obdivujícího památky zanechané vysokou kulturou minulosti. Jen s tím rozdílem, že jeho obdiv je věnován kultuře dosud živé, projevující se každý den tisíci drobnými pozoruhodnými detaily.

V pořadu Jantarový stroj času (Amber Time Machine, 2004) bezmála osmdesátiletý dokumentarista například pátral po totožnosti různých živočichů skrytých v kousku jantaru, který dostal od své adoptivní sestry, když mu bylo dvanáct let. Hledání skrytých pokladů, cesty proti proudu času a úžas z objevů jsou ale příznačné pro celou jeho tvorbu.

Příroda a BBC: dvě osudové lásky

Dá se říci, že rodák ze starobylého Isleworthu v dnešním západním Londýně zasvětil svůj život dvěma osudovým láskám: přírodě a BBC. Už od dětství Davida více než vše ostatní zajímala příroda, studium zoologie a geologie v Cambridgi bylo proto přirozenou volbou. Po dvouleté vojenské službě u námořnictva našel první zaměstnání jako nakladatelský redaktor, ale práce ho neuspokojovala. Pokusil se tedy uplatnit ve veřejnoprávním rozhlasu.

Nikoli rozhlas, ale tehdy začínající televize se nakonec stala jeho osudem. V BBC začal na plný úvazek pracovat již v roce 1952. Jeho první velkou dokumentární řadou byla Zoo pátrá (Zoo Quest), která ho v letech 1954-1963 zavedla do mnoha tehdy ještě v pravém smyslu neprobádaných míst divočiny s úkolem přivézt pro britskou zoologickou zahradu vzácná zvířata. Ve veřejnoprávní britské televizi pracoval několik let i jako programový ředitel, především se však věnoval své zamilované práci, natáčení dokumentů o přírodě.

Dokumentarista Attenborough si nekladl malé cíle. Ve svém stěžejním a vrcholném díle, volné řadě dokumentárních seriálů, „Sérii života“ (The Life Series) se rozhodl zmapovat život na planetě Zemi ze všech možných stran. V prvním ze seriálů, který tak jako všechny ostatní nese v názvu slovo život, Životě na Zemi (Life on Earth, 1979), sledoval život na naší planetě z hlediska vývojových etap, v následující Živé planetě (The Living Planet, 1984) podle jednotlivých druhů prostředí, jež živé organismy formuje. 

Třetí série, Zkoušky života (The Trials of Life, 1990) postupuje podle jednotlivých fází života, od narození až po dávání života. V následujících letech se průvodce živým světem postupně zaměřil na život v oblastech věčného ledu (Life in the Freezer, 1993), skrytý život rostlin (The Private Life of Plants, 1994), život ptáků (The Life of Birds, 1998), savců (The Life of Mammals, 2002), bezobratlých živočichů (The Life in the Undergrowth, 2005) a nakonec obojživelníků a plazů (Life in Cold Blood, 2007). 

Výsledkem bezmála třiceti let práce je okouzlené putování, podané vytříbeným jazykem, a až epické v podání malých i velkých dramat živé přírody. Vypravěč přitom nezůstává vždy jen nezaujatým pozorovatelem, svůj obdiv pro důvtip, moudrost a rozmanitost živého světa dává rád najevo. Tak jako na konci Zkoušek života, kdy na travnatém útesu nad mořskou hladinou líčí celoživotní věrné partnerství majestátních albatrosů.

Kolibříci, červi, lidé

Pokud jde o životní krédo, britský dokumentarista se považuje za agnostika. Na otázku, zda ho jeho práce přírodovědce nepřivedla k víře v Boha stvořitele, uvádí rád následující příměr. 

„Zastánci kreacionismu rádi uvádějí příklady krásných tvorů, jako jsou kolibříci či orchideje. Mně na mysli vytane parazitický červ, který si prožírá cestu očima chlapce sedícího na břehu řeky v západní Africe, aby ho nakonec oslepil. Zeptal bych se jich — chcete mi tvrdit, že tento Bůh, který je podle vás plný milosrdenství, stvořil tohoto červa, který není schopen žít jinak než v oku nevinného dítěte?“

Attenborough jako zastánce evoluce, kritik kreacionismu a „inteligentního plánu“ se v roce 2014 připojil ke kampani vědců v čele s proslulým Richardem Dawkinsem zaměřené proti výuce kreacionismu ve školách.

Pokud jde o jiné veřejně vyslovované názory, od původně skeptického postoje se britský dokumentarista dostal k razantní kritice lidského podílu na globálním oteplování planety. Lidstvo musí omezit svůj početní nárůst, nebo to příroda udělá za ně; ve skutečnosti to již nyní dělá. Attenborough v posledních letech neváhá sáhnout i pro velmi ostrá slova: lidstvo je pro Zemi něco jako nákaza. 

Za života národním pokladem

Svými britskými rodáky je David Attenborough považován bez nadsázky za národní poklad. Dostalo se mu celé řady čestných ocenění britských i mezinárodních vědeckých institucí, která dnes za jeho jménem vytvářejí roztomile bizarní sérii zkratek OM CH CVO CBE FRS FZS FSA. 

Jeho samého jistě víc těší, že se po něm jmenuje pěkná řádka nově objevených druhů živočichů a rostlin, a dokonce i několik živočichů nežijících. Mořský tvor podobný plesiosaurovi, Attenborosaurus conybeari, nosí své rodové jméno na počest toho, kdo objevil, že se tento gigant druhohorních oceánů od plesiosaurů přeci jen v něčem liší.

Autor tohoto sloupku má se Sirem Davidem osobní zkušenost. V letech 1988 až 1991 si britský dokumentarista třikrát našel čas na to, aby odpověděl na dopisy chlapce z Československa, jednoho z jistě ohromného počtu těch, koho nadchly jeho filmy. V prvním z dopisů podtržením zdůraznil, že se ve škole neučil příliš dobře, ale soustředil se vždy na to, co ho nejvíc zajímalo. 

V tom posledním napsal, že navzdory všemu negativnímu je optimistou. Lidstvo se pomalu a tápavě učí poznávat následky svých činů. Nejsem si jistý, zda by dnes byl britský dokumentarista stejně optimistický. Snad by svůj trpělivý a sympatizující nadhled skutečného gentlemana přeci jen i nadále uplatnil na stávající počínání živočišného druhu jménem člověk.

Attenborough — 60 let v divočině. Attenborough: 60 Years in the Wild, Velká Británie, 2012, 3x60 minut.