Přesně před čtyřiceti lety byly vyneseny rozsudky nad členy Hnutí revoluční mládeže, připomíná v hlavním článku Orientace Petr Zídek. „Když předseda senátu JUDr. Antonín Kašpar vyzval 19. března 1971 osoby přítomné v soudní síni Městského soudu v Praze k povstání a vyslechnutí rozsudku jménem republiky, stálo v místnosti pět budoucích ministrů: mezi obžalovanými Ivan Dejmal a Jaroslav Bašta, mezi obhájci Dagmar Burešová a Otakar Motejl. Pátým byl sám soudce Kašpar, který se v roce 1981 stal ministrem spravedlnosti a ve funkci vydržel až do prosince 1989, kdy ho vystřídala právě Dagmar Burešová.“ Z dalších obviněných připomeňme aspoň Petra Uhla, Petrušku Šustrovou, Jana Frolíka a Pavla Šremera. Snažili se „podvrátit“ socialistickou republiku — demokracií. Zabývali se totiž, slovy obžaloby, „koncipováním a rozšiřováním protistátních písemností za účelem vyvolání odporu veřejnosti proti současné politice a vedoucím státním činitelům v ČSSR s cílem docílit na základě takto vyvolaného odporu odstranění socialistického a státního zřízení republiky“.

Jako roztomilou kuriozitku připomeňme, jak se nazývala krycí povolená organizace: „Historicko-sociologický klub s přihlédnutím k futurologii“. Zídek připomíná i jednu epizodu tolik typickou pro hlavního aktéra a poněkud snad i pro poměry té doby. „Petr Uhl žádal od soudců ujištění, že se neřídí pokyny mimosoudních orgánů, nepodíleli se na procesech, které byly později rehabilitovány, nejsou vázáni stranickou disciplínou a (soudci z lidu) nejsou zaměstnanci silových ministerstev, národních výborů a dalších státních institucí. Pokud nedostane na svoje otázky odpověď, nemůže se vyjádřit k podjatosti či nepodjatosti senátu. Soudci se rozhodli neodpovídat a Petr Uhl vzápětí vznesl námitku podjatosti. Podle tehdejšího práva o ní musel rozhodnout vyšší orgán, takže líčení muselo být odročeno.“ „ Značnou část odsouzených první střet s represivním systémem spíše zocelil,“, píše Petr Zídek. „Sedm z nich později podepsalo Chartu 77.“

„Demokracie, o niž se prezident Klaus tak bál, se nakonec u nás zase prosadila a pronásledovaný a málem uštvaný Ladislav Bátora se přece jen stane poradcem na Dobešově ministerstvu školství. Protože je vyhlášený národovec, bude radit na národních školách, jak národně uvědoměle utřít tabuli nebo jak vyvětrat po nenáviděném duchu kosmopolitismu na dětských záchodcích. Protože je rovněž vyhlášený konzervativec, chce si vzít na starost také konzervatoře, kde chce zavést předmět konzervování národa. Plechová konzerva Národní protlak ve vlastní krvi a šťávě bude pak distribuována do školních jídelen, kde si na ni národní potěr rád pochutná.“

„V ostravské zoo se narodilo vůbec první slůně, které se kdy v ČR narodilo. To by bylo veselé. Ale jeho maminka ho nechce. Což je zase smutné. Ne že by na něj byla zlá, ale ani o něj nejeví zájem. Nějak se v té zoo nenaučila být mámou. Uvažuje se proto o zavedení předrodičovské a rodičovské výchovy pro zvířata, zvláště pak slonice. Vyučování bude sestávat z předmětů jako kojení, olizovaní, přitulování, hlazení mateřským chobotem, lechtání, mírné troubení do ouška, prostě všech těch věcí, které mají malá slůňata ráda.“