Když česká policie pomáhá a chrání
Petr UhlPolicejních pochybení bylo podle Petra Uhla ve věci uherskobrodské masové vraždy mnoho. Policisté jsou povinni zasáhnout proti takzvanému aktivnímu střelci vždy. Nesmějí čekat na zásahovou jednotku.
Ocenil jsem postoj Patrika Kunčara (KDU-ČSL), když veřejně řekl, že ho jako starostu Uherského Brodu státní policie zprvu neinformovala vůbec a pak informovala jen nedostatečně o průběhu vražedného útoku v jeho městě a o policejní činnosti při něm a po něm.
Policejních pochybení bylo ve věci uherskobrodské masové vraždy tolik, že to možná přece jen donutí Generální inspekci bezpečnostních sborů postup policie prošetřit a státní orgány vyvodit z toho důsledky. Divím se jen, že ani nikdo z opozice nevolá po odchodu policejního prezidenta a ministra vnitra z funkcí.
Pochybení policistů
Jistě by pomohly interpelace ve Sněmovně. Vhodné by bylo i ustavení sněmovní vyšetřovací komise. Lidé, kteří chtějí věci zametat pod koberec, tvrdí, že tato instituce nemá smysl. Není to pravda, už první výsledek sněmovního vyšetřování aféry pražské Opencard, tedy trestní oznámení komise na státní zástupkyni, jež věc tohoto švindlu dříve dozorovala, bylo dobrým krokem ke změnám v pražském státním zastupitelství a podřízených obvodech.
Tato komise prospěje soustavě státního zastupitelství, jiná vyšetřovací komise by mohla prospět i Policii ČR. Pochybení policie v Uherském Brodě bylo více.
Třem lidem z brodské restaurace Družba se podařilo utéct hlavním vchodem a dalším osmi zadním, služebním. Dva hosté se pokoušeli útočníka zneškodnit, dokonce po něm hodili dvě židle. Pomáhali tím jiným a chránili je. Pak ale do Družby nahlédli dva brodští policisté v neprůstřelných vestách, viděli tam ležet lidi na zemi a muže s pistolí za barovým pultem. Prý na ně i střílel.
Přítomní policisté — tedy jejich nadřízení se rozhodli — nezasahovat a čekat na zásahovou jednotku, která jela až z Brna. Foto repro ČT
Poslali je tam pár minut po začátku vražedného útoku jejich nadřízení. To bylo v pořádku. Ale policisté zase odešli, dokonce opustili dům a stáli před ním. To už vyvolává pochybnosti o správnosti jejich postupu, i když jsem nezaznamenal, že by jim někdo, kdo tam nebyl, vytýkal zbabělost.
Za pár minut přijela posila, asi šest policistů z Brodu, opět v neprůstřelných vestách. To už od lidí, kteří prchli zadem, slyšeli, že zadní vchod je odemknutý a že na záchodě se tam ukrývá osoba, o níž střelec neví.
Nevěděli, zda lidé ležící v restauraci na podlaze jsou mrtví, nebo jak moc jsou zranění. Přesto se v rozporu s vnitřními předpisy rozhodli — tedy jejich nadřízení se rozhodli — nezasahovat a čekat na zásahovou jednotku, která jela až z Brna! Ta přijela za více než půldruhé hodiny.
Podle kuchařky, jež uprchla zadním východem, střílel vrah i po odchodu dvou policistů z restaurace. Další zaměstnanec řekl tisku, že policii „musel“ podepsat mlčenlivost. Doufám, že mu policisté nedali podepsat závazek mlčenlivosti, to by bylo protiprávní. Na podepisování nezákonných závazků je stále část této společnosti citlivá.
Podle dozorujícího státního zástupce Romana Kafky i výsledky pitev naznačují, že oběti zemřely „prakticky okamžitě“. Kafka ale také řekl, že Kovář střílel na těla opakovaně. To je dobíjel střelou do hlavy? A co z toho může pitva prokázat?
Střelcem byl Zdeněk Kovář. Který se sám zastřelil.
Mlčenlivost o policejních pochybeních
Počínání brodských policistů bylo v hrubém rozporu se zákonným posláním policie, které je „pomáhat a chránit“ především životy lidí.
Za nehoráznou považuju kritiku ministra vnitra Chovance, že starosta Kunčar byl moc „upovídaný“. Starosta v televizi řekl, že se v restauraci ještě skrývá jeden člověk — byl to manžel starostovy asistentky, a Kovář se prý zastřelil až pár minut po živém Kunčarově vyjádření v televizi. Tím podle ministra život skrývajícího se muže ohrozil. Kovář ho prý mohl zastřelit, kdyby Kunčarovo vyjádření v televizi zachytil.
Starosta novinářům řekl, že součástí oné, bohužel neposkytnuté, policejní informace, přece mohla být i prosba o mlčenlivost. A to, že se tam ten muž už skoro dvě hodiny schovává v restauraci na záchodě, nevěděl starosta od policie, která mu neřekla vůbec nic, nýbrž od své asistentky. Je to absurdní situace.
Ve Francii, kde šlo na rozdíl od Brodu o teror, ale s obdobným počtem zastřelených, policie jen žádala média, aby se v zájmu úspěšnosti zákroku zdržela informování. Zákon, ani ve Francii a ani v České republice, neumožňuje mlčení nařizovat.
Ani sama policie není vázána úplnou mlčenlivostí, naopak, zákon stanoví, že v trestním řízení informuje veřejnost pomocí médií, ovšem tak, aby to „neohrozilo objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení“. Kdo toto zákonné vymezení může kontrolovat?
Zákon tu policii brání zveřejňovat totožnost, národnost a jiné, podle zákona citlivé údaje, a také chrání děti. Za koaliční vlády Topolánkovy ODS, Kalouskových lidovců a Bursíkových zelených pak přijal zákonodárce „náhubkový“ zákon. Čelilo se jím únikům informací, ale nejen od policistů a úředníků, ale také — a to asi především — od novinářů, vůči nimž se zavedly tresty až do pěti let odnětí svobody.
Zmatená právní úprava stále čeká na změnu. Dnešní utajování totožnosti zastřelených je důsledkem onoho právního potratu. Podle tohoto zákona totiž nyní policie nesměla prozradit v Uherském Brodu jména zastřelených, a ani jméno střelce!
I pohřby zastřelených probíhají anonymně, jen aby se neporušil hloupě napsaný zákon. Je nedůstojné, že při pohřbech obětí hromadné vraždy, o nichž je informována celá česká veřejnost, se z obav před zmateným „náhubkovým“ zákonem nezveřejňují jména zastřelených.
Vady jsou i v dalších zákonech
Brodská tragédie také ukázala, že zákon upravující držení střelných zbraní a vydávání zbrojních průkazů je nebezpečný, ohrožuje veřejnost. Ministr vnitra Jan Kubice prosadil prostřednictvím vlády Petra Nečase, aby doba platnost průkazu nebyla pět, nýbrž deset let, a Sněmovna, včetně sociálnědemokratických poslanců, to přijala... A důvod? Aby se prý snížila zátěž policie, která platnost zbrojních průkazů prodlužuje.
Ukázalo se také, že zásahové jednotky sídlí jen ve starých, tedy „velkých“ krajích. Nic proti zmenšení dostupné vzdálenosti, ale volání po tom, aby byly zřízeny ve všech krajích, by mohlo být kontraproduktivní. Policisté jsou totiž povinni zasáhnout proti takzvanému aktivnímu střelci vždy. Nesmějí čekat na zásahovou jednotku. K tomu musejí být vybaveni a vycvičeni, což v Uherském Brodě možná nebylo.
Uherskobrodská tragédie, respektive její právní dozvuky, tak může přispět k nápravě a k vytvoření podmínek, aby policie mohla lépe pomáhat a chránit.
Zdroj:http://www.lidovky.cz/zachranar-kdyz-jsme-prijeli-nebylo-koho-zachranovat-f9l-/zpravy-domov.aspx?c=A150224_163839_ln_domov_ogo
Podle policie:
14:23 - Objekt byl zajištěn; policisté našli uvnitř devět mrtvých včetně střelce a nezraněného muže, který se schovával na toaletě. http://www.policie.cz/clanek/web-informacni-servis-zpravodajstvi-durazna-vyzva-sdelovacim-prostredkum.aspx
Podle státního zástupce:
Dosavadní výsledky pitev osmi obětí masového vraha z Uherského Brodu ukazují, že zemřely skoro okamžitě, neměly šanci přežít, uvedl dozorující státní zástupce Roman Kafka.
Zdroj:http://www.lidovky.cz/obeti-masakru-v-uherskem-brode-zemrely-okamzite-ukazuji-vysledky-pitev-1om-/zpravy-domov.aspx?c=A150301_124138_ln_domov_sk
"Investigativci" z Lidovek by měli zkusit ověřit tvrzení toho záchranáře. Ty pochybnosti jsou opravdu strašné!
Trápila mě přitom zdánlivě technická otázka: Jak může pitva odhalit, kdy člověk zemřel - když upadl zraněn na zemi, nebo o deset minut později, až když mu vrah dal "ránu z milosti" do hlavy? Že by pan Kafka policii, která neoprávněně nezasahovala, kryl?
Své pochybnosti má i bývalý policajt, dnes poslanec za ČSSD Stanislav Huml, uvedl je - opatrně ovšem - v pořadu Interview ČT 24 v úterý 3.3.
Dodal bych však, že nezodpovědný stát tím, že umožnil každému kdo chce vlastnit zbraň, poslal ve skutečnosti policisty na jatka.
Nelze čekat, že běžní policisté budou tak vycvičeni, aby s minimem rizika dokázali zlikvidovat šíleného střelce. Navíc fluktuace v policii, kterou zavinila řada ministrů zcela bezkoncepčním jednáním, brání řádnému a dlouhodobému výcviku policistů. Ze zkušeností, které my, běžní občané s běžnými policisty máme, si asi lze jen těžko představit účinný a bleskový zásah proti šílencům s revolvery.
Proto se policistům z Uherského Brodu příliš nedivím, že se jim do takových jatek nechtělo. Vinu vidím jednoznačně na straně státu, nikoliv na straně řadových policistů.
Řešení je jediné: co nejrychleji odebrat všem zbraně.
Jiří Vyleťal
Samozřejmě k určení, jak vrah do svých obětí střílel, přispívá také ohledání místa činu. Kulky, které prošly stojícím člověkem, končívají ve stěnách, průstřely ležícím v podlaze. Po děrách ve zdech a v podlate by se mohli poohlédnout investigativní novináři, dokonce i kdyby si někdo pospíšil stopy zločinu zahladit, nebylo by úplně jednoduché udělat to dokonale, nezjistitelně.
Policisté ovšem nemuseli udělat chybu jen ze zbabělosti nebo neschopnosti. Po bitvě je každý generál, ale oni nevěděli, co je útočník zač, dokonce ani jestli je sám, a co má v úmyslu. Je možné, že se dopustili chyby jedenáctého září: předpokládali, že čelí útočníkovi, který drží rukojmí a chce vznést nějaké požadavky, ne masovému vrahovi, který nechce nic jiného než všechny pozabíjet.
11. září jedno z unesených letadel nedoletělo na cíl, protože cestující se dověděli, co únosci dělají, a zaútočili na ně. Kdyby bývalo hned na začátku napadlo posádky letadel, že útočníci chtějí použít letadla jako zbraně a všechny na palubě zabít, vůbec by se nedaly vydírat a neotevřely by pilotní kabiny, ať si útočníci na mezi cestujícími podřežou, koho chtějí. To by pravděpodobně stálo několik letušek a cestujících život, ale pozabíjet všechny by útočníci nedokázali, byli by udoláni přesilou. Letadla by v pořádku přistála na nejbližších letištích, pravděpodobně by většina cestujících přežila, a určitě by se nic nestalo mrakodrapům World Trade Center.
Právě tak dvojice policistů v Uherském Brodě, kdyby věděla, že stojí proti vrahovi, mohla vběhnout v neprůstřelných vestách dovnitř, krýt se navzájem palbou a frontálním útokem střelce zneškodnit, pravděpodobně aniž by byl někdo z policistů vůbec zraněn. Možná by tím ještě zachránili několik lidí z restaurace. Riziko, že útočník, nebo dokonce i policisté, zasáhnou při přestřelce někoho z rukojmí, bylo ve srovnání s vyvražděním celé restaurace naprosto zanedbatelné. Jenomže oni nevěděli, co přesně se děje, a tak si docela dobře mohli myslet, že opatrným vyjednáváním a čekáním na zásahovou jednotku předejdou zbytečným obětem.
Nehledě na to, že spoustu zlého se dá spáchat bez ní (viz třeba Frenštát pod Radhoštěm).
Sice nemám rád takové ty gun-love-libertariány, (pár jich znám), ale tohle "řešení" skutečně nevidím jako účinné.
myslím, že se mýlíte. Ohromná většina lidí z těch, kteří dnes zbraně mají, je má proto, protože jsou dostupné. Kdyby dostupné nebyly, neměla by ty zbraně prostě z toho důvodu, že by si nedala tu přetěžkou práci s tím, zbraně si opatřit. Touha po zbrani by je přešla.
Všimněte si také, prosím, že v USA jsou co chvíli zastřeleni lidé dětmi. Malými dětmi, které se dostaly ke zbrani svých otců. To jsou ty rodinné tragedie, ke kterým by nikdy nemohlo dojít, kdyby doma zbraň prostě nebyla.
Kdyby zbraně mezi lidmi nebyly, neměli by lidé postižení náhlým pomatením smyslů možnost ke zbraním sáhnout. Jejich psychické vykolejení by skončilo možná fackami, kopanci či demolicí nábytku, možná také pobodáním nožem, v nejtragičtějším případě ubodáním jednoho nešťastného člověka. Nikdy však postřílením devíti návštěvníků restaurace, a to nevíme co ještě přijde. Vzpomeňme na nedávný Breivikům případ v Norsku – 75 zastřelených dětí.
Přeji Vám dobrou noc a nám všem hodně štěstí, aby až si ozbrojení lidé, kteří chodí běžně mezi námi, najdou důvod k tomu, proti nám zbraň namířit, si to na poslední chvíli stačili rozmyslet.
Bez lásky ke zbraním a veškerému násilí, Váš Jiří Vyleťal
A takové pomatení smyslů není naštěstí až tak časté. A když k němu dojde, dá se třeba srážet lidi automobilem nebo pustit plyn.
Samozřejmě by neměli mít možnost získat zbrojní průkaz ti, kteří se zbraní neumí zacházet, v co počítám i patřičné uskladnění.
Pan Uhl zmiňuje kritiku starosty Kunčara jako "nehoráznou", bohužel však nevysvětluje proč. Je pravdou, že pan starosta byl upovídanější a na mě působí dojmem, že se mu ve světle kamer docela líbí. Znamená to, že do televize neřekl o muži, který se úspěšně skrýval na toaletě? Možná že by byl informován, kdyby bral více telefony a méně komunikoval s novináři. Ale chápu, že volební kampaň začíná druhý den po volbách...