Sobotní útoky v Kodani jen shodou náhod dopadly o trochu méně krvavě než lednový masakr v Paříži v redakci satirického časopisu. Tentokrát to byl útok na kavárnu, ve které právě probíhalo setkání pod názvem Umění, rouhání a svoboda projevu. Je to podnik s bohatým kulturním programem.

Na tento měsíc jsou naplánována setkání mj. na témata Africký tanec, Ženy u Shakespeara, Psychedelický kytarový rock, Škola hudby. Cílem útočníka mohl být především účastník diskuse švédský karikaturista Lars Vilks. kterému již několik let za karikatury vyhrožují smrtí. Ten tentokrát vyvázl.

Druhý útok o chvíli na to snad stejný pachatel, později dostižený a usmrcený policií, podnikl u synagogy. Neví se ještě o jeho motivech, ale vše nasvědčuje tomu, že mu vadil svobodný kritický projev stejně jako jiné náboženství. Judaismus a islám jsou si obsahově velmi blízké, obě to jsou důsledně monoteistická náboženství, mají podobné předpisy týkající se praktického života.

V rané islámské obci byli Židé pokládáni za její součást. Relativně klidnou historii soužití těchto dvou početně nesouměřitelných komunit narušila až nová doba, totiž politika mocností na Blízkém východě, koncepce států Izraele a Palestina a násilí páchané proti sobě zúčastněnými stranami.

↗

Vůdcové extrémního antiislamismu si netroufají svůj odpor vůči náboženství zaměřit vůči institucionalizovanému křesťanství, vybavenému mohutným mediálním aparátem. Vhodným terčem je početně nepatrná zdejší islámská komunita. Foto Islám v ČR nechceme

Svobodné kritické vyjadřování zjevně vadí stoupencům autoritativně pojatého náboženství. Satira kácí jejich modly, jimž jsou oddaní. Křesťané a mnoho muslimů proti výsměchu a sarkastickým glosám staví stejný kalibr. Proti vyjádření kladou jiné vyjádření. Kritika vede k polemice. Fundamentalističtí fanatici v zájmu svých krutých idolů pohrdají životem, svým, i životem druhých lidí. Na slova a obrázky odpovídají palbou.

11. února došlo v komplexu univerzity v Severní Karolíně (USA) k vraždě tří lidí, Američanů muslimského vyznání. Dvě oběti střelby, sestry ve věku dvacet jedna a devatenáct let, byly oblečené do tradičního muslimského oděvu. Další obětí byl manžel starší z nich. Podle prvních zpráv šlo o lidi angažované v humanitárních aktivitách.

Policie zadržela šestačtyřicetiletého muže, u nějž existuje podezření, že motivem byla nenávist vůči náboženství. Islám posloužil jako oblíbený terč. Vůči náboženstvím většinovým a vlivným se hůře útočí, než vůči převážně imigrační menšině. Zadržený v minulosti publikoval na internetu prohlášení namířená proti různým vyznáním.

V českém antiislamismu, který se v posledních týdnech mimořádně radikalizoval, je nábožensko-polemický motiv vzácný. Souvisí to s celkově slabou pozicí náboženství u nás. Jeho motivy mohou být křesťanské, židovské (kde jde spíš o motiv politický) a kupodivu také buddhistické, zejména v prostředí početně největší a jediné registrované buddhistické náboženské společnosti u nás, v Buddhismu diamantové stezky linie Karma Kagjü.

Přirození vůdcové extrémního antiislamismu, Valentin Kusák (Antimešita) a Martin Konvička (Islám v ČR nechceme) se jeví motivovaní podobně jako americký útočník. Netroufají si svůj odpor vůči náboženství zaměřit vůči institucionalizovanému křesťanství, vybavenému mohutným mediálním aparátem a systematicky pracujícímu na obnově své pozice státního náboženství. 

Vhodným terčem je početně nepatrná zdejší islámská komunita. U svých studentů opakovaně zjišťuji, že ve svých odhadech až stonásobně přeceňují počet lidí, kteří se u nás hlásí k islámu. Základní směr nenávisti antiislamistů je zřejmý z jejich neustálého omílání kritiky islámské rituální porážky halal, která je prakticky totožná s židovským způsobem usmrcení zvířat (košer). Obojí se u nás praktikuje souběžně a kritika jednoho je kritikou druhého.

Jak zabránit protináboženskému násilí 

Proti barbarství projevovanému obousměrně je nutno spojit síly několika složek společnosti. Badatelé, mimo jiné arabisté, islamologové a religionisté by měli následovat příkladu Bronislava Ostřanského, Martina Klapetka a Jana Čuříka a měli by objasňovat souvislosti. Měli by být ochotni vystoupit z akademického závětří a přestat se vymlouvat na složitost problematiky a na ošidnost každé popularizace.

Kdyby se pracovníci médií dali přesvědčit, že mají ještě jiné poslání, než udržet inzerenty a sponzory, kdyby si vážně vzpomněli na roli až frázovitě připomínaných hlídacích psů demokracie, tak by snad dokázali spojit nekompromisně svobodný kritický odstup od držitelů politické a náboženské moci s vyvážeností.

Naučili by se, že není v pořádku u menšin vždy v kontextu kritiky zmiňovat příslušnost („romský výtržník“, „islámský terorista“) a u většinových příslušníků ji zamlčet (sotva uslyšíme o katolickém lupiči nebo českém zloději).

Připojit by se mohly občanské iniciativy podporující soužití ras, etnik, komunit, kultur a náboženství v míru. Dala by se např. očekávat angažovanost Českého helsinského výboru ve věci práva muslimů na státní ochranu svých práv.

Do prostoru církví a náboženských společností by mohla hlasitě promluvit Společnost pro mezináboženský dialog, v níž jsou sdruženi Židé, křesťané, muslimové, Krišnovi oddaní, zenoví buddhisté a další. Nadace Světový Étos — Centrum Prokopios by mohla podpořit nějaké vzdělávací aktivity týkající se soužití muslimů, křesťanů a sekulární většiny společnosti. Snad se nenechaly zakřiknout.

Nemá-li se mezináboženské a protináboženské násilí rozmoct, měl by stát vystupovat jako rázný ochránce svobody a bezpečí všech občanů bez ohledu na příslušnost. Stát by se měl poohlédnout po praktické aplikaci § 5 Zákona o církvích a náboženských společnostech. V něm se deklaruje, že církve a náboženské společnosti, které omezují svobodu, hanobí jiná vyznání, podněcují k nenávisti a ohrožují bezpečnost a zdraví občanů, nemohou vznikat a vyvíjet činnost. Přitom vznikají nebo dlouho existují a činnost vyvíjejí.