Každý z nás asi máme způsob, jak vypnout a duševně odpočívat. Já k tomu účelu používám detektivky, ale abych neměla pocit, že marním čas, snažím se je studovat.

O literární detektivce bylo napsáno mnoho skvělých studií, filozof Miroslav Petříček o nich dokonce napsal filozofický spis. Skrze zločin jako překročení pravidel se dostáváme do spodních pater lidského i společenského myšlení, v nichž můžeme najít poučení o věcech, které v každodenním životě zažívat nechceme, do jejichž prostředí nechceme dobrovolně vstupovat a jejichž emocemi a myšlenkami se normální člověk rovněž zabývat nechce.

Ony však přesto hluboce prostupují celou společností a všichni, ať nás to zajímá nebo ne, neseme jejich důsledky. Proto si myslím, že detektivka má v oddechových žánrech větší význam i hodnotu než třeba červená knihovna nebo kovbojka.

Dramaturgové masmédií o tom samozřejmě vědí svoje. Vědí, že lidé potřebují vzory a touží po spravedlnosti, že milují své hrdiny a litují své uražené a ponížené. K tomu, aby se tak dělo, musí být příběh samozřejmě dobře vymyšlen a ještě lépe napsán. Každý čtenář Charlese Dickense ví, že kolem sentimentálního příběhu s dobrým koncem lze rozestřít hlubokou kritiku společnosti, uštědřit mnohé ponaučení a rozehrát nejedno dobrodružství.

To, co v 19. století byly romány na pokračování, nahradily dnes televizní seriály, a i ony mají všechny možnosti, které měl třeba Charles Dickens nebo Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Vždycky někdo miluje, trpí, bloudí a umírá, a kolem něj se řítí svět peněz a moci a filozofických a náboženských vizí, zuří revoluce, řádí mafie a ulívají se miliony. A mezitím se vraždí. Autor, jakkoli píše o všem, stojí na straně slabých, a spravedlnost třeba ani vždycky nezvítězí, ale je pojmenována.

Ráda se proto dívám v televizi na detektivky, baví mě v nich zkoumat právě tohle. Když někdy mám možnost dívat se na Primě na reprízu seriálu, kde komisařkou je Julie Lascautová, vidím v docela jednoduché, ale svým způsobem působivé podobě například to, jak pozadu jsme proti Francii ve všeobecném vědomí o diskriminaci rasy, pohlaví, náboženství.

↗

V seriálu Vraždy v kruhu vezme spravedlnost do svých rukou policistka tím, že zabije ekologického aktivistu. Foto repro ČT

Julie je žena, která má své starosti s dcerami a partnery, je to však profesionálka, požívající úcty svých podřízených. Z nichž jeden, a to je také důležité, je černoch. Francouzské detektivky (počítám v to i Komisaře Moulina) se velmi silně vyznačují premisou, že zločinec je také člověk, detektivové usvědčeného pachatele intenzivně přemlouvají, aby nedokončil poslední zoufalý čin, nezničil si úplně vlastní život třeba tím, že se už v pasti dopustí poslední vraždy.