Nákladové nádraží? Žádejme nemožné
Matěj StropnickýNákladové nádraží Žižkov navštívilo za poslední dva roky sto tisíc lidí. Hotov je management plán jeho konverze na kulturní centrum. Je tedy čas zahnat developera, začít jednat o výkupu pozemků okolo městem a o jejich přeměně na veřejný park.
Trochu příjemně a trochu nepříjemně mne letos překvapila četba předvolebních materiálů TOP 09 a ČSSD na Praze 3. Příjemně tím, že se oba naši koaliční partneři hlásí k zachování budovy nákladového nádraží a dokonce ke kulturním aktivitám, které tam spolu s mnoha subjekty z oblasti kultury už druhý rok vyvíjíme. Vzpomínám totiž ještě, jak jej chtěla starostka Vladislava Hujová před dvěma lety nerozborně s ODS bourat. Nepříjemně tím, že se k úspěchu obratu ve vývoji nejen budovy, ale celého území nákladového nádraží hlásí najednou jaksi všichni, jako by byl hlavně jejich. Ale tak to chodí nejen v politice.
Budova jako kulturní centrum
Připomeňme krátce, než nastíníme, jak dál, co jsme ve věci nádraží a okolí už udělali. Zelení na Praze 3 sledovali vývoj na nádraží od roku 2006, kdy poprvé zasedli v místním zastupitelstvu. Opakovaně jsme se stavěli proti výstavbě tzv. Jarovské spojky, tedy čtyřproudého protažení Olšanské ulice na městský okruh, kterému měla budova nádraží ustoupit. Teprve na sklonku roku 2010 jsme však s dalšími lidmi zejména z okruhu Galerie Jaroslava Frágnera založili sdružení s provokativním názvem Tady není developerovo. Vytkli jsme si tehdy tři základní cíle: otevřít veřejnou debatu o tomto území a dalších podobných v Praze, prohlásit budovu nádraží památkou a tím zabránit výstavbě oné dálnice a vyhlásit na budoucí podobu území mezinárodní urbanistickou soutěž.
K prohlášení budovy kulturní památkou došlo v roce 2013, nově už za podpory radnice Prahy 3, neboť jsme tuto změnu prosadili do koaliční smlouvy. Od toho okamžiku jsem z pověření Rady městské části zahájil několik paralelních aktivit.