Shodou okolností prožíváme v těchto dnech hned dvě větší aféry, týkající se tajných služeb a tajných policií v přítomnosti i minulosti, jež ukazují v plné šíři stinné stránky existence těchto organizací. Případný vstup Andreje Babiše do vlády znovu otevírá otázku lustrací tajných spolupracovníků StB, které měly sloužit jako nástroj vyrovnání se s minulostí, ve skutečnosti se však staly pouze nástrojem politického boje o jiných nepříliš vhodných způsobech využití nemluvě.

A bývalý pracovník americké tajné služby Edward Snowden odhalil, jakým způsobem americké tajné služby sledovaly v celém světě korespondenci, emaily a telefonáty prakticky kohokoliv včetně takových význačných osobností jako Angela Merkelová nebo papež.

Nyní pro případ, že by byl unesen nebo zlikvidován, hrozí zveřejněním seznamů agentů všech význačnějších tajných služeb, které měly USA k dispozici. Pro řadu států by to byl prvotřídní šok, z něhož by se těžko vzpamatovávaly. Není proto divu, že se ve světě vzmáhá otázka: „Jak dále, co máme dělat, jak se proti takovým věcem máme bránit?“

Odpověď na ni je stručná a jednoduchá: Bez tajných služeb a tajných policií! Tyto organizace nikdy v historii nebyly založeny na demokratických principech, z povahy své činnosti vždy byly ochotny porušovat platné zákony, respektive dodržovat jen ty, které se jim samotným hodily, a tyto zákony si upravovat dle svých potřeb.

Tajné služby jen málokdy sloužily něčemu vskutku pozitivnímu, v drtivé míře naopak mají na svém kontě případy porušování lidských a občanských práv, podporu nedemokratických režimů, násilnosti a jiné zločiny, krádeže průmyslového vlastnictví, odporného vydírání lidí za účelem získání tajných spolupracovníků (je to vůbec nejrozšířenější metoda získávání takovýchto spolupracovníků) a také výraznou podporu přípravy agresivních válek kdekoliv na světě — to vše s mlčenlivou a někdy i otevřenou podporou vlád zemí, jimž slouží.

Je to prostě bič, který si lidstvo ve své nedokonalosti upletlo samo na sebe. Najdou se zajisté takoví, kteří budou nadále existenci tajných služeb a tajných policií obhajovat a ospravedlňovat, budou např. tvrdit, jak jsou v současném světě potřebné pro boj s terorismem, apod.

Tyto „argumenty“ lze velmi snadno vyvrátit. Již vícekrát bylo řečeno, že terorismus nelze potřít ani vojenskou silou, ani činností tajných služeb a tajných policií, ale odstraněním jeho podhoubí v podobě propastné sociální nerovnosti, politické, náboženské a rasové nesnášenlivosti, na němž bují a vegetuje. A to, co nyní vychází najevo o počínání amerických tajných služeb, vzalo svůj počátek právě v boji s terorismem, jak jej vyhlásil prezident Bush v roce 2001.

Lidstvo jako celek prostě musí projevit vůli stát se lepším, vybudovat nový lepší a spravedlivější řád a na jeho základě vytvořit takové podmínky, aby tajných služeb a tajných policií nadále nebylo zapotřebí. Jakákoliv dílčí opatření proti jejich činnosti, například zvyšování „bdělosti a ostražitosti“, technické prostředky zabezpečení proti odposlechům, pokusy o kontrolu těchto organizací demokraticky volenými orgány státu, apod. jsou zbytečná a někdy přímo kontraproduktivní.

Tajné služby a tajné policie si až dosud vždy našly způsoby, jak toto všechno obejít, případně i využít ve svůj prospěch (viz v 50. letech případ plukovníka Światla a v USA mccarthysmus) a nepochybně tak budou činit i v budoucnu. Otázka jejich likvidace by měla být řešena jako součást návrhů na všeobecné a úplné odzbrojení.

Tyto návrhy byly v minulosti vzneseny vícekrát, ale nikdy přitom neřešily problematiku zmíněných organizací, špionáže, utajování a prohloubení vzájemné důvěry mezi lidmi a zeměmi na celém světě.

Právě v neexistenci snahy o řešení této nedílné součásti odzbrojení vidím jeden z hlavních důvodů, proč dosavadní snahy o odzbrojení nebyly korunovány úspěchem. Nyní však si lidé v celém světě — a samozřejmě i u nás - mohou uvědomit, co vše negativního mohou zmíněné organizace přinášet, mohou pochopit, že se přiblížil čas, aby bylo řečeno: „Takto nadále ne!“

Vhodnou příležitost, jak na světovém fóru vystoupit s novými návrhy na všeobecné a úplné odzbrojení, doplněnými o výšezmíněnou problematiku, vidím v příštím roce, kdy budeme vzpomínat stého výročí vzniku první světové války. Byla to osudová a tragická událost, jež na dlouhou dobu zmařila naděje lidstva na pokojný život v míru a stala se počátkem všech běd 20. století.

Chceme, aby nynější 21. století bylo jiné a lepší. Je tedy na nás všech, abychom se o to přičinili. Je to záležitost občanských iniciativ, organizací, bojujících za lidská a občanská práva a všech poctivých lidí na světě. Ti všichni by měli vyvíjet demokratický tlak na vlády svých zemí, aby s iniciativami v uvedeném duchu vystoupily a zahájila se o nich patřičná jednání.

Nebudou jistě jednoduchá a krátkodobá, má-li však lidstvo žít v míru, přátelství a bezpečí před tím, co jsem četl na jednom předvolebním plakátu německé pirátské strany v Berlíně: „Proč chce stát za každou cenu vědět, že já před ním nemám co skrývat?“ - pak asi jiné cesty není.