Ačkoli se s přibližujícími předčasnými volbami pozornost celé české veřejnosti — tentokrát zcela pochopitelně — upře k domácímu dění, a jistě i zde mu budeme věnovat prvořadou pozornost, je na místě neztrácet ze zřetele zásadní děje ve světové politice, které mohou a budou mít odraz i v našem domácím vývoji, ať už se o ně zajímáme či nikoli.

Minulý týden přinesl v zahraniční politice několik mimořádných událostí, které nelze přejít jako náhodné výkyvy. Vcelku tvoří příznaky ponuré tendence: svět povážlivě hrubne. Zejména obě anglosaské demokracie v minulém týdnu ukázaly světu svou surovou, jakoby dekadentní tvář.

V USA exemplárně potrestali Bradleyho Manninga, jehož informace stály u zrodu nejslavnější kauzy organizace WikiLeaks. Je na místě připomenout, že až na jedinou výjimku nikdo z organizátorů a účastníků ohavného mučení ve věznici Abú Ghraib nedostal srovnatelný trest. A souzen nebyl nikdo z účastníků zločinů, které Manning odhalil.

Britská policie zasahovala v redakci deníku Guardian, kde musel před zraky zástupců státu jeho šéfredaktor Alan Rusbridger zničit počítač s daty získanými od informátora Edwarda Snowdena. Guardian dostal nařízeno, že musí data buď zničit, anebo odevzdat. Bizarní událost je hořce komickou reakcí na tupou úřední zvůli, protože Guardian má kopie dat od Snowdena uložena v zahraničí. Jednalo se tak o vyloženě symbolické gesto.

Obřadnému rozbíjení notebooku v redakci Guardianu předcházelo zadržení a devítihodinový výslech Davida Mirandy, přítele reportéra Guardianu Glenna Greenwalda, který díky své spolupráci s Edwardem Snowdenem postupně o rozsáhlých excesech amerických a britských tajných služeb informuje. Postupně vychází najevo skutečně obludný rozsah slídícího aparátu, který de facto zrušil soukromí v elektronické komunikaci.

Britská policie po Mirandovi nechtěla vědět nic jiného než to, o čem se chystá Greenwald ještě psát, a informace z něj páčila hrubým zastrašováním. Připočtěme k tomu situaci Juliana Assange, který se musel před hrozbou vydání do USA přes Švédsko uchýlit na ekvádorskou ambasádu, a Edwarda Snowdena samého, který v Rusku čeká na příležitost proklouznout do nějaké země, jež bude garantovat jeho svobodu. Je na pováženou, že mu to žádná evropská země nenabídla.

Spojené státy i Velká Británie, místo toho, aby se začaly systematicky a poctivě zabývat povážlivým scestím, na němž se ocitly jejich tajné služby, jejichž slídivost přesahuje doslova všechny meze, pokoušejí se drtit ty, kteří o flagrantním zneužívání moci informují. Co provádí americká NSA, musí odmítnout každý, kdo pokládal listovní tajemství za civilizační vymoženost.