Česká pošta a naše anticivilizace
Ondřej VaculíkÚvahy o převedení poboček České pošty na soukromníky, na tzv. franšízy, jsou součástí širšího trendu, kdy se český venkov odcivilizovává. Zanikají obchody i obecní knihovny, pustnou fary, ruší se lokální železniční tratě, zavírají se místní školy.
V našem městečku jsme se státní poštou, tehdy československou, zabývali už v prohlášeních Občanského fóra. Požadovali jsme zkvalitnění jejích služeb a kulturnější prostředí, v němž pošty fungovaly: Stávali jsme tehdy docela příšerné fronty před zpravidla dvěma ze čtyř přepážek v ponuré, špatně větrané místnosti. V té době se u přepážek zejména platily složenky, podávaly dopisy a balíky, vyzvedávaly uložené poštovní zásilky, fungoval telegraf a telefon, občas si někdo vyzvedával důchod, protože ty se jinak roznášely.
Kde jsou doby OF! Bude tomu pětadvacet let, a my jen starší, shrbenější a ještě naštvanější stojíme u týchž dvou poštovních přepážek ze čtyř fronty jen o něco delší.
Rozsah služeb, které Česká pošta poskytuje, se rozšířil, i když telegraf zanikl, veřejný telefon přestali lidé používat; na poště si můžete u Poštovní spořitelny založit účet, pojistit se, prostřednictvím Czech pointu získáte například výpis z rejstříku trestů, lze si tu i něco koupit a lidé tu často u přepážky vyřizují i něco velice složitého, co dlouho trvá, takže délka fronty ještě roste a v místnosti je na padnutí.
Od přepážek se často ozve křik, to když někdo dlouho stál a pak u okénka požadoval něco, co nešlo udělat, nebo se to poště nepodařilo. V duchu jsem vždycky stál na druhé straně přepážky, na straně úřednic uštvaných výrazů, jejichž fluktuace je tak značná, že některé služby se ani nestačí naučit řkouc, že to nejde.
Přesto jsou tu asi dvě statečné a výkonné ženy, o něž se spolehlivost pošty dlouhodobě doslova opírá, například paní Jetelová. Česká pošta zůstala českou i v tom, že za jejími přepážkami pracují hezky česky Češky. Snažím se na ně usmívat a jednat vlídně, protože o to nám v OF tehdy šlo také, a to záleží jenom na nás.
Nejsem žádný expert, abych navrhla, jak to změnit. Vzpomínám jen mlhavě, jak to bylo dřív. Existovaly tabulkové platy a kariérní řád pro poštovní úředníky až po ředitele a vlastně pro všechny státní zaměstnance. (Výši výplaty by měl určovat někdo jiný než příjemce výplaty. Někdo nezávislý, kdo bere v úvahu celý kontext a možnosti.) Ideální by bylo, kdyby platy všech státních úředníků byly navázány na platy poslanců a senátorů a byly určeny tabulkově. Platy učitelů chtěl kdysi takto navázat na poslanecké platy ministr školství Petr Vopěnka. Jenže se mu to nepovedlo. Myšlenka je to ale výborná. Poslanci by si nemohli jen tak zvyšovat platy bez ohledu na platy ostatních státních úředníků, což by je myslím docela motivovalo k sebereflexi. Převodní koeficienty mezi tabulkami různých státních rezortů (policistů, soudců, učitelů, zaměstnanců pošty, lékařů ...) by nebylo možné úplně spravedlivě stanovit předem, ale dolaďovaly by se průběžně. Konec konců jde o platové relace mezi profesemi, které tu vždycky byly a budou a jsou obecně respektovány. Systém odměňování státních zaměstnanců by se tím značně zjednodušil. Rozuměl by mu každý. Platy manažerů údajně za obrovskou zodpovědnost, kterou stejně nemají, by se zmenšily, a tím i jejich bezohledná honba za ziskem do vlastní kapsy.
Budu ráda, když mi někdo vysvětlí, proč tohle nejde.
.....bych se domníval.