V našem městečku jsme se státní poštou, tehdy československou, zabývali už v prohlášeních Občanského fóra. Požadovali jsme zkvalitnění jejích služeb a kulturnější prostředí, v němž pošty fungovaly: Stávali jsme tehdy docela příšerné fronty před zpravidla dvěma ze čtyř přepážek v ponuré, špatně větrané místnosti. V té době se u přepážek zejména platily složenky, podávaly dopisy a balíky, vyzvedávaly uložené poštovní zásilky, fungoval telegraf a telefon, občas si někdo vyzvedával důchod, protože ty se jinak roznášely.

Kde jsou doby OF! Bude tomu pětadvacet let, a my jen starší, shrbenější a ještě naštvanější stojíme u týchž dvou poštovních přepážek ze čtyř fronty jen o něco delší.

Rozsah služeb, které Česká pošta poskytuje, se rozšířil, i když telegraf zanikl, veřejný telefon přestali lidé používat; na poště si můžete u Poštovní spořitelny založit účet, pojistit se, prostřednictvím Czech pointu získáte například výpis z rejstříku trestů, lze si tu i něco koupit a lidé tu často u přepážky vyřizují i něco velice složitého, co dlouho trvá, takže délka fronty ještě roste a v místnosti je na padnutí.

Od přepážek se často ozve křik, to když někdo dlouho stál a pak u okénka požadoval něco, co nešlo udělat, nebo se to poště nepodařilo. V duchu jsem vždycky stál na druhé straně přepážky, na straně úřednic uštvaných výrazů, jejichž fluktuace je tak značná, že některé služby se ani nestačí naučit řkouc, že to nejde.

Přesto jsou tu asi dvě statečné a výkonné ženy, o něž se spolehlivost pošty dlouhodobě doslova opírá, například paní Jetelová. Česká pošta zůstala českou i v tom, že za jejími přepážkami pracují hezky česky Češky. Snažím se na ně usmívat a jednat vlídně, protože o to nám v OF tehdy šlo také, a to záleží jenom na nás.

Pokud vím, tak také ve větších městech na odbavení u přepážky průměrně nějaký čas čekáte, dokud se vaše číslo neobjeví na displeji. Pobočky České pošty patří v menších i ve větších městech vůbec k nejvytíženějším úřadovnám.

Prodělek České pošty ve výši 1,7 miliardy korun za údajně ztrátové služby tedy není zaviněn odlivem zákazníků, u nás je jich snad ještě více, než bylo, čemuž se bráníme. Proto jsme podpořili starostu sousední obce (ta má několik set obyvatel), požadujícího zachování jejich poštovní pobočky. Pokud by poštu tam zrušili, u nás by se fronta zvětšila a ještě více by nebylo kde parkovat. Proč tedy prodělek místo zisku?

Jednak špatným hospodařením vyššího managementu, kam se prý podle mnohých vedoucích pošt, smýkaných nesmyslnými organizačními opatřeními, hojněji dostávají lidé, kteří fungování pošty ani nerozumí, ale o to více mluví o nutnosti ji „restartovat“. Ztrátové mohou být opravdu jenom venkovské pobočky.

↗

Rozsah služeb, které Česká pošta poskytuje, se rozšířil, i když telegraf zanikl, veřejný telefon přestali lidé používat; na poště například můžete prostřednictvím Czech pointu získat výpis z rejstříku trestů. Foto Pavel Ševela, Wikimedia Commons

Uvažuje se o možnosti převést ztrátové poštovní úřady na soukromníky, zavádět tzv. franšízy. Funkci pošty by převzaly třeba místní obchody, hospody… , což je v Německu prý obvyklé. Ministr vnitra Milan Chovanec je v té věci zdrženlivý, „je to záležitost pěti deseti let“ a premiér Bohuslav Sobotka ujišťuje, že Česká pošta zůstane státní a pobočky se nebudou rušit ani v těch nejmenších obcích. Andrej Babiš pro franšízy je. Mohl by je provozovat jeho Agrofert, dodávám.

Myslím, že Bohuslav Sobotka si uvědomuje, že stát je — od našeho založení — zárukou fungování mnohých služeb, k nimž pošta neodmyslitelně patří. V soukromém sektoru my Češi nejsme ochotni sloužit něčemu, co nevynáší podle našich představ. Tak mnohé franšízy jistě zase zaniknou, stejně jako na venkově zanikly mnohé konzumy, které Jednota přepustila soukromníkům. Soukromníka nikdo nepřinutí, aby provozoval nevýhodnou službu. Lukrativita je pro něj důležitější než fakt, že si jeho službu společnost žádá.

Na venkově dochází už delší čas k souběhu několika neblahých jevů: Zanikají obchody i obecní knihovny, pustnou fary a kostely jsou zavřeny, ruší se lokální železniční tratě, zavírají se místní školy a redukují autobusové spoje a vše, co je tzv. ztrátové, vč. ordinací. Čelíme vystěhovávání původního venkova do měst, protože život na venkově začíná být pro jeho obyvatele ztrátový — stále obtížnější obživa, nutnost provozovat v rodině dvě i více aut, protože v dosahu pěšky či veřejným způsobem už není skoro nic.

Venkov se odcivilizovává, což je opačný proces ke státnímu programu rozvoje venkova od Masarykových dob. Rozpadá se i pospolitost jeho obyvatel vzájemně si poskytujících služby i oporu, a nahrazuje individualizovaným způsobem života lidí, nežádajících po venkovu více než rekreační „božskej klid“, protože obživu i další civilizační vymoženosti jim pohodlněji a ve vyšší kvalitě poskytuje město.

Chováme se, jako bychom aktivitu a trvalou životaschopnost venkova ani nepotřebovali, na schopnosti jeho produkce i reprodukce nám nezáleží. Inklinujeme v širším slova smyslu k průmyslovému způsobu obývání státu, kdy hlavním hlediskem je pomyslná efektivita.

Městský člověk nashromáždil majetek, a nadbytek mu umožňuje pobývat na venkově. Venkovský člověk nemá na to, aby žil ve městě, a přesto ho tam v rámci soustavného anticivilizačního procesu vystěhováváme. Bohuslav Sobotka si uvědomuje, že případnou ztrátovost nezbytných služeb nelze stále přenášet na sociálně nejslabší obyvatele. Od toho je tu stát. A tak ať se klidně na venkovské poště prodává mléko nebo vaří obědy.

Dejte poště také sociální program a poslání, bez nějž se mnoho lidí na venkově neobejde. Spolehlivost zaručuje stát. Začínáme na venkov vozit obědy v rámci různých terénních sociálních služeb, placených státem, jenom kvůli tomu, že staří lidé si nemají kde koupit potraviny, z nichž by si rádi uvařili sami…

Roznášku novin v našem městečku zajišťovala Poštovní novinová služba. Pak ji převzala přímo Pošta a po nějaký čas jsem noviny ještě měl v půl sedmé ráno ve schránce. Chodila s nimi přesně jako hodiny starší paní, noviny tahala v kolečkové tašce. Pak to převzal takový kluk, chodíval o půl hodiny později, a někdy zaspal. Teď je Pošta rozváží autem a ve schránce nejsou ani v půl deváté.

Jsem přesvědčen o tom, že za ztrátovost České pošty mohou její vrcholní manažeři, kteří šantročí s jejími schopnostmi i s jejím majetkem.