V prvním kole letošních prezidentských voleb mi nebylo umožněno volit, protože mi nebyl doručen voličský průkaz. A nebylo to poprvé. Voličský průkaz ke mně nedorazil už ani při posledních parlamentních volbách. Když se mi ho tehdy po jistém úsilí podařilo vypátrat, zjistil jsem, že ho pošta odeslala zpět na obecní úřad, aniž by se kdokoli pokusil mi ho doručit či mě o problémech s jeho doručením aspoň informovat. Sveďme to ale třeba na špatně označenou schránku.

To však už letos rozhodně neplatilo. A přesto mi průkazy na první ani druhé kolo prezidentských voleb nedorazily. Pardon, dorazily! Devadesátikilometrová pouť do krajského města, kterou fyzicky zdatný člověk zvládne na kole v pohodě za den a vlakem ji lze urazit za hodinu a půl, trvala České poště neskutečných dvanáct dní.

Neskutečných? Ne pro každého. Když jsem se — na základě zkušenosti z předchozích voleb — na místní poštovní pobočce před první kolem zeptal, zda mi tam náhodou neleží psaní, o kterém bych nevěděl, odvětila mi paní, že ne. Za několik dní jsem se vrátil s doručenkou a otázal se, zdali je běžné, že dopis — nadto úřední — putuje po Moravě zarážejících dvanáct dní.

Poštovní úřednici lakoničnost neopustila. Na její „ano“ jsem nedokázal říct vůbec nic.