V českých médiích nedávno proběhla zpráva o pokutě pro finského multimilionáře Anderse Wiklöfa, který za příliš rychlou jízdu musel zaplatit 121 tisíc eur, tedy částku kolem 2,9 milionů Kč. Proč tolik? Protože ve Finsku se výše pokut odvíjí od čistého příjmu na jeden den a následně se násobí podle výše překročené rychlosti. Je to tak správně a u nás by tomu nemělo být jinak.

Když se pokuty změní na poplatky

Už řecký filosof Aristoteles stanovil, že spravedlnost znamená dát každému to, co si zaslouží. Stěžejní roli při určení, co si kdo zaslouží, přitom hraje účel aktivity či společenské instituce. Co je účelem pokuty? Mimo vlastního uhrazení škody určitě snaha lidi od společensky škodlivého jednání odradit. A zde se dostáváme k výši pokuty.

Pokud jsou pokuty příliš nízké, přestávají od škodlivého jednání odrazovat a lidé je začnou vnímat spíše jako poplatky. Příklad dokládá morální filosof Michael Sandel, který popisuje školku, která zavedla pokuty za pozdní vyzvednutí dětí. Cílem mělo být penalizovat rodiče a pod hrozbou finančního trestu je přimět k včasnému vyzvedávání dětí.

Jenže namísto snížení množství opozdilců se stal pravý opak. Částka byla totiž příliš nízká, takže rodiče, zřejmě ti movitější, začali vnímat pokutu jako poplatek. Připomíná mi to mého známého, který má nadprůměrný příjem, a s klidem tudíž po celé Praze parkuje na modrých zónách. Proč? Protože výše pokuty je pro něj natolik nevýznamná, že mu to za risk stojí. Opět, pokuta se pro něj změnila na poplatek.

Spravedlivé pokuty

Spravedlnost si prostě žádá, aby trest představoval pro všechny viníky stejného činu stejnou újmu. Pokud tomu tak není, měří se tresty nespravedlivě. Proto by měly i u nás být pokuty navázány na čistý příjem pokutovaného. Určitě si teď říkáte, jak by to vypadalo v realitě. Někdo pojede příliš rychle, načež ho vyfotí radar a přijde mu poštou úřední zpráva s požadavkem doložit do určitého termínu příjmy.

To znamená další úředníky, zvýšení státních výdajů a při deficitním financování státních výdajů i vyšší zadlužení, které kdo ví, jestli bude vykompenzováno vyššími pokutami. Takhle by to ale fungovat nemělo. Stát je totiž přece o našich příjmech informován z každoročních daňových přiznání. Není tedy potřeba cokoli žádat od provinilců, ale digitalizovat a zautomatizovat celý proces.

Lidé by se mohli proti výši pokuty ohradit, pokud by jejich příjmy klesly. Museli by to však dokázat příslušnými podklady. Spravedlivé pokuty jsou tedy uskutečnitelné bez zvýšení administrativy a výdajů státu. Předpokladem toho je však digitalizaci skutečně uskutečňovat a nejenom o ní mluvit tak, jako to nyní činí Piráti. Nedostatečná digitalizace a ti, co jsou za ni zodpovědní, tak nejenom prodražují chod státu, ale v důsledku vlastně i brání spravedlnosti.