J. H. Krchovský, vlastním jménem Jiří Hásek, se narodil v roce 1960 v Praze. Básník, který vzešel z českého undergroundu, se ve svých básních zabývá láskou, smrtí a dekadencí. Patří mezi nejúspěšnější a nejprodávanější české básníky. Vydal již mnoho básnických sbírek, mezi poslední patří například Básně sebrané a Dvojité dno (obojí Host, 2010) nebo Mladost — radost (Větrné mlýny, 2010).

Kromě výboru z textu Dvojitého dna jste dnes četl i ještě nevydané básně. Můžeme v budoucnu očekávat novou sbírku?

Očekávat můžeme cokoliv. Zhruba do roka, možná dřív — začátkem příštího roku — bych z textů, ze kterých jsem dnes četl, shrnul sbírku. Básně už víceméně shrnuté jsou, ale až jich bude více, asi sedmdesát až osmdesát, tak zhruba těch dvacet, které uznám, že to jsou slabší podměrečné kusy vyhodím a sbírku předám nakladatelství.

Při psaní nepoužíváte počítač. Čím a jak tedy rád píšete?

Především nepíšu rád, a když už píšu nerad, tak většinou píšu odevždy tužkou do linkovaného sešitu, propisovací tužkou. Když už je textu víc, tak ho přepíšu do notebooku, kde je třeba ještě dovybrat. V tištěné podobě básně doopravuju a když jich je víc a víc, tak kolem 60, tak je komponuju a eliminuju a tento akt se děje jednou zhruba za pět let. A tak tomu bude snad i od posledního vydání sbírky, doufám, že za rok, kdy novou sbírku budu schopen předat.

Pokud byste nebyl básníkem a hudebníkem, dovedete si představit, že byste dělal jinou profesi, která by Vám byla blízká?

Já jsem v životě žádnou profesi dělat nechtěl a tomu jsem se vyhýbal tak důsledně, že jsem se stal tím, co jsem.

Naposledy jste zde četl před třemi lety. Můžete Vaše poslední čtení s tím dnešním nějak srovnat?

Je to srovnatelné počtem návštěvníků, zaplať pánbůh.  A úrovní rtuti v teploměru.