Michal Hvorecký: Mojí touhou je posilňovat kritické myšlení
Veronika SellnerováDvacátý třetí večer v Huse na Provázku patřil Michalu Hvoreckému. Plnému hledišti četl úryvky ze svých dvou nově vydaných knih. Jako první představil sbírku povídek „Naum“, následovala autobiografická próza s názvem „Spamäti“.
Michal Hvorecký je jedním z nejúspěšnějších slovenských spisovatelů. Narodil se roku 1976 v Bratislavě. Vystudoval estetiku na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Jeho tvorba je velmi rozmanitá, na kontě má již devět vydaných knih, mezi nimiž najdeme povídky, romány i dramatické hry. Je velmi progresivním mladým autorem, který pohotově reaguje na současné dění s velkou dávkou seriozity, nadhledu, vtipu i sebeironie. Nejnovější dvě knihy „Naum“ a „Spämati“ představil divákům v Huse na provázku během literárního festivalu Měsíc autorského čtení.
Některé vaše knihy byly přeloženy do češtiny. Co si o česko-slovenských překladech myslíte, nejsou jistým způsobem zbytečné? Nemáte pocit, že překladatel nějakým způsobem dílo přetváří?
Otázka na překlady ze slovenštiny do češtiny je nejspíš určena hlavně knihkupcům a lidem, kteří pracují na knižním trhu. Mně stále lidé opakují, že slovenské knihy se na českém trhu neprodají. Když přijdete do pražského knihkupectví, najdete knihy v několika rozličných jazycích, ale ve slovenštině většinou ani jednu. Slovenské knihy se začaly překládat a stalo se to populárním. Minulý rok bylo Slovensko hlavním hostem veletrhu „Svět knihy“ v Praze a tehdy vyšlo, myslím, dvacet knih najednou. Dnes jsem v knihkupectví viděl, že vyšla kniha Jána Roznera „Sedm dní do pohřbu“, podle mě jedna z nejlepších knih dvacátého století. Je to také překlad, ale právě díky tomu se dostává do povědomí více čtenářů.
Překládat ze slovenštiny se zdá být lehké, ale opak je pravdou. Je velmi zrádné, když jsou dva jazyky tak podobné a blízké. I v mých knihách byly drobné chyby, které vznikly z domněnky, že určité slovo musí automaticky znamenat to stejné i v druhém jazyce, ale znamenalo trošku něco jiného.
Já sám se věnuji uměleckému překladu, a to hlavně z němčiny do slověnštiny. Jako při každém překladu by mělo platit, že překladatel zůstane co nejvěrnější originálu a snaží se ho čtenáři zprostředkovat co nejvěrněji.