Karel Škrabal je novinářem, básníkem, členem literární skupiny Vítrholc a provozovatelem webové stránky „Nedělní chvilka poezie“. Pro jeho básně je charakteristický vtip, stručnost a výstižnost. Tematicky se stále vrací k rozporu mezi brněnskou a pražskou identitou, kopané, ke zmiňovanému Vítrholci a vztahům mezi mužem a ženou. Letos mu v nakladatelství Větrné mlýny vyšla básnická sbírka „Rádio Vítrholc“, kterou divákům představil.

Vaše nově vydaná básnická sbírka, v pořadí již pátá, nese název „Rádio Vítrholc“. Jak byste čtenářům název i sbírku přiblížil? 

Před dvaceti lety jsme založili s pár kamarády sdružení Vítrholc, které začalo vydávat almanachy. Postupem času se z něj vytvořila kapela, která se zaměřuje na prezentaci naší poezie. Dlouho jsme přemýšleli nad tím, že bychom chtěli poezii poslat dál i v jiné než tištěné formě. Proto je v názvu Vítrholc. A proč Rádio? Protože ve sbírce je několik okruhů, o kterých píšu - vztah mezi mužem a ženou, práce, místo, kde žiju, a dalším motivem je právě Vítrholc a s ním spojené zážitky.

Ve Vašich básních píšete často o všedních věcech z běžného života, bez poetizace. Podobně je to i s texty Vítrholc. Z čeho tento přístup pramení?

To je prostě přístup. Každý autor má nějaký styl. Teď budu mluvit hlavně o sobě, ale myslím, že se to týká i dalších členů Vítrholc, když řeknu, že popisujeme naše životy, realitu. Je to docela autentická poezie. Nemá cenu ji moc kódovat, vždycky jsme byli spíš přímočaří.

Promítá se do Vaší tvorby novinářská profese?

Myslím, že ano. Dokonce jsem slyšel, že to, co píšu, jsou takové zkrácené novinářské útvary „jedňáky“ předělané do poezie. Takže to nejspíš vliv má. Jsem příznivcem jednoznačnějšího vyjadřování a nejspíš to souvisí i s tím, že v novinách a žurnalistice vůbec se tak vyjadřovat musí.

V jaké rozpoložení píšete? Čekáte na múzu či na vhodnou situaci?

Buď píšu, když jsem úplně v pohodě, nebo když jsem naštvaný a kdy musí to ven. Téma mě nějak „ťukne“.

Inspirují Vás například i jiní autoři?

Co se týče autorů, ovlivnily mě asi dvě věci. Prvním proudem byl český underground a podobně laděná anglosaská poezie, beatníci a Bukowski. Druhý proud byla brněnská literární historie, ze které mě oslovoval Ivan Blatný a Jan Skácel, i když jejich poetika je úplně jiná, než moje. Zase ale jde o práci s reáliemi - historickými, místními - brněnskými nebo teď, když žiju v Praze, pražskými.

Někdo Vaši tvorbu odsuzuje, za její vulgaritu anebo přílišnou banalitu. Vymezujete se nějak vůči negativním ohlasům?

Český literární provoz je takový „bahňák“. Aby se člověk v pětačtyřiceti letech zhroutil z toho, co o něm napíšou a obzvlášť, když má dvacetiletou praxi v médiích, to se nestane. Když někdo mou poezii pochopí, má z toho radost a nějakým způsobem ho osloví, jsem rád. A když se to někomu zdá banální, tak ať. I sbalit holku je banální, ale zároveň se kvůli tomu můžou zbláznit, aby se jim to povedlo.

Podílíte se na projektu „Nedělní chvilka poezie“. Co Vás přivedlo k jeho "reinkarnaci"? 

Ano, provozuji webovou stránku, která se jmenuje nedelnichvilkapoezie.cz. Jednou za týden se na ní objeví nějaký autor nebo výběr poezie. Nevedl mě k tomu název, ale to, když jsem ještě pracoval v MF Dnes, a začal jsem dělat výběr jedné básničky týdně do přílohy „Kavárna“. Začal jsem literární provoz sledovat víc, a když už jsem měl přehled, připadlo mi škoda redukovat výběr jen do jedné krátké básničky týdně. Původně jsem oslovil kolegy z idnes.cz, jestli by nechtěli básničky přetahovat z Kavárny na idnes.cz. Ale každý má spoustu jiné práce, než se věnovat poezii. Tak jsem se rozhodl, že se do toho dám sám. Doména „Nedělné Chvilka Poezie“ byla volná a zároveň jsem se jí inspiroval - neděle je termín, kdy poezii na web publikovat. V neděli osm večer.

Původní snaha nebyla reinkarnovat „Nedělní chvilku poezie“, což byl strašný televizní pořad, ale udělat prostor na internetu, kde poezie vyzní. Připadá mi totiž, že na většině serverů, které se věnují publikování poezie na internetu, je toho hrozně moc. Já si řekl, že chci vytvořit prostor, kde jednou za týden vyzní to, co se rozhodnu tam dát. Proto to dělám. A snad se to i díky pěkné a jasné grafice Petry Kubáčkové povedlo.

Nejspíš se tam odráží můj přístup a preference v poezii, ale rozhodně nechci, aby ze serveru byla „tribuna Vítrholce“. Snažím se naopak hranice klasické poezie přesahovat. Vím, že týdnů v roce je padesát dva, takže bude autorů i přístupů přibývat.

Plánujete další sbírku nebo projekty s Vítrholc?

Další sbírku zatím ne — když člověk něco vydá, pak je chvíli takové prázdno. Vše se musí srovnat, než se začne znovu psát. S Vítrholcem plánujeme odpich na podzim, možná budeme mít nové věci. Jsme připraveni přijet, kam nás pozvou, tak se těšíme.

Odkaz na webovou stránku Nedělní chvilka poezie:www.nedelnichvilkapoezie.cz