Před nedávnem zaplavila média zpráva, že sedmadvacetiletá těhotná Súdánka Meriam Jehja Ibrahím Išag byla odsouzena ve své domovině k trestu smrti za údajné odpadlictví od víry. Ibrahím Išag se sama vyjádřila, že neměla od islámu jak odpadnout, když nikdy muslimkou nebyla — jejím otcem byl sice muslim, což by podle jistých interpretací šaríe mělo stačit k tomu, aby za muslimku byla považována, nicméně byla vychovávána pouze matkou-křesťankou.

Nezisková organizace Amnesty International rozjela na její podporu online petici, kterou zatím podepsalo celosvětově půl milionu lidí, z toho 10 000 lidí z České republiky. Súdánský ministr zahraničí již oznámil, že trest smrti bude stažen.

Skoro se to zdá jako pohádka, nicméně mediální pokrytí tohoto případu, alespoň v České republice, bylo problematické.

↗

Ibrahím Išag se sama vyjádřila, že neměla od islámu jak odpadnout, když nikdy muslimkou nebyla. Foto janjochemo, flickr.com

Informace, které se vyskytují v prvním odstavci, jsou ty, které se daly vyčíst z Novinek.cz a iDNESu. Jsou podány pravdivě, nicméně příliš stručně a zanechávají ve vzduchu stále mnoho otazníků. Jsou citováni pouze soudce, oběť a dva experti z Amnesty International. Není známo, jak byl případ Ibrahím Išag vyšetřován, jaký postoj k němu zaujala rodina, širší súdánská veřejnost nebo dokonce vládní činitelé, ačkoliv jsou tyto údaje běžnou součástí zpravodajství referujících o událostech v České republice.

Online petice, kterou spustila Amnesty International, také není úplně spolehlivá. K tomu, aby byl váš hlas zařazen do databáze, stačí vyplnit jen jméno a e-mail, tudíž se nedá ověřit vaše identita.

Vzhledem k tomu, že disponuji pěti e-maily a není pro mě problém si vytvořit pár dalších, mohla bych klidně zamávat počtem podporujících a nikdo by si toho nevšiml. Krom toho pochybuji, že v Súdánu by měla taková nespolehlivá petice váhu. Súdánský ministr zahraničí Ali Ahmed Karti však při návštěvě České republiky proti trestu smrti vystoupil. Opravdu ho přesvědčily hlasy z internetu?

Dala jsem se do pátrání a začala projíždět weby súdánských médií. Bohužel průměrný web súdánského média není totéž, co průměrný web českého média, takže jsem se sice dozvěděla, kde sídlí redakce kterého deníku, ale na články nenarazila. Když už přeci jen svitla naděje, deník se případu nevěnoval. Přesunula jsem se tedy na web Al-Džazíry, nejvlivnějšího média v arabském světě.

Vyhledávač v arabské mutaci nefungoval, musela jsem se tedy spoléhat jen na anglickou verzi, ta se však ukázala jako velmi užitečná. Ze dvou článků jsem konečně rekonstruovala zbytek příběhu.

Meriam Ibrahím Išag před několika lety přerušila kontakty se svojí rodinou, včetně matky a bratra. Ti se teprve před nedávnem dozvěděli, že si Meriam vzala křesťana, se kterým má dítě. Jejího bratra to rozzuřilo a podal na ni trestní oznámení. Vysvětloval to tím, že je jistě odpadlice, když je nyní křesťankou, zatímco on se stal muslimem, stejně jako jejich otec.

Během rozsudku nemohli být manželé spolu a manžel Meriam musel čekat venku před budovou. Tam se shromáždilo asi padesát lidí na její podporu. Později dorazili i ti, kteří naopak s rozsudkem souhlasili, a i když se skupiny názorově rozcházely, k fyzické bitvě nedošlo.

Súdánský ministr pro informace Ahmed Bilál Osman se rozsudku zastával tím, že stejný zákon existuje například i v Saúdské Arábii. Na popud několika západních vlád se však nakonec súdánská vláda rozhodla, že trest smrti i tělesný trest (sto ran bičem) zastaví. Několik odborníků na právo šaría koneckonců proti rozsudku vystoupilo — podle nich má Súdán problém se špatně vzdělanými soudci v této oblasti a žena navíc nebyla několik desítek let za tento trestný čin popravena.

Tolik informace aktuální k 17. květnu. Podíváme-li se na web české odnože Amnesty International, zjistíme, že petice se rozběhla 19. května — minimálně dva dny poté, co už vláda vystoupila proti rozsudku!

Když se súdánský ministr zahraničí sešel s českým a oznámil, že vláda vyvine úsilí ke zrušení trestu, Amnesty International to interpretovalo jako svoji výhru a neváhalo nadále přesvědčovat ostatní, aby petici podepisovali — lhostejno, že už se vláda rozhodla a že tak navíc učinila dříve, než petice vznikla. (Na webu centrály organizace není datum, odkdy petice běžela v ostatních zemích, lze se však domnívat, že akce byla celosvětově synchronizovaná, navíc nejstarší zprávy o petici sahají pouze právě k 19. květnu.)

Celý případ ukazuje, jak jsou u nás „nezápadní“ sdělovací prostředky marginalizovány a jak sdělujeme ostatním události mimo náš euro-americký geografický okruh. Informace nejsou podávány celé a často vyznívají tak, že Afričané jsou pouze ubohé oběti kolosálního systému, za kterým nestojí reální lidé.

V českých médiích se neobjevila informace o tom, že na podporu i nepodporu Meriam Ibrahím Išag se v Súdánu konaly demonstrace a že za jejím uvězněním stál bratr. Nedozvíme se ani názor odborníků na súdánské právo nebo šaríu. Místo toho si můžeme přečíst vyjádření pozorovatelů Amnesty International ze Súdánu, kteří se ovšem k otázkám právní teorie nevyjadřují.

Případ, jak ho popisuje Al-Džazíra, už vypadá ovšem lidštěji — máme tu znepřátelenou rodinu, kde se někteří členové neostýchají poslat druhé k soudu, neschopného soudce, proti kterému brojí laická i odborná veřejnost, a politiky, kteří se k případu staví podle toho, jaké body jim to přidá. Tento příběhový rámec není ani cizí České republice.

Online petice za propuštění Meriam Jehje Ibrahím Išag je akorát posledním hřebíčkem do rakve. Vyvolává v nás pocit, že stačí pár kliknutí a změníme pravomocný rozsudek suverénního státu. To samo o sobě zní absurdně, nicméně je vidět, že mnoho lidí této myšlence bohužel věří. Petice s možností reálného vlivu by měla splňovat všechny nároky (jméno, podpis, bydliště) a být přímo adresována nějaké súdánské autoritě. Proč ji Amnesty International nezorganizuje?

Dokud nezačneme brát země mimo svůj kulturní okruh jako sobě rovné, těžko dosáhneme dobrých mezinárodních vztahů, dokonce i poměrů doma. Nelze se divit narůstající islamofobii, jestliže za všemi neduhy mezi muslimy hledáme jako primární příčinu náboženství, nikoliv i jiné faktory, například povahu jedince nebo politickou situaci státu. Nelze se ani divit předsudkům vůči Afričanům, jestliže je stavíme do role obětí, které můžou zachránit jen hrdinní Neafričané.