Češi s bagančaty v modlitebně
Daniel SoukupNedávný zásah policie v pražském sídle Islámské nadace naznačil, jak pokřiveně se v České republice vnímá náboženství.
Stalo se to před lety, ale ta příhoda mi utkvěla. Kamarád se o prázdninách vypravil do Keni. Při jednom přátelském posezení se tam začalo mluvit i o náboženství. Někteří Keňané poznamenali, že jsou křesťané, jiní zas, že muslimové, když ale přišla řada na kamaráda, mlčel. Nakonec rozpačitě přiznal, že není „nic“. Jak nic, ptali se ho. Vysvětlil jim, že v žádného boha nevěří. To Keňany rozjařilo; a když se jeho odpovědi dost nasmáli, zeptali se ho: „A kdo, prosím tě, tedy podle tebe stvořil svět?“
Ta historka působí, jako by ji vymyslel nějaký religionista. A samozřejmě je možné, že si ji tenkrát kamarád náležitě přibarvil. Ale na tom nesejde. Podstatné je, že naznačuje, jak se Česká republika v otázce náboženství poměřuje s většinou zemí světa.
Až příliš zjevně se to ukázalo při nedávném zásahu v pražské mešitě, kam policisté vtrhli v botách při páteční modlitbě a zadržovali mimo jiné devět indonéských diplomatů. Křupanského přístupu české policie si povšimly například New York Times a pochopitelně i řada novin v Indonésii (tedy — jen tak pro pořádek — zemi nesrovnatelně významnější než Česká republika). Kritizovala ho naštěstí i řada českých komentátorů.
V ČR je móda čertit se nad politickou korektností, která prý až přecitlivěle ctí menšinové identity a světonázory. Tím se však jen potvrzuje postřeh G. K. Chestertona, že veřejné mínění obvykle nejzarputileji potírá názory, které představují nejmenší nebezpečí. Zemi, kde policie naruší poklidný náboženský obřad kvůli podezření z verbálního trestného činu, by totiž špetka politické korektnosti rozhodně prospěla.
Zásadním problémem je ovšem žalostně nízké povědomí většiny Čechů o náboženství. Kde chybějí znalosti, nastupuje předsudečné, černobílé vnímání. V rozmanitých podobách se tak setkáváme s prostoduchou představou, že mezi světovými náboženstvími existují „špatná“ — křesťanství, islám — a „dobrá“. Do druhé skupiny spadají „východní náboženství“, jež mnoha lidem k nerozlišení splývají do jakéhosi vlídně pastelového oparu.
Příklady? Celibát v katolictví prý křiví lidskou přirozenost a kněží ho stejně nedodržují; ale celibát ve „východních náboženstvích“ nikoho nevzrušuje. O útlaku žen v islámu slýcháme denně; ale hromadná znásilnění žen v Indii zřejmě nemají s hinduismem nic společného. Muslimové jsou zlí teroristé; ale málokdo registruje, co s muslimy provádějí hodní buddhisté v Barmě.
Povýšený postoj Čechů k některým náboženstvím se trochu podobá české přezíravosti vůči Evropské unii. Nikdo soudný samozřejmě netvrdí, že by křesťanství či islám (nebo EU) byly bez chyb, leckdy vážných. Ale protináboženští (podobně jako protievropští) bijci se snaží vyvolávat dojem, že miliony a miliony lidí v okolním světě — černých i bílých, chudých i bohatých, hloupých i chytrých — jsou stiženy jakousi kolektivní duševní poruchou, zatímco nás před ní uchránil vrozený fištrón a věnec hraničních hor.
Náboženství je odjakživa jednou z hybných sil lidských dějin, a proto každému jen prospěje, když se o něm trochu poučí. Poznání přitom rozhodně nemusí znamenat přijetí. Kupříkladu nedávno zesnulý historik Jacques Le Goff se prohlašoval za agnostika, přesto však dokázal do hloubky poznat a působivě zprostředkovat křesťanskou kulturu středověké Evropy.
Další medievalisté stojí světonázorově ledaskde jinde a — namátkou — Aron Gurevič — byl vůči středověkému křesťanství znatelně kritičtější než Le Goff; jeho kritičnost se ovšem opírala o nesmírně důkladné poznání.
A i ten, kdo se o náboženství nechce dozvědět vůbec nic, by si měl zapamatovat aspoň toto: pro stamiliony lidí není náboženství zaslepující blud ani zhoubná ideologie, ale běžná součást života. Do kostela či mešity chodí s podobnou samozřejmostí, jako se chodí třeba na fotbal.
Kdyby ale Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se stejnou horlivostí, jakou projevil v případě Islámské nadace, stíhal i verbální delikty na fotbalových stadionech, praskaly by české věznice ve švech a Gambrinus ligu by už soudy dávno zakázaly.
Ale nejvíce mne zaujala stejná pasáž, jako paní Hájkovou. Reakce spolustolovníků kamaráda pana Soukupa mi připadá jako tři sta let stará. Jakého sociálního postavení a vzdělání byli ti lidé? Chápu, pokud to pan Soukup neví. Koneckonců je to stará historka někoho jiného.
Mimochodem, znalost některých teistických argumentů a ateistických odpovědí na ně, pokládám za stejně důležitou, jako znalost světových náboženství (a také obecného teismu, deismu, agnosticismu, panteismu a ateismu). Jeden můj vzdálený známý je militantní ateista. Spatřuje nějaký smysl v tom, že při každé příležitosti dokazuje neexisteci Boha (neúspěšně) a o věřících lidech se celkově vyjadřuje dost pohrdlivě. A má naučeno několik jednoduchých stěrů, kterými dělá hlupáky s těch, kteří na něj zkoušejí různé zastaralé argumenty. Bylo by dle mého dobré, aby se lidé setkali s těmito myšlenkami v nějaké civilizované formě, a nedělali mu radost opakováním tezí, kterými z nich udělá hlupáky.
Takže ještě štěstí, že takový člověk neslyší nic o stvoření světa.
Mně se z článku líbí přirovnán českého antireligionismu a a antievropanství. Geografické podmínky Čech, onen věnec hraničních hor mezi Saskem, Bavorskem, Slezskem, Moravou a oběma Rakousy je výrazným symbolem a do průmyslové revoluce i jistě podstatným fakotrem historicky přetrvávajícího tzv. Syndromu čeké kotliny, z dnes převažujícího vůdčího centra České republiky.
Jen pro doplnění - abych nevypadala nějak přísně vědecky: Ke komplikovaným vědeckým výkladům o vzniku vesmíru jsem také skeptická, protože fyzice moc nerozumím. Nijak to ovšem neřeším. Jsem smířená s tím, že prostě nevím, jak vznikl vesmír.
Jinak můžu ještě říct, že do kostela nebo do mešity chodím také úplně stejně často jako na fotbal. Do toho kostela možná dokonce častěji.
Ale vlastně co! Pokud nebudeme definovat, kdo nebo co je Bůh a jak konkrétně ten svět stvořil, tak proč by se vlastně nemohlo říkat, že svět byl svořen Bohem. Jsem koneckonců pro. To jenom těch blbých šest dní mi pořád strašilo v hlavě.
Ale mohly vznikat formy panteismu, které na základ úvahy, že jestliže bůh a svět jedno jest, nemohlo být jedno stvořeno druhým, ale obé muselo vzniknout současně, ze své vlastní nedělitelné dokonalosti. A k žádnému stvoření tedy nedošlo.
No ale to jsme tomu zase dali. Pan Soukup asi nebude mít radost, že se nediskutuje o podstatě článku.
Vždyť církev musí mít takový charakter, jaký má převážná část jejích členů. Nebo snad ne?
Není mi ovšem jasné, proč autor článku v souvislosti s jinak sympatickým odmítáním zásahu v muslimské modlitebně mluví o" prostoduché představě ... že mezi světovými náboženstvími existují „špatná“ – křesťanství, islám". A to v zemi, kde -- tehdy budoucí -- prezident může pronášet hnusné islámofobní výroky, ale dbá na okázale dobré vztahy s katolickou církví. Opravdu je vzpomínka na nenávistné štvaní proti muslimům, které tu křesťanské náboženství lásky provozovala po celý novověk zcela nevínná a za vše může ateismus?
Stejně jako pan M. Kolařík bych podporoval zavedení religionistiky do škol. Kritický výklad náboženství (plurál) nemá nic společného s vyučováním kreacionismu.
Zmínil jsem Le Goffa a Gureviče. Abych tedy uvedl aspoň jednoho Čecha: prof. Otakar Funda, dříve evangelický teolog, nyní ateista; vzácný člověk s nesmírně hlubokými znalostmi křesťanství úžasnou schopností je zprostředkovávat.
Ale naprosto s Vámi souhlasím v tom, že evropskou islamofobii zavinili mimo jiné křesťané. A shodneme se i na odporu proti úzkým vztahům mezi katolickou hierarchií a politickými špičkami.
Osobně bych ta slova nepoužil. Náboženství nejsou nikdy špatná nebo dobrá, jen fungují v různých kulturně-historických souvislostech; a někdy je pak to fungování děsivé, jindy jako v Evropě dvacátého století spíše sympatické.
Pavlovi Kolaříkovi
Nechci nahrazovat základní osvětu, ale pokud se chcete dozvědět, proč do souvislosti stvoření světa z ničeho židovství nepatří, zajděte v Mnichově za nějakým farářem, on vám to vysvětlí, jen mu to raději řekněte latinsky "creatio ex nihilo", aby si na ty příslušné hodiny v semináři vzpomněl, ono to dnes už nijak moc nezajímá ani teology.
Nikde netvrdím ani nenaznačuji, že "za vše může ateismus"; tudíž přesně nevím, proč jste to takhle napsal. Tak proto jsem byl nucen se dohadovat, jak jste to vlastně myslel.
Staří Řekové říkali, že svět povstal z chaosu. Chaos je něco neuspořádaného, vyžaduje tedy něco, co by mohl neuspořádat.
Staří Germáni vycházeli z představy země ohně, a země ledu, oddělených propastí. Z kontaktu těchto "zemí" vznikl, mimo jiné obr Ymli, z jehož těla byl později stvořen svět.
Staří Slované předpokládali velký oceán, na jehož dno se musel jeden z bohů potopit a vynést písek ze dna, aby bylo z čeho stvořit zemi.
Představa praoceánu je vůbec běžná. Pracují s ní Egypťané, Babyloňanéj Japonci, jeho zbytky najdeme i v biblickém popisu stvoření.
Samozřejmě existovaly i příběhy pracující se stvoření z myšlenky nebo snu.
A k vaší poznámce o smyslu náboženství: Vysvětlení příroních jevů bylo jistě důležitým motorem, ovšem spíše než o metafyzické otázky vzniku světa šlo spíše o každodenní záležitosti typu hrom, střídání dne a noci, chování zvířat. A možná víc než o intelektuální vysvětlení šlo o snahu zákony světa ovlivnit.
Strefujete? Nebo vám český ateismus neleží ani v patě?
Tedy smí-li se zeptat, samozřejmě.
Jinak, kdybych věděla, kolik bude kolem stvoření světa řečí, tak bych na tu větu raději vůbec neupozorňovala. Ale na druhé straně - pokud vás to inspiruje k napsání nového článku, tak proč ne, že?
Já se ale liším od komunistů a adventistů tím, že tyto dvě teorie nepovažuji za rozporné, stejně jako křesťanství, psychoanalýzu a marxismus. Ze všeho je možné čerpat a nemusí to být nutně v rozporu.
Pak se divíme, jak božský význam má pro nás pomazánkové máslo, tuzemský rum nebo stovka žárovka.
Mimochodem:
"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi" (Genesis I,1), tedy "In the beginning God created the heavens and the earth" ve slušném anglickém překladu bible, a to už od bible krále Jakuba. Nevím, kde jste vzal tu zohavenou versi.
Evě Hajkové
Nemyslím si, že DS trefuje do českého ateismu. Zápasí se "žalostně nízkým povědomí většiny Čechů o náboženství" -- a k tomu, aby měl o náboženství zásadně nízké povědomí nemusí být člověk.
A v tomto zápase s ním sympatizuji.
To, s čím nesouhlasím, je pozoruhodné tvrzení, podle kterého je souřadně čtena ostrakizace "islámu" a "křesťanství". Rozumím tomu, v čem DS přístup určité části české veřejnosti k oběma náboženstvím připadá stejný, ale přehlížet rozdíl praktických dopadů je v tomto případě děsivé -- prostě jsem si nevšiml, že by kdy policie vpadla podobným způsobem do křesťanského kostela, že by se vylučovaly dívky ze zdravotní školy, protože ostentativně nosily křížky a některým pacientům by to mohlo vadit, že by se po atentátech na potratové kliniky v USA dělal soupis křesťanských imigrantů tak, jako to BIS dělala po 11. září. Za to si pamatuji, že právě v době, kdy v uprchlických táborech odmítali čečenským uprchlíkům nevařit vepřové a nahradit ho levnějším bezmasým jídlem, řešilo MV, jak obejít kvůli jeptiškám požadavky na pasovou fotografii.
Ale tuto debatu si můžeme nechat pod další článek pana Soukupa, bude se tam vyjímat lépe.
A teď už rozumím i tomu, proč kritizujete způsob, jak jsem vedle sebe postavil křesťanství a islám. A souhlasím s Vámi, že je to zjednodušení - a tedy nutně i jisté zkreslení.
Soustředil jsem se spíš na postoje než na diskriminaci. Rozhodně bych netvrdil, že křesťané jsou v Česku diskriminováni. A popravdě mnoho nevím ani o tom, nakolik jsou v Česku diskriminováni muslimové. Případy, které zmiňujete, mi vadí stejně jako Vám.
Ale abych Vám nezůstal dlužen odpovědi na věcné otázky:
a) Hiduismus, již jmenovaný šintoismus a větší část buddhistických větví, africká náboženství ve střední a jižní Americe ... abych jmenoval ta náboženství, která mají velké množství stoupencůl a jsou obecněji známá.
b) Samozřejmě, že v rámci jednoho kulturního okruhu probíhá často a spíše zpravidla nenávistné štvaní s náboženskou konotací -- evropské novověké náboženské války, dnešní Indie a USA, Sudán ...
A ano, křesťanství a islám patří svým původem do téhož kulturního okruhu. Dnes jsou ovšem obě globální a představují jednu z dimenzí různých kultur od Evropy přes Čínu do jižní Ameriky.
Je to, jak se praví v tiráži, "výbor a překlady ukázek literárních památek starých mimoevropských kultur z původních pramenů a literatury, pracovali na to nejlepší čeští odborníci (Jan Heller, Blahoslav Hruška, Petr Vavroušek, Dušan Zbavitel...).
Jsou tam i skvělé komentáře a vysvětlivky a zájemce tam najde "všechno" od Předního až po Dálný východ (od Egypta po Japonsko). - Chybí bohužel Afrika (kromě toho Egypta), Austrálie a Jižní Amerika; a ze Severní a Střední Ameriky je tam jen pár příběhů. Ale člověk nemůže mít všechno. :)
Myslím ale, že v Česku ani jinde v Evropě opravdu nehrozí, že by se takové čtení Bible vyučovalo ve školách místo přírodopisu.
"1) Pravda nemůže odporovat pravdě. 2) Pravda často ZDÁNLIVĚ odporuje pravdě. 3) Ke všemu, co se takto jeví, musíme přistupovat trpělivě a neprohlašovat to hned za nepřekonatelný rozpor."
A o kus dál:
"Nejvyšší moudrost je přijmout pravdu jakéhokoliv druhu, jakmile se zřetelně potvrdí, i pokud se dá jen obtížně sladit s jinou poznanou pravdou."