Češi s bagančaty v modlitebně

Daniel Soukup

Nedávný zásah policie v pražském sídle Islámské nadace naznačil, jak pokřiveně se v České republice vnímá náboženství.

Stalo se to před lety, ale ta příhoda mi utkvěla. Kamarád se o prázdninách vypravil do Keni. Při jednom přátelském posezení se tam začalo mluvit i o náboženství. Někteří Keňané poznamenali, že jsou křesťané, jiní zas, že muslimové, když ale přišla řada na kamaráda, mlčel. Nakonec rozpačitě přiznal, že není „nic“. Jak nic, ptali se ho. Vysvětlil jim, že v žádného boha nevěří. To Keňany rozjařilo; a když se jeho odpovědi dost nasmáli, zeptali se ho: „A kdo, prosím tě, tedy podle tebe stvořil svět?

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Ta historka působí, jako by ji vymyslel nějaký religionista. A samozřejmě je možné, že si ji tenkrát kamarád náležitě přibarvil. Ale na tom nesejde. Podstatné je, že naznačuje, jak se Česká republika v otázce náboženství poměřuje s většinou zemí světa.

Až příliš zjevně se to ukázalo při nedávném zásahu v pražské mešitě, kam policisté vtrhli v botách při páteční modlitbě a zadržovali mimo jiné devět indonéských diplomatů. Křupanského přístupu české policie si povšimly například New York Times a pochopitelně i řada novin v Indonésii (tedy — jen tak pro pořádek — zemi nesrovnatelně významnější než Česká republika). Kritizovala ho naštěstí i řada českých komentátorů.

Povýšený postoj Čechů k některým náboženstvím se trochu podobá české přezíravosti vůči Evropské unii.

V ČR je móda čertit se nad politickou korektností, která prý až přecitlivěle ctí menšinové identity a světonázory. Tím se však jen potvrzuje postřeh G. K. Chestertona, že veřejné mínění obvykle nejzarputileji potírá názory, které představují nejmenší nebezpečí. Zemi, kde policie naruší poklidný náboženský obřad kvůli podezření z verbálního trestného činu, by totiž špetka politické korektnosti rozhodně prospěla.

Zásadním problémem je ovšem žalostně nízké povědomí většiny Čechů o náboženství. Kde chybějí znalosti, nastupuje předsudečné, černobílé vnímání. V rozmanitých podobách se tak setkáváme s prostoduchou představou, že mezi světovými náboženstvími existují „špatná“ — křesťanství, islám — a „dobrá“. Do druhé skupiny spadají „východní náboženství“, jež mnoha lidem k nerozlišení splývají do jakéhosi vlídně pastelového oparu.

Příklady? Celibát v katolictví prý křiví lidskou přirozenost a kněží ho stejně nedodržují; ale celibát ve „východních náboženstvích“ nikoho nevzrušuje. O útlaku žen v islámu slýcháme denně; ale hromadná znásilnění žen v Indii zřejmě nemají s hinduismem nic společného. Muslimové jsou zlí teroristé; ale málokdo registruje, co s muslimy provádějí hodní buddhisté v Barmě.

Povýšený postoj Čechů k některým náboženstvím se trochu podobá české přezíravosti vůči Evropské unii. Nikdo soudný samozřejmě netvrdí, že by křesťanství či islám (nebo EU) byly bez chyb, leckdy vážných. Ale protináboženští (podobně jako protievropští) bijci se snaží vyvolávat dojem, že miliony a miliony lidí v okolním světě — černých i bílých, chudých i bohatých, hloupých i chytrých — jsou stiženy jakousi kolektivní duševní poruchou, zatímco nás před ní uchránil vrozený fištrón a věnec hraničních hor.

Náboženství je odjakživa jednou z hybných sil lidských dějin, a proto každému jen prospěje, když se o něm trochu poučí. Poznání přitom rozhodně nemusí znamenat přijetí. Kupříkladu nedávno zesnulý historik Jacques Le Goff se prohlašoval za agnostika, přesto však dokázal do hloubky poznat a působivě zprostředkovat křesťanskou kulturu středověké Evropy.

Další medievalisté stojí světonázorově ledaskde jinde a — namátkou — Aron Gurevič — byl vůči středověkému křesťanství znatelně kritičtější než Le Goff; jeho kritičnost se ovšem opírala o nesmírně důkladné poznání.

A i ten, kdo se o náboženství nechce dozvědět vůbec nic, by si měl zapamatovat aspoň toto: pro stamiliony lidí není náboženství zaslepující blud ani zhoubná ideologie, ale běžná součást života. Do kostela či mešity chodí s podobnou samozřejmostí, jako se chodí třeba na fotbal.

Kdyby ale Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se stejnou horlivostí, jakou projevil v případě Islámské nadace, stíhal i verbální delikty na fotbalových stadionech, praskaly by české věznice ve švech a Gambrinus ligu by už soudy dávno zakázaly.

    Diskuse
    May 6, 2014 v 17.5
    Kdo stvořil svět?
    Nevěděla jsem, že náboženství existuje dodnes proto, aby vysvětlovalo, kdo stvořil svět. Že svět nestvořili bohové, totiž věděl už Hérakleitos z Efesu pět set let před naším letopočtem.
    MK
    May 6, 2014 v 18.43
    Článek je celkově podnětný (religionistiku do škol? určitě! Já ji měl na gymnáziu jako volitelný předmět, ale to málo).
    Ale nejvíce mne zaujala stejná pasáž, jako paní Hájkovou. Reakce spolustolovníků kamaráda pana Soukupa mi připadá jako tři sta let stará. Jakého sociálního postavení a vzdělání byli ti lidé? Chápu, pokud to pan Soukup neví. Koneckonců je to stará historka někoho jiného.
    Mimochodem, znalost některých teistických argumentů a ateistických odpovědí na ně, pokládám za stejně důležitou, jako znalost světových náboženství (a také obecného teismu, deismu, agnosticismu, panteismu a ateismu). Jeden můj vzdálený známý je militantní ateista. Spatřuje nějaký smysl v tom, že při každé příležitosti dokazuje neexisteci Boha (neúspěšně) a o věřících lidech se celkově vyjadřuje dost pohrdlivě. A má naučeno několik jednoduchých stěrů, kterými dělá hlupáky s těch, kteří na něj zkoušejí různé zastaralé argumenty. Bylo by dle mého dobré, aby se lidé setkali s těmito myšlenkami v nějaké civilizované formě, a nedělali mu radost opakováním tezí, kterými z nich udělá hlupáky.
    May 6, 2014 v 19.0
    Přístup některých ateistů je opravdu hrozný až primitivní. Loni jsem byla u jedné petice proti církevním restitucím a tu k nám přistoupil jeden muž, který proti restitucím argumentoval také velmi silně protináboženským způsobem. Dokonce zdůrazňoval, že církev ve středověku zastávala nevědecké názory (že se Země netočí kolem Slunce), a proto nemá na restituci nárok. Chtěla jsem mu vysvětlit, že restituce s názorem na oběhy nebeských těles nijak nesouvisí, ale on mezitím odešel.
    Takže ještě štěstí, že takový člověk neslyší nic o stvoření světa.
    DU
    May 6, 2014 v 21.1
    Popsaná souvislost mezi českým antireligionismem a antievropanstvím
    Tak si říkám, paní Hájková, o čem ve skutečnosti je Vaše poznámka... Něco se Vám na článku nelíbí a nechcete/nedovedete to napsat?

    Mně se z článku líbí přirovnán českého antireligionismu a a antievropanství. Geografické podmínky Čech, onen věnec hraničních hor mezi Saskem, Bavorskem, Slezskem, Moravou a oběma Rakousy je výrazným symbolem a do průmyslové revoluce i jistě podstatným fakotrem historicky přetrvávajícího tzv. Syndromu čeké kotliny, z dnes převažujícího vůdčího centra České republiky.
    May 6, 2014 v 21.6
    Možná záleží na tom, jak si to stvoření představují. To já samozřejmě nemůžu vědět. Znám jenom to, co se o stvoření světa doslovně píše v Bibli, případně jiných textech. Možná by vůbec nebylo špatné, kdyby nám někdo z vás své představy stvoření světa Bohem vyložil.
    Jen pro doplnění - abych nevypadala nějak přísně vědecky: Ke komplikovaným vědeckým výkladům o vzniku vesmíru jsem také skeptická, protože fyzice moc nerozumím. Nijak to ovšem neřeším. Jsem smířená s tím, že prostě nevím, jak vznikl vesmír.
    May 6, 2014 v 21.13
    Článek se mi líbí, pane Ungere. Vůbec nic proti němu nemám. To jen to stvoření světa mě tak nějak uhodilo do očí.
    Jinak můžu ještě říct, že do kostela nebo do mešity chodím také úplně stejně často jako na fotbal. Do toho kostela možná dokonce častěji.
    May 6, 2014 v 21.35
    Pane Kolaříku, abych pravdu řekla, tak tu modlitbu znám nazpaměť, i když o významu slova stvořitel jsem dosud nepřemýšlela.
    Ale vlastně co! Pokud nebudeme definovat, kdo nebo co je Bůh a jak konkrétně ten svět stvořil, tak proč by se vlastně nemohlo říkat, že svět byl svořen Bohem. Jsem koneckonců pro. To jenom těch blbých šest dní mi pořád strašilo v hlavě.
    MK
    May 6, 2014 v 21.37
    Milý jmenovče,
    myslím, že se skutečně jedná o nedorozumění. Nejde o to, že věřící lidé věří ve Stvořitele, jde o to, že někteří si nedovedou představit, že by mohl vzniknout i jinak. Ačkoli představy, jak to jinak mohlo proběhnout, vznikaly už před našim letopočtem.
    MK
    May 6, 2014 v 23.46
    Je samozřejmé, že ateismus jako směr nemohl vzniknout před našim letopočtem, dokonce ani v sedmnáctém století. S tehdejšími znalostmi by nedokázal uchopit mnoho jevů, které život na světě obnáší (například život).
    Ale mohly vznikat formy panteismu, které na základ úvahy, že jestliže bůh a svět jedno jest, nemohlo být jedno stvořeno druhým, ale obé muselo vzniknout současně, ze své vlastní nedělitelné dokonalosti. A k žádnému stvoření tedy nedošlo.
    May 7, 2014 v 5.30
    Anebo podle těch panteistů nevznikl, ale oduševnělý vesmír existoval vždy.
    No ale to jsme tomu zase dali. Pan Soukup asi nebude mít radost, že se nediskutuje o podstatě článku.
    + Další komentáře