Znovu o možnosti odvolatelnosti poslanců
Jiří DolejšPokud porušení slibu poslance není ničím sankcionováno, tak přeběhlík, který oklamal své voliče, je do konce funkčního období neodvolatelný. Tolerování takové praktiky přispívá k poklesu důvěry občanů ve fungování naší parlamentní demokracie.
Přebíhání z jedné politické strany (hnutí) do druhé během volebního období jen za účelem udržení svého poslaneckého mandátu popř. přejít z opozice do koalice, bez ohledu na občany, kteří poslancům dali svůj voličský hlas ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR, je léta kritizovaná záležitost.
Ústava České republiky ovšem neumožňuje odvolání zvoleného zástupce a tak jediným trestem za nerespektování předvolebních slibů je dnes možnost poškození veřejné prestiže, což, jak ukazuje praxe, není sankce nejúčinnější.
Protože volič prahne po řešení tohoto nešvaru, tak již v roce 2007 za časů vlády Mirka Topolánka podali tehdejší poslanci KSČM návrh ústavního zákona, který navrhoval alespoň nějakou možnost odvolat poslance, který se zásadně zpronevěřil svým povinnostem a to rozhodnutím nezávislého soudu.
↗
Již v roce 2007 za vlády Mirka Topolánka, jejíž vznik umožnil i Miloš Melčák, navrhovali zástupci KSČM zavést možnost odvolat poslance. Foto Jiří Nováček, Mediafax
Byl však zamítnut již při prvním čtení mimo jiné s argumentem ohrožení zásady svobody poslance v rámci ústavního slibu. A tak nejlepší vědomí poslanců při výkonu mandátu v zájmu všeho lidu zůstává nadále jako jediné memento.
Pokud porušení slibu poslance není ničím sankcionováno, tak případný převlékač kabátů, který oklamal své voliče, je do konce funkčního období neodvolatelný. Listina základních práv sice říká, že každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. Proti svobodě smýšlení zvoleného poslance ale stojí právo občana být zastupován na základě konkrétně učiněného politického slibu.
Přitom takové chování lze označit za nekalou praktiku a její tolerování přispívá k poklesu důvěry občanů ve fungování naší parlamentní demokracie. Je otázka v jakém vztahu je právo zvoleného poslance k právu občana ho kontrolovat.
Absurdním způsobem toto téma (odvolávat poslance, s nímž občané nejsou spokojeni) uchopilo hnutí Úsvit v čele s Tomio Okamurou. Chtějí poslance odvolávat přímo, lidovým hlasováním po vzoru některých švýcarských voleb. To ale v poměrném systému není možné, protože tam volič v tajné volbě vybírá kandidátky ve volebních krajích a dává jim reprezentativní mandát.
Vlastně předjímají změnu volebního systému — výběr poslanců v jednomandátních obvodech s imperativním mandátem. To je ale opuštění systému poměrné reprezentace, daného Ústavou ČR, a přijetí systému většinového.
Otázka odvolatelnosti poslanců se objevila ve volebních kampaních v roce 2010 i 2013. KSČM tedy znovu zvažuje upravenou verzi svého návrhu z roku 2007. Nejde o sankci za opuštění strany, za kterou byl poslanec zvolen, protože i strany jako celek se mohou dostat do konfliktu s přáním voličů. Soud by musel řešit politické otázky možná v rozporu se svou nezávislostí. Ale o posuzování porušení slibu poslance výlučně z pohledu obecné etiky a zákonů.
Ztráta mandátu by měla být v každém případě řešena v Ústavě. Zrušení poslaneckého mandátu v případě, kdy dojde k pravomocnému odsouzení poslance nebo senátora za spáchání úmyslného trestného činu, by snad neměl být po nedávných zkušenostech problém. Ostatně loni byla už podobná novela Ústavy připravena, ale pro předčasné volby nebyla projednána.
Diskuse
Nenavazoval bych na v této souvislosti ne příliš šťastnou tradici první republiky. To ale neznamená, že systém přeběhlíků, který je rysem tohoto režimu je udržitelný.
Spíš bychom měli směřovat ke zlepšení politické kultury tak, aby přeběhnutí na základě jakékoli politické korupce bylo zcela nepřijatelné. Spíš je žádoucí, aby mandát patřil jasně poslanci a toto bylo řešeno většinovým systémem jednomandátových obvodů. To, že to není v současné ústavě, není argumentem. Současná ústava je totiž nedostačující a navíc ještě nesystémově měněná (přímá volba prezidenta). Dříve nebo později budeme potřebovat ústavu novou.
Nesmíme ale připustit, aby se poslanec pustil do skutečné a efektivní politické práce, šlápl při tom někomu (třeba velkým firmám) na kuří ucho a potom proti němu byla spuštěna nepřijatelná mediální kampaň, na jejímž konci by bylo jeho odvolání v referendu. To v podstatě navrhuje Úsvit.
Spíš bychom měli směřovat ke zlepšení politické kultury tak, aby přeběhnutí na základě jakékoli politické korupce bylo zcela nepřijatelné. Spíš je žádoucí, aby mandát patřil jasně poslanci a toto bylo řešeno většinovým systémem jednomandátových obvodů. To, že to není v současné ústavě, není argumentem. Současná ústava je totiž nedostačující a navíc ještě nesystémově měněná (přímá volba prezidenta). Dříve nebo později budeme potřebovat ústavu novou.
Nesmíme ale připustit, aby se poslanec pustil do skutečné a efektivní politické práce, šlápl při tom někomu (třeba velkým firmám) na kuří ucho a potom proti němu byla spuštěna nepřijatelná mediální kampaň, na jejímž konci by bylo jeho odvolání v referendu. To v podstatě navrhuje Úsvit.
JM
Souhlasím s panem Ungerem, že vázaný mandát je to poslední co si můžeme přát. Jeho zavedení by jen legalizovalo jednu z hlavních příčin současného neutěšeného stavu parlamentu. Strany na jedné straně nutí poslance, aby hlasovali v souladu s linií vedení, na druhé straně, pokud potřebují obhájit získaného přeběhlíka, argumentují onou svobodou poslance v rámci ústavního slibu. Strach z toho, že v příštích volbách nebude zařazen na volitelnou pozici kandidátky, udržuje poslance v poslušnosti vedení, takže zvažování zájmu voličů je spolehlivě zatlačeno až na druhé místo za zájem strany.
Posílení odpovědnosti poslance voličům je možné například tím, že mandát bude patřit jasně poslanci, jak navrhuje pan Unger. To ale nutně nevyžaduje zavedení jednomandátových obvodů. Fakt, že mandát patří jasně poslanci, znamená z hlediska volebního systému přímou volbu, ne jednomandátový volební obvod. Přímá volba je možná i ve více mandátovém obvodě. Takovou volbu lze zorganizovat tak, že voliči obdrží seznam kandidátů (ne seznam stran), a zvolí z něho stanovený počet svých favoritů. Následně bude vytvořen seznam kandidátů podle počtu získaných hlasů. Bude-li obvod např. deseti mandátový, stane se poslanci prvých deset kandidátů na tomto seznamu.
Přímá volba ve více mandátovém obvodě bude generovat lepší zastoupení názorového spektra občanů i stabilnější politické reprezentace než volba v jednomandátovém obvodě.
Proč si to myslím? Volíme-li poslance, nevolíme výkonného představitele, který je osobně odpovědný za chod daného volebního obvodu. Je spíše osobně odpovědný za prosazování názorů občanů daného volebního obvodu ve společenství reprezentantů jiných volebních obvodů. Přitom názory občanů volebního obvodu nejsou jednotné, tvoří názorové spektrum. Více mandátový obvod zajistí reprezentaci názorového spektra zcela určitě lépe, než jednomandátový. Lepší stabilita takového způsobu volby vyplývá z toho, že názorové spektrum se s časem mění pomalu, ale jeho malé změny mohou mít velký vliv na to, který z názorů získá aktuálně největší počet zastánců. Protože názorové spektrum různých volebních obvodů se mění na celém území republiky pod vlivem společných podmínek, docházelo by v případě jednomandátových obvodů ke značným výkyvům názorového spektra parlamentu v jednotlivých volebních obdobích.
Problém volebního systému vhodnějšího než je ten současný, není jistě jednoduchý, proto zůstává ještě mnoho témat, která nemohu v rámci pouhého příspěvku do diskuse nakousnout. Doufám ale, že vzhledem k závažnosti tohoto tématu se objeví další diskutující, a budu mít tedy příležitost se ještě k tématu vrátit. Za nezbytné však považuji podtrhnout, že přímá volba nesnižuje význam politických stran. Jednotliví kandidáti budou moci být navrhováni stranami a být stranami propagováni, po ustavení nového parlamentu mohou vytvořit uskupení podle stran. To se nemění, mění se pouze to, že svoboda poslance v rámci ústavního slibu už nebude moci být ohrožována jednotlivci ve vedení stran.
Posílení odpovědnosti poslance voličům je možné například tím, že mandát bude patřit jasně poslanci, jak navrhuje pan Unger. To ale nutně nevyžaduje zavedení jednomandátových obvodů. Fakt, že mandát patří jasně poslanci, znamená z hlediska volebního systému přímou volbu, ne jednomandátový volební obvod. Přímá volba je možná i ve více mandátovém obvodě. Takovou volbu lze zorganizovat tak, že voliči obdrží seznam kandidátů (ne seznam stran), a zvolí z něho stanovený počet svých favoritů. Následně bude vytvořen seznam kandidátů podle počtu získaných hlasů. Bude-li obvod např. deseti mandátový, stane se poslanci prvých deset kandidátů na tomto seznamu.
Přímá volba ve více mandátovém obvodě bude generovat lepší zastoupení názorového spektra občanů i stabilnější politické reprezentace než volba v jednomandátovém obvodě.
Proč si to myslím? Volíme-li poslance, nevolíme výkonného představitele, který je osobně odpovědný za chod daného volebního obvodu. Je spíše osobně odpovědný za prosazování názorů občanů daného volebního obvodu ve společenství reprezentantů jiných volebních obvodů. Přitom názory občanů volebního obvodu nejsou jednotné, tvoří názorové spektrum. Více mandátový obvod zajistí reprezentaci názorového spektra zcela určitě lépe, než jednomandátový. Lepší stabilita takového způsobu volby vyplývá z toho, že názorové spektrum se s časem mění pomalu, ale jeho malé změny mohou mít velký vliv na to, který z názorů získá aktuálně největší počet zastánců. Protože názorové spektrum různých volebních obvodů se mění na celém území republiky pod vlivem společných podmínek, docházelo by v případě jednomandátových obvodů ke značným výkyvům názorového spektra parlamentu v jednotlivých volebních obdobích.
Problém volebního systému vhodnějšího než je ten současný, není jistě jednoduchý, proto zůstává ještě mnoho témat, která nemohu v rámci pouhého příspěvku do diskuse nakousnout. Doufám ale, že vzhledem k závažnosti tohoto tématu se objeví další diskutující, a budu mít tedy příležitost se ještě k tématu vrátit. Za nezbytné však považuji podtrhnout, že přímá volba nesnižuje význam politických stran. Jednotliví kandidáti budou moci být navrhováni stranami a být stranami propagováni, po ustavení nového parlamentu mohou vytvořit uskupení podle stran. To se nemění, mění se pouze to, že svoboda poslance v rámci ústavního slibu už nebude moci být ohrožována jednotlivci ve vedení stran.
většinově se volí do horní komory- dolní je u nsá tradičně volena poměrně a nemyslím že je to špatně (v ústavě jsou jiné problémy než tento) i když chápu špatný pocit z volby stranických kandidátek.
. U většinového systému roste význam prefabrikované populalrity - kriitka politických stran by tak mohla přesunout moc z politických institucí na důležité tvůrce veřejného mínění, tedy masmédia.
Většinový systém také hůře odráží rozložení názorů - vítězí zprůměrovaný často populárně/polulisticky laděný názor, kdy odchylky jsou vytěsňovány mimo mainstream.
A svoboda poslance není myslím v systému skutečně nezáviuslého soudního rozhodování o ztrátě mandátu ohrožována partokratickými strukturami.
. U většinového systému roste význam prefabrikované populalrity - kriitka politických stran by tak mohla přesunout moc z politických institucí na důležité tvůrce veřejného mínění, tedy masmédia.
Většinový systém také hůře odráží rozložení názorů - vítězí zprůměrovaný často populárně/polulisticky laděný názor, kdy odchylky jsou vytěsňovány mimo mainstream.
A svoboda poslance není myslím v systému skutečně nezáviuslého soudního rozhodování o ztrátě mandátu ohrožována partokratickými strukturami.
March 28, 2014 v 14.40
Volič není děcko a politika jeho hračkou. Volič je dospělý a nese odpovědnost za své voličské rozhodnutí. Když se rozhodne hloupě, naivně, bez získání potřebných informací, povrchně, podle soukromých libůstek, tak se nesmí divit.
Jednoznačně platí, že poslanci nejsou ošklivi zlí strýčkové, kteří mu šlapou na jeho bábovičky. Jací voliči, takoví poslanci. Parlament je věrným obrazem voličstva, a to i svou intelektuální a morální úrovní.
Jednoznačně platí, že poslanci nejsou ošklivi zlí strýčkové, kteří mu šlapou na jeho bábovičky. Jací voliči, takoví poslanci. Parlament je věrným obrazem voličstva, a to i svou intelektuální a morální úrovní.
JM
Možná jste pane Dolejš přehlédl, že v mnou popsaná modifikace přímé volby není většinová, ale poměrná.
O většinovém systému psal pan Unger
P.S. jste-li přihlášen, můžete své nechtěné příspěvky smazat
P.S. jste-li přihlášen, můžete své nechtěné příspěvky smazat
PM
a lákavá kořist mazaných parlamentié.
Problémem demokracie je, že se hroutí, když podíl infantilních voličů dosáhne 51%..........jak tak koukám.
Problémem demokracie je, že se hroutí, když podíl infantilních voličů dosáhne 51%..........jak tak koukám.
Pokud volič nese odpovědnost za svou volbu, pak nese odpovědnost i za své spoluobčany, tedy za to, koho volí oni. Taková je totiž realita systému.
Je strašné nést za někoho odpovědnost a nemít žádný vliv na jeho rozhodování.
Je strašné nést za někoho odpovědnost a nemít žádný vliv na jeho rozhodování.
JM
Podle mě konstatování "Parlament je věrným obrazem voličstva" v současném systému neplatí 100 procentně. Problém je v tom, že volič si vybírá z jednotlivých stran a je tedy nucen vybrat stranu jen podle hrubého přiblížení svých názorů k prezentovanému programu strany. Lidé, kteří o sobě říkají že jsou pravicoví, tak volí pravicové strany, přestože nesouhlasí s jejich korupčním jednáním v minulosti. Lidé s jinými politickými preferencemi se zase musí smířit s něčím jiným. To umožňuje stranickým vedením a jejich sponzorům zmíněný "obraz voličstva" značně zkreslit.
Uvědomme si že v složitých systémech je klíčový systém zprostředkování. Před tím se nedá úplně utéci a každá volba je pak hrubá aproximace vašich představ. Mandát nidky není úplně přesný - odchylka musí být zřejmáa a prokazatelná.
ž jste zažili spokojenost s reprezentací na 105% ? A neřeší to ani imperativní (vázaný) mandát místo zastupiteského..Zkreslení reprezentace a mandátu tedy je vždy, ale vzájemně se některé odchylky korelují.
U menších subjektů je šance na menší disjunkci... velké, tzv. catch all parties rozkročené od - do samozřejmě často zprůměrují požadavky elektorátu. Ten ale často nepí přesně co chít, nehlasuje pro projekty ale jen určité hodnoty.
Eliminace vlivu partokracie je ve vnitrostranické demokracii, ve vazbě na občanskou společnost a v některých regulacích - vedle zmiňované odvolatelnosti jsou to preferenční hlasy, omezení kumulace funkcí, veřejné osoby tzv. do trenek.atp. Tady se odpovědnost voliče a voleného protínají.
ž jste zažili spokojenost s reprezentací na 105% ? A neřeší to ani imperativní (vázaný) mandát místo zastupiteského..Zkreslení reprezentace a mandátu tedy je vždy, ale vzájemně se některé odchylky korelují.
U menších subjektů je šance na menší disjunkci... velké, tzv. catch all parties rozkročené od - do samozřejmě často zprůměrují požadavky elektorátu. Ten ale často nepí přesně co chít, nehlasuje pro projekty ale jen určité hodnoty.
Eliminace vlivu partokracie je ve vnitrostranické demokracii, ve vazbě na občanskou společnost a v některých regulacích - vedle zmiňované odvolatelnosti jsou to preferenční hlasy, omezení kumulace funkcí, veřejné osoby tzv. do trenek.atp. Tady se odpovědnost voliče a voleného protínají.
K panu Matuszkovi: Poměrný volební systém s volnými kandidátními listinami, tedy systém křížkování, který známe z komunálních voleb, by mohl vést k ještě méně stabilním většinám než je tomu dnes. Hlasy se totiž více rozdělí. Už teď je to v mnohých městech problém a skládají se nejrůznější pravo-levo-středové klientelistické koalice všech silnějších stran.
K panu Dolejšovi: Nelze změnit jen volební systém bez ohledu na další ústavní záležitosti. Média považuji také za problém, který by se měl řešit systémově, možná i ústavně. Pokud bychom zavedli do sněmovny většinový systém alternativního hlasování např. po vzoru Austrálie, mohli bychom volby lidem více zpopularizovat a lidé by mohli volbou v jednomandátových obvodech očíslovat kandidáty podle pořadí. Vítězem by se stal kandidát, který by nutně nemusel mít nejvíce prvních hlasů, ale nejvyšší podporu celkově. Systém vede k existenci dvou silných politických bloků - pravostředového a levostředového (dneska by to mohla klidně být ČSSD a ANO) a v rámci nich by se přirozeně profilovaly osobnosti, které se postaví za určitý směr. Opět není argumentem, že máme většinový systém do Senátu. Dlouhodobě maximálně dvacetiprocentní voličská podpora senátorů není nijak lichotivá. Senát by měl být zastupitelským sborem regionů, případně spolkovou radou (viz článek Jana Sapáka o federalismu), kde by mohli sedět i důležití zástupci profesních komor a odborů. Tím vlastně Senát nyní fakticky už je, i když je přímo volen většinovým systémem. A nezdá se mi, že by zde nebyly rozloženy různé názory.
K panu Dolejšovi: Nelze změnit jen volební systém bez ohledu na další ústavní záležitosti. Média považuji také za problém, který by se měl řešit systémově, možná i ústavně. Pokud bychom zavedli do sněmovny většinový systém alternativního hlasování např. po vzoru Austrálie, mohli bychom volby lidem více zpopularizovat a lidé by mohli volbou v jednomandátových obvodech očíslovat kandidáty podle pořadí. Vítězem by se stal kandidát, který by nutně nemusel mít nejvíce prvních hlasů, ale nejvyšší podporu celkově. Systém vede k existenci dvou silných politických bloků - pravostředového a levostředového (dneska by to mohla klidně být ČSSD a ANO) a v rámci nich by se přirozeně profilovaly osobnosti, které se postaví za určitý směr. Opět není argumentem, že máme většinový systém do Senátu. Dlouhodobě maximálně dvacetiprocentní voličská podpora senátorů není nijak lichotivá. Senát by měl být zastupitelským sborem regionů, případně spolkovou radou (viz článek Jana Sapáka o federalismu), kde by mohli sedět i důležití zástupci profesních komor a odborů. Tím vlastně Senát nyní fakticky už je, i když je přímo volen většinovým systémem. A nezdá se mi, že by zde nebyly rozloženy různé názory.
1) rozhodně nevolám po změně našeho volebního systému do parlamentu , spíš naopak - spíše bych poměrnost poněkud prohloubil
2) že poměrný systém neposkytuje vždy bezpečnou většinu - no a co ? aspoň vytváří poptávku po politické kultuře, tkeré bipartismus nepomůže
3) fascinace osobnostmi v časech kdy je lze medialně prefabrikovat do podoby bulvýrních VIP je mylsím poněkud neadekvátní -
4) zde řeším jen možnost přeci jen zpochybnit nedotknutelnost jednou přiděleného mandátu po celé 4 roky s tím že verzi Úsvitu odmítám
5) transformace senátu do komory regionů je asi možná, ale to je na jinou diskusi - nemyslím ale že se tomu dnes blíží
2) že poměrný systém neposkytuje vždy bezpečnou většinu - no a co ? aspoň vytváří poptávku po politické kultuře, tkeré bipartismus nepomůže
3) fascinace osobnostmi v časech kdy je lze medialně prefabrikovat do podoby bulvýrních VIP je mylsím poněkud neadekvátní -
4) zde řeším jen možnost přeci jen zpochybnit nedotknutelnost jednou přiděleného mandátu po celé 4 roky s tím že verzi Úsvitu odmítám
5) transformace senátu do komory regionů je asi možná, ale to je na jinou diskusi - nemyslím ale že se tomu dnes blíží
I otázku médií považuji na jinou diskusi a už jsem tu jednou napsal, že je nutné je řešit samostatně. S podobnou mediální realitou bude problém v jakýchkoli volbách - jak v poměrném, tak ve většinovém systému.
Osobně nejsem "fascinován osobnostmi", ale upřednostnil bych jasný vztah poslanec - jeden volební obvod. To je velká výhoda většinového systému. Nejde o čistý bipartismus, to znamená existence dvou stran. Třeba nyní v Senátu je jasná většina jedné strany, ale je zde přítomno i mnoho dalších subjektů, donedávna byla struktura Senátu pestřejší než ve sněmovně. Také strany regionálního charakteru jako je KDU nebo Strana zelených či Změna mohou mít v takovém volebním systému více zástupců než v poměrném.
Chápu, že třeba KSČM vyhovuje, když není stabilní a jasná vládní většina, která uskutečňuje svůj program, když vláda musí skládat nesourodou vládu s koaličními partnery, se kterými potom celé volební období bojuje. Radikální strany jsou při tomto většinovém systému v nevýhodě, protože mandáty snadno přejdou na strany blíže ke středu. Systém totiž vede k centralizaci politického spektra. Není ale přílišná polarizace to, co nás léta trápilo?
Klidně lze zvážit i třeba německý model, který je kombinací čistě poměrného i většinového systému a volič má dva hlasy. Proč ne.
Osobně nejsem "fascinován osobnostmi", ale upřednostnil bych jasný vztah poslanec - jeden volební obvod. To je velká výhoda většinového systému. Nejde o čistý bipartismus, to znamená existence dvou stran. Třeba nyní v Senátu je jasná většina jedné strany, ale je zde přítomno i mnoho dalších subjektů, donedávna byla struktura Senátu pestřejší než ve sněmovně. Také strany regionálního charakteru jako je KDU nebo Strana zelených či Změna mohou mít v takovém volebním systému více zástupců než v poměrném.
Chápu, že třeba KSČM vyhovuje, když není stabilní a jasná vládní většina, která uskutečňuje svůj program, když vláda musí skládat nesourodou vládu s koaličními partnery, se kterými potom celé volební období bojuje. Radikální strany jsou při tomto většinovém systému v nevýhodě, protože mandáty snadno přejdou na strany blíže ke středu. Systém totiž vede k centralizaci politického spektra. Není ale přílišná polarizace to, co nás léta trápilo?
Klidně lze zvážit i třeba německý model, který je kombinací čistě poměrného i většinového systému a volič má dva hlasy. Proč ne.
PM
může dojít k situaci, kdy pak v parlamentu schází korekce schopná opozice.
Třeba jako v německém modelu dnes....bych připomněl.
Třeba jako v německém modelu dnes....bych připomněl.
To, že v parlamentu schází korekce schopná opozice, jak uvádíte z Vašeho pohledu př. Německa, není problém většinového systému. Že SPD, Zelení a Linke v Německu nejsou schopni vytvořit alternativní vládu, ani o to před volbami neusilovali, za to volební systém jen těžko může.
MK
Léta nás trápilo nikoli to, že je někdo moc radikální (což byl někdo dost málokdy) ale to, že koalice válcovala opozici, na nic se jí neptala a protlačila cokoli. Měla přeci většinu. Většinový systém tohle ještě usnadní. V senátu je pestrá směska třeba i dobrých lidí, kterých se nikdo nemusí na nic ptát, protože většina je jasná. Více mandátů možná, více moci určitě ne. V případě lidovců dokonce méně.
Víra v osobnosti je naivní. Osobnost v kolegiálním orgánu se svým postojem osamělá se může na hlavu stavět. A většina-to budou ti pod dohledem bičů.
Víra v osobnosti je naivní. Osobnost v kolegiálním orgánu se svým postojem osamělá se může na hlavu stavět. A většina-to budou ti pod dohledem bičů.
Volební systém, který tu je dnes a který společně s voličským chováním implikuje programovou širokost vlád (jako bylo soužití ODS s KDU a Zelenými, ČSSD s Unií Svobody nebo nyní hnutím ANO) vlastně v uplynulých letech brzdil závažné deficity politické kultury. Tím, že nedovolil, aby tu téměř jednobarevná nebo blízce dvoubarevná vláda válcovala opozici zcela a zaváděla drastické změny.
Je možné však říct si, že lepší volební systém pro voliče si nemůžeme dovolit, protože nezapadá do našeho špatného kontextu?
Nikdy jsem nikde nenapsal, že by se měl změnit volební systém bez ohledu na ostatní parametry ústavního systému. Nejprve musíme v našem kontextu najít nový fungující rámec v rovině ideové, potom ústavní a nakonec i politicko-praktické. Je třeba nastavení ústavního systému, kdy jedna složka bude dávat smysl druhé, jak je tomu v Německu nebo ve Švýcarsku. Česká státnost je v krizi a bez zásadních změn ji nezachrání ani Babiš, ani kdyby se ČSSD ze dne na den zázrakem očistila od všeho klientelistického.
Je možné však říct si, že lepší volební systém pro voliče si nemůžeme dovolit, protože nezapadá do našeho špatného kontextu?
Nikdy jsem nikde nenapsal, že by se měl změnit volební systém bez ohledu na ostatní parametry ústavního systému. Nejprve musíme v našem kontextu najít nový fungující rámec v rovině ideové, potom ústavní a nakonec i politicko-praktické. Je třeba nastavení ústavního systému, kdy jedna složka bude dávat smysl druhé, jak je tomu v Německu nebo ve Švýcarsku. Česká státnost je v krizi a bez zásadních změn ji nezachrání ani Babiš, ani kdyby se ČSSD ze dne na den zázrakem očistila od všeho klientelistického.
zbytečně mne obviňujete že mým zájme je nestabilita - já vtvrdím, že země kde vládnou menšinové vlády či jsou pestřejší koalice, musí více vyjednávat. To máým za sílu a ne nevýhodu. takže stále není zřejmě proč by měl být většinový systém výhodnější?
Velké strany rozkročené do velké šíře - de facto kartelové strany - prostě nemohou tak přesně vyjadřovat různé zájmy a válcují to uvnitř sebe samých partokratickými mechanismy napojených na provoz státní moci.
A dochází tedy i k centralizaci politiky jak sám uvádíte - v podstatě střídání u moci dvou stran vede také k pevným mocenským vazbám (krystalicky zřejmé za časů oposmlouvy), kde volič ale i řadové členstvo plní roli spíše roztleskávačů.
Velké strany rozkročené do velké šíře - de facto kartelové strany - prostě nemohou tak přesně vyjadřovat různé zájmy a válcují to uvnitř sebe samých partokratickými mechanismy napojených na provoz státní moci.
A dochází tedy i k centralizaci politiky jak sám uvádíte - v podstatě střídání u moci dvou stran vede také k pevným mocenským vazbám (krystalicky zřejmé za časů oposmlouvy), kde volič ale i řadové členstvo plní roli spíše roztleskávačů.
MK
Nevím jestli otázka "Je možné však říct si, že lepší volební systém pro voliče si nemůžeme dovolit, protože nezapadá do našeho špatného kontextu?" byla na mne, ale odpovím vám.
Ne není. A právě proto jsem pro poměrný systém. Poměrný systém zachytí poměrné rozložení politických světonázorů ve společnosti, většinový jen, který má většinu. Vítěz, ač sebetěsnější, má vždy jasnou většinu. Vzniká dojem silného mandátu, dochází k veletočům, atd. Ale především: Část voličů je i v tom nejcitlivějším (tedy v tom australském) nezastoupena. On totiž levičák z Horní Dolní zastupuje spíše levičáky z Dolní Horní, než pravičáky z Horní Dolní. A naopak. Poměrný systém to reflektuje, a ještě k tomu určí, jestli je v součtu více pravičáků, nebo levičáků. O proudech tak malých, že většinu nedají nikde, netřeba mluvit.
Ano, naše strany jsou zkostnatělé, zkorumpované, osobnosti spíše dusí a mají tak málo členů, že reprezentují zájmy úzkých skupin lépe než názorové proudy a své voliče. To všechno vím.Je možné však říct si, že lepší volební systém pro voliče si nemůžeme dovolit, protože nezapadá do našeho špatného kontextu?
Ne není. A právě proto jsem pro poměrný systém. Poměrný systém zachytí poměrné rozložení politických světonázorů ve společnosti, většinový jen, který má většinu. Vítěz, ač sebetěsnější, má vždy jasnou většinu. Vzniká dojem silného mandátu, dochází k veletočům, atd. Ale především: Část voličů je i v tom nejcitlivějším (tedy v tom australském) nezastoupena. On totiž levičák z Horní Dolní zastupuje spíše levičáky z Dolní Horní, než pravičáky z Horní Dolní. A naopak. Poměrný systém to reflektuje, a ještě k tomu určí, jestli je v součtu více pravičáků, nebo levičáků. O proudech tak malých, že většinu nedají nikde, netřeba mluvit.
Ano, naše strany jsou zkostnatělé, zkorumpované, osobnosti spíše dusí a mají tak málo členů, že reprezentují zájmy úzkých skupin lépe než názorové proudy a své voliče. To všechno vím.Je možné však říct si, že lepší volební systém pro voliče si nemůžeme dovolit, protože nezapadá do našeho špatného kontextu?
March 31, 2014 v 0.59
Jiří Matuszek: Poslanci žádné strany nejsou ani o chlup korupčnější, než jejich voliči. Voliči velmi dobře vědí, že strany nebo postavy, které volí, v minulosti jednaly korupčně.
MP
Obávám se, že tvrzení "voliči velmi dobře vědí" neobstojí. Nevědí a vesměs ani vědět nemohou. Znají jen mediální obraz. A to v zemi, ve které přestala veřejnoprávní media plnit přijatelným způsobem svoji funkci a ta komerční jsou prodejná jak slečny z E55. A stejně jako ty slečny kromě za peníze dávají ještě některými pochybným individuím z čisté lásky.
Ano, podmínkou podílů občanů na politickém rozhodování je předpoklad, že se rozhodují na základě dostatečných informací. Tento předpoklad byl vždy v určitém nesouladu s realitou, ale dnes se tu rozevírá propast, která hrozí pohltit jakýkoliv pojem občanství.
Ano, podmínkou podílů občanů na politickém rozhodování je předpoklad, že se rozhodují na základě dostatečných informací. Tento předpoklad byl vždy v určitém nesouladu s realitou, ale dnes se tu rozevírá propast, která hrozí pohltit jakýkoliv pojem občanství.
JM
Děkuji Martinu Profantovi, odpověděl bych zhruba totéž, znovu bych ale zdůraznil, že i ti voliči, kteří “moc dobře vědí” nemají v dnešním systému velký výběr.
Jinak se mi zdá, že diskutované dilema většinového nebo poměrného systému úzce souvisí s otázkou nezávislostí pilířů státní moci. Teoreticky bychom měli mít tři nezávislé pilíře státní moci:
Výkonnou, zákonodárnou a soudní.
Pokud jde o moc výkonnou, reprezentovanou hierarchií předseda vlády, hejtman, primátor, starosta, jedná se o jednotlivce, kteří by měli mít možnost v rámci zákonů konat operativně a nést také osobní odpovědnost. V těchto případech je většinový systém volby přirozený.
V případě moci zákonodárné je podle mého názoru zase vhodnější poměrný systém volby, jak jsem popisoval ve svém prvém příspěvku.
Skutečnost je ale taková, že tyto moci nejsou vůbec nezávislé. Občané zvolí zákonodárce, a ti pak ze svého středu volí vládu. Navíc se ministry stávají většinou poslanci. Nezávislost je zcela iluzorní. Není proto divu, že lidé, kteří se na volby dívají spíše jako na volbu budoucí vlády, preferují většinový systém, lidé kteří by rádi v parlamentu viděli místo tříbení a sjednocování názorů, preferují spíše poměrný systém.
Řešením by zřejmě bylo dosažení skutečné nezávislosti moci výkonné a zákonodárné tím, že by lidé zvlášť ve většinové volbě volili předsedu vlády, a zvlášť v poměrné volbě parlament.
Jinak se mi zdá, že diskutované dilema většinového nebo poměrného systému úzce souvisí s otázkou nezávislostí pilířů státní moci. Teoreticky bychom měli mít tři nezávislé pilíře státní moci:
Výkonnou, zákonodárnou a soudní.
Pokud jde o moc výkonnou, reprezentovanou hierarchií předseda vlády, hejtman, primátor, starosta, jedná se o jednotlivce, kteří by měli mít možnost v rámci zákonů konat operativně a nést také osobní odpovědnost. V těchto případech je většinový systém volby přirozený.
V případě moci zákonodárné je podle mého názoru zase vhodnější poměrný systém volby, jak jsem popisoval ve svém prvém příspěvku.
Skutečnost je ale taková, že tyto moci nejsou vůbec nezávislé. Občané zvolí zákonodárce, a ti pak ze svého středu volí vládu. Navíc se ministry stávají většinou poslanci. Nezávislost je zcela iluzorní. Není proto divu, že lidé, kteří se na volby dívají spíše jako na volbu budoucí vlády, preferují většinový systém, lidé kteří by rádi v parlamentu viděli místo tříbení a sjednocování názorů, preferují spíše poměrný systém.
Řešením by zřejmě bylo dosažení skutečné nezávislosti moci výkonné a zákonodárné tím, že by lidé zvlášť ve většinové volbě volili předsedu vlády, a zvlášť v poměrné volbě parlament.
MK
(doufám že skloňuji vaše jméno správně) naprosto s vámi souhlasím. Až na jednu věc. Ten systém, který zde uvádíte, za poměrný nepovažuji. Je to většinový vícemandátový obvod. O tomto typu systému jsem psal jinde, a tak zde pouze uvedu odkaz:
http://www.blisty.cz/art/70106.html
Není to totéž, ale bližší výčet rozdílů nechám na vás, protože mi to připadá dosti podobné.
http://www.blisty.cz/art/70106.html
Není to totéž, ale bližší výčet rozdílů nechám na vás, protože mi to připadá dosti podobné.
MK
March 31, 2014 v 18.43
Aby to nevypadalo, že diskutuji ze zcela neurčené pozice, popíšu i svůj "návrh" na volební systém:
Systém je ryze poměrný, za každých 0,5% obdrží strana jeden mandát.
Mandáty jsou obsazeny na základě tohoto systému: V každém senátním obvodu postaví každá strana právě pět kandidátů (sestavení takovéto kandidátky je nutnou a postačující podmínkou kandidatury). Voliči v daném obvodu udělí všem kandidátům preferenční hlasy o hodnotách -1/0/1. Hlasy každého kandidáta se sečtou a vydělí počtem hlasů pro stranu v daném obvodě. Dle tohoto čísla se seřadí kandidáti z celé republiky. Ti, kdož jsou na příčkách vyšších, než je počet mandátů strany, se stávají poslanci.
Samozřejmě by se spolu s tímto muselo provést několik ústavních změn. Odvozovat od takto vzniklé sněmovny vládu by asi nebylo nejšťastnější.
Systém je ryze poměrný, za každých 0,5% obdrží strana jeden mandát.
Mandáty jsou obsazeny na základě tohoto systému: V každém senátním obvodu postaví každá strana právě pět kandidátů (sestavení takovéto kandidátky je nutnou a postačující podmínkou kandidatury). Voliči v daném obvodu udělí všem kandidátům preferenční hlasy o hodnotách -1/0/1. Hlasy každého kandidáta se sečtou a vydělí počtem hlasů pro stranu v daném obvodě. Dle tohoto čísla se seřadí kandidáti z celé republiky. Ti, kdož jsou na příčkách vyšších, než je počet mandátů strany, se stávají poslanci.
Samozřejmě by se spolu s tímto muselo provést několik ústavních změn. Odvozovat od takto vzniklé sněmovny vládu by asi nebylo nejšťastnější.
JM
April 2, 2014 v 10.45
Pane Kolaříku,
děkuji za uvedený odkaz. Článek pana Mrázka, na který se ve svém článku odkazujete, jsem ještě nečetl. Myslím si, že jeho návrh zase není tak špatný. Je třeba si uvědomit, že počet hlasů, který ta která strana dostane bude závislý na kvalitě jejich kandidátů. Proto mohou být příklady vycházející z výsledků dosažených ve stávajícím systému zavádějící. Zajímal by mě váš názor, na otázku, v čem jsou systém pana Mrázka a Váš lepší než jednoduchý systém vícemandátového volebního obvodu jak jsem ho nastínil výše.
děkuji za uvedený odkaz. Článek pana Mrázka, na který se ve svém článku odkazujete, jsem ještě nečetl. Myslím si, že jeho návrh zase není tak špatný. Je třeba si uvědomit, že počet hlasů, který ta která strana dostane bude závislý na kvalitě jejich kandidátů. Proto mohou být příklady vycházející z výsledků dosažených ve stávajícím systému zavádějící. Zajímal by mě váš názor, na otázku, v čem jsou systém pana Mrázka a Váš lepší než jednoduchý systém vícemandátového volebního obvodu jak jsem ho nastínil výše.
MK
Srovnávat Váš a páně Mrázkův systém se mi příliš nechce, protože jsou si z mého pohledu dost podobné, dokonce bych si netroufal rozhodovat, který je lepší. Každopádně oba jsou většinové. Vygenerují pár výrazných osobností z každého světonázoru (to je dobré) ale některým přidělí spoustu souputníků -spolustraníků, zatímco některé nechá osamělé, i když se na některé jejich souputníky, třeba i kvalitní, nedostalo, ač podle názorového zastoupení by jich mohlo být více (to je špatně).
Za přednost svého systému pokládám to, že je ryze poměrný, s jedním obvodem, takže ani ty malé názorové proudy nejsou ošizeny, a zároveň umožňuje voličům aby vybírali kandidáty z malého počtu a území, což jim umožňuje se o nich informovat v míře dostatečné.
Za přednost svého systému pokládám to, že je ryze poměrný, s jedním obvodem, takže ani ty malé názorové proudy nejsou ošizeny, a zároveň umožňuje voličům aby vybírali kandidáty z malého počtu a území, což jim umožňuje se o nich informovat v míře dostatečné.
+ Další komentáře