Krasavice z Věcí veřejných nafotily před volbami 2010 kalendář. Dnes už víme, že byl nejen lechtivý, ale hlavně trhací.

Jako první se odtrhla Kristýna Kočí. Nyní následují Karolina Peake a Lenka Andrýsová. Přidala se i Dagmar Navrátilová a Jana Suchá. Trhli se též někteří pánové — dříve Jaroslav Škárka a Stanislav Huml, teď třeba poslanci Viktor Paggio, Jiří Rusnok, Martin Vacek či ministři Pavel Dobeš a Kamil Jankovský. Skóre se mění téměř každou hodinou. Opačný směr nabral, jak je v jeho stylu, exministr školství Josef Dobeš, který se teatrálně rozešel s véčkaři minulý týden.

Členství ve VV a jejich sněmovním klubu se vzdal též nepravomocně odsouzený úplatkář Vít Bárta, byť všem je jasné, že stěžejní vliv na trosky svého politického projektu si ponechává. Jinak ale torzo Věcí veřejných připomíná autobus bez řidiče (formálnímu, ale dost bezmocnému předsedovi Radku Johnovi zůstává k ruce už jen jím nanominovaná místopředsedkyně Kateřina Klasnová), který se neubrzditelně řítí z vysokého kopce. S ním i Nečasova vláda — a politické poměry v České republice.

Kde to jsme, když jedno volební období za druhým počítáme, dá-li či nedá-li momentální sněmovní většina dohromady stojedna hlasů. Koho podpoří Wagner, Teplík, Kott, Melčák, Pohanka, Wolf, Zubová, Kočí, Doktor a další a další. V současné sezóně ale trháme rekordy. S takovou za chvíli bude ve Sněmovně sedět víc poslanců nezařazených než včleněných do stranických klubů. Drolení zatím unikají jen komunisté a TOP 09.

O stavu parlamentní etiky mnohé vypovídá zalíbení národního socialisty Jiřího Paroubka v bývalém šéfovi VV Jaroslavu Škárkovi. Sotva byl vynesen rozsudek v kauze pánů Bárty a Škárky, Paroubek začal naříkat nad stavem demokracie a právního státu: nejvíc to prý odskákali ti, co na korupci poukázali — Škárka (nepodmíněným trestem) a výhledově možná i Kristýna Kočí. Jiřímu Paroubkovi ani nevadí, že Škárka soudu podvodně podstrkoval falešné důkazy, on jen vidí dvojici poslanců, kteří by mohli posílit jeho politický projekt.

Tato bizarní drobnost je ale pro stav zastupitelské demokracie u nás příznačná. Ve skutečnosti totiž tolik omílané principy a hodnoty stojí na vedlejší koleji. Podstatné naopak je — kdo, s kým a za kolik.

Je Karolina Peake statečná, jak tvrdí vicepremiér Schwarzenberg, nebo prohnaná? Vždyť léta kryla Vítu Bártovi a jeho politické divizi soukromé bezpečnostní agentury záda, stačí citovat z dokumentů, které světlo světa spatřit neměly, leč spatřily, ale i z oficiálních vyjádření paní Peake. Utíká až v okamžiku, kdy se koaliční spolupráce s Bártovými Věcmi veřejnými stává definitivně neúnosná pro partnery z ODS a TOP 09. A protože vládnout je prima a nese to s sebou spoustu sladkých plodů, je Bárta puštěn k vodě.

Jenže Bárta je nezmar. Věří v sebe, ve své poslání, má peníze, nadité archívy a akční osobní tým. Ve středeční MF DNES publicista Bohumil Pečinka popsal, jak Bárta hýbal i zcela nedávnými jednáními klíčových orgánů Věcí veřejných. A když s obligátním pláčem opouštěl schůzi výkonné rady VV po svém odsouzení, pronesl prý větu: „Poslouchejte Moroze a Kubáčka.“ První pán je nejen bezpečností expert VV (dříve ABL), ale též „alter ego“ Víta Bárty, druhý má zase na starosti politickou strategii. Existuje zkrátka nespočet indicií, že i po odevzdání partajní legitimace zůstanou zbytkové Věci veřejné Bártovy.

Nedivím se Petru Nečasovi, že už nemá sílu koaličně vládnout s vyslanci „mafiánského polosvěta“. Vždyť jedině zásluhou hladkých bílých límečků a kulantních vět dokázal dosud maskovat, čí kabinet nám tu ve skutečnosti vládne, komu se klaní, komu se zodpovídá. Voliči to určitě nejsou, to je snad už jasné všem. K vládě „rozpočtové odpovědnosti“ a „boje proti korupci“ měla patřit elegance, lehkost, mimo jiné jištěná sto osmnácti křesly v dolní parlamentní komoře. Kde ty časy jsou! Jenže na volby je brzy: spoustu úkolů ještě vláda nesplnila. A tak se hledá nová forma pro starý obsah. A je jedno, půjde-li nakonec o starou trojkoalici s několika přeběhlíky a odpadlíky, o jinou, novou trojkoaliaci nebo dokonce o čtyřkoalici (s „peakovci“ i „bártovci“).

Premiér prý vyčká do pondělí, až rozbouřené vlny opadnou a půjde potom sečíst zisky i ztráty. Není nejmenších pochyb, že své kroky s Karolinou Peake koordinuje. Výsledek jejich operace bude určitě lepší než ten, kterého loni dosáhla Kristýna Kočí s Petrem Tluchořem, ovšem jestli zajistí plynulé vládnutí, je zatím ve hvězdách. Sto jedna či sto dva poslanců je pro ODS málo. To by údajně dala přednost předčasným volbám. Myslí to ale vážně? Nebo zase jen straší labilní veverky?

Novináři nestíhají monitorovat bleskové zvraty, opozice hledá slova jak popsat svůj vztek a faktickou bezmoc.

Jenže lidem, kteří v těchto dnech vycházejí — pod společným praporem odborů a občanských iniciativ — do ulic, jsou přesuny na parlamentní šachovnici ukradené. Jim vadí reálné snižování životní úrovně, osekávání sociálního státu, privatizace veřejných služeb. Nic z toho nikdy nezpochybnila ani Karolina Peake, ani Vít Bárta. Jediné, na co se tito někdejší přímluvci za čistou politiku a přímou demokracii zmohou, je cirkus, který přinejmenším ve sdělovacích prostředcích překryje týden občanských protestů.

Volat po reformě reforem na nich nepostačí. I pád vlády je řešení nedostatečné. Česká republika potřebuje zásadní legislativní změny jdoucí do hloubky ústavního systému. Peripetie véčkařských modelek nechť nám jsou varováním, aby se v bezvýznamný trhací kalendář s omezenou dobou použití nezměnily též naše volební lístky.

V krizi není jen jedna stranicky se tvářící sekta, ani Bakalova (podle jména společného sponzora ODS, TOP 09 a VV) koalice. V krizi je demokracie. Systém, který se občanům vzdaluje s každým čerstvě odhaleným parazitem z prostředí podnikavých vykuků. Jim patří větší nebo menší miliardy, nám z demonstrací prošlapané tenisky.

Kdypak „tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí“?