Nechtěl jsem, musel jsem. Ano, psát o současné politice. Důvody? Ti, kteří ohrožují demokracii, nejhlasitěji pokřikují, že demokracie je v ohrožení - ta lavina se na nás hrne ze všech světových stran českého politického divadla. Politici se drahnou dobu zabývají jen sami sebou. A když už se začnou zabývat „politikou“, je to většinou ku škodě věci, včetně oněch Zemanových politiků „odborných“ či „úřednických“. Z tohoto zorného úhlu je naprosto jedno, jestli Rusnokova vláda získá důvěru či nikoli.

Média (většina z nich) se ráda do této hry na život zapojují, jelikož je pro ně pohodlnější plodit bulvár a opakovat prázdné floskule politiků, než začít samostatně uvažovat. Díky nim se politikům daří alespoň do určité míry zastírat skutečný stav věcí či úmysly doutnající nehluboko pod povrchem.

Porušování ústavy

Ti samí politici, kteří uzavřeli a následně i obhajovali opoziční smlouvu, se dnes vzájemně osočují z nedodržování demokratických principů či postupů. Opoziční smlouva přitom porušovala nejen ústavní zvyklosti, ale přímo Ústavu jako takovou. Například její článek 26 hovoří o tom, že poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Opoziční smlouva však de facto zapovídala kontrolu vlády opozicí. Nerespektování psaného textu Ústavy i nepsaných ústavních zvyklostí umožnilo i po roce 1989 několikaletou vládu jedné strany (de facto).

To, že politici ODS nyní vyčítají Milošovi Zemanovi, že nectí ústavní zvyklosti, je projevem jejich vlastní nestoudnosti. Oni to byli, kdo mu v takovém chování poprvé pomáhali (a sami se chovali stejně). A dostali za to svých třicet stříbrňáků.

Mirek Topolánek mohl svého času vládnout jen proto, že zkorumpoval pár přeběhlíků. Prezident Václav Klaus v klidu čekal, až se mu to povede. Do té doby Topolánkův kabinet vládl bez požehnání Poslanecké sněmovny, což bylo v evidentním rozporu s ústavními zvyklostmi, jak je dnes ODS vykládá.

Je třeba jasně říci: dnešní jednání Miloše Zemana, alespoň prozatím, nedosahuje tak velkého porušování ústavních zvyklostí (či přímo Ústavy), jako chování všech zainteresovaných (včetně Zemana samého) v době opoziční smlouvy či při nelegitimním vládnutí Topolánkova kabinetu. ODS se nám za pomoci spřízněných médií a novinářů sice snaží namluvit opak, ale jde stále o totéž: technologové moci konají bez ohledu na jakékoli demokratické hodnoty. Výraz „demokratická hodnota“ totiž technologický slovník neobsahuje.

ODS se svým nepřetržitým opakováním válečného pokřiku snaží zamaskovat kauzu Nečas — Nagyová a politickou korupci. I dojem představitelů ODS, že stačí vyměnit Nečase za Němcovou a potom se tvářit jako beránek boží, patří k jejich nestoudnosti.

Nemoderní sociální demokraté

Ani ČSSD se nedokázala odpreparovat od minulosti. Její náhlá jednomyslná podpora Rusnokovu kabinetu o tom vypovídá více než výmluvně. Někteří představitelé této strany v čele s předsedou Bohuslavem Sobotkou napřed hovořili o porušování ústavních zvyklostí, během krátké doby však otočili. Tak jak to je? Porušil podle nich Zeman zvyklosti, nebo neporušil? Nebo je porušil, ale už jim to nevadí? Nebo jim to vadí a souhlasili s tím pouze pod hrozbou (momentální) ztráty vlastních pašalíků?