Výsledky letošních voleb do Poslanecké sněmovny jsme na stránkách Deníku Referendum prozkoumali z mnoha perspektiv. Vedle na první pohled zřejmého rozložení stranických sil v Poslanecké sněmovně patří mezi nejpozoruhodnější jevy letošních voleb další tři faktory, jež ovlivnily jejich převratný charakter.

Prvním z nich je fenomén masivního využívání preferenčního hlasování, druhým oproti dřívějším volbám obrovské množství propadlých hlasů, jež souvisí s obecnou znechuceností občanů ze stávajících politických elit, a tedy jejich ochotou riskovat a volit toho času neparlamentní subjekty a třetím, sice méně zřejmým, avšak o to závažnějším nedostatkem je nízká míra proporčnosti našeho volebního systému.

„Na množství propadlých hlasů je jasně vidět, že se voliči nebáli riskovat. Za transferem hlasů k novým stranám je také znechucenost občanů politikou, projevilo se rozčarování veřejnosti z neschopnosti sestavit vládu po předešlých volbách či z fenoménu přeběhlictví. Lidé tak dali najevo znechucenost politickými elitami, o čemž svědčí zisk Věcí veřejných či Schwarzenberga. Tato znechucenost dosavadními elitami se krom jiného promítla i do masivního preferenčního hlasování,“ uvedl pro Deník Referendum již dříve politolog Lukáš Jelínek.

Preferenční hlasování

Každý volič podle současného volebního zákona disponuje čtyřmi preferenčními hlasy, které může použít v rámci jedné stranické kandidátky, pro kterou hlasuje. Občané tak mohou vyslat do Poslanecké sněmovny kandidáty z nižších pater stranických kandidátek a neobyčejně tak zamávat nominačním pořadím stranických sekretariátů. K nevoli mnohých veteránů české politiky tak lidé letos poprvé skutečně učinili.

Navzdory faktu, že český volební systém je vůči preferenčnímu hlasování poměrně diskriminační, neboť na přesunutí kandidáta do čela kandidátky je zapotřebí celkem pěti procent hlasů z celkového počtu pro danou partaj, v letošních volbách Češi rozdali 3,7 milionu preferenčních hlasů, o 1,8 milonu více než ve volbách v roce 2006, kdy ale měl volič preferenční hlasy jen dva a na přesun do čela kandidátky bylo zapotřebí alespoň 7 %, na rodzíl od současných čtyř hlasů a 5 %.

Z této perspektivy nazřeno byly letošní volby skutečně přelomové, neboť poprvé otřásly jistotou, že lídr kandidátky silné strany má zvolení stoprocentní. Došlo tak k nejednomu opačnému případu, kdy se do Poslanecké sněmovny dostali lidé ze spodních pater kandidátek právě na úkor lídrů.

Svůj mandát letos obhájilo pouhých šestaosmdesát poslanců. V roce 2006 to přitom bylo poslanců 115. Současně občané nedali politický mandát skrze masivní preferenční hlasování čtrnácti lídrům stranických kandidátek a desítkám dosavadních poslanců.

Podobný osud jako Ivana Langera, kterého voliči kroužkováním jiných občanskodemokratických kandidátů odsunuli z prvního na osmé místo, potkal i další lídry občanskodemokratických kandidátek: Jozefa Kochana na Královehradecku, jenž se propadl z prvního na čtvrté místo, Daniela Petruška z Pardubického kraje, který skončil na pátém místě, či Miloše Pateru z karlovarské kandidátky, jehož voliči odsunuli až na sedmé místo.

Do Poslanecké sněmovny nebyl dále zvolen bývalý letitý lidovecký politik a lídr kandidátky TOP 09 na Pardubicku Pavel Severa, který se mnohým, především mladším voličům zapsal do paměti jako bojovník proti drogám. Ten byl z prvního místa občany odsunut až na místo sedmé. Jaroslava Fialu z ČSSD voliči Karlovarského kraje odsunuli sice pouze na místo druhé, avšak i to stačilo, aby se poslancem na příští čtyři roky nestal.

Pokud je primární a zdaleka nejpodstatnější funkcí zákonodárného sboru zrcadlit názorové rozložení ve společnosti, pak musíme fenomén kroužkování jednotlivých kandidátů hodnotit jednoznačně pozitivně. Občané tak v případě využití kroužkování skrze svou volbu deklarují své preference a především hodnotí politiky za jejich dosavadní práci.

Obsazení Poslanecké sněmovny jednotlivými kandidáty politických stran skutečně zrcadlí preference voličů. Volební výsledky Ivana Langera či Pavla Severy musí být každému nově zvolenému politikovi výstrahou. Avšak co platí o jednotlivých kandidátkách stranických subjektů, bohužel neplatí o politických stranách celkově, neboť vinou nastavení současného volebního systému bude velké množství občanů pro příští čtyři roky ve Sněmovně nezastoupeno.

Propadlé hlasy

Jednou z hlavních funkcí politických stran je zastupovat a prosazovat zájmy jednotlivých segmentů společnosti na půdě zákonodárného sboru. Z této perspektivy nazřeno dopadly letošní volby nejhůře od roku 1992, neboť propadlo 18,74 % hlasů, které tak nebudou mít v Poslanecké sněmovně své zastoupení.

Pokud je jednou z klíčových funkcí Poslanecké sněmovny výše zmíněné zrcadlení názorové plurality ve společnosti, pak současný volební systém v této funkci selhal, neboť 984 578 oprávněných voličů, kteří se zúčastnili voleb, nebude v příštích čtyřech letech v Poslanecké sněmovně nikým zastupováno. Tento fakt sám o sobě pokřivuje proporčnost volebního systému, a tedy demokratické zastoupení politických stran v Poslanecké sněmovně. Budoucí reforma volebního systému by si pak měla klást cíl napravit tuto vadu skrze daleko demokratičtější a spravedlivější podobu přepočtu hlasů na mandáty.