Domácí úkoly ano, či ne?
Marta SemelováJsou domácí úkoly nutnou součástí školní výuky? Podle Marty Semelové je často velmi nutné doma procvičit, zautomatizovat a upevnit si probranou látku, protože ve škole to kvůli vysokému počtu žáků ve třídách většinou není možné.
Po nějakém čase se opět objevila diskuze nad projektem, jehož hlavním cílem je zavést základní školu bez domácích úkolů. Tento nápad jednoznačně odmítám, stejně jako jeho odůvodňování, že mnozí žáci úkoly stejně nepíší, že na dohled nad domácí přípravou rodiče nemají čas a že stačí, když se žáci všechno naučí ve škole.
↗
Foto Václav Vacek, Mediafax
Tyto názory považuji za naprostý nesmysl. To, co se dítě naučí ve škole, je často velmi nutné doma procvičit, zautomatizovat a upevnit si poznanou látku. Ve třídě s třiceti žáky to objektivně není možné. Kromě toho se při domácí přípravě učí samostatně pracovat, vyhledávat, posuzovat a třídit informace. Učí se systematické pravidelné přípravě, zodpovědnosti a přístupu k práci.
V neposlední řadě má domácí příprava i význam pro vzájemný vztah rodičů a dětí, ale také pro vztah a spolupráci rodičů a školy. Z těchto a mnoha dalších důvodů nemohu souhlasit s projektem, který chce rozšířit vyučování bez domácích úkolů. Mám obavy, že za chvíli někdo přijde s tím, že škola vlastně celkově obtěžuje žáky i rodiče a měla by být zrušena vůbec.
„Zářný“ příklad už v naší zemi máme v podobě uzákoněného domácího vzdělávání, které se dokonce rozšiřuje z prvního stupně i na druhý stupeň základní školy.
Myslím, že tyto výplody negativně přispívají k pochybným teoriím o svobodné výchově, kdy dítě má mít pouze práva, ale žádné povinnosti, nemá být k ničemu nuceno, nesmí se na něj zvýšit hlas, natož dát mu na zadeček, když si to zaslouží. Ti samí zastánci zmíněné výchovy se pak strašně diví, jakou to máme mládež a co ji v té škole učí.
Diskuse
January 23, 2014 v 8.39
Je sice možné, že domácí úkoly pomáhají upevňovat probranou látku, ale na druhé straně tento systém výuky znevýhodňuje děti například z romských rodin nebo prostě z rodin, kde rodiče z jakýchkoliv důvodů nejsou schopni roli učitelova pomocníka zastat.
VS
January 23, 2014 v 9.19
Myslím si, že znevýhodněné děti potřebují pomoc, kde rodina nefunguje tak, jak by dítě (nejen romské, ale také třeba méně nadané nebo jinak hendikepované) potřebovalo, měla by škola mít k dispozici aparát, jak tuto funkci rodiny nahradit. Třeba individuálním nebo skupinovým doučováním, třeba zaměstnáním speciálního pedagoga, ...
Souhlasím však s paní Semelovou, že plošné škrtnutí domácích úkolů by byla velká chyba.
Na druhé straně ale vidím velmi nerada, když mé nejmladší dítě přijde ze školy s tím, že třída tak zlobila, že pedagog nemohl vyložit novou látku a tak to děti dostaly za úkol nastudovat samy. Synek se totiž zásadně spokojí s tím, že si najde jakýkoliv "výcuc" na internetu, ten přepíše do sešitu a je hotovo. Kolikrát jsou to pěkné nesmysly, což už pedagog obvykle neřeší. Nezbývá než abych to řešila já, což díky Bohu u nás jde, ale chápu, že ne každá rodina to takhle může z nejrůznějších důvodů dělat.
Jsem přesvědčená, že správné řešení je jako skoro vždy otázkou míry, extrém na jednu i na druhou stranu přinese jen problémy.
Souhlasím však s paní Semelovou, že plošné škrtnutí domácích úkolů by byla velká chyba.
Na druhé straně ale vidím velmi nerada, když mé nejmladší dítě přijde ze školy s tím, že třída tak zlobila, že pedagog nemohl vyložit novou látku a tak to děti dostaly za úkol nastudovat samy. Synek se totiž zásadně spokojí s tím, že si najde jakýkoliv "výcuc" na internetu, ten přepíše do sešitu a je hotovo. Kolikrát jsou to pěkné nesmysly, což už pedagog obvykle neřeší. Nezbývá než abych to řešila já, což díky Bohu u nás jde, ale chápu, že ne každá rodina to takhle může z nejrůznějších důvodů dělat.
Jsem přesvědčená, že správné řešení je jako skoro vždy otázkou míry, extrém na jednu i na druhou stranu přinese jen problémy.
PL
Zajímavé!
Za časů naší školní docházky přestávaly být domácí úkoly úkoly domácí a často tvořily náplň 2minut před a 1 minuty po zvonění. Nyní mají tyto "domácí" úkoly přestat býti dokonce úkolové, a to dokonce ze strany školy a přátel školy.
Inu, nová doba - pokrok nelze zastavit!
Za časů naší školní docházky přestávaly být domácí úkoly úkoly domácí a často tvořily náplň 2minut před a 1 minuty po zvonění. Nyní mají tyto "domácí" úkoly přestat býti dokonce úkolové, a to dokonce ze strany školy a přátel školy.
Inu, nová doba - pokrok nelze zastavit!
January 23, 2014 v 11.59
Souhlas s paní Hájkovou a paní Srbovou... (i s panem Litschmannem)
Když přijdou děti ze školy, stává se, že strávíme nad domácími úkoly i dvě hodiny. Když bych nebyla "na mateřské" se svým nejmladším dítětem, ale chodila bych do zaměstnání, děti bych si domů přivedla kolem páté hodiny. Zhruba v sedm hodin začínáme večerní rituál (jídlo, mytí, čtení před spaním). To by znamenalo, že veškerý volný čas bychom trávili psaním domácích úkolů. A to jsou moje děti ve škole, která neklade vysoké nároky na děti, je vstřícná.
Za mne tedy domácí úkoly ano, ale třeba dvakrát týdně, ne každý den. I když je otázka, zda je můj názor relevantní, neboť v hloubi duše si myslím, že škola vlastně celkově obtěžuje žáky i rodiče a měla by být zrušena vůbec.
Za mne tedy domácí úkoly ano, ale třeba dvakrát týdně, ne každý den. I když je otázka, zda je můj názor relevantní, neboť v hloubi duše si myslím, že škola vlastně celkově obtěžuje žáky i rodiče a měla by být zrušena vůbec.
JJ
Asi by bylo dobre napsat par slov k tomu projektu, zminenem v prvnim odstavci... Nebo vlozit odkaz nekam. Aby si ctenar mohl udelat predstavu o co jde, kdo za tim je a jak je to vazne...
Jinak spousta kritiku klasickeho skolstvi odmita "biflovani" a vola po silnejsi vyuce soft-skills. Pritom prave domaci ukoly mi prijdou jako idealni nastroj na trenink "zvyseni responsability, inter- i intra- genercni kooperability ci independnosti" (jak pomoci normalnich slov pise pani Semelova). Trochu to na mne tedy pusobi paradoxne, ale to bude mozna tim, ze se jedna o dve odlisne skupiny kritiku klasickeho skolstvi. Jiste, domaci ukoly by mely byt primerene co do casove narocnosti i proveditelnosti (a tady muzeme diskutovat o kvalite ucebnic pro jednotlive predmety). Ten faktor, ze ne ve vsech rodinach jsou idealni podminky, je take treba vzit v uvahu, nicmene lepe nez kvuli casti rodin rusit plosne domaci ukoly mi prijde lepsi venovat temto detem specialni peci (v zivote se mi nepodaril vymyk na hrazde [no, vlastne jednou jo, v prvaku na gymplu, ale to bylo s pomoci dvou dospelych muzu...] a nikdy bych nevolal po vyhazeni vsech hrazd na smetiste dejin [nemluve o tom, ze v praktickem zivote jsem vec jako vymyk taky nikdy nepotreboval...])
Jinak spousta kritiku klasickeho skolstvi odmita "biflovani" a vola po silnejsi vyuce soft-skills. Pritom prave domaci ukoly mi prijdou jako idealni nastroj na trenink "zvyseni responsability, inter- i intra- genercni kooperability ci independnosti" (jak pomoci normalnich slov pise pani Semelova). Trochu to na mne tedy pusobi paradoxne, ale to bude mozna tim, ze se jedna o dve odlisne skupiny kritiku klasickeho skolstvi. Jiste, domaci ukoly by mely byt primerene co do casove narocnosti i proveditelnosti (a tady muzeme diskutovat o kvalite ucebnic pro jednotlive predmety). Ten faktor, ze ne ve vsech rodinach jsou idealni podminky, je take treba vzit v uvahu, nicmene lepe nez kvuli casti rodin rusit plosne domaci ukoly mi prijde lepsi venovat temto detem specialni peci (v zivote se mi nepodaril vymyk na hrazde [no, vlastne jednou jo, v prvaku na gymplu, ale to bylo s pomoci dvou dospelych muzu...] a nikdy bych nevolal po vyhazeni vsech hrazd na smetiste dejin [nemluve o tom, ze v praktickem zivote jsem vec jako vymyk taky nikdy nepotreboval...])
January 23, 2014 v 14.59
Myslím si, že do školy by se děti měly těšit. Já jsem měla školu ráda a neobtěžovala mě. Aspoň na prvním stupni určitě ne.
MP
Myslím, že jste uvedla ten nejdůležitější a podle mého názoru také jediný rozumný důvod pro zrušení domácích úkolů: posilují riziko školního neúspěchu u dětí ze sociálně znevýhodněných rodin. Typický příklad představují ty romské, ale když se před nějakými patnáctilety dělal výzkum, zjistilo se, že čtyřicet procent maminek nedokáže pomoct své ratolesti ve čtvrté třídě s běžným domácím úkolem (zda zkoumali také otce, to nevím).
Ale zbavit se problému tím, že zrušíme domácí úkoly? Trochu kocourkovské řešení. Samozřejmě by to řešily školy s celodenním programem a asistujícími pedagogy. Drahé, ale nesmírně potřebné. Nejen pro sociálně znevýhodněné rodiny, ale pro situaci běžně pracujících rodičů, kterou popisuje Saša Uhlová.
Ovšem je tu několik věcí, které by domácí úkoly rozhodně řešit neměly -- to, že učitel nestačí dostatečně probrat látku a neschopnost učitelů lidsky komunikovat s rodiči například.
Ale zbavit se problému tím, že zrušíme domácí úkoly? Trochu kocourkovské řešení. Samozřejmě by to řešily školy s celodenním programem a asistujícími pedagogy. Drahé, ale nesmírně potřebné. Nejen pro sociálně znevýhodněné rodiny, ale pro situaci běžně pracujících rodičů, kterou popisuje Saša Uhlová.
Ovšem je tu několik věcí, které by domácí úkoly rozhodně řešit neměly -- to, že učitel nestačí dostatečně probrat látku a neschopnost učitelů lidsky komunikovat s rodiči například.
Škola bez domácích úkolů nepochybně možná je, mají to tak všebecně v Finsku, kde rozhodně k žádnému propadu vzdlělanosti nedochází. V Německu a asi i jinde v Evropě se takové školy také vyskytují.
Zajímavé, že se všichni shodneme na tom, že domácí úkoly jsou záležitostí rodičů. Teoreticky by se přece dalo říct, že je to věc mezi dětmi a školou, když škola chce úkoly dávat, tak ať taky řeší, jestli je dělají nebo ne, a nezatěžuje tím rodiče. Je nám jasné, že to nejde, u nás.
Já bych domácí úkoly zrušil z důvodů již uvedených a ještě z jednoho: domácí úkoly zaberou si nejen ukrajují neúnosně velký díl času, který rodiče a děti spolu tráví, ale také vztah mezi dětmi a rodiči zatěžují strašným stresem a napětím. Není to vždy, ale je to dost časté na to, aby se to vážně řešilo.
Ten stres souvisí s tím, proč u nás i rodiče (ti vzdělaní a ambiciózní) ty úkoly chtějí. Netěší je se o ty úkoly s dětmi handrkovat, ale vnímají školu jako třídící zařízení, kde se odděluje zrno od plev a nechtějí aby jejich děti byly ty plevy. Děti, které učení hodně nebaví nebo jim nejde - to dost souvisí- jsou ty plevy. Když se nebudeš učit, bude z tebe popelář. Úkoly rodiče chtějí, aby měli ten vliv.
Ale já se těm rodičům nedivím, protože u nás je velká "dědičnost" vyššího vzdělání (vyšší než jinde v Evropě) a vzdělání je cesta k vyššímu společenskému statusu.
Mě ale přijde hrozné, když už desetileté dítě má denodenně na talíři že je ta pleva nebo mu hrozí, že tou plevou bude. Dokonce si myslím, že to naplňuje skutkovou podstatu trestného činu psychického týrání dítěte. Pachatel je ovšem neznámý, nejsou to rodiče, nejsou to učitelé, jsme to my všichni.
Zajímavé, že se všichni shodneme na tom, že domácí úkoly jsou záležitostí rodičů. Teoreticky by se přece dalo říct, že je to věc mezi dětmi a školou, když škola chce úkoly dávat, tak ať taky řeší, jestli je dělají nebo ne, a nezatěžuje tím rodiče. Je nám jasné, že to nejde, u nás.
Já bych domácí úkoly zrušil z důvodů již uvedených a ještě z jednoho: domácí úkoly zaberou si nejen ukrajují neúnosně velký díl času, který rodiče a děti spolu tráví, ale také vztah mezi dětmi a rodiči zatěžují strašným stresem a napětím. Není to vždy, ale je to dost časté na to, aby se to vážně řešilo.
Ten stres souvisí s tím, proč u nás i rodiče (ti vzdělaní a ambiciózní) ty úkoly chtějí. Netěší je se o ty úkoly s dětmi handrkovat, ale vnímají školu jako třídící zařízení, kde se odděluje zrno od plev a nechtějí aby jejich děti byly ty plevy. Děti, které učení hodně nebaví nebo jim nejde - to dost souvisí- jsou ty plevy. Když se nebudeš učit, bude z tebe popelář. Úkoly rodiče chtějí, aby měli ten vliv.
Ale já se těm rodičům nedivím, protože u nás je velká "dědičnost" vyššího vzdělání (vyšší než jinde v Evropě) a vzdělání je cesta k vyššímu společenskému statusu.
Mě ale přijde hrozné, když už desetileté dítě má denodenně na talíři že je ta pleva nebo mu hrozí, že tou plevou bude. Dokonce si myslím, že to naplňuje skutkovou podstatu trestného činu psychického týrání dítěte. Pachatel je ovšem neznámý, nejsou to rodiče, nejsou to učitelé, jsme to my všichni.
MK
to se tedy neshodneme. Minimálně od druhého stupně ZŠ by měli žáci pracovat na domácích úkolech víceméně samostatně. Nanejvýš s občasnou pomocí. Kterou jim ovšem rodič nemusí být schopen poskytnout. U středoškoláků (kteří dostávají úkoly také) bych tuto neschopnost předpokládal.
Váš druhý odstavec vidím víceméně jako analogii k: Když škola chce, aby do ní děcka chodila, tak si to má pohlídat, a neotravuje s tím rodiče.
A s tím stresem a napětím: Já skutečně nevím, jak to, že děti dostávají úkoly, souvisí s tím, jak funguje "třídící mechanismus" školy. Právě naopak mám pocit, že domácí přípravu potřebují především ty "slabé články". A představa, že to budou dělat o své vůli? Metody na to budou, ale silně pochybuji, že by se vylučovaly s domácími úkoly.
Váš druhý odstavec vidím víceméně jako analogii k: Když škola chce, aby do ní děcka chodila, tak si to má pohlídat, a neotravuje s tím rodiče.
A s tím stresem a napětím: Já skutečně nevím, jak to, že děti dostávají úkoly, souvisí s tím, jak funguje "třídící mechanismus" školy. Právě naopak mám pocit, že domácí přípravu potřebují především ty "slabé články". A představa, že to budou dělat o své vůli? Metody na to budou, ale silně pochybuji, že by se vylučovaly s domácími úkoly.
PL
January 24, 2014 v 0.04
Hmm, zřejmě každý z diskutujících uvažuje nějakou jinou situaci. Já osobně však domácí úkoly aspoň od 5.třídy ZŠ vždy chápal jako praktickou pomůcku žáka/studenta. Nevím jaké se teď kde rozdávají úkoly, jak se kontrolují a jak se postihuje jejich neplnění (co si pamatuju, tak kontrola zatěžuje učitele, proto se moc nedělá a o sankcích tímpádem nemůže být řeči). Z mého pohledu je splnění domácího úkolu (pokud je dobře zadán) prostě samostudium&praxe&práce - tudíž to lze (poctivě) plnit, nebo udělat fofrem, nebo odflinknout, nebo to nepotřebovat, opsat, nebo nic. Každé řešení je pořád nalézání řešení a tedy škola života, zkušenost potřebná pro další studium a výkon povolání. Bohužel stále platí rčení, že žádnej učenej z nebe nespad. Proto pokládám za nesmysl rušit domácí úkoly bez náhrady. Pokud jde o srovnání s tím Finskem, divil bych se, kdyby tamní výuka co do trvání (denně)- formy - a kvality (Finové vydávají na školství větší podíl HDP) bylo úplně stejné jako v ČR, jen že by tam neměli domácí úkoly ... ovšem vzhledem k tomu, že domácí úkoly jsou pomůcka, tak není důležité jestli tam mají d.ú. nebo nemají, ale jestli se děti doma připravují do školy nebo ne. Asi nejlogičtější by tedy bylo mít domácí úkoly dobrovolné (což podle mě fakticky jsou už teď), jenže dost pochybuji, žeby dnešní děti neponoukání rodiči do učení si na to samostudium zvykly bez d.ú, ale mohu se mýlit.
Třídící mechanismus funguje tak, že prospěch dětí velmi silně závisí na tom, jak rodiče děti k výkonu ve škole motivují a jak probíhá domácí příprava. Na poli domácích úkolů se ten boj o budoucí uplatnění dětí odehrává. Kolik myslíte, že je na víceletých gymnáziích dětí s rodiči se základním vzděláním?
To, že domácí přípravu potřebují především "ty slabší články" zní hezky, jen když nevíte, co to v praxi obnáší.
Když je ten "slabší článek", tedy dítě, kterému škola moc nejde, v rodině rodičů, kterým na prospěchu hodně záleží a umí mu s přípravou pomoci, tak ho dokopou k tomu, aby třeba nedostatek nadání nebo něčeho jiného nahradil pílí. Když je"slabší článek" z rodiny, která ten tlak nevyvine a pomoci mu neumí, tak je to dítě na odpis a všichni mu to dávají najevo.
Docela by mě zajímalo, jestli mezi diskutujícími je někdo, kdo má IQ nižší než 100 a nikdo z rodičů nemá maturitu. Co víte o dětech, které tyto dvě nevýhody mají? Já ty děti a ty rodiče aspoň znám.
January 24, 2014 v 5.42
Moji rodiče neměli maturitu.
MP
Asi nás pár bude, co známe děti, "které tyto dvě nevýhody mají".
Ale znám také děti, které mají spolehlivě IQ v nadprůměru a dost tvrdě je v dnešním škole limituje rodinný původ. V několika ohledech:
a) Absence důvěry, že vzdělání má pro jejich děti smysl -- bohužel, často jde o realistickou reflexi situace vyloučení;
b) Situace rodiny, ve které se nikdo neumí anebo nechce dítěti v tomto ohledu věnovat -- v tomto případě nijak nepomáhá formální vzdělání rodičů, znám jednu soukromou základní školu, ze které sice vycházejí děti se znalostmi odpovídajícími tak čtvrté třídě, ale dokáže v rodičích vyvolat báječný dojem, jak se stará o rozvoj jejich dětí a hlavně, jak je nestresuje biflováním a soutěží;
c) Velmi nízká gramotnosti rodičů.
To c) mělo v dobách, kdy jsem chodil na základku já, mnohem menší význam. Školy, vzdělávací programy a učitelé s ním počítali. Jistě, systém si pomáhal pomocnými školami. Zhoršení přišlo až v druhé polovině sedmdesátých let.
Takové rozdělování na body nemá samozřejmě smysl v tváří tvář jedinečnému osudu a utrpení konkrétního dítěte. Ale je důležité při úvahách, co dělat se školami, aby těm dětem daly šanci odpovídající možnostem.
MIchael Kolařík svůj výraz "slabší článek" blíže nevymezil, Jiří Kubička později pro polemické účely ano. Pokud by šlo o to, že dítěti "škola moc nejde", pak opravdu nepomohou domácí úkoly. Pomohlo by vydělení profilových předmětů, doučující pedagogové integrovaní do běžného časového provozu vyučování, škola s celodenním programem -- tedy upravený finský model. Skvělé na něm je, že se díte nevyděluje, neznačkuje jako slabší kus a nedemotivuje tím, že je po škole, když ostatní mají volno.
Mimochodem ani v tomhle sytému bych ale nebyl pro zrušení domácích úkolů; připravují na samostatnou individuální práci s vlastní odpovědností za rozvreh takové práce:
"Jo, kdybych mládí studoval, domácí úkoly dělával", tak bych možná dneska odevzdával rukopisy v termínu slibeném nakladateli .-)
Ale znám také děti, které mají spolehlivě IQ v nadprůměru a dost tvrdě je v dnešním škole limituje rodinný původ. V několika ohledech:
a) Absence důvěry, že vzdělání má pro jejich děti smysl -- bohužel, často jde o realistickou reflexi situace vyloučení;
b) Situace rodiny, ve které se nikdo neumí anebo nechce dítěti v tomto ohledu věnovat -- v tomto případě nijak nepomáhá formální vzdělání rodičů, znám jednu soukromou základní školu, ze které sice vycházejí děti se znalostmi odpovídajícími tak čtvrté třídě, ale dokáže v rodičích vyvolat báječný dojem, jak se stará o rozvoj jejich dětí a hlavně, jak je nestresuje biflováním a soutěží;
c) Velmi nízká gramotnosti rodičů.
To c) mělo v dobách, kdy jsem chodil na základku já, mnohem menší význam. Školy, vzdělávací programy a učitelé s ním počítali. Jistě, systém si pomáhal pomocnými školami. Zhoršení přišlo až v druhé polovině sedmdesátých let.
Takové rozdělování na body nemá samozřejmě smysl v tváří tvář jedinečnému osudu a utrpení konkrétního dítěte. Ale je důležité při úvahách, co dělat se školami, aby těm dětem daly šanci odpovídající možnostem.
MIchael Kolařík svůj výraz "slabší článek" blíže nevymezil, Jiří Kubička později pro polemické účely ano. Pokud by šlo o to, že dítěti "škola moc nejde", pak opravdu nepomohou domácí úkoly. Pomohlo by vydělení profilových předmětů, doučující pedagogové integrovaní do běžného časového provozu vyučování, škola s celodenním programem -- tedy upravený finský model. Skvělé na něm je, že se díte nevyděluje, neznačkuje jako slabší kus a nedemotivuje tím, že je po škole, když ostatní mají volno.
Mimochodem ani v tomhle sytému bych ale nebyl pro zrušení domácích úkolů; připravují na samostatnou individuální práci s vlastní odpovědností za rozvreh takové práce:
"Jo, kdybych mládí studoval, domácí úkoly dělával", tak bych možná dneska odevzdával rukopisy v termínu slibeném nakladateli .-)
+ Další komentáře