Když se řekne „romská problematika" nebo „soužití Čechů a Romů" jedno z prvních témat, které se v této souvislosti nabízí, je vzdělávání. Skrz vzdělání zdá se, by bylo možné řešit problémy česko romského soužití. Problém ovšem je, že řada romských dětí navštěvuje školy pro děti s mentální retardací. V důsledku toho se nemohou uplatnit na trhu práce a etnicky segregované školy nebo třídy navíc jen prohlubují xenofobní postoje etnických Čechů vůči Romům.

Důvody segregace

Důvodů, proč jsou romské děti zařazovány do zvláštních škol, je celá řada. Patří k nim historická setrvačnost, snaha vytvořit pro děti příjemné prostředí, kam budou rády chodit a nebudou obtěžovány nepřátelským chováním neromských spolužáků, potřeba uplatnit speciální pedagogické vzdělání bez snahy reálně žáky vzdělávat... Základní školy se rovněž často zbavují romských žáků s poukazem na to, že zlobí nebo zas ředitelé mnohdy podléhají tlaku ze strany rodičů neromských žáků a odmítají proto přijmout romské žáky, aby nepřišli o ty neromské, a jejich škola se tak nestala etnicky romskou školou.

Neustále se opakující argumentace ze strany zastánců segregovaného školství v sobě obsahuje značně paternalistický přístup, jeví se na první pohled jako by byla k romským dětem přátelská. Romské děti nejsou vystavovány rasistickému chování, jsou „mezi sebou", je jim ve zvláštních/praktických školách prý „lépe". To jsou časté argumenty psychologů, učitelů a ředitelů škol. Způsob uvažování se navíc během dvaceti let příliš nezměnil. Přestože vznikla celá řada projektů, které se snažily zaběhanou praxi popřít, chybí jasný přístup ze strany státu, který by danou situaci popsal jako nepřípustnou a nabídl razantní řešení.

Trocha historie