Pravicoví maloměšťáci 2013
Marek AdamV dnešní době vystupuje do popředí vrstva lidí, kteří se sice hlásí k demokracii, ale zároveň pošlapávají pojem občan a výsledky dlouhodobého historického zápasu za svobodného člověka. Stát je pro ně zlo, ale zároveň se jím nechávají bohatě platit.
Právě v těchto měsících můžeme pozorovat, jak se v české společnosti cosi láme. Vypadá to trochu jako pokračování někdejšího třídního boje. Jen s tím rozdílem, že ti, kteří se dnes tváří jako zdravé jádro společnosti, představují ve skutečnosti pravý opak.
V každé době, jež je poznamenaná vleklou ekonomickou krizí, vystupuje do popředí vrstva lidí, kteří útočí na výrazné a morálně pevné osobnosti. Tito lidé sami nikdy nic významného neučinili, z čehož pramení jejich osobní pocit frustrace. Nemluví za ně výsledky jejich vlastní práce. Svůj komplex méněcennosti a strach ze své vlastní duchovní prázdnoty se snaží kompenzovat identifikací s „elitou“ soudobého diskursu, tedy prestiží pramenící z feudálního fundamentu.
Hlásají demokracii, odvolávají se na „pravdoláskařství“, pošlapávají pojem občan a výsledky dlouhodobého historického zápasu za moderního svobodného člověka. Pomlouvají republiku. Zpochybňují myšlenky českého historického vývoje, zvláště pak myšlenky sociální spravedlnosti. Kriminalizují procesy emancipace. S lokajstvím sobě vlastním, kombinovaným se společenskou krátkozrakostí, vnucují svou vlastní představu o tom, že stát je největší zlo pod sluncem.
Tito jedinci však sami nikdy soukromě nepracovali a vysávají stát z toho, co si z něj oni sami nakradli. Nejsou to drobní živnostníci, jichž si velmi vážím, a kteří jsou největší obětí komunistického i kapitalistického režimu!
Velmi často jsou to totiž právě paradoxně zaměstnanci státu. Platí je stát. A to bohatě. Ač podle nich se má každý spořádaný jedinec umět postarat sám o sebe. A nedovolávat se státní pomoci.
Pravicoví maloměšťáci připomínají skupiny, jež v době třicátých let dostaly označení „lumpenburžoazie“.
Jejich „vznešenost“ nepramení z urozenosti jejich idejí, nýbrž z toho, co oni sami vysáli ze státu do svých privátních sfér. Sfér, které používají nyní jako definici pro svou nadřazenost. Taková odnož dnešního maloměšťáctví vytváří podhoubí pro bujné kryptofašistické tendence.
Vyznačují se hlasitým voláním po rádoby havlovské morálce, ale své ideové odpůrce by nejraději a zcela otevřeně pověsili. Také poznáváte ve svém okolí tyto stoupence?
Pokud vás také štvou „pravicoví maloměšťáci“, nenechte se jimi otrávit ani zdeptat. Vznešený není ten, kdo adoruje šlechtu a pány, nýbrž ten, kdo miluje bližního svého bez rozdílu. Nezaměňujme lůzovitý diskurs maloměšťáctví s duchovně bohatým plebejstvím.
Proč se provinciální šlechta tak znepokojuje současným papežem? Připadá jim snad příliš plebejský? Málo xenofobní? Málo homofobní? Málo nadřazený?
Stát má občanům zajišťovat základní sociální práva, jakým je i právo na práci a důstojný život. „Pravicoví maloměšťáci“ však svou agresi a frustraci neobrací vůči těm, kdo zničili stát. Naopak. Obrací ji proti těm, kteří se nemohou bránit. Ať už z důvodů věkových, sociálních, rasových, hodnotových či ještě jiných.
Proto je právě v těchto dnech důležité pronést nahlas to, co se mnozí z nás bojí tiše vyslovit. A říci nahlas své kategorické ne tendencím, jež v české společnosti pozoruji již čtvrtým rokem!
Nikdy nepřistoupím na tezi, že vývoj směřuje k neofeudalismu. Nikdy nebude v pořádku, že stát nemá peníze. Nikdy nebude v pořádku, že charita supluje povinnosti státu. Státu se nesmí nic odpouštět. Nikdy nebudu rezignovat na stát.
Diskuse
August 9, 2013 v 21.28
Moc by mě zajímalo, co autor myslí tím, že "zpochybňují myšlenky českého historického vývoje..." Není toto zpochybňování v době celospolečenské krize, kdy cesta "národa" zvolená už za rakouské monarchie se ukázala jako velmi problematická, naopak zdravé a žádoucí? Abychom mohli najít cestu novou? Jak to zpochybňování od pravicových maloměšťáků poznáme?
VŠ
August 9, 2013 v 22.47
Koho myslíte těmi morálně pevnými osobnostmi a koho těmi frustrovanými neúspěšnými. I morální osoba přece může hájit názor opačný než jiná morální osoba, a neznamená to, že se tím jedna stane amorální. Je přece svoboda projevu a jedině dialog, nás může posunout dál.A hesla republika či český vývoj je cítit spíš jistým nacionalismem typu, že na české korupčníky si přece nenecháme šahat zloduchy z EU.
MP
celé to dnešní plivání na národní obrození, a tudíž v podstatě celou českou kulturu a politiku 19. a první poloviny 20. století - to je největší hovadina, které se popřevratoví intelektuálové (levicoví i pravicoví) dopouštějí. Bez identity a kořenů nemůžete nic.
Copak by asi řekl takový Polák na to, kdyby mu někdo tvrdil, že Polska měla zůstat rozdělená a neměl vznikat novodobý polský stát? Myslím, že by takový smělec musel vyhledat pomoc na chirurgii... A u nás běžně zpochybňujeme vznik Masarykovy republiky, tedy základ naší státnosti. Jsme to ale pitomí lokajové, koho - no asi opravdu toho německého kapitálu...:)
Copak by asi řekl takový Polák na to, kdyby mu někdo tvrdil, že Polska měla zůstat rozdělená a neměl vznikat novodobý polský stát? Myslím, že by takový smělec musel vyhledat pomoc na chirurgii... A u nás běžně zpochybňujeme vznik Masarykovy republiky, tedy základ naší státnosti. Jsme to ale pitomí lokajové, koho - no asi opravdu toho německého kapitálu...:)
PM
Pozadí jeho vzniku na kterém se manifestují, ale příliž útržkovitě prokreslené. Tím mi pane Adame nabízíte slabou argumentační nápomoc při prosazování vašeho provolání .
A to bych rád mezi kondelíky hájil ........... opravdu ze srdce.
A to bych rád mezi kondelíky hájil ........... opravdu ze srdce.
Národní obrození přece není jediným a výlučným zdrojem našich tradic a kořenů. Tím bychom se dobrovolně okradli o přínos německy mluvících spoluobčanů, kteří od středověku až do roku 1945 tvořili přibližně třetinu obyvatel v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ve Slezsku dokonce mírnou většinu, a proto bylo v roce 1927 definitivně zrušeno).
Sám Masaryk byl až do první světové války velkým odpůrcem vytvoření samostatného českého státu. Když se podíváme do 1. republiky, tak musíme přiznat, že tento stát byl v rozporu se středoevropskými tradicemi postaven na centralismu a v podstatě nadvládě jednoho menšinového národa nad ostatními. Němci neměli autonomii, Slováci de facto taky ne (Slovensko bylo řízeno jedním ministerstvem), na Podkarpatské Rusi byla diktatura a moravská samospráva po pokusu o zavedení žup (krajů) byla omezeně obnovena v roce 1927. Zrušena o 21 let později. S takovým uspořádáním by např. rakouský federalista Palacký a další první významní obrozenci nikdy nesouhlasili. Dnes již víme, že nebourání, ale federalizace a demokratizace podunajské monarchie by byla mnohem lepší dějinná strategie. Její reformu ale nezablokovali jen nacionálně orientovaní mladočeši, ale také sami rakouští Němci (dnes Rakušané).
Lokajové nyní jsme, ale dobrovolně a nerozumně (klausovsky) izolovaní. Myslíme si, že všechno dovedeme nejlépe. Přitom jsme i díky národnímu obrození po roce 1918 5x přišli o podstatnou část vlastní elity (protektorát, odsun, nástup komunistů, procesy, normalizace). Přišli jsme o Němce, Slováky, Rusíny, Židy. Nemáme se na koho vymlouvat. Zbyli nám až teď oni "Kalouskové". Hrajeme si na nějaký národ a přitom si sem necháme vozit z ciziny odpad, který kupujeme a jíme. Tomu říkáte úspěšný národní příběh?
Sám Masaryk byl až do první světové války velkým odpůrcem vytvoření samostatného českého státu. Když se podíváme do 1. republiky, tak musíme přiznat, že tento stát byl v rozporu se středoevropskými tradicemi postaven na centralismu a v podstatě nadvládě jednoho menšinového národa nad ostatními. Němci neměli autonomii, Slováci de facto taky ne (Slovensko bylo řízeno jedním ministerstvem), na Podkarpatské Rusi byla diktatura a moravská samospráva po pokusu o zavedení žup (krajů) byla omezeně obnovena v roce 1927. Zrušena o 21 let později. S takovým uspořádáním by např. rakouský federalista Palacký a další první významní obrozenci nikdy nesouhlasili. Dnes již víme, že nebourání, ale federalizace a demokratizace podunajské monarchie by byla mnohem lepší dějinná strategie. Její reformu ale nezablokovali jen nacionálně orientovaní mladočeši, ale také sami rakouští Němci (dnes Rakušané).
Lokajové nyní jsme, ale dobrovolně a nerozumně (klausovsky) izolovaní. Myslíme si, že všechno dovedeme nejlépe. Přitom jsme i díky národnímu obrození po roce 1918 5x přišli o podstatnou část vlastní elity (protektorát, odsun, nástup komunistů, procesy, normalizace). Přišli jsme o Němce, Slováky, Rusíny, Židy. Nemáme se na koho vymlouvat. Zbyli nám až teď oni "Kalouskové". Hrajeme si na nějaký národ a přitom si sem necháme vozit z ciziny odpad, který kupujeme a jíme. Tomu říkáte úspěšný národní příběh?
Rád bych autora upozornil, že technicky je "zajištění práva na něco" úplně jiná záležitost, než "dodání (zajištění) něčeho" (například vzdělání, zdravotní péče, kultury, atd).
Teorie je ta, že stát by skutečně hlavně měl zajišťovat práva a vytvářet podmínky pro jejich zajištění. Dodavatelem služeb ale stát být nemusí (a podle mne by ani neměl - tím právě dává prostor iniciativě těch soukromníků).
Teorie říká, že když se stát soustředí na ty rámcové věci, nedějí se tak potom věci jako například odvolání ředitele ND (myslím, že každý si zde může za svého oboru doplnit příklad nějakého politicky motivovaného neodborného zásahu ).
To, že to u nás momentálně funguje jinak nevnímám jako popření teorie, ale spíš potvrzení inovačního potenciálu české veřejnosti.
Teorie je ta, že stát by skutečně hlavně měl zajišťovat práva a vytvářet podmínky pro jejich zajištění. Dodavatelem služeb ale stát být nemusí (a podle mne by ani neměl - tím právě dává prostor iniciativě těch soukromníků).
Teorie říká, že když se stát soustředí na ty rámcové věci, nedějí se tak potom věci jako například odvolání ředitele ND (myslím, že každý si zde může za svého oboru doplnit příklad nějakého politicky motivovaného neodborného zásahu ).
To, že to u nás momentálně funguje jinak nevnímám jako popření teorie, ale spíš potvrzení inovačního potenciálu české veřejnosti.
A to říkám s plným vědomím člověka, které mrzkou mzdu pobírá od několika států, státních útvarů, soukromých i jiných zdrojů .-)
MP
to jsou typické revizionistické žvásty, které mají "náš" moderní národní příběh převyprávět - ale jak vlastně, co je tedy resumé?
Habsburská monarchie se měla zachovat a zároveň federalizovat, což chtěl Palacký. No výborně, ale to by ta monarchie, její elity a dva národy, které v ní měly hlavní slovo - Němci a Maďaři - museli o něco podobného stát. Sám správně píšete, že o to nestáli. Pak ovšem je vaše argumentace naprosto nelogická.
Kdyby národní obrození nebylo (což je ovšem nemožné, protože proces nacionalizace proběhl v celé Evropě a česko-moravský prostor mohl těžko být výjimkou), pak bychom něpřišli o Němce, Židy či Rusíny, nýbrž o Čechy - to by nebyla ztráta?
Nehlásám žádný český nacionalismus, nýbrž obyčejnou elementární úctu k vlastním dějinám a státnosti. Je snad v Evropě nějaký národ, který nechce svůj stát a jehož příslušníci tvrdí, že lépe by jim bylo pod cizí nadvládou? Mají být Češi takoví jelimánci, kterým se bude celý svět smát? Zkuste vzít rozum do hrsti.
Habsburská monarchie se měla zachovat a zároveň federalizovat, což chtěl Palacký. No výborně, ale to by ta monarchie, její elity a dva národy, které v ní měly hlavní slovo - Němci a Maďaři - museli o něco podobného stát. Sám správně píšete, že o to nestáli. Pak ovšem je vaše argumentace naprosto nelogická.
Kdyby národní obrození nebylo (což je ovšem nemožné, protože proces nacionalizace proběhl v celé Evropě a česko-moravský prostor mohl těžko být výjimkou), pak bychom něpřišli o Němce, Židy či Rusíny, nýbrž o Čechy - to by nebyla ztráta?
Nehlásám žádný český nacionalismus, nýbrž obyčejnou elementární úctu k vlastním dějinám a státnosti. Je snad v Evropě nějaký národ, který nechce svůj stát a jehož příslušníci tvrdí, že lépe by jim bylo pod cizí nadvládou? Mají být Češi takoví jelimánci, kterým se bude celý svět smát? Zkuste vzít rozum do hrsti.
August 11, 2013 v 16.54
Každý rozumný Němec musí chápat, že Češi svého času potřebovali národní obrození. Němci nic takového nepotřebovali. Ti zase potřebovali jiné věci.
Němci národní obrození také měli, i když dříve. Třeba Leibnitz a Friedrich II. psali francouzsky, cítili se součástí celoevropské kultury, potřebu národní kultury začali Němci pociťovat až v druhé polovině 18. století. Český nacionalismus se inspiroval německým a byl reakcí na něj.
Rakousko-Uhersko se pravda rozpadlo částečně kvůli nacionalismům. Federalizaci a demokratizaci, o které píše pan Unger, ovšem bránil m. hlavně nacionalismus velkoněmecký a maďarský. Rozčarování české politické representace s habsurskou říší začalo rakousko- uherským vyrovnáním z roku 1866 a dovršil ho začátek první svěové války.
S Davidem Ungerem tentokrát pro změnu souhlasím.
Není jen jeden moderní národní příběh o Češích a různá převyprávění národního příběhu se dnes vyskytují i u velkých národů jako jsou Francouzi nebo Britové (či Angličani).
Rakousko-Uhersko se pravda rozpadlo částečně kvůli nacionalismům. Federalizaci a demokratizaci, o které píše pan Unger, ovšem bránil m. hlavně nacionalismus velkoněmecký a maďarský. Rozčarování české politické representace s habsurskou říší začalo rakousko- uherským vyrovnáním z roku 1866 a dovršil ho začátek první svěové války.
S Davidem Ungerem tentokrát pro změnu souhlasím.
Není jen jeden moderní národní příběh o Češích a různá převyprávění národního příběhu se dnes vyskytují i u velkých národů jako jsou Francouzi nebo Britové (či Angličani).
August 11, 2013 v 18.38
Ale právě o to jde. Malé národy nejsou jako velké národy a národy, které jsou nebo byly utlačované nejsou stejné jako národy, které nikdy netrpěly pod cizím jhem. To německé "národní obrození" bych tak nenazývala. To bylo prostě jen vytváření moderního národa a prošly tím i všechny velké národy. České národní obrození obrozením bylo, protože bylo hlavně národní EMANCIPACÍ. Tohle, myslím, Němci nikdy neměli zapotřebí - emancipovat se vůči jiným národům. To je něco podobného, jako s ženskou emancipací. Má snad smysl mluvit o mužské emancipaci?
Ztotožňovat stát a národ, to je právě ten omyl nacionalismu a národovectví posledních (max.) dvou století. Proč musí každý národ být svým státotvorným národem, výlučným na svém území? Proč nemůže žít v jedné zemi více jazykových skupin obyvatel, které pojí pozitivní vztah ke své zemi? Připomínám, že německy hovořící spoluobčané chtěli v roce 1918 zůstat součástí Rakouska a to i ti v severních Čechách, na Šumavě, na severní Moravě a ve Slezsku, kteří s malým Rakouskem nesousedili a sousedili s Německem. Takže jak to bylo s tím velkoněmectvím u nás?
Zcela legitimní byla otázka malého národa položená Východočechem a masarykovcem Hubertem Schauerem v roce 1886 (20 let po vyrovnání). Má národní obrození cenu? Nevyplatilo by se nám spíše připojit se k většímu národu a společně čerpat z jeho kulturních a vědeckých výdobytků? Dnes se už lze těžko vrátit, ale ještě v roce 1918 sám náš císař a poslední úřadující český král Karel I. nabídl zachování Rakouska. Co nám bránilo budovat středoevropskou demokratickou federaci?
Budu teď psát údaje jen o dvou ze tří historických zemí, o Moravě a Slezsku. Pokud mě někdo doplní údaji z Čech, přivítám to. Pokud jsme byli před rokem 1918 tak "utlačovaní" a "trpěli jsme pod cizím jhem" (paní Hájková), tak proč měla Morava a Slezsko příjmy v přepočtu na hlavu ve výši jako Francie a přibližovaly se k Německu? Čím to, že zde byly první elektrifikované válcovny na světě a první strojová výroba hygienické keramiky v Evropě, první sodovkárna a největší železárny v monarchii, že se tu vyráběl první cukrovarnický difuzér na světě, první nábytek ohýbaného dřeva na světě, první ponorné čerpadlo na světě, první Parsonovy turbíny v Evropě? Čím to, že v jediné továrně ve Frývaldově, dnes Jeseníku, tehdy pracovalo 3500 lidí. Jak to vypadá v Jeseníku dnes?
Převyprávět národní příběh, jak o tom píše kolega Kubička, můžeme např. tím, že se budeme hlásit k odkazu vlastních krajanů, kteří se od nás lišili jen tím, že mluvili německy. Také po odchodu z rodných měst a vesnic logicky působili ve Vídni, čemuž se nelze divit.
Proč nemáme u nás ulice a náměstí běžně pojmenované po světových osobnostech jako byl fyzik Ernst Mach (Chrlice), logik Kurt Gödel (Brno), filozof Edmund Husserl (Prostějov), chemik Fritz Stastny (Brno), vynálezce jedné z nejlepších vzducholodí na světě Franz Mannsbarth (Jihlava), zakladatel moderní gynekologie Rudolf Chrobak (Opava), ortopedie Adolf Lorenz (Vidnava), fyzik Josef Mattauch (Ostrava), vynálezce hmatové řeči pro hluchoslepé Hieronymus Lorm (Mikulov), vynálezce vakciny proti skvrnitému tyfu Rudolf Weigl (Přerov), turbíny Viktor Kaplan (Brno), dále politik, který prosadil zrušení poddanství Hans Kudlich (Úvalno).
To jsem ještě zapomněl na ty nejvýznamnější zakladatele vodoléčby Vincence Priessnitze (Lázně Jeseník) a psychoterapie Sigmunda Freuda (Příbor) nebo vynálezce kostkového cukru Jakuba Kryštofa Rada působícího v Dačicích nebo vynálezce tvárnic Roberta Bortsche (Vrchy u Fulneku).
Takže možná je to nějaký "revizionismus", jak píše pan Pleva, ale pro smích skutečně budeme, když budeme trvat na svém provinciálním národovectví a v putykách nadávat na Evropskou unii, aniž bychom sami nějak přispěli k její nápravě.
Zcela legitimní byla otázka malého národa položená Východočechem a masarykovcem Hubertem Schauerem v roce 1886 (20 let po vyrovnání). Má národní obrození cenu? Nevyplatilo by se nám spíše připojit se k většímu národu a společně čerpat z jeho kulturních a vědeckých výdobytků? Dnes se už lze těžko vrátit, ale ještě v roce 1918 sám náš císař a poslední úřadující český král Karel I. nabídl zachování Rakouska. Co nám bránilo budovat středoevropskou demokratickou federaci?
Budu teď psát údaje jen o dvou ze tří historických zemí, o Moravě a Slezsku. Pokud mě někdo doplní údaji z Čech, přivítám to. Pokud jsme byli před rokem 1918 tak "utlačovaní" a "trpěli jsme pod cizím jhem" (paní Hájková), tak proč měla Morava a Slezsko příjmy v přepočtu na hlavu ve výši jako Francie a přibližovaly se k Německu? Čím to, že zde byly první elektrifikované válcovny na světě a první strojová výroba hygienické keramiky v Evropě, první sodovkárna a největší železárny v monarchii, že se tu vyráběl první cukrovarnický difuzér na světě, první nábytek ohýbaného dřeva na světě, první ponorné čerpadlo na světě, první Parsonovy turbíny v Evropě? Čím to, že v jediné továrně ve Frývaldově, dnes Jeseníku, tehdy pracovalo 3500 lidí. Jak to vypadá v Jeseníku dnes?
Převyprávět národní příběh, jak o tom píše kolega Kubička, můžeme např. tím, že se budeme hlásit k odkazu vlastních krajanů, kteří se od nás lišili jen tím, že mluvili německy. Také po odchodu z rodných měst a vesnic logicky působili ve Vídni, čemuž se nelze divit.
Proč nemáme u nás ulice a náměstí běžně pojmenované po světových osobnostech jako byl fyzik Ernst Mach (Chrlice), logik Kurt Gödel (Brno), filozof Edmund Husserl (Prostějov), chemik Fritz Stastny (Brno), vynálezce jedné z nejlepších vzducholodí na světě Franz Mannsbarth (Jihlava), zakladatel moderní gynekologie Rudolf Chrobak (Opava), ortopedie Adolf Lorenz (Vidnava), fyzik Josef Mattauch (Ostrava), vynálezce hmatové řeči pro hluchoslepé Hieronymus Lorm (Mikulov), vynálezce vakciny proti skvrnitému tyfu Rudolf Weigl (Přerov), turbíny Viktor Kaplan (Brno), dále politik, který prosadil zrušení poddanství Hans Kudlich (Úvalno).
To jsem ještě zapomněl na ty nejvýznamnější zakladatele vodoléčby Vincence Priessnitze (Lázně Jeseník) a psychoterapie Sigmunda Freuda (Příbor) nebo vynálezce kostkového cukru Jakuba Kryštofa Rada působícího v Dačicích nebo vynálezce tvárnic Roberta Bortsche (Vrchy u Fulneku).
Takže možná je to nějaký "revizionismus", jak píše pan Pleva, ale pro smích skutečně budeme, když budeme trvat na svém provinciálním národovectví a v putykách nadávat na Evropskou unii, aniž bychom sami nějak přispěli k její nápravě.
August 11, 2013 v 21.31
V jisté době se stát a národ ztotožňoval a nevymysleli jsme to my Češi. Byla prostě éra národních států. Nebylo tomu tak odjakživa a nemusí tomu tak být navždy.
To, že "Morava a Slezsko příjmy v přepočtu na hlavu ve výši jako Francie a přibližovaly se k Německu", jak píše pan Unger, naprosto nevyvrací tvrzení, že český národ žil pod cizím jhem. Tak to bylo, pane Ungere, protože tak jsme to cítili. A o tom to je.
To, že "Morava a Slezsko příjmy v přepočtu na hlavu ve výši jako Francie a přibližovaly se k Německu", jak píše pan Unger, naprosto nevyvrací tvrzení, že český národ žil pod cizím jhem. Tak to bylo, pane Ungere, protože tak jsme to cítili. A o tom to je.
August 11, 2013 v 22.01
No asi jak kdo, paní Hájková. My dva jsme to tehdy necítili, že ne... Dnes to já tak necítím, ani potřebu stále se vymezovat proti nějakému "jhu". Jinak můžete si srovnat i následky jha prusko-německého a ruského a srovnávejte, kdy "nám" bylo/je hůře. Všechny nepříjemné mezníky v našich dějinách ve 20. století způsobilo to, že jsme byli malým státem odkázaným na vůli vzdálených mocností (1939, 1948, 1968).
Jinak pro vás sociální úroveň není primární? I s tou "národní" kulturou to za Rakouska nebylo tak špatné, když mohl tvořit Smetana, Dvořák, Mánes nebo Neruda...
Jinak pro vás sociální úroveň není primární? I s tou "národní" kulturou to za Rakouska nebylo tak špatné, když mohl tvořit Smetana, Dvořák, Mánes nebo Neruda...
August 11, 2013 v 22.11
Já vím, že jak kdo, pane Ungere. A taky vím, že my dva rozhodně ne, protože jsme to nezažili. Ale já prostě tak nějak cítím s těmi národními obrozenci, kteří to tehdy takto cítili. Z toho ovšem vůbec neplyne, že národ je pro mě na prvním místě i dnes. Vůbec ne.
MP
tak o co vám jde? Co vlastně tvrdíte?
Že jsme měli dobrovolně zaniknout a rozpustit se v jednom velkém německy hovořícím rakouském národě?
Nebo jak měl podle vás "ideální vývoj" probíhat?
I tak jsou to otázky nesmyslné, protože mudrování "co by kdyby" nemá smysl, ale zajímalo by mě, jaký názor na dějiny máte. A zajímá mě to hlavně proto, že vím, že nejste zdaleka jediný, kdo tento revizionismus sdílí a hlásá. Já jej jednoduše nechápu. Ale jsem přesvědčen, že je to výhonek a jakási poslední, nejvyšší fáze antikomunismu. U nás totiž oficiální ideologie komunistického režimu stavěla na české nacionální ideologii, takže odmítnout "komunismus" opravdu "důkladně" znamená pro mnohé české intelektuály odmítnout i vztah k vlastnímu národu...
Že jsme měli dobrovolně zaniknout a rozpustit se v jednom velkém německy hovořícím rakouském národě?
Nebo jak měl podle vás "ideální vývoj" probíhat?
I tak jsou to otázky nesmyslné, protože mudrování "co by kdyby" nemá smysl, ale zajímalo by mě, jaký názor na dějiny máte. A zajímá mě to hlavně proto, že vím, že nejste zdaleka jediný, kdo tento revizionismus sdílí a hlásá. Já jej jednoduše nechápu. Ale jsem přesvědčen, že je to výhonek a jakási poslední, nejvyšší fáze antikomunismu. U nás totiž oficiální ideologie komunistického režimu stavěla na české nacionální ideologii, takže odmítnout "komunismus" opravdu "důkladně" znamená pro mnohé české intelektuály odmítnout i vztah k vlastnímu národu...
Němci a to, že jsme byli součástí Rakouska- uherska do naší historie patří a a je s tím spojeno mnoho positivního. Když třeba zajdete v nějaké čtvrti postavené kolem roku 1900 mimo hlavní ulice, tak to ve Vídni, v Szegédu či v Krakově vypadá skoro stejně jako v Praze, liší se jen cedulky. To propojení se ale v EU obnovuje, třeba jsou Slováci, kteří bydlí v Rakousku a pracují v Bratislavě. Zajet si na otočku z Brna do Vídně třeba na výstavu je snazší než do Prahy.
Je pravda, že sudetští Němci po první světové válce se chtěli připojit k Rakousku. Ovšem novodobé malé Rakousko byl stát vytvořený z vůle Dohody na Pařížské mírové konferenci, spojení Rakouska a Německa, které by si Němci z bývalého Rakouska-uherska přáli ještě více nedovolovaly smlouvy z Versaille a Saint-Germain. Rakušané (němečtí) se za národ odlišný od Němců začali považovat až po druhé svěové válce, koneckonců ještě v roce 1850 byl rakouský císař hlavou Německého spolku.
Ty poslední dva příspěvky byly původně v obráceném pořadí. Opravpváním interpunkce se mi přehodily.
samozřejmě to do naší historie patří, o tom není pochyb a nikdo netvrdí opak. Patří tam ale i národní obrození a to, jak jsme se proti Němcům pořád vymezovali. Z uznání, že to tam patří, vůbec neplyne, že nám národní obrození musí být lhostejné nebo že bychom ho měli dokonce zatratit. Skutečnost, že to ve Vídni vypadá podobně jako v Praze, svědčí o tom, že jsou nám Rakušané kulturně blízcí, na čemž není nic špatného. Pana Ungera vůbec nenutím, že musí uznávat přínos českého národního obrození. Ale já ho uznávám.
Myslíte, že něco zmůžu, pokud svou "identitu a kořeny" vztahuju k něčemu jinému, než jazyku a geografii?
Napadá mě třeba křesťanství, to teď zřejmě předvádí něco co by se při troše dobré vůle dalo považovat za "obrození".
Mě osobně totiž přijde pro současný (globalizovaný=spíš státní než národní) svět, důležitější pozorovat, jak funguje ten proces "obrození", než se pitvat v tom jaké vlastnosti má který "národ".
http://www.youtube.com/watch?v=MhAv_IpvXxo
Napadá mě třeba křesťanství, to teď zřejmě předvádí něco co by se při troše dobré vůle dalo považovat za "obrození".
Mě osobně totiž přijde pro současný (globalizovaný=spíš státní než národní) svět, důležitější pozorovat, jak funguje ten proces "obrození", než se pitvat v tom jaké vlastnosti má který "národ".
http://www.youtube.com/watch?v=MhAv_IpvXxo
MP
o těch kořenech nerozhodujeme zas tak dle libosti. To je zas postmoderní báchorka.
Identita národní prostě byla hlavní moderní identitou, s tímto faktem nic nenaděláte. Dnes už tomu tak není, jistě, ale nemusíte kvůli tomu tuto identitu šmahem zavrhovat a zavrhovat své vlastní dějiny posledních dvou staletí.
Křesťanství mělo nesmírný význam pro dějiny a kulturu Evropy, to je samozřejmé, ale pro dějiny moderní doby měl větší význam ten nacionalismus, to se holt nedá svítit. Vždyť třeba i takoví katoličtí obhájci baroka argumentovali ne tím, že idea národa je nedůležitá a že promínat moderní pojetí národa do 17. a 18. století je ahistorické, nýbrž tím, že v pobělohorské době NÁROD až tak netrpěl, ale spíš vzkvétal. Čili i oni nacionální rétoriku převzali, jen jí dali jiný obsah.
Identita národní prostě byla hlavní moderní identitou, s tímto faktem nic nenaděláte. Dnes už tomu tak není, jistě, ale nemusíte kvůli tomu tuto identitu šmahem zavrhovat a zavrhovat své vlastní dějiny posledních dvou staletí.
Křesťanství mělo nesmírný význam pro dějiny a kulturu Evropy, to je samozřejmé, ale pro dějiny moderní doby měl větší význam ten nacionalismus, to se holt nedá svítit. Vždyť třeba i takoví katoličtí obhájci baroka argumentovali ne tím, že idea národa je nedůležitá a že promínat moderní pojetí národa do 17. a 18. století je ahistorické, nýbrž tím, že v pobělohorské době NÁROD až tak netrpěl, ale spíš vzkvétal. Čili i oni nacionální rétoriku převzali, jen jí dali jiný obsah.
MP
proč zde píšete takovou banalitu, jako že Němci patří do dějin Čech a Moravy? Kdo jim to upírá? Podívejte se do současných učebnic dějepisu, už nežijeme za minulého režimu, kdy se o Němcích, Židech atd. víceméně opravdu mlčelo. Čili tím se vlamujete do otevřených dveří...
A pozitivní stránky měla prakticky všechna období: Rakousko-Uhersko, první republika i komunistický režim. A všechna měla i své negativní stránky, to je opět argument, který nedokazuje nic.
A pozitivní stránky měla prakticky všechna období: Rakousko-Uhersko, první republika i komunistický režim. A všechna měla i své negativní stránky, to je opět argument, který nedokazuje nic.
PM
August 12, 2013 v 10.31
Vzepětí romantického idealismu v postkopernikánské evropě
má stále lecjak nedořešené a znějící echo...... bych řekl.
Její součást - nacionalizace evropy má souvislost s republikánskám pojetím státu - potažmo s pokusem o demokratizaci autokratických režimů ala ne tohhle Řecko.
A mnohdy šlo a jde o značně upocené a nezdařené projekty .......jak tak i dnes pozoruji.
Její součást - nacionalizace evropy má souvislost s republikánskám pojetím státu - potažmo s pokusem o demokratizaci autokratických režimů ala ne tohhle Řecko.
A mnohdy šlo a jde o značně upocené a nezdařené projekty .......jak tak i dnes pozoruji.
Děkuji za vysvětlení.
Já se dějepisu na školách nikdy moc nevěnoval.Během studia managementu jsem pak zjistil, že je pro mne osobně u některých historických procesů obtížné určit, co byla příčina a co následek.
Takže jsem tyhle problémy začal nahlížet spíš ze sociologického úhlu pohledu.
Já se dějepisu na školách nikdy moc nevěnoval.Během studia managementu jsem pak zjistil, že je pro mne osobně u některých historických procesů obtížné určit, co byla příčina a co následek.
Takže jsem tyhle problémy začal nahlížet spíš ze sociologického úhlu pohledu.
IV
WTF did I just read?
Pokud někdo přičítá na vrub národního obrození dokonce dnešní rasismus, tak to už je úplně mimo. Viz např. http://www.blisty.cz/art/69139.html
..."Myslíte, že něco zmůžu, pokud svou "identitu a kořeny" vztahuju k něčemu jinému, než jazyku a geografii?"
...Proč ne? Záleží na tom, co máte na mysli. Například Hauser v jednom článku píše (http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=594&Itemid=28): "postmoderní filosofie.....má za nezpochybnitelné pouze to, že existují těla a jazyky" (to trošku souvisí s tou vaší výšeuvedenou otázkou). Hauser, podobně jako Badiou, ale říká, že sice existují těla a jazyky, jenže kromě toho tu jsou také ideje.
Pokud máte na mysli křesťanství jako to, k čemu by se mohl člověk vztahovat, pak by se muselo jít až na čistou ideu, zbavenou všech staletých a dnes už překonaných nánosů. Ty nánosy jsou totiž kulturou (nebo tradicí) a kultura prostě patří k těm "tělům a jazykům". Ničím se od nich neliší.
To by možná bylo tím skutečným "obrozením" ideje. Sledovat jak funguje ten proces "obrození" by bylo opravdu zajímavé.
...Proč ne? Záleží na tom, co máte na mysli. Například Hauser v jednom článku píše (http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=594&Itemid=28): "postmoderní filosofie.....má za nezpochybnitelné pouze to, že existují těla a jazyky" (to trošku souvisí s tou vaší výšeuvedenou otázkou). Hauser, podobně jako Badiou, ale říká, že sice existují těla a jazyky, jenže kromě toho tu jsou také ideje.
Pokud máte na mysli křesťanství jako to, k čemu by se mohl člověk vztahovat, pak by se muselo jít až na čistou ideu, zbavenou všech staletých a dnes už překonaných nánosů. Ty nánosy jsou totiž kulturou (nebo tradicí) a kultura prostě patří k těm "tělům a jazykům". Ničím se od nich neliší.
To by možná bylo tím skutečným "obrozením" ideje. Sledovat jak funguje ten proces "obrození" by bylo opravdu zajímavé.
Nejsem pro úvahy typu "co by kdyby", ale otázka zněla po "zpochybňování myšlenek české historie" (autor článku). Jde spíš o to, jak na minulost nahlížíme, jak o ni mluvíme a v jakém diskursu mluvíme o současných problémech v historickém kontextu. Pokud se vyplatí zahrát v prezidentské volbě na antiněmeckou notu, asi to něco o národě a minulosti vypovídá.
Vůbec si nemyslím, jak se mi možná snažíte podsunout, abychom se zcela zřekli národního obrození. Proč taky? Proč bychom neměli uznat význam např. Smetanových oper? Jen je to podle mě s národním obrozením podobně jako s Benešovými dekrety. Jsou součástí našeho právního řádu, ale právně vyhaslé, zkonzumované. Je to vlastně něco jako změna životosprávy. Prostě se dívat na své dějiny více doširoka. Divil byste se, jak hluboce je odpor k německé části dějin stále ještě vžitý, jak se o těchto věcech stále u nás obecně málo ví. Nevědomost považuji za záměr, o čem totiž lidé neví, toho se více bojí...
Nejsem antikomunista, proto nebudu ani vyhrocený antikomunista. Ale musíme si přiznat, že komunistická ideologie byla u nás velmi spjata s obrozením. Přestože národní komunisté byli po většinu doby velmi omezeni. Po r. 1945 chtěli např. zachovat zemské zřízení (Clementis) a vybudovat modernisticky nové české Slezsko, vystavěné i z části na území Slezska a Kladska, které dnes leží v Polsku. Proti Stalinovi, který potřeboval Poláky uspokojit na západě, však tento návrh neměl šanci. Dá se říci, že i reformní komunismus koncem 60. let byl obrozenecký. Myšlení v obrozenecké bipolaritě v bleděmodrém trvalo ale v podstatě po celou dobu minulého režimu.
Překonat národní obrození můžeme dvěma cestami - občanskou a zahraničně-politickou. V občanské rovině se vyrovnáme s touto minulostí až např. tehdy, budou-li mladí lidé na vysídleném území po r. 1945 nosit kroje tehdejších německých osadníků, při tom zpívat písně z Čech a Moravy (českých i německých) a zvát svoje přátele z Německa nebo Rakouska, třeba potomky našich Němců. Až budou ulice a náměstí pojmenována po všech významných osobnostech u nás působících a narozených bez ohledu na jazyk.
V oblasti zahraniční (ale de facto i domácí) politiky můžeme výrazně prohloubit spolupráci v rámci Podunají. Pokud nelze z EU udělat superstát, a asi by to nebylo přirozené, proč v rámci EU nevytvořit federaci např. z bývalých států Rakouska-Uherska? V poslední době s tím přišli např. rakouští monarchisté. Navrhovali také vzájemnou povinnou výuku jazyků na školách. U nás by se děti učily německy, v Rakousku česky. Co je na tom špatného? Byli bychom i v rámci Evropy silnější a těžiště integrace by se chtě nechtě posouvalo více do střední Evropy.
Vůbec si nemyslím, jak se mi možná snažíte podsunout, abychom se zcela zřekli národního obrození. Proč taky? Proč bychom neměli uznat význam např. Smetanových oper? Jen je to podle mě s národním obrozením podobně jako s Benešovými dekrety. Jsou součástí našeho právního řádu, ale právně vyhaslé, zkonzumované. Je to vlastně něco jako změna životosprávy. Prostě se dívat na své dějiny více doširoka. Divil byste se, jak hluboce je odpor k německé části dějin stále ještě vžitý, jak se o těchto věcech stále u nás obecně málo ví. Nevědomost považuji za záměr, o čem totiž lidé neví, toho se více bojí...
Nejsem antikomunista, proto nebudu ani vyhrocený antikomunista. Ale musíme si přiznat, že komunistická ideologie byla u nás velmi spjata s obrozením. Přestože národní komunisté byli po většinu doby velmi omezeni. Po r. 1945 chtěli např. zachovat zemské zřízení (Clementis) a vybudovat modernisticky nové české Slezsko, vystavěné i z části na území Slezska a Kladska, které dnes leží v Polsku. Proti Stalinovi, který potřeboval Poláky uspokojit na západě, však tento návrh neměl šanci. Dá se říci, že i reformní komunismus koncem 60. let byl obrozenecký. Myšlení v obrozenecké bipolaritě v bleděmodrém trvalo ale v podstatě po celou dobu minulého režimu.
Překonat národní obrození můžeme dvěma cestami - občanskou a zahraničně-politickou. V občanské rovině se vyrovnáme s touto minulostí až např. tehdy, budou-li mladí lidé na vysídleném území po r. 1945 nosit kroje tehdejších německých osadníků, při tom zpívat písně z Čech a Moravy (českých i německých) a zvát svoje přátele z Německa nebo Rakouska, třeba potomky našich Němců. Až budou ulice a náměstí pojmenována po všech významných osobnostech u nás působících a narozených bez ohledu na jazyk.
V oblasti zahraniční (ale de facto i domácí) politiky můžeme výrazně prohloubit spolupráci v rámci Podunají. Pokud nelze z EU udělat superstát, a asi by to nebylo přirozené, proč v rámci EU nevytvořit federaci např. z bývalých států Rakouska-Uherska? V poslední době s tím přišli např. rakouští monarchisté. Navrhovali také vzájemnou povinnou výuku jazyků na školách. U nás by se děti učily německy, v Rakousku česky. Co je na tom špatného? Byli bychom i v rámci Evropy silnější a těžiště integrace by se chtě nechtě posouvalo více do střední Evropy.
August 13, 2013 v 4.46
Už přemýšlím, kam se potom odstěhuji, až se staneme tou monarchií. Že by třeba do Latinské Ameriky? Mám možná v Argentině ještě jakési příbuzné, ale vůbec je neznám...
Nebo možná do Švýcarska, tam mám syna. Ale tam by mi můj budoucí důchod těžko stačil k životu...
No, snad těch pár let, co budu ještě na světě, vydrží aspoň ta republika, i když jde jen o mizernou parlamentní demokracii.
Nebo možná do Švýcarska, tam mám syna. Ale tam by mi můj budoucí důchod těžko stačil k životu...
No, snad těch pár let, co budu ještě na světě, vydrží aspoň ta republika, i když jde jen o mizernou parlamentní demokracii.
MP
myslím, že jste se odkopal tak, že není co dodávat.
Nostalgie po R-U je sama o sobě příznakem zbabělého útěku před současnými problémy, nikam a nikdy se vracet nemůžeme...
Zajímavé je, že lidé jako vy brojí tak usilovně proti českému nacionalismu, že přitom bezostyšně propagují nacionalismus německý, resp. rakouský.
Pokud nemají právo na existenci moderní národy, pak přece nemůžete mluvit ani o žádných Němcích...:) Takže vaše ideologie je trošku nedomyšlená:)
Nostalgie po R-U je sama o sobě příznakem zbabělého útěku před současnými problémy, nikam a nikdy se vracet nemůžeme...
Zajímavé je, že lidé jako vy brojí tak usilovně proti českému nacionalismu, že přitom bezostyšně propagují nacionalismus německý, resp. rakouský.
Pokud nemají právo na existenci moderní národy, pak přece nemůžete mluvit ani o žádných Němcích...:) Takže vaše ideologie je trošku nedomyšlená:)
August 13, 2013 v 17.31
Moc nechápu, proč by paní Hájková chtěla emigrovat. Ale pokud by měla strach z monarchie, tak přibližně ve třetině západní Evropy pro ni není místo.
Nic nevím o tom, že bych měl propagovat nějaký nacionalismus. Koncepce, kterou jsem popsal, je nacionalistická? Čím konkrétně?
Chápu, že pro mnohé překonání, nikoli rušení, národního obrození může být značně zúzkostňující. Nechci nikomu brát jeho mýtus nebo modlu. To, co jsem popsal, nic nemá společného s minulostí nebo snahou ji nějak oživit. Naopak antiněmectví stejně jako antikomunismus ano.
Nic nevím o tom, že bych měl propagovat nějaký nacionalismus. Koncepce, kterou jsem popsal, je nacionalistická? Čím konkrétně?
Chápu, že pro mnohé překonání, nikoli rušení, národního obrození může být značně zúzkostňující. Nechci nikomu brát jeho mýtus nebo modlu. To, co jsem popsal, nic nemá společného s minulostí nebo snahou ji nějak oživit. Naopak antiněmectví stejně jako antikomunismus ano.
August 13, 2013 v 18.02
Pro mě by nebylo místo vůbec nikde, pane Ungere, pokud to ještě nevíte. Ani nečekám, že tak brzy bude. Proto jsem se rozhodla začít vytvářet úplně nový svět. Nikomu ho samozřejmě nebudu vnucovat, ale třeba by se někomu líbil stejný svět, jako mně...
Jak napsal Jiří Wolker: "Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého"!
Jak napsal Jiří Wolker: "Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého"!
PM
August 13, 2013 v 21.12
Žeby se na DR zakládal klub autooptimalizace konkurující panu Machovi.
A to dnes po vyprázdnění šarmu neoliberální ideologie a jeho protagonistů.
Koneckonců od jisté doby tu nezbývá než křesťanský soucit, obvzláště se skalními neoliberály in love.....padlými.
Koneckonců od jisté doby tu nezbývá než křesťanský soucit, obvzláště se skalními neoliberály in love.....padlými.
MP
jak nechápete, čemu ve skutečnosti sloužíte..
Nepochybuji, že máte dobré úmysly, leč jste naprosto neuvěřitelně naivní, což je i nebezpečné.
Jenom tedy telegraficky:
- takže národní obrození (a celá česká kultura a politika 19. stol. postavená na nacionalismu, stejně jako všude jinde), co tedy s nimi? Odporujete si, jednou byste toto dědictví nerušil, podruhé zpochybňujete smysl existence samostatného českého státu (za všechny katastrofy prý může to, že jsme byli malým "národním státem"). Jenže vytvoření onoho malého národního státu bylo pochopitelně logickým vyvrcholením národního obrození. Meziválečná ČSR nebyla navíc tak jednoznačně státem pouze českým, byť v ní Češi, což je opět pochopitelné a vysvětlitelné, měli hlavní slovo na úkor národů ostatních.
- nostalgie po R-U: je ahistorická, monarchie se zkrátka rozpadla, protože ji lidé v určité chvíli už nechtěli, stejně jako třeba ten "komunismus". Proč plivete na památku našich legionářů, kteří nasazovali krk za vlastní národní stát? O co bojujete vy, jaké ideály máte vy, že si tohle dovolujete?
- monarchismus: nelze srovnávat současné severské a západní monarchie s R-U, které mírou své liberálnosti nesneslo srovnání s uvedenými zeměmi ani v době své existence, natož dle měřítek nynějších; navíc tyto země zpravidla nebyly a nejsou "rancem národů"
- nacionalismus: už jednou jsem vás upozornil na to, že zatímco o Němcích, Židech, ba i Rusínech mluvíte zcela samozřejmě jako o národech, u Čechů pořád nadhazujete, že by bylo vlastně lépe, kdyby jako národ vůbec nevznikli, proč? A právě v tom se stáváte propagátorem německého nacionalismu (resp. rakouského, který se projevuje právě nostalgií po monarchii, a tedy jakýmisi neoimperiálními choutkami).
- minulost je uzavřená, já jsem první, kdo tohle tvrdí, takže nechci oživovat starý nacionalismus, ale nechi ani podvracet základ naší identity, k němuž patří i existence českého národa i existence českého státu
Nepochybuji, že máte dobré úmysly, leč jste naprosto neuvěřitelně naivní, což je i nebezpečné.
Jenom tedy telegraficky:
- takže národní obrození (a celá česká kultura a politika 19. stol. postavená na nacionalismu, stejně jako všude jinde), co tedy s nimi? Odporujete si, jednou byste toto dědictví nerušil, podruhé zpochybňujete smysl existence samostatného českého státu (za všechny katastrofy prý může to, že jsme byli malým "národním státem"). Jenže vytvoření onoho malého národního státu bylo pochopitelně logickým vyvrcholením národního obrození. Meziválečná ČSR nebyla navíc tak jednoznačně státem pouze českým, byť v ní Češi, což je opět pochopitelné a vysvětlitelné, měli hlavní slovo na úkor národů ostatních.
- nostalgie po R-U: je ahistorická, monarchie se zkrátka rozpadla, protože ji lidé v určité chvíli už nechtěli, stejně jako třeba ten "komunismus". Proč plivete na památku našich legionářů, kteří nasazovali krk za vlastní národní stát? O co bojujete vy, jaké ideály máte vy, že si tohle dovolujete?
- monarchismus: nelze srovnávat současné severské a západní monarchie s R-U, které mírou své liberálnosti nesneslo srovnání s uvedenými zeměmi ani v době své existence, natož dle měřítek nynějších; navíc tyto země zpravidla nebyly a nejsou "rancem národů"
- nacionalismus: už jednou jsem vás upozornil na to, že zatímco o Němcích, Židech, ba i Rusínech mluvíte zcela samozřejmě jako o národech, u Čechů pořád nadhazujete, že by bylo vlastně lépe, kdyby jako národ vůbec nevznikli, proč? A právě v tom se stáváte propagátorem německého nacionalismu (resp. rakouského, který se projevuje právě nostalgií po monarchii, a tedy jakýmisi neoimperiálními choutkami).
- minulost je uzavřená, já jsem první, kdo tohle tvrdí, takže nechci oživovat starý nacionalismus, ale nechi ani podvracet základ naší identity, k němuž patří i existence českého národa i existence českého státu
August 15, 2013 v 2.03
Vliv jazyka na formování národní identity
Taky mne zneklidňuje, když slyším, že se
"zpochybňují myšlenky českého historického vývoje..."
a že bychom na tom dnes hospodářsky byli lépe, kdybychom byli součástí Rakouska nebo Německa.
Nevím, jak si pan Unger představuje soužití lidí ve společném státě, když téměř jedna polovina mluví jedním jazykem a druhá polovina druhým. Jako historik jistě ví, že velkým problémem za Rakouska-Uherska byla volba úředního jazyka na dané části území. Měli jsme tu oblasti, kde byla úředním jazykem čeština, němčina a byly tu oblasti smíšené, tj. úřad na podání odpověděl v jazyce, v jakém bylo podání. Na Moravě byly jen ty dvě poslední jmenované možnosti, oblasti německé a smíšené. Moji brněnští prarodiče (nar. kolem 1890) uměli dobře německy, babička přišla do Brna ze Sokolnic a sloužila před svatbou u Němců, dědeček se vyučil ve Vídni a do konce života si psal deník v němčině, i když já už jsem je slyšela v 50. letech mluvit vesměs česky. Ze sčítání lidu z r. 1911 vím, že rodina Kurta Gödela v bytě č. 12 na Pekařské 5 měla tam zapsané své dvě české služky, v Brně tehdy žila téměř polovina obyvatel Němců a byli to většinou právě z majetnější vrstvy. Nemohu sice s jistotou tvrdit, spíše mám jen takové neblahé tušení, že nebýt Masaryka a naší samostatnosti, možná by dnes byla čeština na vedlejší koleji.
Nestačí, aby byl jazyk živý tím způsobem, že jím někdo mluví.
Skutečně živý jazyk je takový, kterým lidé v dané oblasti mluví o všech aspektech života. Je to jazyk dorozumívací, úřední a spisovný a vyjadřuje se v něm každý společenský pohyb a záchvěv duše, filosofuje se v něm. Takový jazyk stmeluje komunitu na daném území a vydatně přispívá ke vzniku vzájemné sounáležitosti - příslušnosti k jednomu národu. Myslím, že není náhodou, že české filosofy jsme měli teprve za 1. republiky, nikoli v 19. stol., pomineme-li tedy Masaryka, který byl spíše sociolog.
Proč nemá Kurt Gödel v Brně ulici? To se zeptejte historičky Mileny Flodrové, s níž a s brněnským magistrátem jsem za Společnost Kurta Gödela vedla jednání od r. 1993. Prý tak velká osobnost má svoje jméno propůjčit důstojnému místu ve středu Brna, a tím bude náměstí, které má vzniknout u lázní na Kopečné po rekonstrukci hlavního nádraží v Brně. Tam je blízko k jeho rodnému domu a na okraji budoucího náměstí je budova bývalého reálného gymnázia, které absolvoval.
"zpochybňují myšlenky českého historického vývoje..."
a že bychom na tom dnes hospodářsky byli lépe, kdybychom byli součástí Rakouska nebo Německa.
Nevím, jak si pan Unger představuje soužití lidí ve společném státě, když téměř jedna polovina mluví jedním jazykem a druhá polovina druhým. Jako historik jistě ví, že velkým problémem za Rakouska-Uherska byla volba úředního jazyka na dané části území. Měli jsme tu oblasti, kde byla úředním jazykem čeština, němčina a byly tu oblasti smíšené, tj. úřad na podání odpověděl v jazyce, v jakém bylo podání. Na Moravě byly jen ty dvě poslední jmenované možnosti, oblasti německé a smíšené. Moji brněnští prarodiče (nar. kolem 1890) uměli dobře německy, babička přišla do Brna ze Sokolnic a sloužila před svatbou u Němců, dědeček se vyučil ve Vídni a do konce života si psal deník v němčině, i když já už jsem je slyšela v 50. letech mluvit vesměs česky. Ze sčítání lidu z r. 1911 vím, že rodina Kurta Gödela v bytě č. 12 na Pekařské 5 měla tam zapsané své dvě české služky, v Brně tehdy žila téměř polovina obyvatel Němců a byli to většinou právě z majetnější vrstvy. Nemohu sice s jistotou tvrdit, spíše mám jen takové neblahé tušení, že nebýt Masaryka a naší samostatnosti, možná by dnes byla čeština na vedlejší koleji.
Nestačí, aby byl jazyk živý tím způsobem, že jím někdo mluví.
Skutečně živý jazyk je takový, kterým lidé v dané oblasti mluví o všech aspektech života. Je to jazyk dorozumívací, úřední a spisovný a vyjadřuje se v něm každý společenský pohyb a záchvěv duše, filosofuje se v něm. Takový jazyk stmeluje komunitu na daném území a vydatně přispívá ke vzniku vzájemné sounáležitosti - příslušnosti k jednomu národu. Myslím, že není náhodou, že české filosofy jsme měli teprve za 1. republiky, nikoli v 19. stol., pomineme-li tedy Masaryka, který byl spíše sociolog.
Proč nemá Kurt Gödel v Brně ulici? To se zeptejte historičky Mileny Flodrové, s níž a s brněnským magistrátem jsem za Společnost Kurta Gödela vedla jednání od r. 1993. Prý tak velká osobnost má svoje jméno propůjčit důstojnému místu ve středu Brna, a tím bude náměstí, které má vzniknout u lázní na Kopečné po rekonstrukci hlavního nádraží v Brně. Tam je blízko k jeho rodnému domu a na okraji budoucího náměstí je budova bývalého reálného gymnázia, které absolvoval.
společný jazyk opravdu stmeluje komunitu. Například v době, kdy u nás část lidí nazývala Jana Husa kacířem a Zikmunda králem, zatímco ta druhá část nazývala Jana Husa svatým mužem a Zikmunda šelmou ryšavou, byly u nás komunity vlastně dvě.
A jsme zase u toho, co slouží jako pojivo komunity. Já se studiu dějin skutečně mnoho nevěnoval, ale tipoval bych, že od dvacátého století to mohou být spíš idee... a tím pádem, že si například německý a moravský socialista rozumí lépe než moravský socialista s moravským anarchistou.
Já jsem samozřejmě zastáncem globálního porozumění a globální kultury. Mimo jiné si také myslím, že jde o proces, který vyžaduje z naší strany určité úsilí, takže se budu snažit porozumět komukoli, ať je jakékoli národnosti.
V tomto smyslu samozřejmě momentálně úlohu latiny přebírá angličtina.
Jako transhumanista, ale doufám, že moderní technologie budou jazykové (a snad i jiné) bariéry odbourávat, až nakonec nebude důležité, jakém jazyce myslím, anžto to stroj stejně zvládne přeložit do jakéhokoli jiného jazyka.
Já jsem samozřejmě zastáncem globálního porozumění a globální kultury. Mimo jiné si také myslím, že jde o proces, který vyžaduje z naší strany určité úsilí, takže se budu snažit porozumět komukoli, ať je jakékoli národnosti.
V tomto smyslu samozřejmě momentálně úlohu latiny přebírá angličtina.
Jako transhumanista, ale doufám, že moderní technologie budou jazykové (a snad i jiné) bariéry odbourávat, až nakonec nebude důležité, jakém jazyce myslím, anžto to stroj stejně zvládne přeložit do jakéhokoli jiného jazyka.
Jedna ze zásadních tezí ekologie říká, že rozmanitost ekosystému je důležitá pro přežití druhů. Monokultury jsou zranitelné a druhová bohatost ekosystému vede ke stabilitě a přežití.
Myslím, že se to dá aplikovat i na rozmanitst jazyků na planetě. Jazyky také dělíme na živé a mrtvé a jejich (ekologická) rozmanitost je důležitá pro přežití lidstva jako celku. Proto si myslím, že pěstovat češtinu jako plnohodnotný živý jazyk je důležité pro lidstvo jako celek a proto i pro nás.
To nijak nehovoří proti Vám, pane Lobpreisi, když tvrdíte, že pro konkrétního člověka nebude v budoucnu nijak osobně důležité, do které místní komunity se narodil a který jazyk je jeho mateřský. Z výše uvedeného argumentu ale plyne, že pestrost mluvy na Zemi by měla zůstat pokud možno zachována. Naučit se jiný jazyk znamená i trochu jinak myslet. Vlastně jde o to, aby zůstala zachována rozmanitost myšlení. A k tomu je zapotřebí, aby každý jazyk byl skutečně plnohodnotně živý a tedy aby tu byla komunita, která ho naplno (včetně úředního styku, kodifikace práva, básnění, filosofování atd.) užívá. A to se nejlépe děje v samostatném státě (který může být součástí federace států za účelem uchování míru, jak k tomu spěje EU).
Zrovna dnes je v Kafé-příloze Práva článek Jiřího Přibáně " U nás ve Walesu" a čtu tam větu:
"Jazyk je sice klíčovým symbolem velšské národní kultury a identity, ale navzdory obrovské politické podpoře a povinné výuce velštiny na státních školách podíl rodilých mluvčích podle posledního sčítání mírně klesá." V následující větě sice Jiří Přibáň spoléhá na kolektivní paměť a silné pouto mezi lidmi vyrostlými na stejném území, ale klesající podíl těch, co se cítí být Velšany, zatímco počet obyvatel na tom území neklesá, to myslím mluví samo za sebe.
Možná se někomu bude zdát tento argument příliš "teoretický". Namítne. Je snad špatné rozplynout se časem v silnější kultuře? Mohou z toho plynout výhody, jako momentální zlepšení ekonomické situace a podobně. Jednotlivec něco takového pocítí jen přes vliv celku na jeho život, což si běžně člověk ani nepřipouští, pokud ho to nezačne nějak ničit a může vůbec nějaký život prožít. Ale tak se právě projeví nebezpečí vzniku "monokultur", které zmenšují pravděpodobnost přežití celku a tím pádem i každého uvnitř toho celku. Proto se přimlouvám, nespoléhejme se na pomoc zvenčí, nepoddejme se nějakému monarchovi či jinému státu, neztraťme svoji odpovědnost za sebe, i když nás dnešní poměry tíží. To by bylo laciné a z vyššího hlediska nerozumné.
Myslím, že se to dá aplikovat i na rozmanitst jazyků na planetě. Jazyky také dělíme na živé a mrtvé a jejich (ekologická) rozmanitost je důležitá pro přežití lidstva jako celku. Proto si myslím, že pěstovat češtinu jako plnohodnotný živý jazyk je důležité pro lidstvo jako celek a proto i pro nás.
To nijak nehovoří proti Vám, pane Lobpreisi, když tvrdíte, že pro konkrétního člověka nebude v budoucnu nijak osobně důležité, do které místní komunity se narodil a který jazyk je jeho mateřský. Z výše uvedeného argumentu ale plyne, že pestrost mluvy na Zemi by měla zůstat pokud možno zachována. Naučit se jiný jazyk znamená i trochu jinak myslet. Vlastně jde o to, aby zůstala zachována rozmanitost myšlení. A k tomu je zapotřebí, aby každý jazyk byl skutečně plnohodnotně živý a tedy aby tu byla komunita, která ho naplno (včetně úředního styku, kodifikace práva, básnění, filosofování atd.) užívá. A to se nejlépe děje v samostatném státě (který může být součástí federace států za účelem uchování míru, jak k tomu spěje EU).
Zrovna dnes je v Kafé-příloze Práva článek Jiřího Přibáně " U nás ve Walesu" a čtu tam větu:
"Jazyk je sice klíčovým symbolem velšské národní kultury a identity, ale navzdory obrovské politické podpoře a povinné výuce velštiny na státních školách podíl rodilých mluvčích podle posledního sčítání mírně klesá." V následující větě sice Jiří Přibáň spoléhá na kolektivní paměť a silné pouto mezi lidmi vyrostlými na stejném území, ale klesající podíl těch, co se cítí být Velšany, zatímco počet obyvatel na tom území neklesá, to myslím mluví samo za sebe.
Možná se někomu bude zdát tento argument příliš "teoretický". Namítne. Je snad špatné rozplynout se časem v silnější kultuře? Mohou z toho plynout výhody, jako momentální zlepšení ekonomické situace a podobně. Jednotlivec něco takového pocítí jen přes vliv celku na jeho život, což si běžně člověk ani nepřipouští, pokud ho to nezačne nějak ničit a může vůbec nějaký život prožít. Ale tak se právě projeví nebezpečí vzniku "monokultur", které zmenšují pravděpodobnost přežití celku a tím pádem i každého uvnitř toho celku. Proto se přimlouvám, nespoléhejme se na pomoc zvenčí, nepoddejme se nějakému monarchovi či jinému státu, neztraťme svoji odpovědnost za sebe, i když nás dnešní poměry tíží. To by bylo laciné a z vyššího hlediska nerozumné.
Přesně tak. Jazyk je sice důležitý pro komunikaci, ale spojují nás ideje.
August 15, 2013 v 18.54
Tedy momentálně nás příliš nespojují, protože žádné neuznáváme. Ale mohly by.
Paní Švandová,
rozumím tomu, co píšete. Celkem s tím i souhlasím. Přesto je můj úhel pohledu jiný. Domnívám se, že globalizace pomohla poměrně dobře poznat některé limity lidské společnosti z hlediska možností dalšího vývoje na této planetě (související hlavně se spotřebou některých zdrojů).
Z mého úhlu pohledu je pak možné se ptát, zda diverzita společnosti nevede k neefektivnímu využívání zdrojů.¨
Je to asi zbytečně přímočarý příklad, ale třeba válečné konflikty nemohou vzniknout bez diverzity a přitom (snad) nejsou z dlouhodobé perspektivy efektivním způsobem využití zdrojů.
Možná bychom našli pár dalších příkladů, které jsou diverzitou podmíněny a přitom jsou v soukolí chodu společnosti spíše pískem než mazivem (momentálně mne nenapadá lepší analogie).
Takže můj dotaz zní, zda je možné hledat nějaká uspořádání společnosti, která by umožnila učinější nakládání se zdroji.
Osobně se domnívám, že tato snaha narazí na limity dané mimo jiné právě biologií mnohem (výrazně mnohem :-), dříve než by diverzita lidské společnosti klesla pod úroveň dostatečnou pro zajištění dalšího vývoje. (i když je pravda, že když jsme naposledy s přáteli mediky diskutovali potřebu rozdílných pohlaví pro vznik a vývoj lidského jedince, dozvěděl jsem se věci, které mne nemile překvapily :-)
Ale je to jen doměnka, ovlivněná určitě i tím, že jsem část svého života strávil (dobře míněnými) pokusy o různé "harmonizace" - například snižování diverzity evropského vysokého školství v rámci tzv. Boloňského procesu :-)
Takže na přímluvu na konci Vašeho příspěvku odpovídám: Nespoléhejme na pomoc zvenčí, ale snažme se pochopit svou úlohu v rámci celku a chovejme se odpovědně i vůči tomu celku.
rozumím tomu, co píšete. Celkem s tím i souhlasím. Přesto je můj úhel pohledu jiný. Domnívám se, že globalizace pomohla poměrně dobře poznat některé limity lidské společnosti z hlediska možností dalšího vývoje na této planetě (související hlavně se spotřebou některých zdrojů).
Z mého úhlu pohledu je pak možné se ptát, zda diverzita společnosti nevede k neefektivnímu využívání zdrojů.¨
Je to asi zbytečně přímočarý příklad, ale třeba válečné konflikty nemohou vzniknout bez diverzity a přitom (snad) nejsou z dlouhodobé perspektivy efektivním způsobem využití zdrojů.
Možná bychom našli pár dalších příkladů, které jsou diverzitou podmíněny a přitom jsou v soukolí chodu společnosti spíše pískem než mazivem (momentálně mne nenapadá lepší analogie).
Takže můj dotaz zní, zda je možné hledat nějaká uspořádání společnosti, která by umožnila učinější nakládání se zdroji.
Osobně se domnívám, že tato snaha narazí na limity dané mimo jiné právě biologií mnohem (výrazně mnohem :-), dříve než by diverzita lidské společnosti klesla pod úroveň dostatečnou pro zajištění dalšího vývoje. (i když je pravda, že když jsme naposledy s přáteli mediky diskutovali potřebu rozdílných pohlaví pro vznik a vývoj lidského jedince, dozvěděl jsem se věci, které mne nemile překvapily :-)
Ale je to jen doměnka, ovlivněná určitě i tím, že jsem část svého života strávil (dobře míněnými) pokusy o různé "harmonizace" - například snižování diverzity evropského vysokého školství v rámci tzv. Boloňského procesu :-)
Takže na přímluvu na konci Vašeho příspěvku odpovídám: Nespoléhejme na pomoc zvenčí, ale snažme se pochopit svou úlohu v rámci celku a chovejme se odpovědně i vůči tomu celku.
+ Další komentáře