Mariánský sloup na Staroměstském náměstí je na spadnutí

Adam Votruba

Čistě kunsthistorická argumentace, se kterou přicházejí zastánci znovuvztyčení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, je klamavá: sloup od počátku měl a dodnes má také politický význam.

Chtěl bych připojit pár poznámek k diskuzi ohledně obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, která se nedávno rozproudila v Deníku Referendum. Zdá se, že znovuvztyčení Mariánského sloupu je lidově řečeno „na spadnutí“, takže snášení dalších argumentů již pravděpodobně nebude mít na realizaci zmíněného plánu vliv. To však neznamená, že je zbytečné o této otázce mluvit.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Přívrženci obnovy Mariánského sloupu se snaží často ve veřejných diskuzích svůj záměr prezentovat jako čin ryze architektonický a apolitický. Údajně jde o unikátní barokní památku, která z architektonického hlediska svou hmotou přesně zapadá do prostoru Staroměstského náměstí.

Uvedená argumentace je sporná i z hlediska estetického: někteří lidé s ní nebudou souhlasit, nehledě na to, že náměstí dnes vypadá již poněkud jinak než v době, kdy zde sloup stával. Hlavní problém uvedené argumentace je ovšem v její nepřiměřenosti. Mariánský sloup měl od počátku svůj politický význam, od něhož nelze abstrahovat. Podobné architektonické argumenty, které uvádějí přívrženci obnovy sloupu, by bylo možné uvést i na podporu znovuvybudování Stalinova pomníku na Letné, který jistě dobře koresponduje s hmotou kamenného „podstavce“.

Z tohoto hlediska je důraz na estetický argument poněkud licoměrný a bývá používán za tím účelem, aby byly sníženy politické argumenty protivníka jako zastaralé národovectví. Petice za obnovu sloupu je ovšem z větší části na politických argumentech postavena, praví se zde mj.: „Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bylo barbarské násilí na českém, slovenském, polském a německém a dalších národech, národech Evropy.“

Sloup byl povalen 3. listopadu 1918. Šlo o akci iniciovanou a zorganizovanou žižkovským bohémem a anarchistou Františkem Sauerem. Událost však měla být vnímána jako revoluční čin rozvášněného davu. Mariánský sloup byl tehdy chápán jako symbol porážky českého stavovského odboje v bitvě na Bílé hoře a tím pádem i jako symbol habsburské poroby obecně. Ve skutečnosti byl sloup vztyčen až po skončení třicetileté války na památku uhájení Prahy před Švédy.

Současník destruktivního aktu Ferdinand Peroutka okomentoval celou událost takto:

„Lid upřímně pokládal stržení Mariánského sloupu za nezbytný výkon národní hrdosti. Mýlil se přitom poněkud v historických faktech, domnívaje se, že sloup byl postaven na oslavu vítězství nad Čechy na Bílé hoře. Sloup byl vztyčen teprve o třicet let později, na paměť uhájení Prahy před Švédy. Ale je pravděpodobno, že, i kdyby to byl věděl, lid by se sotva zarazil před tak jemným rozdílem: ať tomu bylo před třemi sty lety tak či onak, sloup byl pokládán za znamení hanby a za symbol Rakouska a násilné církve. V jistém smyslu měl lid pravdu i historicky: obhájení Prahy před Švédy znamenalo dokonání a zabezpečení protireformace a zajištění kořisti v Čechách.“

Bylo řečeno, že Mariánský sloup nelze oddělit od přediva symbolických významů, které se k němu někdy i dodatečně připojily. I stržení Mariánského sloupu se stalo svého druhu symbolem. Některými lidmi je vnímáno jako symbol převratu roku 1918, tudíž i jeho absence na původním místě má dějinný význam. O dalších souvislostech, na které upozorňují přívrženci i odpůrci Mariánského sloupu by bylo lze mluvit ještě dlouho.

Je třeba říci, že stržení sloupu bylo ve své době činem poměrně výjimečným, proti němuž se tehdejší politická reprezentace ohradila. K jeho obnově však za první republiky nedošlo.

Měly-li sloup i jeho stržení svůj symbolický význam, bude ho mít i jeho obnova. Někteří obhájci tohoto aktu by rádi tvrdili, že jde o jakýsi projev smíření. Aktem smíření však může být pouze takový čin, který je vnímán jako smířlivé gesto z obou protivných stran. Můžeme sice prohlásit, že stržení sloupu bylo symbolem protikatolických nálad po roce 1918 a jeho obnova tak může být satisfakcí za tehdejší domnělá či skutečná příkoří vůči katolíkům, mezi satisfakcí a smířením je však rozdíl.

Martin Šimsa v diskuzi k článku Ivana Štampacha zmínil v této souvislosti případ svatořečení Jana Sarkandra. Myslím, že jde o zajímavou paralelu. Tomáš Halík se kdysi vyjádřil pro rozhlasový pořad Toulky českou minulostí v tom smyslu, že Jan Sarkandr byl dítětem nesnášenlivé doby a jeho svatořečení může znamenat, že dnes už jsme někde jinde a tehdejší násilný fanatismus neschvalujeme. Jde o pozoruhodný myšlenkový přemet, vykládá-li někdo svatořečení člověka zodpovědného za pronásledování a mučení protestantů jako téměř ekumenický čin. Jeden blízký člověk z mého okolí, který svého času koketoval se vstupem do katolické církve, to označil za typicky katolický „doublethink“.

Jistě lze konstatovat, že obnovený sloup (pokud jeho znovuvztyčení nebude něčím zmařeno) bude výsledkem houževnatosti jisté zájmové skupiny, která se setkala jen s vlažným odporem u zbytku české veřejnosti. Politicky neutrálním aktem by ovšem bylo za dnešních podmínek ponechat dané místo prázdné. Vzhledem k tomu, že obnova sloupu českou společnost rozděluje a vzbuzuje vášně, byť u nepříliš velké skupiny občanů, chybí obnově takto konzervativní památky potřebná legitimita veřejného souhlasu.

    Diskuse
    May 13, 2013 v 12.56
    morální prohra českých katolíků
    Znovuvztyčení sloupu je bohužel jen dalším dokladem nekvality českého veřejného prostoru, resp. jeho aktérů, neschopných hledat kompromisy.

    Objektivně historicky vzato, symbolika sloupu je nábožensky intolerantní, oslavuje vítězství v náboženských válkách, jejichž epochu třicetiletá válka završila. Navíc, předjosefínskou habsburskou monarchii, zvláště v její španělské části (vč. kolonií), lze bez uzardění označit za raně novověký předobraz totalitarismů 20. století. Tohle od toho sloupu nelze odpárat.

    Ano, akt stržení sloupu byl také spjat s určitým typem nesnášenlivosti. Správnou reakcí, když už tam někdo chce sloup znovu mít a "opravovat" dějiny, by dnes ale bylo udělat sloup nový, více ekumenický a otevřený, více ženský :-), ne replikovat ten původní s jeho brutální antiprotestantskou symbolikou. Tvrdit, že za těmi symboly si přece můžeme představit, co chceme, by opravdu vedlo k tomu, že je přípustné znovupostavit pomník Stalinův - vždyť v něm přece lze vidět frontu na maso, ne symbol nerozborné jednoty sovětského a českého lidu pod generalissimovým vedením.

    Úplně ideální by ovšem bylo, kdyby si čeští katolíci uvědomili, že pomník, který nyní na Staromáku už stojí, je kromě jiného připomínkou morální integrity jednoho katolického kněze a že je tedy tak trochu jejich. I v tom, že husitské "pravda vítězí" se nakonec velmi podobá tomu zašlapávání luteránů a jiných herezí...
    May 13, 2013 v 16.13
    Postavení sloupu, jeho stržení a jeho zamýšlená obnova jsou nepochybně politické činy. O obnově sloupu nerozhodli umělci, nýbrž pražští politici, rada hlavního města Prahy po dvou desetiletích lobbování spolku na podporu sloupu. Umění tu bylo v každém případě ve službách ideologií.

    Protest proti obnově sloupu není barbarským popíráním hodnoty uměleckého díla, nýbrž nesouhlasem s politickým kontextem někdejšího vztyčení sloupu. Nesouhlas s oslavou vítězství našich nepřátel, politické moci, která zničila svébytnost Českého království a porazila Švédy naše spojence podporované Janem Ámosem Komenským, který tehdy ve Švédsku žil a o zásahu Švédů v náš prospěch jednal mj. se švédským státníkem a autorem pozoruhodných reforem Axelem Oxenstiernou. Nynější protest proti obnově sloupu je protestem proti pozvolné, nenápadné klerikalizaci české politiky, proti faktickému ustavování staronové státní církve.
    MF
    May 13, 2013 v 16.33
    otče Štampachu
    Otče Štampachu, vy jste byl ale léta katolickým knězem, co více řeholníkem, členem řádu dominikánů-kazatelů, dokonce jste skládal i jisté sliby, přesněji řečeno věčné sliby, které jste zjevně nedodržel.
    Nemáte pocit, že vaším současným vypjatým antikatolicismem si řešíte nějaký váš vnitřní rozpor a nejste tudíž objektivní?
    May 13, 2013 v 19.4
    Když už pan Franěk nebo někdo jiný v minulé diskusi zmiňoval husitské (případně jiné reformační) násilnosti, musím připomenout, že husitství se časem u nás přeměnilo ve zcela nenásilné hnutí, u jehož počátků stálo učení Petra Chelčického a jehož konec je spjat s postavou Jana Ámose Komenského. Ten ve svých spisech líčí násilnosti páchané (nejen) po Bílé hoře při obracení na katolickou víru. Obnova sloupu bude plivnutím na jednu z největších postav našich i evropských dějin. Komenský, který téměř celý svůj život vedl zoufalý boj s protireformací, se přikláněl na stranu Švédska, protože ve spojenectví zemí severní Evropy (severské trigy Polska, Švédska a Británie) hledal ochranu proti evropskému jihu, ovládanému tehdy bezkonkurenční totalitní supervelmocí - habsburským Španělskem. Komenský byl patriotem, ale pojímal patriotismus jinak než jako věrnost dědičným českým panovníkům. Neodmyslitelnou součástí jeho patriotismu byla totiž víra, která se od katolicismu značně odlišovala.
    PM
    May 14, 2013 v 10.55
    Sloup uprostřed města a mazaní konšelé
    Za vůlí po znovuvztyčení sloupu katolicismu po sto letech marných pokusů o liberálně demokracký režim, nelze nacházet nic jiného, než zacílenou demonstraci nezájmu o osvojení a péči o demokratické normy občanské společnosti.
    Jde o politický pšouk ignorantů osvícenství - a tím i ignorantů zájmu o prohlubování demokracie - jehož vypuštění postmoderně jakobykritický duch doby neni schopen zabránit ............tak nějak bych to cítil.
    Všeobecně totiž tu nadále schází trochu toho avantgardního čichu pro relevance. Ta nutnost umět se vzrušit nad povážlivým vývojem situace v době kdy ostatní jsou u Business as usual.
    May 14, 2013 v 11.35
    Já se domnívám, že každý takovýto počin není samovolný. Je součástí převratu. Je stvrzením vítězství určitého politického proudu a pro realizátory znamená další docílenou metu. Po opatrných slibech /socialismus švédského typu/ postupně a tiše přišel neoliberalismus. Z husitů a Žižky se udělali loupeživí vrahové, z Beneše největší zločinec Druhé světové, zatímco Mašiny oslavujeme jako bojovníky za svobodu. Po získání státního daru ve formě tzv. restitucí katolická církev útočí na další metu - obnovení Mariánského sloupu. Ti, kteří jí v tom napomáhají /ne nějací "umělci", ti hrají jen roli užitečných idiotů/ chtějí, aby společně v tandemu s touto církví obnovili onen stav společnosti, kdy, stejně jako do roku 1918, společně vládli národu. Oni z pozice své moci - síly svých peněz a církev ze síly svých dogmat.
    Levice řadu dobytých met naprosto bez odporu opustila. Někdy z hlouposti, někdy ze strachu z tlaku medií, což je ale svým způsobem též hloupost. Tuhle metu bych hájil. Ono by pak časem už hájit nebylo co.
    PM
    May 14, 2013 v 14.18
    Síla dogmat versus liberální spiritualita v pluralitní společnosti
    je dlouhodobě ostrým, ale často diskrétně vedeným střetem. Investice oligarchie do církevních seskupení jsou velmi rozšířeným projevem dnešní snahy o kapitalizaci ideoligického extramanka. Putinský klerikalismus se tak stal pro oligarchy na periferii EU lákavou předlohou .
    Ano, tradicí je doloženo, že každé selhání levice otvírá vrata fašistické variantě kapitalismu a komunistickém následku.
    Ach tahleta touha talentovaných po moci ....posteskl bych si.
    Nezbývá než si opět napomoci filosofií a nechat promluvit pana Nýčeho:
    1.Je nám zapotřebí být slepými, protože nesmíme narušit takové vlastní omyly ba bludy, které nás drží při životé, tudíž
    2. musíme pečovat o schopnost se mýlit, což je mateřský klín našeho poznání, neb
    3. dokonalé poznání by bylo naším koncem.
    May 15, 2013 v 1.10
    Jak to vidí Sigmund Freud
    Sloup je falický symbol. Věnování tohoto symbolu panně je jasnou známkou kultovního místa zasvěceného rituálu první soulože.

    Po vztyčení Mariánského sloupu se Staroměstské náměstí stane dějištěm sexuálních orgií a soutěží v tanci u tyče.
    JK
    May 15, 2013 v 2.22
    dva paradoxy
    Rád bych upozornil na dva paradoxy. Za prvé mi připadá opravdu zábavné, kdyý se někteří diskutující snaží stavět příznivce znovupostavení mariánského sloupu do pozice jakýchsi zastánců teokracie a nepřátel demokratického a republikánského charakteru našeho státu. Rád bych připomněl, že já a Marek Franěk se tady pokoušíme hájit rozhodnutí řádně demokraticky zvoleného zastupitelstva, demokratického orgánu České republiky, a naši oponenti proti tomu protestují na základě třista let starých náboženských sporů. a nacionálních nenávistí. Já osobně jsem rozhodně proti teokracii a pro oddělení církve od státu - ovšem každé církve, unitáře a husity nevyjímaje.
    Za druhé, je neodolatelně komické nechat si na stránkách levicového deníku nadávat za to, že zpochybňujeme jednostranné, nacionalistické interpretace českých dějin pocházející z konce 19. století. Tak nějak si matně vzpomínám, že se tady před pár týdny horovalo za pluralitní a inklusivní pojetí českých dějin, a vášnivě se protestovalo proti jejich monopolizaci jedinou povolenou interpretací. Jenomže to se zrovna bojovalo o USTR a bylo potřeba to té pravici natřít. Teď je znova třeba to té pravici natřít, tak na ně vyrukujeme s dobou temna a Jiráskem. Naše národní dějiny nám nikdo narušovat nebude! Že vám to není hloupé...
    May 15, 2013 v 4.34
    přiznávám bez mučení
    že diskusi o mariánském sloupu nikterak pozorně nesleduji - čili reaguji jen na poslední příspěvek.
    Myšlenka "narušování dějin" je nosná - nemám na mysli jen Orwella, ale celý "Zeitgeist".
    Máte pravdu, že tato i podobné diskuse bývají vedeny na zatraceně povrchní úrovni. Nemyslím si, že by to byl projev nedostatečného vzdělání (Jirásek býval - cf. tuším Grušův bonmot o "metru Jiráska do každé rodiny" - postaven na piedestal v době Zdeňka Nejedlého, přičemž se pochopitelně zamlčely jeho politické názory). -- Holt byla taková doba, a dneska je maková...
    Máte pravdu i v tom, že to "levice" natírá pravici a vice versa.

    Obecně vzato mám silný dojem, že se příliš mnoho diskutuje a - až na výjimky - moc málo pracuje.
    Cesta z dnešního marasmu nevede přes "(ne)hluboké intelektuální analýzy, ale cestou aktivizace lidí (ne pouhý aktivismus!). --- Ale co můžeme od Čechů chtít (vzápětí se za tento povzdech omlouvám...)
    + Další komentáře