Znovuvztyčení sloupu je bohužel jen dalším dokladem nekvality českého veřejného prostoru, resp. jeho aktérů, neschopných hledat kompromisy.

Objektivně historicky vzato, symbolika sloupu je nábožensky intolerantní, oslavuje vítězství v náboženských válkách, jejichž epochu třicetiletá válka završila. Navíc, předjosefínskou habsburskou monarchii, zvláště v její španělské části (vč. kolonií), lze bez uzardění označit za raně novověký předobraz totalitarismů 20. století. Tohle od toho sloupu nelze odpárat.

Ano, akt stržení sloupu byl také spjat s určitým typem nesnášenlivosti. Správnou reakcí, když už tam někdo chce sloup znovu mít a "opravovat" dějiny, by dnes ale bylo udělat sloup nový, více ekumenický a otevřený, více ženský :-), ne replikovat ten původní s jeho brutální antiprotestantskou symbolikou. Tvrdit, že za těmi symboly si přece můžeme představit, co chceme, by opravdu vedlo k tomu, že je přípustné znovupostavit pomník Stalinův - vždyť v něm přece lze vidět frontu na maso, ne symbol nerozborné jednoty sovětského a českého lidu pod generalissimovým vedením.

Úplně ideální by ovšem bylo, kdyby si čeští katolíci uvědomili, že pomník, který nyní na Staromáku už stojí, je kromě jiného připomínkou morální integrity jednoho katolického kněze a že je tedy tak trochu jejich. I v tom, že husitské "pravda vítězí" se nakonec velmi podobá tomu zašlapávání luteránů a jiných herezí...

Postavení sloupu, jeho stržení a jeho zamýšlená obnova jsou nepochybně politické činy. O obnově sloupu nerozhodli umělci, nýbrž pražští politici, rada hlavního města Prahy po dvou desetiletích lobbování spolku na podporu sloupu. Umění tu bylo v každém případě ve službách ideologií.

Protest proti obnově sloupu není barbarským popíráním hodnoty uměleckého díla, nýbrž nesouhlasem s politickým kontextem někdejšího vztyčení sloupu. Nesouhlas s oslavou vítězství našich nepřátel, politické moci, která zničila svébytnost Českého království a porazila Švédy naše spojence podporované Janem Ámosem Komenským, který tehdy ve Švédsku žil a o zásahu Švédů v náš prospěch jednal mj. se švédským státníkem a autorem pozoruhodných reforem Axelem Oxenstiernou. Nynější protest proti obnově sloupu je protestem proti pozvolné, nenápadné klerikalizaci české politiky, proti faktickému ustavování staronové státní církve.

Otče Štampachu, vy jste byl ale léta katolickým knězem, co více řeholníkem, členem řádu dominikánů-kazatelů, dokonce jste skládal i jisté sliby, přesněji řečeno věčné sliby, které jste zjevně nedodržel.
Nemáte pocit, že vaším současným vypjatým antikatolicismem si řešíte nějaký váš vnitřní rozpor a nejste tudíž objektivní?

Když už pan Franěk nebo někdo jiný v minulé diskusi zmiňoval husitské (případně jiné reformační) násilnosti, musím připomenout, že husitství se časem u nás přeměnilo ve zcela nenásilné hnutí, u jehož počátků stálo učení Petra Chelčického a jehož konec je spjat s postavou Jana Ámose Komenského. Ten ve svých spisech líčí násilnosti páchané (nejen) po Bílé hoře při obracení na katolickou víru. Obnova sloupu bude plivnutím na jednu z největších postav našich i evropských dějin. Komenský, který téměř celý svůj život vedl zoufalý boj s protireformací, se přikláněl na stranu Švédska, protože ve spojenectví zemí severní Evropy (severské trigy Polska, Švédska a Británie) hledal ochranu proti evropskému jihu, ovládanému tehdy bezkonkurenční totalitní supervelmocí - habsburským Španělskem. Komenský byl patriotem, ale pojímal patriotismus jinak než jako věrnost dědičným českým panovníkům. Neodmyslitelnou součástí jeho patriotismu byla totiž víra, která se od katolicismu značně odlišovala.

Za vůlí po znovuvztyčení sloupu katolicismu po sto letech marných pokusů o liberálně demokracký režim, nelze nacházet nic jiného, než zacílenou demonstraci nezájmu o osvojení a péči o demokratické normy občanské společnosti.
Jde o politický pšouk ignorantů osvícenství - a tím i ignorantů zájmu o prohlubování demokracie - jehož vypuštění postmoderně jakobykritický duch doby neni schopen zabránit ............tak nějak bych to cítil.
Všeobecně totiž tu nadále schází trochu toho avantgardního čichu pro relevance. Ta nutnost umět se vzrušit nad povážlivým vývojem situace v době kdy ostatní jsou u Business as usual.

Já se domnívám, že každý takovýto počin není samovolný. Je součástí převratu. Je stvrzením vítězství určitého politického proudu a pro realizátory znamená další docílenou metu. Po opatrných slibech /socialismus švédského typu/ postupně a tiše přišel neoliberalismus. Z husitů a Žižky se udělali loupeživí vrahové, z Beneše největší zločinec Druhé světové, zatímco Mašiny oslavujeme jako bojovníky za svobodu. Po získání státního daru ve formě tzv. restitucí katolická církev útočí na další metu - obnovení Mariánského sloupu. Ti, kteří jí v tom napomáhají /ne nějací "umělci", ti hrají jen roli užitečných idiotů/ chtějí, aby společně v tandemu s touto církví obnovili onen stav společnosti, kdy, stejně jako do roku 1918, společně vládli národu. Oni z pozice své moci - síly svých peněz a církev ze síly svých dogmat.
Levice řadu dobytých met naprosto bez odporu opustila. Někdy z hlouposti, někdy ze strachu z tlaku medií, což je ale svým způsobem též hloupost. Tuhle metu bych hájil. Ono by pak časem už hájit nebylo co.

je dlouhodobě ostrým, ale často diskrétně vedeným střetem. Investice oligarchie do církevních seskupení jsou velmi rozšířeným projevem dnešní snahy o kapitalizaci ideoligického extramanka. Putinský klerikalismus se tak stal pro oligarchy na periferii EU lákavou předlohou .
Ano, tradicí je doloženo, že každé selhání levice otvírá vrata fašistické variantě kapitalismu a komunistickém následku.
Ach tahleta touha talentovaných po moci ....posteskl bych si.
Nezbývá než si opět napomoci filosofií a nechat promluvit pana Nýčeho:
1.Je nám zapotřebí být slepými, protože nesmíme narušit takové vlastní omyly ba bludy, které nás drží při životé, tudíž
2. musíme pečovat o schopnost se mýlit, což je mateřský klín našeho poznání, neb
3. dokonalé poznání by bylo naším koncem.

Sloup je falický symbol. Věnování tohoto symbolu panně je jasnou známkou kultovního místa zasvěceného rituálu první soulože.

Po vztyčení Mariánského sloupu se Staroměstské náměstí stane dějištěm sexuálních orgií a soutěží v tanci u tyče.

Rád bych upozornil na dva paradoxy. Za prvé mi připadá opravdu zábavné, kdyý se někteří diskutující snaží stavět příznivce znovupostavení mariánského sloupu do pozice jakýchsi zastánců teokracie a nepřátel demokratického a republikánského charakteru našeho státu. Rád bych připomněl, že já a Marek Franěk se tady pokoušíme hájit rozhodnutí řádně demokraticky zvoleného zastupitelstva, demokratického orgánu České republiky, a naši oponenti proti tomu protestují na základě třista let starých náboženských sporů. a nacionálních nenávistí. Já osobně jsem rozhodně proti teokracii a pro oddělení církve od státu - ovšem každé církve, unitáře a husity nevyjímaje.
Za druhé, je neodolatelně komické nechat si na stránkách levicového deníku nadávat za to, že zpochybňujeme jednostranné, nacionalistické interpretace českých dějin pocházející z konce 19. století. Tak nějak si matně vzpomínám, že se tady před pár týdny horovalo za pluralitní a inklusivní pojetí českých dějin, a vášnivě se protestovalo proti jejich monopolizaci jedinou povolenou interpretací. Jenomže to se zrovna bojovalo o USTR a bylo potřeba to té pravici natřít. Teď je znova třeba to té pravici natřít, tak na ně vyrukujeme s dobou temna a Jiráskem. Naše národní dějiny nám nikdo narušovat nebude! Že vám to není hloupé...

že diskusi o mariánském sloupu nikterak pozorně nesleduji - čili reaguji jen na poslední příspěvek.
Myšlenka "narušování dějin" je nosná - nemám na mysli jen Orwella, ale celý "Zeitgeist".
Máte pravdu, že tato i podobné diskuse bývají vedeny na zatraceně povrchní úrovni. Nemyslím si, že by to byl projev nedostatečného vzdělání (Jirásek býval - cf. tuším Grušův bonmot o "metru Jiráska do každé rodiny" - postaven na piedestal v době Zdeňka Nejedlého, přičemž se pochopitelně zamlčely jeho politické názory). -- Holt byla taková doba, a dneska je maková...
Máte pravdu i v tom, že to "levice" natírá pravici a vice versa.

Obecně vzato mám silný dojem, že se příliš mnoho diskutuje a - až na výjimky - moc málo pracuje.
Cesta z dnešního marasmu nevede přes "(ne)hluboké intelektuální analýzy, ale cestou aktivizace lidí (ne pouhý aktivismus!). --- Ale co můžeme od Čechů chtít (vzápětí se za tento povzdech omlouvám...)

za připomínku, že Mistr Jan Hus byl dobrý katolík (nebo jak to řekl Karel Kosík - dobrý křesťan). Tomáš Halík je právě ten, kdo by to měl moc dobře vědět. Kosíkův projev na sjezdu čs.spisovatelů v červnu 1967 byl - domnívám se - připomínkou určité kontinuity (výkladu) českých dějin. To je zvláště patrné v kontextu ostatních tehdejších příspěvků - byla tam i zmínka o Schauerovi.

(Zajímavý byl postoj T.G.Masaryka k mariánskému sloupu, který nedávno připomněla Lenka Procházková.)

přemýšlel jsem nad vašim příspěvkem. Ono by se to možná skutečně dalo interpretovat tak, jak vy píšete. Jenže, jak se říká /nebo spíše píše/, "po ovoci poznáte je". Dnešní zpráva o tom, jak se Vlk opět pokusí získat Katedrálu, vše, co jste včera napsal, anuluje a dává tak za pravdu těm, které kritizujete. Není lehké být zastáncem konání církve a přitom vystupovat z demokratických pozic. Je mi líto, že vám vaše snažení utnou ti, které obhajujete. A není jim hloupé, že vaši poslední větu tak obracejí proti vám.

Marku Fraňku, vyzývám Vás naléhavě a důrazně, abyste psal stanoviska k tématu článku a snášel argumenty pro své názory, a tak se podílel na diskusi. Váš přínos k probíranému tématu může být zajímavý a užitečný. Opusťte osobní výpady, to je projev pokleslé morálky nebo chabého intelektu.

Jane Konvalinko, opravdu to tak cítím, ale chvíli po uveřejnění jsem shledal, že to není diskusní příspěvek k tématu, a proto jsem to smazal. Každý z nás někdy místo korektní diskuse dá volný průchod svým emocím, ale je užitečné vracet se k věcné rozpravě. Co Vy na to?

Emocionální výlev je aspoň na první pohled rozeznatelný jako emocionální výlev. Já to skousnu spíš než příspěvky někoho, kdo je křiklavě apriorně zaujatý na jednu stranu (když pravice protestuje proti Baborové, je to legitimní, když levice ani ne protestuje, spíš zatím jen kritizuje jedno konkrétní rozhodnutí pražské radnice, tak je to útok na demokraticky zvolený orgán; a takových selektivních argumentů by se u Vás našlo), není si toho vědom a ještě se staví do role, že on je tady ten, kdo musí druhé poučovat o demokracii a kritické racionalitě...

Pan Ševčík: děkuju, že o tom přemýšlíte. Žádnou zprávu o tom, že se kardinál Vlk pokouší znovu získat katedrálu, jsem nezaznamenal (takovou moc on už opravdu nemá), ale to je pro mne irelevantní. Já v tomto sporu opravdu nejsem "zastáncem konání církve" - já se naopak snažím vyjádřit, že tuhle hru mezi Spartou a Slávií odmítám hrát - a že by ji neměli hrát ani ostatní.
p. Štampach: OK.
p. Škabraha: možná jsem "křiklavě apriorně zaujatý", ale aspoň nevkládám oponentům do úst slova, která nikdy neřekli. Nikdy jsem nenapsal, že protesty proti sloupu jsou útok na demokraticky zvolený orgán, to jste si vymyslel. Kdybyste si tu diskusi přečetl celou (což nedoporučuji), viděl byste, že se prostě jenom bráním nálepce teokrata a nepřátele demokratického a republikánského étosu naší republiky, a upozornil jsem na to, že ten, který hájí stanovisko demokraticky zvoleného orgánu republiky, jsem v této diskusi kupodivu já.

Právo každého občana demonstrovat jak proti paní Baborové, tak proti jakémukoli rozhodnutí pražského magistrátu samozřejmě budu vždycky bránit. Tu "kritickou racionalitu", jak jste to hezky nazval, ovšem také: nemá to tady chudák mezi všemi těmi ideologiemi a staletými křivdami vůbec jednoduché.

Chemie je reakční věda, hlavním předmětem jejího studia jsou reakce. Tuším, že Jan Konvalinka v jednom ze starších diskusních příspěvků otevřeně přiznal, že do zdejších diskusí chodí především provokovat, protože co ho zajímá, jsou reakce. Myslím, že ho to dělá tvorem obtížným, nicméně užitečným, protože mít pravdu nestačí.

Jistěže na světě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež.

Lež dokáže být velmi přesvědčivá, zatímco pravda za ní zaostává. V politice je toho důkazem například fenomén pravicové chudiny, která zcela v rozporu se svými zájmy volí pravici a na pokraji smrti hladem má starost hlavně o to, aby se k moci nedostali komunisté. Nebo obliba ODS, strany velkého byznysu a velké korupce, mezi drobnými živnostníky. Lež má před pravdou v politice velký náskok, protože reklamní průmysl ji naučil velmi důmyslně klamat. To pravda nemůže, prosadit pravdu klamem znamená naprosto setřít rozdíl mezi pravdou a lží a zahodit tak jakoukoliv možnost, že by pravda nad lží mohla někdy získat rozhodující převahu.

Pravdu je nutné prosazovat věcnými argumenty, a aby vyhrála, musí ty věcné argumenty být přesvědčivější než jakákoliv lež, jakýkoliv klam. Jan Konvalinka přichází do zdejších diskusí provokovat umným výběrem z klamů české pravice. Levice nemá šanci na vítězství, dokud se jí nedostává mluvčích schopných takové provokace věcně vyvrátit, bez lží a klamů vysvětlit Janu Konvalinkovi, jaký je rozdíl mezi občanským aktivismem a štvanicí na člověka, proč mafiánská mantra „My máme mandát,‟ není pilířem demokracie nebo čím se liší restaurace historických památek od restaurace historicky překonané moci.