Česká republika a Slovensko jsou malé, semiperiferní maloburžoazní země bez vlastních tzv. elit, a tak jejich roli musí nahrazovat střední vrstvy, které prostřednictvím své kulturní hegemonie vtiskují zbytku společnosti, zejména vrstvám situovaným níže, svůj obraz, hodnoty, postoje atd. Jaký pán, takový kmán. Slováci jsou pak ještě selštější a proto více tradicionalističtější a národovečtější než Češi.

Osou konfliktu na české a slovenské levici byl konflikt mezi proletářským, revolučním komunistickým křídlem a spíše maloměšťáckým, reformním sociálnědemokratickým směrem. Samozřejmě, že sociální demokracie byla až do roku 1948 dělnická strana stejně tak jako komunisté, ale kulturní hegemonii v ní získaly tehdejší střední vrstvy, které jí vtiskly i své politické postoje, strategii a taktiku. Ovšem na rozdíl od komunistů, kteří se po rozkolu se sociální demokracií orientovali spíše na širší dělnické masy, ti dělníci, kteří se organizovali v sociální demokracii, tvořili spíše elitu své třídy: ajznboňáci, dělnická aristokracie a odboroví a straničtí kádři, kteří snáze podléhali zmaloburžoaznění.

A jakéže to byly střední vrstvy, které dominovaly meziválečné sociální demokracii? Staré střední vrstvy živnostníků, řemeslníků, hokynářů, ale především již zmíněných kádrů a intelektuálů, tedy vrstvy, které byly likvidovány po Únoru 1948 i se svou stranou, jež byla v Československu obnovena teprve v roce 1989.

Mezi těmito lety došlo — alespoň ve vyspělých kapitalistických zemích — v samotných sociálních vrstvách i v západní sociální demokracii k proměnám. Německá sociální demokracie se na svém godesbergském sjezdu v roce 1958 z dělnické strany stala stranou lidu, tedy domněle širokých nových středních vrstev, k jejichž materiálně konzumeristickým hodnotám se spolu s CDU a liberály přihlásila. Blahobyt, především materiální, a jistoty jsou hodnoty, ke kterým se dosud hlásí i česká sociální demokracie.

Rok 1968 však vnesl do většinové společnosti nová témata a nové levicové hodnoty, jako emancipace žen, sexuálních, etnických a kulturních menšin a ochranu životního prostředí, hodnoty, jejichž nositelem se staly nejnovější střední vrstvy, inklinující k zeleným. Stará mainstreamová levice tyto změny reflektovala tak, že si nová témata dala do svých programů.

Jak však správně poukazuje Petr Uhl ve Společenské samosprávě z roku 1982, československá společnost se po roce 1968 vyvíjela opačným směrem než Západ, a sice směrem k hodnotám antikomunismu, rasismu a maloměšťáctví, které většinová společnost přijala za své. Podíváme-li se na výroky Miloše Zemana, jehož si čeští občané spolu s odboráři zvolili prezidentem, dodejme ještě sexismus. Škála hodnot české většinové společnosti se tedy posunula a stále posunuje směrem k fašismu.

Obrazem tohoto vývoje jsou i česká a slovenská sociální demokracie, populisticky se obracející k většině a nerespektující zájmy menšin. Ještě více na Slovensku, kde Robert Fico svého času vytvořil koalici se Slotovou Slovenskou národnou stranou. Česká a slovenská sociální demokracie nereflektovaly změny ve světě.

Sociální otázka je ústřední téma sociální demokracie — na rozdíl od českých zelených a pirátů ji reflektuje. Avšak nikoliv tak, že by ji reaktualizovala poté, co reflektovala a vstřebala témata nová, ale tím způsobem, že ve svém vývoji zůstala stát tam, kde dosud je. Před rokem 1968, v éře blahobytné jistoty, představované rodinným automobilem.

Ba co víc! Poslední sjezd ČSSD ukazuje, že tato strana nereflektuje ani světovou krizi, úpadek středních vrstev, chudobu a revoluční události 2011, které sociální otázku reaktualizují novým způsobem. Je možné se divit? „Kavárenské povaleče nepotřebujeme!“ prohlásil Foldyna. Měl tím na mysli především intelektuály, zejména ty deklasované, kteří podporovali Dienstbiera, nikoli hospodského Zemana. Delegáti sjezdu, kteří svou podporou kmotra a kariéristy Haška a skrze něj Zemana zabránili sociální demokracii, aby se posunula vpřed, nejsou, nemohou být a nebudou silou, která vytvoří alternativu vůči neoliberální politice. Taková ČSSD nabídne jen její méně bolestivou verzi.

Sjezd sociální demokracie ukázal, že tato strana v sobě nemá potenciál být moderní levicovou stranou; není ničím jiným než partají staromódních provinčních maloměšťáků, kteří na sjezd přijeli kvůli chlebíčkům a žranici v ostravské Stodolní.