Dienstbier a personální instinkt ČSSD

Jan Sapák

Volbou členů nejužšího vedení rozhoduje sociální demokracie mj. o své věrohodnosti ve společnosti. Chce-li si dobrý kredit, kterému se dnes u veřejnosti těší, ČSSD zachovat, měla by jedním ze svých místopředsedů zvolit Jiřího Dienstbiera.

Sociální demokracie je nachystána ke kurióznímu kroku. Možná jí vadí pravdomluvnost a poctivost. Není totiž jisté, zda do svého předsednictva zvolí osobnost, která byla po dva roky nejpopulárnějším politikem v zemi a který má podle všeho schopnosti rozšířit její důvěryhodnost do částí společnosti, jež ČSSD dosud nebyla schopna oslovit. Jiřího Dienstbiera, kterého ještě nedávno navrhla na prezidenta republiky a jehož výsledek vůbec nelze vnímat jako špatný, jakkoliv nejvyššího politického postu v zemi nedosáhl. Dienstbier na sebe upozornil při komunálních volbách v Praze. O boji s korupcí mluvil kdekdo, ale Dienstbierovo jednání vyhodnotila společnost jako věrohodné, podložené osobní integritou.

Souhlasil bych s tím, že průzkumy popularity nelze celkově přeceňovat a mohou zahrnovat též osoby, které nejsou zrovna v „pravém ohni“ veřejných úkolů. Jenže ani podcenění není na místě. V Dienstbierově případě se nejedná o líbivé podbízení, ale o celé spektrum kvalifikovaných komentářů společenských problémů. Nadto popularita u veřejnosti je tak výjimečně dlouhodobá, setrvalá a proporčně výrazná, že nad tím nelze mávnout rukou. Je jisté, že tomu tak je, že se mezitím Dienstbier pustil do řady ožehavých a riskantních témat a jeho postup se jednoduše jeví věrohodný a společensky nadějný. Jeho příznivé hodnocení na straně veřejnosti již dávno přesáhlo někdejší popularitu jeho otce, takže úvahy o tom, že to je zděděný a tudíž nezasloužený úděl postrádají reálný podklad.

Jiří Dienstbier mladší se dostal v posledním roce do tolika ostře profilovaných situací a byl účastníkem tolika náročných rozhovorů i nutností přijmout rozhodnutí, že přehlédnutí této jeho vlastní a jen na jeho osobu vázané politické kompetence hraničí s politickou slepotou. Česká občanská společnost měla Dienstbiera možnost již důkladně poznat natolik, aby věděla s kým má tu čest a jaké výsledky lze od něj také v budoucnu očekávat.

O tom, že jeho integrita není jen zdáním, svědčí i závěry projektu demagog.cz, které ho v průběhu prezidentské kampaně shledaly opakovaně v nejlepším skóre pravdivých výroků. Tomu odpovídají i texty komentátorů, kteří volební souboj sledovali. Zdálo by se, že to všechno bude nejlepší kvalifikace k tomu, aby takového politika k dosažení svých cílů mohlo využít kolektivní těleso, a to politická strana.

Situace před víkendovým sjezdem ČSSD ovšem není jednoznačná. Dienstbier usiluje o post řadového místopředsedy. Je na stranících a delegátech sjezdu především, jak se rozhodnou spravovat své záležitosti. Volby jsou svobodné a volitelé volí podle svého svědomí. Jenže toto svědomí neplyne ve vzduchprázdnu, politická strana existuje za jakýmsi účelem a její počínání má být řízeno konkrétně rozpoznatelnou strategií. Politické strany existují proto, aby nabízely společnosti řešení jejich problémů, usměrňovaly střety a snažily se zlepšit život občanů.

Strana teda není zodpovědná sama sobě, ale celé společnosti. Někdy je to zužováno na zájmy „našich“ voličů, ale ani to není od věci, neboť společnost je ideologicky rozrůzněna a cíle všech nemohou být stejné. Některé základní cíle jsou ale společné. Se společností vede politická strana dialog prostřednictvím svých vrcholných představitelů, kteří jsou zároveň indikátorem personální hodnověrnosti příslibů, jež strana dává před volbami, aby získala prostor a moc k realizaci slibovaných cílů.

V těchto souvislostech pak už není sjezd a výběr předáků jen vnitřní věcí politické strany, ale je východiskem dialogu a jednání se společností. Sociální demokracie stojí věru před zásadním okamžikem své věrohodnosti a uvidíme, jak si v něm povede. Volbou svého předsednictva rozhoduje o své dlouhodobé důvěryhodnosti, která se získává jen velmi nesnadno.

    Diskuse (61 příspěvků)
    Blažena Švandová, pracující důchodce
    March 14, 2013 v 12.38
    Fandím Dienstbierovi
    Ano, Jiří Dienstbier by měl zůstat, kvůli svojí pracovitosti a zásadovosti. Co se jeví při stranických hrátkách jako netaktické, je pro nás občany výhoda.

    Měl by se pokusit vytvořit kolem sebe tým stejně neúplatných jako je sám. A překonat svůj odpor k Miloši Zemanovi. Protože když k němu nenajde cestu on, tak jeho místo vedle Zemana zaujme kdo?
    MT
    Miroslav Tejkl
    March 14, 2013 v 13.25

    Souhlasím skoro úplně s paní Švandovou.

    Je určitý segment voličů, pro který je role Dienstbiera v orgánech ČSSD velmi významným indikátorem zaměření ČSSD. Zároveň je určitým symbolem pro tyto lidi v rozsahu, ve kterém to například Zaorálek není.

    Nebude tudíž ani racionální (o ostatních důvodech ani nemluvě), pokud v touze vrátit úder a "potrestat solitéra", dají delegáti Dienstbierovi padáka ...

    A jak píše paní Švandová, na stranu druhou by měl Dienstbier překonat tu svou zjevnou, do značné míry iracionální averzi vůči Zemanovi.

    Zeman sám nic ani neukradl a celá otázka opoziční smlouvy je účelově zveličena.
    Zeman zdaleka není to nejhorší - spíš naopak, pokud nepředpojatě budeme analyzovat jeho skutečné názory

    MP
    Martin Pleva, pedagog
    March 14, 2013 v 18.57
    Překonat "averzi"? Dienstbier je slušný člověk, kdežto Zeman je šíbr
    I když - musím uznat, zatím si Zeman v úřadě nevede zle a zatápí pravicové vládě, což se mi pochopitelně líbí...
    Martin Šimsa, filosof
    March 15, 2013 v 13.21
    Dienstbier, Zaorálek a Zeman
    Vedení bez Dienstbiera a Zaorálka by hodně oslabilo, stalo by se slabým a nezajímavým.

    Zeman sice asi nic neukradl, ale za lidi typu Šloufa a Mynáře bych ruku do ohně určitě nedal.

    Zeman je sice prezident, který si zatím nepočíná tak zle, ale nechápu výzvy k Dienstbierovi, aby překonal nějaký odpor či averzi. Odůvodněná kritika prezidenta z ČSSD naopak ukazuje, že ČSSD zůstává svébytnou stranou. Pokud se začne chovat stejně servilně jako se chová ODS vůči do Klausovi, tak dopadne podobně jako dnes ODS. Doufám, že je v soc.dem. dost lidí, kteří si to uvědomují a nebudou chtít udělat ze soc.dem. Zemanovce B.
    MT
    Miroslav Tejkl
    March 15, 2013 v 14.2


    "Překonat "averzi"? Dienstbier je slušný člověk, kdežto Zeman je šíbr ..."

    Klišé a zase klišé ...

    Typická nemoc karlistů ... samozřejmě nepopírám, že existuje velké rozpětí - od primitivů, kteří zpívají, že "kníže má k lidu blíže" k těm sofistikovanějším jako byl zde např. pan Trávníček ...




    Petr Chaluš, konzultant ve vzdělávání
    March 15, 2013 v 16.6
    Někdo z ČSSD nechce zvolit Dienstbiera do vedení ?
    A kdo má zájem odstranit Dienstbiera?
    Pravděpodobně někdo, kdo chce pohřbít další stranu v ČR - po ODS se mohou v případě nezvolení Dienstbiera začít loučit i papaláši z ČSSD. Možná už mají jiné plány, přejít do jiných stran? Nebo nemají plány a jsou egocentricky zaslepení a nevědí, že likvidují i sebe? Což nevadí, že sebe, děsivé je, že zadupávají naději na lepší budoucnost politiky a naděje je v české politice opravdu málo.
    Roman Kanda
    March 15, 2013 v 22.16
    Pozoruhodný obrat
    To jsou mi věci: nedávno, tj. před 2. kolem prezidentské volby, tu Martin Pleva burcoval, že Zeman je beztak "pravičák", a tak prý je taktické (sic!) volit Schwarzenberga — který je asi levicový liberál s ekologickým myšlení, nebo co.

    Nu, a najednou tu máme radost nad tím, že Zeman "zatápí pravicové vládě"... Možná by bylo lépe zbavit se těch nálepek, které vedou do slepých uliček, z nichž nás dostanou jen podobné názorové přemety.
    Roman Kanda
    March 15, 2013 v 22.18
    Jiří Dientsbier
    Je to jistě pozoruhodná osobnost, ale měl by začít hrát šachy a naučit se zvažovat několik tahů dopředu. Jinak svou politickou partii prohraje.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    March 16, 2013 v 8.12
    Pane Kando,
    fakticky voláte po tom, aby Dienstbier přestal být tím, co z něj udělalo pro slušné lidi přijatelným a stal se vyčuraným manipulátorem, viz Zeman.
    Ono je to teď ale jedno. ČSSD se zabetonovala. Nechápe, že její popularitu dnes vytváří vládní koalice. Sama na sobě nepracuje. Takže se klidně v příštích volbách může stát, že bude s otevřenou hubou koukat na to, jak vládu sestavuje nějaký Grillo. Nic nepochopili, nic nezměnili, špatně skončí!
    Roman Kanda
    March 16, 2013 v 8.17
    Pane Ševčíku:
    Ne, mýlíte se. Strategické myšlení může jít ruku v ruce se zásadovostí. A v politice by dokonce mělo. Jinak přijde veškeré snažení JD vniveč.

    S hodnocením ČSSD souhlasím. Ve srovnání s r. 2010 byl tento sjezd krokem zpět: už žádné diskuse s filozofy, už zase jen ta stranická mašinérie – navolit, poplácat se po ramenou, nabouchat do sebe obložené chlebíčky a rozjet se spokojeně domů.
    + Další komentáře