Vylepšila jste mi den, hlavně tím posledním odstavcem .-))). Chechtám se, až slzím, i když se trochu strefujete i do mne .
Představou, že děti musí jíst, nikoliv se teda přecpávat, kapánek stižena jsem. Sama jsem v dětsví prošla obdobím nejezení, že jsem tak vyhubla, až se mi páteř zhroutila do parádní skoliozy. A v dětské ortopedické léčebně v Brandýse nad Orlicí mi názorně předvedli, že množství snězeného jídla rozhodně morální rozměr MÁ - ovšem nejednalo se o gumové medvídky, ale o červené puntíky a červené puntíky v kolečku a černé puntíky a černé puntíky v kolečku. :-))))) - nebyla jsem tam podobně vychrtlá sama, takže asi existuje určitá skupina dětí, který jsou nutričně možná poněkud "nezodpovědný".

P. S. Nepíše se "spapat"?

že by se "jí ošklivě" mělo týkat množství. Tedy množství snězeného jídla. Pro mě je to o množství vrtění, lehání na stůl, rýpání do jídla, padání ze židle a nápadně častého odbíhání kakat a čůrat. Ať se madame Dolto přijde podívat k nám domů, když je tak chytrá :-)

Já jsem taky pro, aby se využívalo kuchařského umění pana Hlada, ale moje dobrotivá žena to občas špatně nese.

P.S. Píše se "spapat".

Už jsem to opravila. Na svou obhajobu musím napsat, že jsem ho nevymýšlela já. Mám teď takový frmol, že nejen perexy, ale i titulky, jsou v mém případě redakční. Jsem ráda, že jsem vás pobavila :)

Spapat není změna stavu. Řídila bych se spíš podle slova sníst, sežrat.

Podle obecného pravidla pro psaní předpon by mělo být správně "zpapat", protože je změna stavu resp. ukončení děje, ne třeba směr shora dolů. Podobně jako třeba "zhltat".

Když byly naše děti malé a přišla návštěva, obvykle měla u nás jen malou šanci si něco urvat (třeba chlebíček nebo koláč). Děti si přisedly ke stolu a ládovaly se, jako když nejedly celý týden.

pardon, upravil jsem to než to paní Hájková komentovala. Ono to ovšem není spisovné slovo, takže ani žádný správný pravopis nemá.

Když jsme u toho hnidopišství: i nespisovná slova lze psát chybně. Jedení, hamání, papání, žraní bych chápal v souladu s PČP jako případ, kde "sloveso s touto předponou (a slova s ním souvisící) má význam směřování dohromady", podobně jako třeba schůze – pokrmy z různých talířů či obalů schůzují v jedněch útrobách.

Opět pěkný článek.

má význam "dohromady, dolů, pryč". Sníst, spořádat nebo strávit jsou podobná slova. Naproti tomu je zbaštit, zkonzumovat,. Takže úplně jasné to není, ale podle mě je "zpapat" blbě.

Není to spíše tak, že děti méně jedí a jsou vybíravější, protože je dnes jídla dostatek a jen málokdy je k tomu nutí hlad? Navíc větší výběr v konzumní společnosti posiluje vybíravost. A nejsou potom do jídla "nuceni" proto, že mnozí rodiče se snaží neúspěšně vnést režim do oné vybíravosti?

Rozhodně se mi nezdá, že by obezita a vybíravost byla jednostranně zapříčiněna nucením do jídla v následku kolektivního traumatu. Tady možná bylo přání otcem myšlenky. Větší liberálnost povede jen ke stále větší vybíravosti, stejně jako tlačení a nucení do jídla. Co takhle prostě lepší režim, důslednost a management stravování? Mohli bychom se klidně vrátit k našim dobrým příručkám ze 60. let, ne vše, co vzniklo za socialismu je "fuj"...

Nelze také podcenit genetiku. Některé děti mají prostě k vybíravosti a odmítání jídla sklony, jiné to mají naopak.

Je skutečně pozoruhodné, jak velkou pozornost rodiče věnují tomu, když dítě nejí a jak malou, když se přejídá i když obesita je obecně daleko větší problém. Mám pro to jednodušší vysvětlení než paní Uhlové: lidé obecně víc řeší akutní problémy než dlouhodobé. Když dítě nechce jíst tak je v tu chvíli opravdu problém, kdežto to, že z překrmovaných dětí vyrostou dospělí s nadváhou, které se často nemají šanci natrvalo zbavit, tak to je velmi dlouhodobý důsledek.

No a ta výjimka: Jsou děti, které opravdu dobrovolně nejí úplně od malička. Pravidlo, že doktor Hlad vyléčí každé nechutenství má své výjimky. Poznal jsem děti, které skončily na kapačkách, když se rodiče řídili dobře míněnou radou takyodborníka, aby ho nechali vyhládnout, ten pud sebezáchovy se prosadí. Někdy taky ne a i malé děti jsou schopné umřít hlady i když mají co jíst.

Samozřejmě jsou to výjimky, většinou je to s nechutenstvím tak, jak to popisuje Saša Uhlová, je to jakási hra, kterou děti hrají s nejistými rodiči a chytří a sebejistí rodiče jako paní Uhlová se tomu dokážou vyhnout.

No a k tomu pravopisu: v Pravidlech č.j. je pravidlo, že "z" vyjadřuje změnu stavu nebo ukončení děje. A také jsou tam výjimky, kdy se slovo píše "podle ustáleného pravopisu" tak jak se to vyslovuje i když to tomu obecnému pravidlu odporuje. Mezi ně patří právě to paní Hájkovou zmíněné "sníst" a "sežrat". Dobře je to vidět tam, kde se ve slovech podobného váznamu "z" vyslovuje zněle. "Zdlábnout" nebo "zhltnout" - to je podobné tomu "zpapat", ale "shltnout" nebo "sdlábnout" se píše jen omylem.

Jinak si kladu otázku, co by paní Uhlová dělala, kdyby neměla tu touhu po blaženém nicnedělání, o které nedávno psala. Nejspíš by lámala skály, zreformovala školství a jen tak bokem se starala o dalších deset dětí.

ale předpokládám, že většině rodičů by došlo, že pokud dítě už druhý den nejí, tak to asi nefunguje :-)

A přestože na Google lze najít "spapat" i "zpapat" (ovšem to první vede: http://www.googlefight.com/index.php?word1=spapat&word2=zpapat), tak Ústav pro Jazyk Český říká "spapat": http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=spapat

Ano, určitě se i takové děti najdou. Pak jsou třeba taky děti autistické, které jedí jenom potraviny zabarvené žlutě, nebo potraviny kulaté. V takovém případě mi připadá praktičtější, než prosté nucení, vydat se cestou uplácení a manipulace (byť s těmito postupy ve výchově nesouhlasím a používám je jen při velké únavě.)

Do sloupku jsem taky zapomněla napsat větu, že přílišné nucení může vyvolat reálné nechutenství.

A nakonec bych chtěla říct, že příklady nelenivé přílišné energie znám ze své rodiny a mohou z toho vzniknout velké věci, stejně jako to může mít na okolí dopad destrukční. Já sice nerada pracuju, ale vždycky se věnuju nějaké oblasti, ráda se dovzdělávám. Když se mi narodilo první dítě, přečetla jsem například všechny populárně naučné příručky a odborné knihy o výchově, které byly na českém trhu. A to všechno proto, abych nakonec zjistila (a potvrdili mi to i mnozí autoři těchto knih), že nejlepší je při výchově být sám sebou.

se zde vedl boj o "s" a "z" ve spapaném jogurtu, nepovšimnuto zůstalo měkké "i" v mém perexu u dětí, které by mělY moci... Už jsem to opravil.
Dvě chyby v jednom titulku a jednom perexu jsou - aspoň tedy doufám - silný nadprůměr. Všem a Saši zvláště se omlouvám. Ranní spěch...

http://www.youtube.com/watch?v=_k4LmdcYIQg

Ty děti jsem, Honzo, nějak periferně zaznamenala, ale ještě Ti unikla chyba v textu. Žerik (asi podle vzoru Erik) je ve skutečnosti Žeryk. Už jsem to opravila.

Někdy není třeba dlouze dumat:
spapat - dok. dět. a expr. (co) k papat; sníst: musíš to s., děvenko (Slovník spisovného jazyka českého V, r-s, Academia, Praha 1989)

Když už se tato diskuse zvrhla v diskusi o pravopise, tak by mě zajímalo, proč někteří lidé pravopisné chyby v textu ihned vidí, zatímco jiní musí o tom uvažovat a občas oprášit pravidla - např. zda se jedná o pohyb tím či oním směrem, nebo vytáhnout slovník. Myslela jsem si, že je to frekvencí četby (hlavně knižní) dotyčného, ale není to prý pravda. I někteří dobří čtenáři knih (a velmi inteligentní lidé) s tím údajně mají stále problémy.
Mně třeba bylo jasné hned, že není "zpapat", ale "spapat", ale přiznám se, že když jde o jiné, v písemném projevu málo frekventované slovo, kupříkladu o slovo "zpatlat", tak tam si nejsem jistá, zda není lepší "spatlat". Možná může být obojí. Nemohl by se pan Jaroš podíval do slovníku spisovného jazyka českého?

Paní Hájková, souhlasím s Vaší první úvahou - alespoň podle vlastní zkušenosti. Většinu slov mám zkrátka od dětství "načtenou", na spapat jsem se dívat nemusel, to byl jen doklad do této snad ne moc zvrhlé diskuse. Variantou spatlat versus zpatlat jsem si nebyl jistý, z knihovny jsem tedy vyjmul díl se "s" i "z" - a je to tak, lze psát oboje. Jen doufám, že jste poslední větu nemyslela ironicky (na tomto místě už jsem zvyklý dávat smajlík, zůstává asi jen otázkou času, než se tento prostředek objeví i v tradičních tištěných médiích). Hezký den i víkend!
Sdílet

Já většinou ironii nepoužívám, jen lehký humor (při tom se ten smajlík opravdu docela hodí, jakožto emocionální vyjádření); ovšem není vyloučeno, že to ode mne občas někdo chápe jako ironii. Pro jistotu se všem omlouvám - jak za všechny minulé, tak i budoucí případy, neboť to nikdy nemyslím zle. Na ten slovník jsem byla opravdu zvědavá. Já totiž slovníky miluji, ale bohužel, právě slovník spisovného českého jazyka doma nemám. V archivu asi nějaký bude, ovšem nejspíš z roku jedna dvě.

Zdá se, že z jeho hlediska (volal jsem tam) neměl úplnou pravdu nikdo z nás. Ta předpona skutečně vyjadřuje ukončení děje stejně jako u zhltnout nebo zdlábnout, ne směr dohromady jak se domnívají pan Špína a další. Ale jelikož je to slovo expresivní, tak se píše, jak se vyslovuje.