Gumový medvídek za každou spapanou lžičku jogurtu

Saša Uhlová

Nedostatkem jídla naše děti naštěstí netrpí, problémem je spíše jejich nadváha. V každém případě platí, že jíst by měly moci tolik a jen tolik, kolik chtějí — množství spotřebovaného jídla nemá morální rozměr.

Nadváha trápí třetinu Čechů, jsme jeden z nejtlustších národů. V České republice přibylo školáků, kteří trpí obezitou nebo nadváhou. Malých tlouštíků přibývá, za patnáct let se jejich počet zčtyřnásobil, hlásají titulky novin. Zdá se, že Čechy trápí obezita a také pocit, že jejich děti málo jedí. Aspoň se to tak jeví z mého velice nezúčastněného pozorování na veřejných prostranstvích.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Babička, která honí svého vnoučka po hřišti a cpe mu lžičkou do pusy sladký jogurt, a za každou lžičku ho odmění gumovým medvídkem, je příkladem sice extrémním, ale jednak jsem to nedávno opravdu viděla, a jednak historka vyjadřuje onen zvláštní vztah k jídlu a stravování, který nás formuje už od dětství.

Neurotický vztah k žaludkům našich potomků je snad projevem kolektivního traumatu. Někde jsem četla, že je to pozůstatek z války, kdy byl opravdu hlad, nebo snad nedostatků ještě dřívějších. Jestli to opravdu trvá tak dlouho, než se kolektivní trauma zhojí, tak se máme na co těšit. Máme jich totiž celou řadu. Snaha přecpávat děti může být také vyjádřením něčeho jiného, čeho se nedostává. Strach z emocí a citové výchovy může vést k tomu, že chceme ukázat, že je přeci o děti dobře postaráno: Vždyť prospívají!

Děti toho přirozeně využívají a tak přibývá malých expertů, kteří jedí jen za určitých okolností, třeba když se dívají na pohádku, nebo zas jedí jen smažené, potkala jsem dokonce chlapce, který jedl jenom jeden druh sušenek. V oblastech, kde je skutečný nedostatek jídla, žádné dítě podobnými manýry netrpí.

Od koloběhu, kdy děti nutím do jídla a ony zas nutí mě vyvádět nejrůznější psí kusy, aby vůbec jedly, mě uchránily tři zlaté zdroje. Prvním byla věta v příšerně drahé a nesnesitelně zdravé kuchařce, jejíž recepty jsem nedokázala použít, ale koupě se vzhledem k moudru, jehož se mi dostalo, vyplatila. Předávám v parafrázi dál, a to zcela zdarma: Za množství jsou odpovědné děti, za výběr rodiče.

Druhou inspirací mi byla francouzská psychoanalytička Françoise Dolto, jejíž knihou jsem si u přátel na návštěvě listovala a dočetla se tam, že děti nejedí hezky ani ošklivě, ale jedí tolik, kolik potřebují. Množství jídla, které dítě zkonzumuje, nemá totiž morální rozměr. Není lepší, pokud sní hodně knedlíků (nebo cizrny) a není horší, pokud jí málo.

Nu a třetí větu, kterou jsem si po letech připomněla a ráda ji opakuju, pronesl Spejbl, když se spolu s Hurvínkem a Žerykem ztratili v lesíku a dostali hlad. Tentokrát cituju přesně: „Když má člověk hlad, tak si nevybírá.“

Zda jsem své děti do života uchránila od obezity, netuším, protože se mi zdá, že jedí hodně. Ale přístup, který simuluje, že život je boj o přežití, mi ušetřil celou řadu trápení a způsobil jen pár trapných chvil, když třeba jeden můj syn na návštěvě okomentoval velký výběr jídla: „To je jídla, to je jídla, na to nejsem zvyklý, my doma k večeři jíme jenom zbytky.“ (Pro sociálku, která vede můj spis, dodávám, že to tvrzení se nezakládá na pravdě. Ke zbytkům je vždy ještě něco dalšího. Třeba ředkvička.) Nebo když se další zvedl od jídla, přirozeně také na návštěvě, a pronesl: „Jdu jenom na záchod, mami, prosím tě, nesněz mi to!“

    Diskuse
    OH
    March 13, 2013 v 12.45
    paní Uhlová,
    Vylepšila jste mi den, hlavně tím posledním odstavcem .-))). Chechtám se, až slzím, i když se trochu strefujete i do mne .
    Představou, že děti musí jíst, nikoliv se teda přecpávat, kapánek stižena jsem. Sama jsem v dětsví prošla obdobím nejezení, že jsem tak vyhubla, až se mi páteř zhroutila do parádní skoliozy. A v dětské ortopedické léčebně v Brandýse nad Orlicí mi názorně předvedli, že množství snězeného jídla rozhodně morální rozměr MÁ - ovšem nejednalo se o gumové medvídky, ale o červené puntíky a červené puntíky v kolečku a černé puntíky a černé puntíky v kolečku. :-))))) - nebyla jsem tam podobně vychrtlá sama, takže asi existuje určitá skupina dětí, který jsou nutričně možná poněkud "nezodpovědný".

    P. S. Nepíše se "spapat"?
    JH
    March 13, 2013 v 13.57
    NIkdy mě nenapadlo,
    že by se "jí ošklivě" mělo týkat množství. Tedy množství snězeného jídla. Pro mě je to o množství vrtění, lehání na stůl, rýpání do jídla, padání ze židle a nápadně častého odbíhání kakat a čůrat. Ať se madame Dolto přijde podívat k nám domů, když je tak chytrá :-)

    Já jsem taky pro, aby se využívalo kuchařského umění pana Hlada, ale moje dobrotivá žena to občas špatně nese.

    P.S. Píše se "spapat".
    March 13, 2013 v 14.9
    Děkuji
    Už jsem to opravila. Na svou obhajobu musím napsat, že jsem ho nevymýšlela já. Mám teď takový frmol, že nejen perexy, ale i titulky, jsou v mém případě redakční. Jsem ráda, že jsem vás pobavila :)
    March 13, 2013 v 17.45
    Spapat není změna stavu. Řídila bych se spíš podle slova sníst, sežrat.
    March 13, 2013 v 17.47
    Hnidopišský komentář k skvělému článku
    Podle obecného pravidla pro psaní předpon by mělo být správně "zpapat", protože je změna stavu resp. ukončení děje, ne třeba směr shora dolů. Podobně jako třeba "zhltat".
    March 13, 2013 v 17.48
    Když byly naše děti malé a přišla návštěva, obvykle měla u nás jen malou šanci si něco urvat (třeba chlebíček nebo koláč). Děti si přisedly ke stolu a ládovaly se, jako když nejedly celý týden.
    March 13, 2013 v 17.51
    Ukončení děje
    pardon, upravil jsem to než to paní Hájková komentovala. Ono to ovšem není spisovné slovo, takže ani žádný správný pravopis nemá.
    March 13, 2013 v 18.2
    směřování dohromady
    Když jsme u toho hnidopišství: i nespisovná slova lze psát chybně. Jedení, hamání, papání, žraní bych chápal v souladu s PČP jako případ, kde "sloveso s touto předponou (a slova s ním souvisící) má význam směřování dohromady", podobně jako třeba schůze – pokrmy z různých talířů či obalů schůzují v jedněch útrobách.

    Opět pěkný článek.
    JH
    má význam "dohromady, dolů, pryč". Sníst, spořádat nebo strávit jsou podobná slova. Naproti tomu je zbaštit, zkonzumovat,. Takže úplně jasné to není, ale podle mě je "zpapat" blbě.
    DU
    March 13, 2013 v 19.23
    Přílišná benevolence ani nucení nikam nevede
    Není to spíše tak, že děti méně jedí a jsou vybíravější, protože je dnes jídla dostatek a jen málokdy je k tomu nutí hlad? Navíc větší výběr v konzumní společnosti posiluje vybíravost. A nejsou potom do jídla "nuceni" proto, že mnozí rodiče se snaží neúspěšně vnést režim do oné vybíravosti?

    Rozhodně se mi nezdá, že by obezita a vybíravost byla jednostranně zapříčiněna nucením do jídla v následku kolektivního traumatu. Tady možná bylo přání otcem myšlenky. Větší liberálnost povede jen ke stále větší vybíravosti, stejně jako tlačení a nucení do jídla. Co takhle prostě lepší režim, důslednost a management stravování? Mohli bychom se klidně vrátit k našim dobrým příručkám ze 60. let, ne vše, co vzniklo za socialismu je "fuj"...

    Nelze také podcenit genetiku. Některé děti mají prostě k vybíravosti a odmítání jídla sklony, jiné to mají naopak.
    + Další komentáře