V "komunismu" jsem žil svých prvních 7 let. Z otcovi "výchovy" jsem si odnesl stejný cit pro propagandu a totalitu.
Text autorky podepisuji v plném rozsahu, nemám co bych k němu dodával.

Prohlášení synodní rady ČCE je poplatné současné pravicové vládě. Stydím se za něj. Připomíná to prohlášení synodní rady za starého režimu, kdy byla poplatná tehdejšímu komunistickému režimu a neustále varovala před Novou orientací a chartisty, dnes varuje před komunisty a sociální demokracií. Je to špatná politika.

Výborně na to reaguje Tomáš Trusina v Protestantu: http://protestant.evangnet.cz/o-hanebnosti-synodneradniho-vyjadreni.

Více k tomu není co dodat.

Nevím, s tím jsem problém neměl... myslím, že osobně mi na minulém režimu vadila spíš nesvoboda pohybu.

V komunistickém režimu jsem prožil 41 let, říkal jsem v ně co si myslím a měl jsem s tím značné nepříjemnosti, a vůbec se mi to nejeví, že současná mafiánská moc je lepší. Tehdy ideologové, kteří se kvůli své ideologii občas uchylovali je zločinům, dnes mafiáni a jejich posluhovači, kteří žádnou závaznou ideologii nepotřebují, své zločiny už ani nezastírají. Tehdy stát nahrazovala Strana a její (i tehdy) nezákonná ozbrojená složka (Lidové milice), dnes je stát programově oslabován a redukován a na místo státních orgánů zastupuje bezprostřední a nekontrolovatelná moc ekonomických subjektů, jejich soukromých armád a soukromých policií.

Z komunistického režimu jsme vystoupili jako jedna z nejbohatších, průmyslově nejrozvinutějších zemí světa, i když chudší než USA, Německo, Švýcarsko, Skandinávie, Británie, Kanada či Francie. Po 23 letech kapitalismu jsme se ekonomicky propadli o mnoho příček níž a od zmíněných zemí jsme ještě dál, a krom toho propast mezi ekonomickými elitami a masami obyvatel se všude nebezpečně rozevírá.

Významné nebezpečí dnes nepředstavují komunisté, kteří se koneckonců stali součástí systému a dávná ideologie a dávné symboly jsou už jen nostalgickou hrou. Jsou stranou sociální, konzervativní a nacionální, dost podobní lidovcům. Daleko větším nebezpečím jsou církve, které se právě před našima očima mění v mocné firmy a budou se pokoušet nás svou ekonomickou mocí ovládnout.

neschopnost rozeznávat pravou tvář politické manipulace/desinformace v prostředí liberální demokracie.
Konfuzní pocit nevole vůči demokracii je dědictví totality.
Zneužití občanské nesvéprávnosti menšinou - která se dnes pokouší instrumentalizovat jakékoliv religiózní proudy - se tak protagonistům neoliberální epochy přímo nabízelo.