V jednom z dílů amerického hororu To, natočeném podle spisovatele Stephena Kinga, přikazuje zlý klaun s rudým nosem, rudými rty a rudými vlasy, žijící v podzemní stoce poklidného amerického městečka Derry, malému dítěti, kterému chce vzít duši: „Boj se!“

Postmoderní spisovatel svými knihami rezonuje s touhou po strachu a jeho kanalizaci u svých čtenářů. Ta touha v normálních podmínkách nepřesahuje rámec literatury a filmu. Hororový příběh se však odehrává v středostavovském prostředí maloměsta puritánského východu USA v období studené války, a je proto třeba jej číst v kontextu kulturní hegemonie jak USA, tak střední třídy. Strach je pak typickým strachem konformního měšťáka ze všeho, co se snaží ze svého vědomého světa vytěsnit.

V případech krizí, které se v období kapitalismu staly periodickými a systémovými, se už od dob vrcholného středověku tento strach kanalizuje směrem k „cizímu“, k obětnímu beránku, jímž se stali židé, kacíři, malomocní, čarodějnice, Cikáni, muslimové, bezdomovci, etnické, kulturní a sexuální menšiny, HIV pozitivní, zednáři, jakobíni, komunisté, trockisté, anarchisté, vlasatci atd., zkrátka tzv. „nepřizpůsobiví“. Strach a touha po něm získávají politickou povahu.