Život křesťanský v Čechách plyne v této době před adventem poklidně. Příroda se ukládá ke spánku, někde dokonce už umírá, dny se zkracují, temnota má navrch, ale víra vidí dál.

Je to klidná síla, klidná radost. Vždyť svitla naděje, která září silněji než Hvězda betlémská. Časy se mění, chudoba Spasitelova se hodí tak do štědrovečerního kázání, ale praktická není. Zato miliardy ano. Už, už se třpytí. Bohu nebo Václavu Klausovi díky.

Tisíciletá moudrost velí, teď už není třeba dštít na nepřátele církve svaté oheň a síru a označovat je za komunisty, fašisty, lůzu. Ostatně hrůza pomyslet, co by se stalo, kdyby ty poslední volby byly parlamentní, pámbů s námi a demokracie pryč! To by bylo Sbohem narovnání! Sbohem konkordáte! Pravda, ten je ještě třeba protlačit. Však ono se to podaří. Pro dobrou věc lze i morální oko nad kriminálními členy parlamentu zamhouřit, vždyť jsou nástrojem boží vůle, nebo alespoň vůle církve, což je vlastně totéž. Hospodin i skrze chybující lidi koná dobro.

Není ani moudré dávat najevo příliš okatou radost. Radovat se lze nejlépe ve skrytu, v komůrce svého srdce, nebo mezi svými. Anebo se chopit jiného důvodu k radosti, než je mrzký mamon. A hle, tu je hned vynikající příležitost k hluboké duchovní radosti, jakou některým věřícím poskytuje možnost uctívat kus mrtvého těla nějakého jiného věřícího. Ano úcta k ostatkům svatých přetrvala věky, obstála i navzdory útokům reformace i výsměchu moderních ateistů. Jsou ještě věci, které se nemění!

Dozvídáme se z hlavních zpráv, že do Prahy dorazila krev papeže, svatého Otce, blahoslaveného Jana Pavla II., Karola Wojtyly (pro neznalé: jedná se o jednoho a téhož člověka). Tak přetrvává tento nepochybně významný muž s námi nejen svým bohatým duchovním odkazem, ale přímo tělesně, se svou DNA, kterou v důsledku svatých slibů nemohl předat dalším pokolením. Tam, kde zůstává rozum stát, nastupuje tajemství. Nikdy se asi nedozvíme, jakými posvátnými obřady se taková relikvie získává. Víme jen, že u toho byl papežův blízký přítel. Honi soit, qui mal y pense, je heslo podvazkového řádu, které se tu hodí uplatnit. Hanba tomu, kdo o tom smýšlí nízce a představuje si hned bůh ví co, nějakou vatikánskou Twilight ságu třeba.

Ale kupodivu to není první Wojtylova krev, ke které se u nás někteří věřící modlí. Vzorek, pár kapek, už mají v Ostrově nad Ohří a nezapomnělo se ani na mládež: krev mají i v Církevní střední zdravotnické škole Jana Pavla II v Praze, nikoli v laboratoři, ale v oratoři. Tento důležitý fakt nějak pozornosti médií unikl.

Ve starých dobách, které nebyly tak vyspělé, jako je dnešek, jemuž jsou nízké materiální zájmy u duchovních osob na hony vzdálené, se s náboženskými city nemravně kšeftovalo a svaté ostatky se ze zištných důvodů masově falšovaly, protože poptávka byla velká a každé tělo lze rozebrat jen na omezený počet dílků. A krve v těle je jen něco kolem šesti litrů. Tak doufejme, že tentokrát je všechno ověřeno a certifikováno a moc to nestálo, vždyť krve dostává česká katolická církev celou ampuli! No ale nakonec, teď si to může dovolit. Možná že je to dokonce dar, že touto zvláštní formou Vatikán děkuje za dobře odvedenou práci zdejší katolické hierarchii. Kolik krve a peněz stála před 392 lety bitva na Bílé hoře a celá ta Třicetiletá válka, než si mohli církev a katoličtí páni v klidu začít užívat protestantské majetky, to se nedá vůbec srovnat. Pokrok je pokrok, teď stačilo přemluvit pár poslanců.

Už dlouho se o církvích tolik nemluvilo jako v letošním roce. Až se zdá, že někde ve skrytu pracuje skutečně geniální tým kreativců na co nejhorším PR pro věřící křesťany v Českých zemích. Otázkou je, jaký je za tím záměr? Jde opravdu o to, aby v církvích nezůstali žádní věřící, ale jenom ty peníze, které bude spravovat hrstka pomazaných? Nebo je to naopak rafinovaná snaha vyburcovat zbytky svědomí a rozumu těch, jejichž jménem se církve takhle zviditelňují, aby se konečně vzbouřili? Aby povstali a řekli, že tohle, co se u nás děje, nemá s evangeliem svobody a lásky a s vírou v Boží království nic společného?