Prvni, co mi prislo na mysl, kdyz jsem tu zpravu o ampulce s krvi cetl, byli Hosi z Brazilie Iry Levina.

děkuji za jako vždy zajímavý text . Pro mě agnostika je nepochopitelné toto tmářství v 21. století. A jsem rád, že i pro některé křesťany je toto příliš silná káva.

Mějte se moc hezky

Petr Šťastný

Díky moc za článek, mluví mi z duše. Sdílím a doufám, že poslední věty Jiřího článku jsou prorocké.

Perfektní textm děkuji a sdílím.

Mě zas jako první napadla „Causa Diag Human“. A také mi přišla na mysl otázka: opravdu Karol Józef Wojtyła určil ve své závěti, že posledními kapkami jeho krve má být jako živou vodou zkrápěna vyprahlá krajina křesťanské Evropy?

Ať tak či onak, až ode dneška za měsíc ta Hvězda betlémská opět vyjde, rád se připojím do sboru, který bude zpívat „Vzhůru, bratři milí, v této noční chvíli…“.

A jsem přesvědčen, že zpívat bude i Lenka Procházková, a že se přitom pranic nebude horšiti nad těmi quasi-křesťany, kteří nejenže jejím skutkům podsouvají nenávistné pohnutky, ale –běda! – dokonce o ní šíří, že „chodí neupravená“. Tím by ji nepochybně rádi ponížili jako ženu. Zapomínají ve svém svatém rozhorlení, že mluví o matce. -- Co by jim na to řekla Bohorodička? A co by řekl její syn?!

Další doklad toho, že církevní bafuňáři si na dekorum potrpí více než je zdrávo, najdeme na christnetu: „Vatikán nelibě nesl“, že Robert Bezák často „nosil civilní oblečení a znevážil tím církevní oděv“.
To bezdětného Svatého Otce rozrušilo do té míry, že na Slovensko zaslal list, v němž se mj. praví:

„Starostlivo a vecne som sa oboznámil s vážnou a znepokojujúcou situáciou a po dlhej modlitbe nemohol som sa vyhnúť povinnosti, vyplývajúcej z lásky, obnoviť medzi vami účinnú kolegialitu a USPORIADANÉ pastoračné riadenie v trnavskej arcidiecéze…“

Ve své bezbožné mysli soudím, že by bylo dobře, kdyby velkomožní páni svou nelibost nasměrovali jinam. To, co světu předvádějí, je totiž „corruptio optimi quae est pessima“.

Když Robert Dawson formuloval vyleťalovskou víru slovy „I believe that the Church that made Europe may yet save Europe“, reagoval na to Ivan Illich (v roce 1990) právě oněmi slovy o korupci. Podle něj kořen zla spočívající v institucionalizaci zjevené víry sahá hlouběji než jakékoli zlo, jež lze „pouhým okem a duchem rozpoznat“.

-- Byl bych ovšem nerad, kdyby z výše řečeného vznikl dojem, že se pokouším s vaničkou vylít i dítě.

Historie ukazuje, jak křesťané z vaničky sami vylézají, a kráčejí po zemi. Když cítí potřebu se očistit, vaničku k tomu nepotřebují.

Je opravdu těžké pochopit, že se Svatý stolec ještě dnes snaží důvěřivým jelimánkům - "Sancta Simplicitas!" byla Husova slova - namluvit, že kdo vyleze z vaničky a nevrátí se do ní, skončí jako Mistr Jan v plamenech pekelných. To, že dnes už apoštolská církev nenechává ty plameny zažehnout na veřejných prostranstvích, by nemělo myslícího člověka oklamat.*

***

PS: Když už Jiří Silný připomněl Třicetiletou válku, rád bych připomněl, že Svatý Stolec sehrál nikoli nevýznamnou roli i v druhé třicetileté válce (1914-1945).

"Historie ukazuje, jak křesťané z vaničky sami vylézají, a kráčejí po zemi."
Napadlo mě, že ryby, které vylezly z vody na souš a přežily to, se špatně chytají do sítě.

Možná, že by to i šlo, kdyby tu síť netrhaly velryby (cf.Chelčický).

Bylo by frivolní ptát se, zda Jarda Duka Ježíšovu radu „Hoďte síť na PRAVOU stranu lodi, tam ryby najdete“ (Jan 21, 6) nebere až příliš doslovně?

Stydím se, že tomuhle náboženskému pohanství sekundují čeští protestanté jen kvůli penězům. Nevím z jakého jiného rozumného důvodu by onen pseudoekumenismus dále pěstovali.

Dovolím si svatokrádežnou myšlenku pane Šimso. Jestlipak ti nahoře /vysocí církevní hodnostáři velkých církví/ neuctívají všichni jen jednoho boha - Majetek. Třeba nevěří v posmrtný život a ráj si proto budují na zemi. Jejich činy tomu nasvědčují.

Pakliže příslušníci církevních hierarchií uctívají mamon a obžerství (a je mimo jakoukoli pochybnost, že mnozí tak činí), pak poukázovat na to, že to není jednání dobrého křesťana, nemůže být v žádném případě svatokrádeží. - To byste pak mohl taky jako svatokrádež označit slova a skutky Jana Husa.

Joseph Ratzinger i Alexandr Lukašenko odsoudili "PussyRiot". Rozdíl mezi oběma je v tom, že zatímco Lukašenko je označil jako "hnůj", noblesní Benedikt zvolil slovo "svatokrádež".

zneoliberalizované ekonomiky Vatikánu nahání podstatně chmurnější vize, než pohled na kardinály dukovského vzhledu ve Ferrari na cestě k další opulentní večeři pána.
Burza se spiritualitou sice hlásí trvalé plus, přesto ale kdo je dnes ochoten se stát burziánem.......pomyslel jsem si.

Přijde mi, že je zde dobré a perfektní naprosto cokoliv, lze-li to použít k vykreslení katolické církve coby tmářské, nepochopitelné a hamižné organizace. Čím méně vím a snažím se pochopit, tím snadněji lze pronášet různá moudra, paušalizovat a moralizovat. Hlavně že se správným znaménkem a závěrem. Otázkou je, zda je v tom nějaká přidaná hodnota.

Vůbec nejde o znaménko. Mně se to nelíbí, stejně jako se mi nelíbí Leninovo mauzoleum. Prostě je to proti mému vkusu.

církev římskokatolická se takto s velkou vervou vykresluje sama. Ona prostě je nepochopitelná pro většinu nevěřících, a nejenže se nesnaží se pochopitelnou stát, ale spíše naopak, snaží se seč jí síly stačí odpudit všechny lidi dobré vůle (např. kauza Bezák). To říkám jako křesťan katolického vyznání, v řadě zásadních věcí s vlastní církví nesouhlasící.

Mířil jsem tím směrem, že cokoliv negativního vůči církvi má, min. zde, zaručeno úspěch, bez ohledu na obsah. Mě úcta k ostatkům neoslovuje, přijde mi to přinejmenším morbidní, ale zase to má nějaké kořeny vedoucí až k prvotní a rané církvi a považuji za laciné věnovat 2/3 textu posměškům na adresu něčí tradice.
Bezák je ostuda, ale církev jsou i věřící, ti se ozvali a není všem dnům konec. Budu-li chtít odepsat určitou organizaci, tvořenou lidmi, vždy najdu dost důvodů.
Co se restitucí týče, ty slíbil církvím stát a budoucnost nemusí být jen negativní - vyčkejme, jak bude majetek využit.

nechtěl jsem v žádném případě římskokatolickou církev odepsat, mám v ní několik blízkých přátel, s kterým sdílím víru i politické přesvědčení. Je nepřeberné množství úctyhodných katolíků - psal jsem kdysi na tomto místě o arcibiskupovi Romerovi, úctyhodný je bezesporu i Jan Pavel II, nejde přece o to na všem se shodnout, jeho odkaz včetně kritiky kapitalismu stojí za diskusi i v českém prostředí, ale to se neděje, místo toho se prezentují ostatky. Neberu to těm, pro jejichž víru je to důležité, ale proč to vytrubovat? Podpoří to ekumenický dialog? Přesvědčí to veřejnost, že budou církve s majetkem nákladat moudře? Ukáže to křesťany jako lidi, kterým leží na srdci ekonomický, politický a morální úpadek naší země? Jak poznamenal Filip Outrata, kterého si rovněž vážím, sloupek reaguje na to, jak nešťastně se římskokatolická církev u nás prezentuje a to se dotýká i členů jiných církví, protože veřejnost samozřejmě příliš nerozlišuje. Ani se svou církví (hustiskou) nejsem spokojený, vadí mi, že se na neprůhledném čachrování s majetkem podílí, ale tam se aspoň ozvaly i významné kritické hlasy (biskupa Šilerová) a také její sebeprezentace je podle mě uměřenější a nebudí dojem, že se vrací do dob feudalismu.

Pane Potměšile, církve jsou součástí veřejného prostoru a nic nebrání je podrobovat kritice. Pokud se tady kolem Deníku Referendum koncentrují hlavně lidé demokraticky, humanisticky, liberálně a sociálně orientovaní, nesmíte se divit, že je oceňována kritika feudální, absolutistické, reakční náboženské organizace.

Představte si, pane Potměšile, že na Vaši vášnivou obhajobu Říma by bylo možno odpovědět i takto:

"Na začátku 15 století propukla česká reformace a o stoletípozději na ni vědomě navázala reformace na území dnešního Německa a také ve Švýcarsku. Reformace se pokusila obnovit křesťanskou podstatu církve. Ukázalo, jak jsou různé praktiky římské náboženské orgnaizace, např. uctívání ostatků v rozporu se základním evangelním poselstvím.

Myslím, že je možné ocenit ekumenické úsilí křesťanů. Skutečně nic římské náboženské organizaci nebrání pokorně se vrátit do lůna Církve Kristovy, obnovit společenství víry a modlitby s křesťanskými církvemi a tak naplnit smysl ekumenismu."

Líbila by se Vám tato interpretace? A přitom je stejně oprávněná jako ta Vaše.

Děkuji za reakci, jde-li nám o to, jak se církve prezentují, z důvodu zájmu o jejich pozitivní vnímání a snahy o naplnění toho, co je či mělo by být jejich posláním, je to zcela v pořádku.
Jinak jsem myslím dalek toho být vášnivým obhájcem Říma, na to jsem příliš volnomyšlenkářský. Zatím jsem vášnivě obhajoval jen restituce, a to z důvodu, že je to pro mě otázka práva a principu, nikoliv politiky, a především z důvodu, jaké "argumenty" se snesly proti, jen proto, že jde právě o církve - domnívám se, že je dobré názorové spektrum vyvažovat.
Jinak ekumenu považuji za prospěšnou a žádoucí, podstatné je dle mě kdo jaký je a k čemu směřuje, nikoliv k jaké denominaci patří. Proto si všímám spíš konkrétních lidí ve svém okolí a jejich příkladu a nechci zatracovat skupinu lidí pro ty, kteří příkladem nejsou či chybují.

Chtěl bych poděkovat všem třem výše diskutujícím za jejich příspěvky a za úroveň této debaty.

Připojím k tomu jen, že i já považuji za důležité rozlišovat mezi v principu feudální náboženskou organizací a konkrétními lidmi v ní. Někdy se stává, že lidé jakoby splývají s institucí, rozplývají se v ní, a v důsledku toho k ní nemohou mít zdravý, dospělý a vyvážený vztah. To je i problémem římskokatolické církve.

Na ničem to není vidět lépe než na vztahu mnohých katolíků k postavě Jana Pavla II. - na jedné straně zavilé a démonizující odmítání (u ultrakonzervativců), na druhé úcta až zbožňující, k níž patří i zmiňované uctívání tělesných pozůstatků. Skutečná osobnost JPII se v tom jaksi ztrácí.