Velká listopadová kapitalistická revoluce a nová Bílá hora?
Ivan ŠtampachTo, co se stalo 8. listopadu v noci nějakých osm kilometrů východně od Bílé hory, je nová porážka. Jen výsledek bude jiný. Skomírající římská církev se stane jedním nejmocnějších podnikatelských subjektů a bude této moci využívat pro politický vliv.
V květnu 2010 zvítězila ve volbách sociální demokracie. Mohutná ideologická masáž, tisíckrát opakované ekonomické a politické lži v předvolebním období, jí však vzaly hlasy nemalé části voličstva. Dva její přirození spojenci, křesťanští demokraté a zelení spáchali politickou sebevraždu. Lidovci pod Kalouskovým vedením odmrštili křesťanskou sociální etiku i sociální učení římské církve a stylizovali se do role pravicové strany. Tím ztratili značnou část voličů. Zelení ovládnutí Bursíkem opustili evropský styl environmentálních stran a stali se béčkem ODS. Sociální demokraté nebyli bez viny na tomto úspěchu, který se ukázal být neúspěchem. Vzhledem ke svým vazbám na mafiánský polosvět a k tehdejšímu stylu svého vedení přechodně ztratili koaliční potenciál. Když se to chvíli po oznámení volebních výsledků ozřejmilo, bylo jasné, že zhoubné síly, které pro sebe od počátku chtěly využít a zneužít demokratického hnutí občanů z konce roku 1989, budou triumfovat.
Za Havlova pasivního přisluhování se již od voleb roku 1992 odehrával opak toho, co sám deklaroval. Lež a nenávist triumfovaly nad pravdou a láskou. Společnost začala více než kdy předtím žít ve lži. Alternativou k poražené diktátorské karikatuře socialismu se nestal, jak (troufám si říct) většina obyvatel očekávala, demokratický, sociální, právní stát. Propukla kapitalistická revoluce. Pamatuji si dobře poslední léta minulého režimu a nemám důvod jej chválit. Ale vím, že každý, kdo chtěl pracovat, pracovat mohl, že se nemohlo stát, že by se někdo na dlouho ocitl na ulici. Vím, že poměr příjmů a výdajů byl příznivější než dnes po 23 letech. Je zřejmé, že do nových poměrů stát vstoupil nezadlužený a s velkou peněžní rezervou. Neznali jsme armády žebráků, jako dnes. Země ekonomicky a sociálně vyspělá byla postupně vyprodána. Dlouho jsme říkali, že minulý režim měl své přednosti a své nedostatky a ten současný stejně tak. Snili jsme si o spojení lepší stránky jednoho a druhého systému, o sociální spravedlnosti spojené s demokracií a respektováním základních práv a svobod. Dnes už tak optimističtí být nemůžeme.
×
Domov → Sloupek
12. listopadu 2012 v 8.00
Související
Diskuse
November 12, 2012 v 10.59
Skomírající římská církev se stane jedním nejmocnějších podnikatelských subjektů
Skomírající moskevská komunistická strana se stala jedním nejmocnějších podnikatelských subjektů ...
Je to jen další potvrzení starého poznatku, že "moskevský komunismus" je něco podobného jako "římský katolicismus"...
Ono vůbec lidstvu to duchovno - a veliké ideje vůbec - tak nějak mizí v "černé díře" (o které kdysi psal ve svém fejetónu o astronomické zprávě v Rudém právu Ludvík Vaculík).
A ty červené pokrývky hlavy jako by symbolizovaly funkci katolické hierarchie na těle církve (nevěsty Kristovy), něco jako hemeroidy u obyčejného člověka.
Je to jen další potvrzení starého poznatku, že "moskevský komunismus" je něco podobného jako "římský katolicismus"...
Ono vůbec lidstvu to duchovno - a veliké ideje vůbec - tak nějak mizí v "černé díře" (o které kdysi psal ve svém fejetónu o astronomické zprávě v Rudém právu Ludvík Vaculík).
A ty červené pokrývky hlavy jako by symbolizovaly funkci katolické hierarchie na těle církve (nevěsty Kristovy), něco jako hemeroidy u obyčejného člověka.
November 12, 2012 v 19.01
Jen malá poznámka: Hodnocení určité události (zda je revolucí nebo pučem) spočívá obvykle v tom, jaký osobní vztah k ní má ten, kdo ji tak či onak označuje.
Říjnovou revoluci (stejně jako francouzskou) však nazývali revolucí i její nepřátelé.
Říjnovou revoluci (stejně jako francouzskou) však nazývali revolucí i její nepřátelé.
MP
ale přece jen si myslím, že nesouhlasící ("levicoví") křesťané nejsou tak zcela bez viny. Klerofašistickou totalitu přece jenom díky bohu ještě nemáme. Co brání katolickým a dalším vnitrocírkevním disidentům, aby jasně a tvrdě vystoupili? Bude je Duka a ostatní církevničtí šéfové exkomunikovat? Před zraky médií a celého národa? To už by asi opravdu neprošlo...
FO
"nesouhlasící křesťané" se pokusili udělat, co bylo v jejich silách. Demonstrace, prohlášení, rozhovory v médiích, to vše bylo. Jen naše iniciativa Za církev sociálnější vydala k tématu restitucí dvě prohlášení. Naši petici Křesťané proti zákonu o církevním majetku podepsalo do dneška celkem 579 lidí. Není to mnoho, ale nikdo nemůže říct, že "levicoví křesťané" mlčeli. Nemusí být ani nikdo exkomunikován, stačí, že vás ignorují a pomlouvají. To ale pro média není tak lákavé sousto.
já bych možnost exkomunikace nevylučoval - pan ministr Kalousek v záchvatu nadšení řekl, že schválení zákona o církvením majetku je vítězstvím nad komunisty ve všech stranách. Exkomunikace je asi pro členy církve vážná věc. A vybavuji si že papež Pius XII. (m.j. tvůrce Říšského konkordátu) v roce 1949 exkomunikoval z katolické církve členy komunistických stran a vyhlašoval automatickou exkomunikaci každého, kdo do takových stran vstoupí nebo je bude podporovat.
Je hezké, že se
"nesouhlasící křesťané" pokusili udělat, co bylo v jejich silách.
A dokonce DVĚ (!) prohlášení - panečku...
K čemu ale má být, prosím pěkně, dobré, že "nikdo nemůže říct, že "levicoví křesťané" mlčeli"?!
Je to trochu jako v tom úsloví o karavaně a psech...
Proto si kladu stejnou otázku jako Martin Pleva.
A čím to je, že obyčejní katolíci v Rakousku dokážou vytrvat na svém přesvědčení, že "církev jsme my"? Jakto, že Helmut Schüller dokáže jednat v souladu se svým svědomím a veřejně vystupovat navzdory tlaku rakouské i římské hierarchie?
Zatímco Václav Umlauf a další se ozývají, je Tomáš Halík zase potichu zalezlý ve své díře.
Inu, třeba se všichni dohromady - ti poslušní i disidenti - jednou sejdou v nějaké Hochhuthově divadelní hře. A budou říkat: vidíš mámo, to ten pan spisovatel píše O MNĚ ...
"nesouhlasící křesťané" pokusili udělat, co bylo v jejich silách.
A dokonce DVĚ (!) prohlášení - panečku...
K čemu ale má být, prosím pěkně, dobré, že "nikdo nemůže říct, že "levicoví křesťané" mlčeli"?!
Je to trochu jako v tom úsloví o karavaně a psech...
Proto si kladu stejnou otázku jako Martin Pleva.
A čím to je, že obyčejní katolíci v Rakousku dokážou vytrvat na svém přesvědčení, že "církev jsme my"? Jakto, že Helmut Schüller dokáže jednat v souladu se svým svědomím a veřejně vystupovat navzdory tlaku rakouské i římské hierarchie?
Zatímco Václav Umlauf a další se ozývají, je Tomáš Halík zase potichu zalezlý ve své díře.
Inu, třeba se všichni dohromady - ti poslušní i disidenti - jednou sejdou v nějaké Hochhuthově divadelní hře. A budou říkat: vidíš mámo, to ten pan spisovatel píše O MNĚ ...
MP
já samozřejmě chápu, že to máte těžké. Ale když ve své církvi nevybojujete víc demokracie a svobody, nemůžete se pak divit, že to v naší společnosti vypadá tak, jak to vypadá.
Na ČT jste skoro (možná vůbec) nebyli. Odpůrce restitucí tam zastupovala pí Procházková, která představuje ve svém antikatolickém afektu oproti Dukovi a spol. druhý extrém. Halík morálně naprosto zklamal, i když jsem přesvědčen o tom, že s restitucemi taky vnitřně nesouhlasí. Proč jste nevyvolali aspoň nějakou diskusi s ním?
Na ČT jste skoro (možná vůbec) nebyli. Odpůrce restitucí tam zastupovala pí Procházková, která představuje ve svém antikatolickém afektu oproti Dukovi a spol. druhý extrém. Halík morálně naprosto zklamal, i když jsem přesvědčen o tom, že s restitucemi taky vnitřně nesouhlasí. Proč jste nevyvolali aspoň nějakou diskusi s ním?
FO
Na otázku, čím to je, že obyčejní katolíci v Rakousku jsou jiní než ti v Česku, si myslím dovedete odpovědět sám, pane Kopecký. Je to tím, že rakouští katolíci mají za sebou zcela jiný vývoj, živou recepci 2. vat. koncilu a především dlouhou praxe aktivní účasti laiků na životě církve. Je to naprosto nesrovnatelné.
Co je ale srovnatelné, je například situace na Slovensku, kde vzniklo kritické teologické fórum (Teofórum), ale už dnes je to tak, že jeho členové-kněží byli donuceni od této iniciativy dát ruce pryč a je záležitostí laiků. Je tomu bohužel tak, že v Česku ani na Slovensku "nejsou lidi" k tomu, aby vzniklo něco jako farářská iniciativa nebo Wit sind Kirche. Mohou to být jen mnohem menší a slabší skupinky.
To, že "nikdo nemůže říct, že "levicoví křesťané" mlčeli", skutečně není pro nikoho dobré, snad jen pro ty levicové křesťany samotné, v tom máte naprostou pravdu.
Co je ale srovnatelné, je například situace na Slovensku, kde vzniklo kritické teologické fórum (Teofórum), ale už dnes je to tak, že jeho členové-kněží byli donuceni od této iniciativy dát ruce pryč a je záležitostí laiků. Je tomu bohužel tak, že v Česku ani na Slovensku "nejsou lidi" k tomu, aby vzniklo něco jako farářská iniciativa nebo Wit sind Kirche. Mohou to být jen mnohem menší a slabší skupinky.
To, že "nikdo nemůže říct, že "levicoví křesťané" mlčeli", skutečně není pro nikoho dobré, snad jen pro ty levicové křesťany samotné, v tom máte naprostou pravdu.
FO
Na ČT jsme byli pokud vím dvakrát - jednou za iniciativu mluvila biskupka Šilerová, jednou Jiří Silný z Ekumenické akademie. Kromě toho napsal proti restitucím signatář našeho prohlášení Martin C. Putna, což mělo docela ohlas. Může se to zdát málo, ale aspoň něco.
Pokud jde o Tomáše Halíka, o některá témata se zkrátka programově nestará. Je citlivý na protievropské nebo antisemitské projevy, dokázal např. velmi dobře zareagovat na loňský Klausův projev v Boleslavi. Jiné věci jsou jakoby mimo jeho obzor, a k nim patří i restituce. Asi nějak vnitřně cítí, že to není úplně v pořádku, ale ve slovech zřejmě zůstane u toho, že tohle řešení restitucí považuje za spravedlivé.
Jinak s vámi souhlasím, že to v církvích vypadá podobně jako ve společnosti, tedy neslavně.
Pokud jde o Tomáše Halíka, o některá témata se zkrátka programově nestará. Je citlivý na protievropské nebo antisemitské projevy, dokázal např. velmi dobře zareagovat na loňský Klausův projev v Boleslavi. Jiné věci jsou jakoby mimo jeho obzor, a k nim patří i restituce. Asi nějak vnitřně cítí, že to není úplně v pořádku, ale ve slovech zřejmě zůstane u toho, že tohle řešení restitucí považuje za spravedlivé.
Jinak s vámi souhlasím, že to v církvích vypadá podobně jako ve společnosti, tedy neslavně.
JČ
November 13, 2012 v 23.38
Nesouhlasím s poslední větou kolegy Filipa Outraty: Společnost a církve se od sebe právě teď vzdalují mílovými kroky. Situace ve společnosti je lepší než v církvích a především stále se zlepšuje, dosud dominantnímu diskursu dochází dech. Naproti tomu z církví - resp. z vedení jednotlivých církví - se právě teď stávají reakční organizace pohybující se ve vleku onoho diskursu, který společnost přestává spoutávat.
Velká většina řadových členů církví s oním neokonzervativismem na církevní způsob vyjadřuje hlasitý nebo mlčenlivý souhlas. Jen malinké skupinky protestují - je ovšem nanejvýš nevhodné, pane Kopecký a pane Plevo, obouvat se právě do nich, notabene pak do Filipa Outraty, který na tomto poli dělá asi tak nejvíc.
Velká většina řadových členů církví s oním neokonzervativismem na církevní způsob vyjadřuje hlasitý nebo mlčenlivý souhlas. Jen malinké skupinky protestují - je ovšem nanejvýš nevhodné, pane Kopecký a pane Plevo, obouvat se právě do nich, notabene pak do Filipa Outraty, který na tomto poli dělá asi tak nejvíc.
MP
neobouval jsem se do F. Outraty, svůj první příspěvek jsem napsal dřív, než on zareagoval, a formuloval jsem ho obecně.
Opakuji: uznávám, že je to těžké, ale v sázce je opravdu hodně. Nechci, aby křesťanství bylo v naší společnosti definitivně zdiskreditováno, což se Dukovi a spol. zřejmě podařilo.
Vaše věta "Velká většina řadových členů církví s oním neokonzervativismem na církevní způsob vyjadřuje hlasitý nebo mlčenlivý souhlas" je jistě pravdivá, ale právě tím zároveň úděsná. Kde je prorocký Ježíšův duch? Potřebujeme potom skutečně církve, když nejsou schopny být ani špetkou soli?
A ještě k prof. Halíkovi: Poklud se nestará o to, že je tady pošlapáváno jeho dvacetileté dílo, kdy se snažil zlepšit obraz katolické církve v české společnosti a vytvořit mezi oběma světy mosty, pak opravdu není co dodat. Kde je jeho statečný zápal, s nímž bojoval proti "komunismu"?
Opakuji: uznávám, že je to těžké, ale v sázce je opravdu hodně. Nechci, aby křesťanství bylo v naší společnosti definitivně zdiskreditováno, což se Dukovi a spol. zřejmě podařilo.
Vaše věta "Velká většina řadových členů církví s oním neokonzervativismem na církevní způsob vyjadřuje hlasitý nebo mlčenlivý souhlas" je jistě pravdivá, ale právě tím zároveň úděsná. Kde je prorocký Ježíšův duch? Potřebujeme potom skutečně církve, když nejsou schopny být ani špetkou soli?
A ještě k prof. Halíkovi: Poklud se nestará o to, že je tady pošlapáváno jeho dvacetileté dílo, kdy se snažil zlepšit obraz katolické církve v české společnosti a vytvořit mezi oběma světy mosty, pak opravdu není co dodat. Kde je jeho statečný zápal, s nímž bojoval proti "komunismu"?
Čím to asi bude, že ne všichni, kteří bojovali statečně proti "komunismu" (rozuměj dřívějšímu režimu) jsou schopni stejným způsobem bojovat i proti asociálnímu kapitalismu? Patrně tím, že někteří nebojovali jen proti "komunismu", ale zároveň i proti komunismu bez uvozovek. Od těch druhých něco takového vůbec nelze čekat. Některým to zatím pouze splývá a nedokážou to v sobě oddělit. Mají hrůzu ze sbližování náboženství a politiky (nap. pan Halík). Copak může vůbec v dnešní době existovat úplně nepolitické náboženství? Copak ten jejich boj proti "komunismu" byl úplně nepolitický?
November 14, 2012 v 6.24
„Alík, Alík, che cosa tu hai fatto?“ (Giovanni Paolo II. anno 2004)
1) Děkuji Filipu Outratovi za klidnou a věcnou odpověď.
2) Martina Plevu bych rád upozornil, že Tomáš Halík se, jak to moc pěkně formuluje Filip Outrata, o některá témata „zkrátka programově nestará“ a že jsou „jakoby mimo jeho obzor“. (Na to, co „nějak vnitřně cítí“ já Tomášovi…). Já, coby duše bezbožná, si spíše než o „diskreditaci křesťanství v naší zemi“ dělám starosti o pošlapávání lidské důstojnosti a slušnosti, k níž církev katolická slovy a skutky svých posvěcených zástupců notně přispívá.
3) Evě Hájkové namítnu, že Tomáš Halík nemá ze zbližování náboženství a politiky hrůzu: stačí si přečíst jeho úvahu pod titulem „K volebním výsledkům“ (http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=292&zamysleni=true) – které si zde ostatně tehdy povšiml Vratislav Dostál (http://www.denikreferendum.cz/clanek/4737-moznosti-a-limity-strany-lidove). --- Jinak to vypadá, že si Tomáš přece jen vzal k srdci slova, která mu kdysi adresoval Karol Wojtyla: „Alíku, Alíku, cos to udělal?“ (http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2014)
4) Na glose Jana Černého mne nejvíce zaujala věta: „Společnost a církve se od sebe právě teď vzdalují mílovými kroky.“ Třeba mi časem dojde, co ta věta vlastně říká...
5) Všem, kdo mají (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu tohoto slova) slabost pro toho „žáka Jana Patočky“ (ve skutečnosti možná o něco více žáka Ladislava Hejdánka) doporučuji poslechnout si jeho včerejší rozhovor pro ČRo2 (http://www.rozhlas.cz/praha/jaktovidi/_zprava/v-utery-nam-sve-nazory-prozradil-tomas-halik--1135658), kde se projevuje mj. jako strážce tradic duchovnosti ve stylu Václava Havla a reprezentant českého „filosofického a teologického myšlení“.
A ještě mě "po ránu" napadá rozespalá otázka:
--- Je dovoleno vyvozovat nějaké obecnější závěry z toho, o jaké lidi dnešní katolická církev nestojí (jako např. autor článku Ivan Štampach), jaké strpí (jako Tomáš Halík), a které si hřeje na svých prsou (jako Jaroslav Duka)?
2) Martina Plevu bych rád upozornil, že Tomáš Halík se, jak to moc pěkně formuluje Filip Outrata, o některá témata „zkrátka programově nestará“ a že jsou „jakoby mimo jeho obzor“. (Na to, co „nějak vnitřně cítí“ já Tomášovi…). Já, coby duše bezbožná, si spíše než o „diskreditaci křesťanství v naší zemi“ dělám starosti o pošlapávání lidské důstojnosti a slušnosti, k níž církev katolická slovy a skutky svých posvěcených zástupců notně přispívá.
3) Evě Hájkové namítnu, že Tomáš Halík nemá ze zbližování náboženství a politiky hrůzu: stačí si přečíst jeho úvahu pod titulem „K volebním výsledkům“ (http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=292&zamysleni=true) – které si zde ostatně tehdy povšiml Vratislav Dostál (http://www.denikreferendum.cz/clanek/4737-moznosti-a-limity-strany-lidove). --- Jinak to vypadá, že si Tomáš přece jen vzal k srdci slova, která mu kdysi adresoval Karol Wojtyla: „Alíku, Alíku, cos to udělal?“ (http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2014)
4) Na glose Jana Černého mne nejvíce zaujala věta: „Společnost a církve se od sebe právě teď vzdalují mílovými kroky.“ Třeba mi časem dojde, co ta věta vlastně říká...
5) Všem, kdo mají (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu tohoto slova) slabost pro toho „žáka Jana Patočky“ (ve skutečnosti možná o něco více žáka Ladislava Hejdánka) doporučuji poslechnout si jeho včerejší rozhovor pro ČRo2 (http://www.rozhlas.cz/praha/jaktovidi/_zprava/v-utery-nam-sve-nazory-prozradil-tomas-halik--1135658), kde se projevuje mj. jako strážce tradic duchovnosti ve stylu Václava Havla a reprezentant českého „filosofického a teologického myšlení“.
A ještě mě "po ránu" napadá rozespalá otázka:
--- Je dovoleno vyvozovat nějaké obecnější závěry z toho, o jaké lidi dnešní katolická církev nestojí (jako např. autor článku Ivan Štampach), jaké strpí (jako Tomáš Halík), a které si hřeje na svých prsou (jako Jaroslav Duka)?
LŠ
November 14, 2012 v 9.03
Pane Kopecký, nemáte mi brát ideály, nesu to těžce. Tomáše Halíka jsem dával všem za vzor liberálního a sociálního křesťana. Při jeho debatě s Jochem jsem nabyl přesvědčení, že i člen konzervativní církve, nemusí být nutně konzervativní v tom špatném slova smyslu. A vy sem dáte odkaz na jeho hodnocení voleb v roce 2010, které by ani Klaus nenapsal líp.
MŠ
ad 5) Tomáš Halík je žákem Jana Patočky a pokud byste ho chtěl přiřadit k jinému Patočkovu žáku, tak potom spíše k Jiřímu Němcovi, který z původně pro-koncilních a ekumenických postojů přecházel ke konzervativně laděnému katolictví, Hejdánek byl vždy socialista, či sociální demokrat a právě o pozitivní pojem demokratického socialismu se vedla dosti ostrá polemika mezi Hejdánkem a Němcem před jeho odchodem do emigrace, myslím v roce 1982. Němec se stále více přibližoval k "antikomunistickým" pozicím Václava Bendy, které byly s výjimkou dokumentu Charty "Právo na dějiny" ve společenství Charty dosti ojedinělé a netypické.
Jinak je Halík podobně jako Havel zajímavý myslitel, je třeba k nim být kritický, ale naše hodnocení by se nemělo zastavovat u hodnocení politického, to ostatně platí i pro Patočku, ze kterého Jiří Němec dělal od roku 1977 svatého bez chyb a omylů.
Jinak je Halík podobně jako Havel zajímavý myslitel, je třeba k nim být kritický, ale naše hodnocení by se nemělo zastavovat u hodnocení politického, to ostatně platí i pro Patočku, ze kterého Jiří Němec dělal od roku 1977 svatého bez chyb a omylů.
JK
Prof. Halík se k problematice restitucí vyjádřil opakovaně, veřejně a velmi jasně, a to tak, že je jednoznačně podpořil. Zjistí to každý, kdo se podívá na internet. Opakovaně vyjádřil své rozčarování z toho, že se tato věc stala centrálním problémem vztahu mezi veřejností a církvemi, a současně své znechucení ze způsobu, jak tohoto problému zneužívá ve své kampani ČSSD. Mimochodem, i v tomhle (jako i v řadě jiných věcí) mi mluví z duše.
Nesouhlasím s panem Černým, který píše, že se církve a společnost od sebe vzdalují mílovými kroky. Vzdalují se od sebe církve a ČSSD, a podle mého osobního názoru je to vinou populistické proticírkevní kampaně socialistů, zneužívajících zažitých českých proticírkevních předsudků. Je to podle mne velká škoda, socialisté po Špidlovi dělají všechno pro to, aby od sebe všechny potenciální partnery a spojence zahnali. Nakonec jim zbydou jenom ti komunisté. Dobře jim tak.
Nesouhlasím s panem Černým, který píše, že se církve a společnost od sebe vzdalují mílovými kroky. Vzdalují se od sebe církve a ČSSD, a podle mého osobního názoru je to vinou populistické proticírkevní kampaně socialistů, zneužívajících zažitých českých proticírkevních předsudků. Je to podle mne velká škoda, socialisté po Špidlovi dělají všechno pro to, aby od sebe všechny potenciální partnery a spojence zahnali. Nakonec jim zbydou jenom ti komunisté. Dobře jim tak.
MP
November 14, 2012 v 22.47
No vždyť říkám, p.Konvalinko, prof. Halík zklamal na celé čáře
Si tacuisses, philosophus mansisses...:)
P.S. Definujte pojem "zneužít" - odkdy politická strana nemá právo vyjadřovat se k politickým otázkám?
A ještě něco - pokud by byl T. Halík OPRAVDU rozčarován z toho, že "se tato věc stala centrálním problémem vztahu mezi veřejností a církvemi", pak by jeho IQ muselo dosahovat hodnot foxteriéra, z čehož Halíka jistě ani jeden z nás nepodezírá.
P.S. Definujte pojem "zneužít" - odkdy politická strana nemá právo vyjadřovat se k politickým otázkám?
A ještě něco - pokud by byl T. Halík OPRAVDU rozčarován z toho, že "se tato věc stala centrálním problémem vztahu mezi veřejností a církvemi", pak by jeho IQ muselo dosahovat hodnot foxteriéra, z čehož Halíka jistě ani jeden z nás nepodezírá.
FO
To, že se restituce majetku stala centrálním problémem vztahu mezi veřejností a církvemi, je především vina církví. Když nad tím "vyjadřuje rozčarování" zástupce jedné z církví, je to hodno podivu. V této svobodné společnosti, kde církvím nikdo v ničem nebrání, je to jen a jen na nich, aby přesvědčily veřejnost, že to podstatné není majetek z minulosti. To se církvím nepodařilo a nedaří, a obviňovat z toho jiné je k ničemu.
Kdyby se Tomáš Halík jako sociolog víc zajímal i o jiné politické a společenské jevy než je osoba Václava Klause a vše co s ní souvisí, mohl lepšímu vztahu veřejnosti k církvím výrazně napomoci. Takto se o to musí zasazovat jiní, nesrovnatelně méně známí a mediálně vytěžovaní (např. Václav Umlauf).
Kdyby se Tomáš Halík jako sociolog víc zajímal i o jiné politické a společenské jevy než je osoba Václava Klause a vše co s ní souvisí, mohl lepšímu vztahu veřejnosti k církvím výrazně napomoci. Takto se o to musí zasazovat jiní, nesrovnatelně méně známí a mediálně vytěžovaní (např. Václav Umlauf).
Milý pane Šimso,
děkuji Vám za laskavé uvedení do děje. Pokusím se je nějak skloubit s vlastními omezenými zkušenostmi.
S Tomášem Halíkem jsem jenom 5 let studoval. Jiřím Němcem jsem ve Vídni toliko pracoval na pětisvazkovém německém vydání Patočkových spisů. Tu a tam jsme si večer po práci povídali. Takže trochu málo vím i o tom, jaká byla jeho cesta ke katolictví, ale také něco o jeho názorech ve zmíněné době.
Nechci ani Halíka ani Němce, ba dokonce zajímavého myslitele jménem Václav Havel někam "přiřazovat". Nikdy jsem nezatoužil stát se hagiografem Jana Patočky, dokonce ani na jeho pohřbu ne.
No, a při „hodnocení“ se občas u něčeho "zastavuji", a občas zase jdu dál. Tak už to chodí.
(Pro jistotu ještě upozorňuji, že mi celkem nevadí, že ke mně mluvíte jako ke svým studentům. Jenom Vám nemohu slíbit, že u mě budete didakticky úspěšný.)
děkuji Vám za laskavé uvedení do děje. Pokusím se je nějak skloubit s vlastními omezenými zkušenostmi.
S Tomášem Halíkem jsem jenom 5 let studoval. Jiřím Němcem jsem ve Vídni toliko pracoval na pětisvazkovém německém vydání Patočkových spisů. Tu a tam jsme si večer po práci povídali. Takže trochu málo vím i o tom, jaká byla jeho cesta ke katolictví, ale také něco o jeho názorech ve zmíněné době.
Nechci ani Halíka ani Němce, ba dokonce zajímavého myslitele jménem Václav Havel někam "přiřazovat". Nikdy jsem nezatoužil stát se hagiografem Jana Patočky, dokonce ani na jeho pohřbu ne.
No, a při „hodnocení“ se občas u něčeho "zastavuji", a občas zase jdu dál. Tak už to chodí.
(Pro jistotu ještě upozorňuji, že mi celkem nevadí, že ke mně mluvíte jako ke svým studentům. Jenom Vám nemohu slíbit, že u mě budete didakticky úspěšný.)
Nezoufejte. Jednak Tomáš Halík, dojde-li na lámání chleba, pořád ještě může patřit ke slušným lidem. A kromě toho přece i křesťan, který těžce pochybí, může upřímně usilovat o nápravu a dočkat se rozhřešení. - A třeba až Tomáše unaví šířit po zeměkouli své velkolepé myšlénky, vypukne u něj metanoia?
November 16, 2012 v 18.05
Možná propukne metanoia i u těch tučňáků.
+ Další komentáře