To, co provedla zostuzená, utrmácená, sflikovaná, korupčníky, prapodivnými exkomunikovanými existencemi a bezprecedentní politickou firmičkou LiDem vyztužená sněmovní většina v noci ze středy 7. listopadu 2012 na čtvrtek 8. listopadu 2012, má nádech drzého uličnictví. Jako když vám špatně vychovaní výrostci ukradnou míč, a pak se vám ještě posmívají zpoza plotu.

Těžko vzpomínat, kdy naposledy se před námi vyjevil obraz arogance moci v tak ostrých barvách, kdy naposledy jsme měli pocit, že se nám státní moc šklebí do tváře, že se nás jako občany vyloženě pokouší ponížit. Metafora politického znásilnění je přesná.

Od roku 1989 je to zřejmě poprvé, kdy tu máme vládu, která pozbyla prakticky jakoukoli legitimitu k vládnutí. V posledních krajských volbách dostaly obě strany vládní koalice v součtu méně hlasů nežli KSČM. Podpora současné vlády ve společnosti klesla už na úroveň, kdy se nebezpečně blíží, ba možná již dokonce odpovídá podpoře, které se u veřejnosti těšilo vedení KSČ v roce 1988.

Důvodů, proč je další vládnutí Nečasovy a Kalouskovy vlády nelegitimní, je ovšem víc. Po volbách, které se staly největším debaklem ODS v její historii, po volbách, v nichž poprvé v celostátním měřítku prohrála, a to ne těsně, ale propastně s komunisty, se konal kongres. Vyhnala ODS svého katastroficky neúspěšného předsedu? Ó nikoli. Vyměnila první místopředsedkyni Němcovou za ministra Kubu, jehož loutkovodičem je jedna z nejtemnějších postav ODS, mafián Pavel Dlouhý z Hluboké, o němž všichni vědí, že svůj majetek nenabyl poctivě.

Kongresu ODS se v jeho průběhu smáli prakticky úplně všichni, kdož jej vydrželi sledovat, včetně tradičních mediálních stoupenců ODS. Přesně vystihl stav ODS Jiří Pehe svým obrazem strany, která je u konce s dechem. A Kongres sám, to byl obraz úplného intelektuálního a morálního úpadku strany, která je zcela v koncích. Znovu se vnucuje paralela s komunisty na konci normalizace.

V ODS, která vždy budila respekt mezi protivníky svou silou a kultem úspěšnosti strany úspěšných, nyní vzbudí dětinsky vřelý potlesk exministr Pospíšil, když řekne: „V Plzeňském kraji se nám podařilo neuvěřitelné, porazili jsme ČSSD, populárního hejtmana Chovance.“ Hejtman Kubera na stejné téma: „Analýza voleb v kostce: U mě dobrý a co vy?“ ODS si osvojuje mentalitu strany, která prohrává, a je vděčná za drobky padající ze stolu.

Kolegyně Svobodová z Respektu, která z Kongresu přinášela živý přenos, zaznamenala do něj vynikající dialog dvou delegátů, který zhruba vystihuje, co z ODS dnes zbývá: „Lidem vadí, že jim škrtáme a na druhou stranu krademe.“ — „Jasně. Musíme přestat škrtat, škrtali jsme moc.“

Kongres ODS tedy končil v hlubokých rozpacích a všichni čekali, co se stane ve Sněmovně. Věřilo se, že vláda dostane ránu z milosti od skupiny takzvaných rebelů, jakkoli ministr a nový první místopředseda Kuba sliboval, že se pokusí vyjednat „kompromis“. Všimněme si, že slova v užívání ODS ztrácejí svůj dějinami prověřený smysl, proto je nutné opatřovat je uvozovkami či relativizujícím přívlastkem „takzvaní“.

Poněvadž jak onen „kompromis s rebely“ vypadal, se ukázalo v zápětí. Tři z nich složili poslanecké mandáty, s dalšími se domluvilo, že opustí sněmovnu. Pro stav dnešní ODS i celku vlády je zcela příznačné, že nikdo nevěří řečem o nějaké zásadovosti, všichni se ptají, co je podstatou takového kšeftu: zastrašovali je, nabídli jim funkce, peníze, nebo všechno současně? Postupně to vyjde najevo.