Asi bych se měl přemístit za oceán. Aniž bych detailně znal americkou politickou scénu, vítězství Baracka Obamy jsem odhadl s přehledem. Ovšem při - neskromně soudím - velmi dobré znalosti politiky české, jsem opravdu nepředpokládal, že poslední krize ODS a celé koalice bude zažehnána a že vláda přežije.

Bylo mi jasné, že se podstatná část americké populace již před léty rozhodla pro posun ve stylu vládnutí, v sociální politice, v přístupu ke společnosti. Obamovo první funkční období bylo kostrbaté, vytyčenému směru se ale nezpronevěřil. Měl to snad být důvod pro návrat do éry před Obamou? Pro většinu amerických voličů evidentně nikoli. V USA nešlo o souboj dvou paňáců, jednoho na oslu, druhého na slonovi. Obamova výhra dokládá mnohem významnější posuny, ke kterým za Atlantikem dochází.

Nebylo mi naopak jasné, jak lze uhasit český požár, jehož intenzita vzrůstá každou hodinou a do nějž olej přilévá i prezident republiky. Přesto se to modrý hasičům podařilo. Zpětně chápu, co za tímto úspěchem vězí. Jen jsem si to asi dřív odmítal přiznat.

Hřebíček na hlavičku uhodil Petr Nečas, když opakovaně zdůrazňoval, že tzv. rebelům nejde o daně a o ideje, ale o mocenské posty, o něho coby šéfa ODS a o sebe samotné. Když připustíme, že měl Nečas pravdu, řešení je zřejmé: dát rebelům nabídku, která se neodmítá. Alternativou „pozitivní motivace“ pak mohla být „motivace negativní“.

Možná šlo o kombinaci obojího, nicméně na motiv cukru věřím víc. Když ne Nečas, tak jeho čerstvý první místopředseda Martin Kuba, chlapík všemi mastmi mazaný, našel způsob, jak uspokojit všechny zúčastněné. Zaplatíme to my, voliči a daňoví poplatníci: Budeme dál financovat správce země, kteří svojí nezodpovědnosti trumfují všechny své předchůdce.

Česká politika se prostě neodvíjí od programových principů a etických zásad. Možné v ní je cokoli — včetně válcování protivníka, arogance, přeběhlictví, uplácení. Symbolem druhého poločasu Nečasova vládnutí bude nový poslanec Pekárek, nepravomocně odsouzený za korupci.

Ve Spojených státech to mají snazší. Navykli si na určitou úroveň, pod kterou nejdou. I tamní politici jsou náchylní ke korupci či siláckým výrokům, i tam leckdy hloupost rozkvete. Jenže pomyslní hlavní proud americké politiky je odhadnutelný a pohybuje se v nepřekročitelných mantinelech. A když Mitt Romney v prezidentských volbách prohraje, pogratuluje Baracku Obamovi způsobem, který vůbec nepůsobí formálně a z donucení. Zkrátka i tvrdá soutěž může být férová. Ale vykládejte o tom v Praze!

I pozorovatelé v USA hovoří o hloubících se příkopech ve společnosti, o pravo-levé polarizaci, o stále vyhrocenějších vztazích demokratických a republikánských zákonodárců. Obamova tendence inspirovat se evropským sociálním modelem je asi opravdu pro mnohé ledovou sprchou. Přesto jsou určité konstanty a etické principy, které činí americkou politiku vypočitatelnou. Na rozdíl od té české.

Bylo komické, jak často delegáti víkendového kongresu ODS opakovali, že je nutné stát za šerifem. Proč ale zrovna za šerifem, tedy symbolem represe a násilí? Proč ne za soudcem nebo za starostou? Asi to bude tím, že všichni ti velcí amerikanofilové hltají zejména střílečky z divokého západu. Inspirují se pak tím, co v konečném důsledku zvyšuje hrubost, drsnost tuzemské politiky. Kdyby se víc zajímali o politickou kulturu a demokratické hodnoty, nemohli by předvádět spektákly, jakých jsme byli v minulých dvou dnech svědky v Poslanecké sněmovně.

Náš divoký východ bohužel zná jen převraty, loupeže za bílého dne a nože na krku. Zkuste pak předvídat něco tak záhadného, jako je osud vlády…