Klasický ekonomický a politický liberalismus osvícenské epochy zkrachoval během dvou událostí — první světové války a světové krize 30. let. Český konzervatismus, představovaný za první republiky agrárníky, se definitivně zdiskreditoval mnichovskou kapitulací 1938. Kromě zkušenosti fašismu a druhé světové války to byly tyto události, které způsobily, že česká buržoazie s jejími stranami a ideologiemi přestala být politickým hegemonem společnosti, a této role se po druhé světové válce ujali komunisté s ideou socialismu.

Ponechme stranou perverzi socialistického projektu a její příčiny. Důležité je, že po roce 1968 tuto hegemonii ztratili také komunisté a idea socialismu se zdiskreditovala stejně jako konzervatismus. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, praví staré moudro, a tak se česká společnost v roce 1989 nevrátila před rok 1938 tak, jak byl, ale před rok 1938 v podmínkách globálního kapitalismu a se specifickou východoevropskou zkušeností reálného socialismu. Proto nehovoříme o zmrtvýchvstání liberalismu či konzervatismu, ale nástupu Nové pravice založené na konsensu, sjednocujícím neokonzervativce a neoliberály — privatizace veřejného sektoru, deregulace a liberalizace. Medicína, bez níž globální kapitál nemůže růst, natož fungovat.