Před dvěma lety znamenal pro Petra Nečase kongres ODS neopakovatelný triumf. On sám i titulky v médiích oslavovali vykročení k čistoskvoucí, kmotrů zbavené straně, v poslanecké sněmovně se mohl opírat o luxusních 118 hlasů a u české veřejnosti měla jeho vláda podporu 42 procent. Současnou ODS oslabují vnitřní mocenské spory ztělesněné skupinou nespokojenců kolem Petra Tluchoře a Ivana Fuchsy, v poslanecké sněmovně vládní koalice ztratila většinu a rostoucí nespokojenost velké části společnosti je zhmotněna mizivými 12 procenty lidí podle průzkumů vládu stále ještě podporujících.

Zlý pes od Hluboké a kontrahlasy

Prvním místopředsedou a „zlým mužem“ ODS se stal ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Muž, o kterém Petr Nečas ještě před dvěma lety prohlašoval, že jeho přítomnost ve vedení by v ODS nedělala dobrotu, a který je u veřejnosti poměrně výrazným způsobem spojován s „kmotrem z Hluboké“ Pavlem Dlouhým. Jeho zvolení na místo druhého muže strany tedy může na značnou část na náznaky korupce a klientelismu alergické veřejnosti působit jako rudý hadr na býka. Svou roli v tomto kontextu pochopitelně bude hrát i nenápadné podřeknutí Alexandra Vondry o tom, že boj s korupcí je sice důležitou součástí programu ODS, nikoliv však hlavní. Je sice pravda, že do výkonné rady nebyl zvolen Ivan Langer ani již zmíněný Dlouhý, otázkou ale zůstává, nakolik se tím omezí jejich případný vliv na chod strany.

Hlasy proti Petru Nečasovi byly poměrně výrazně znatelné v samotné volbě předsedy — 178 hlasů z celkových 592, tedy asi 30 procent, pro nepříliš známého Ivana Fuchsu oznamujícího svou kandidaturu v sobotu ve večerních hodinách, naznačuje určitou nespokojenost s Nečasem jako leaderem nejsilnější pravicové strany. Na kontrahlasy proti Nečasovi doplatila i dosavadní první místopředsedkyně Miroslava Němcová, která sice byla zvolena do předsednictva, nicméně jen 306 hlasy. Nejsilnější podporu vůbec — 454 hlasů - zaznamenal bývalý ministr Jiří Pospíšil, který se pro své náhlé odvolání stal pro část veřejnosti symbolem rezignace na boj s korupcí v ODS.

Kam kráčíš? V kruhu

Již příští týden se česká politika ponese v duchu boje o tzv. úsporný balíček a tedy i o důvěru vládě. Možné scénáře jsou už jen dva — Nečas nesežene dostatečnou podporu pro návrh (i s nespokojenými poslanci má ODS, TOP 09 a LIDEM jen 99 hlasů) a vláda padne, nebo se mu s pomocí jednotlivých nezařazených poslanců či poslankyň podaří slepit velmi křehkou většinu. Kongres v neděli v podvečerních hodinách v jednom z usnesení sice vyzval nespokojené poslance, aby se dále nevzpírali a podřídili se názoru poslaneckého klubu, jako takové ale neřeší hlubokou krizi, ve které se ODS nachází. Komentátor Jidřich Šídlo nazval celý kongres sešlostí pacientů s depresí, pražský primátor Bohuslav Svoboda zase pacientem na jednotce intenzivní péče.

Leitmotivem velké části projevů v Brně přednesených byla ztráta důvěry tradičních voličů ODS. Nespokojení poslanci viděli jasný důvod v současné politice ztělesněné například novým úsporným balíčkem, ti další třeba v rezignaci na komunikaci s veřejností i členskou základnou. Nikdo však nezpochybnil samotný rámec, ve kterém se současná destrukční politika odehrává — rozklad sektoru veřejných služeb, přesun nákladů na občana (nebo spíš klienta), zhoršování postavení zaměstnanců, ale také rodin s dětmi a samozřejmě pověstné obsesivní škrtání ve státním rozpočtu. Místo toho se kritika zaměřila na údajně nedostatečně vysvětlování z pohledu mnohých jen velmi obtížně obhajitelných kroků. Své místo si našlo i tradiční strašení poněkud opelichaným strašidlem komunismu a socialismu, které chce minimálně zadlužovat, ne-li dokonce znárodňovat a jinak terorizovat úspěšné a podnikavé jedince.

Kongres ODS ukázal její ideovou krizi, slepotu a vyprázdněnost v celé své kráse. Pokud nedojde k hluboké sebereflexi a odklonu od destruktivní politiky, skončí tato strana daleko od výsledků z dob své největší slávy.