Temná levice ústavů

Pavel Čižinský

Levice by neměla odmítat větší podporu pěstounské péči jenom proto, že přichází od ministra Drábka. Odpor levicových poslanců proti novele zákonů o sociálněprávní ochraně dětí je projevem konzervativního smýšlení části levice.

Za vlády Vladimíra Špidly vznikla potřeba implementovat antidiskriminační směrnice EU a vláda tedy navrhla antidiskriminační zákon. Jeho podstatou je to, že diskriminace — v určitých právních oblastech, např. v zaměstnání - není jen neslušností či necivilizovaností, nýbrž protiprávním jednáním a že oběti mají mít právo si vynutit u soudu, aby nebyly diskriminovány. Toto (velmi potenciální) omezení zvůle mocných se pochopitelně nelíbilo ODS, která vždy hájila „svobodu“ silnějších a bohatších jednat podle předsudků. Proti se však postavila i KSČM — prý že je třeba nejprve zrušit lustrační zákon.

Když zákon neprošel, navrhla jej znovu Topolánkova vláda, ovšem již ve značně okleštěné podobě. Tentokrát byli proti nejen komunisté, nýbrž i ČSSD, prý že je zákon moc okleštěný. Antidiskriminační zákon nakonec v platnost vstoupil až v září 2009 a dává jak obětem diskriminace, tak i nevládním organizacím, ale i ombudsmanovi poměrně málo práv, takže třeba propuštění zaměstnance z důvodů povinností k rodině nebo politického smýšlení je nepostižitelné. Za tento — pro období ekonomické krize dosti nedostatečný — stav je odpovědná i česká levice, která by sice měla hájit ty slabší, ovšem v této otázce se projevila jaksi opačně, nejasně, proti-lidskoprávně, temně.

Podobná situace nastává dnes při schvalování novely zákonů o sociálněprávní ochraně dětí, kterou navrhlo Ministerstvo práce a sociálních věcí a kterou nedávno vetoval prezident Klaus. Novela vychází — vcelku umírněně — vstříc letitému volání nejen lidskoprávních organizací po snížení počtu dětí umísťovaných do ústavní výchovy a po lepší práci sociálních pracovníků s rodinami, které se dostaly do problémů. Současná situace představuje nejen zásahy do lidských práv rodin (děti jsou pochopitelně odebírány zejména těm sociálně nejslabším), kvůli čemuž již Česká republika prohrála několik sporů u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ale je i velmi nákladná finančně (jedno dítě v ústavu stojí od 23 do 41 tisíc Kč měsíčně). Jedním z mnoha prostředků je i modernizace úpravy pěstounské péče, v jejímž rámci jsou také zvyšovány dávky pěstounské péče. Jde mimochodem o jediný případ, kdy ministr Drábek někomu zvyšuje dávky; všem ostatním dávky pouze škrtá. Jenže levice je opět proti.

Levicoví poslanci a senátoři uvedli velké množství argumentů proti této novele. Samozřejmě, o mnohých detailech této rozsáhlé novely měnící 17 zákonů lze diskutovat. Jako celek je však tato argumentace nepřesvědčivá, zčásti demagogická, zčásti pře-opatrná, což kontrastuje s hlasováním levice o jiných zákonech, kde obdobné pochybnosti nevadí. Navíc, ohledně péče o děti, o něž se nemohou starat jejich biologičtí rodiče, není žádné řešení ideální — ideální by byla právě dobrá péče vlastních rodičů. Každé jiné řešení je vždy hledáním toho nejméně špatného. Není proto správné např. emocionální odmítání pěstounské péče na dobu přechodnou, která prý neumožní dítěti získat skutečné zázemí. Tato forma je totiž určena k řešení dočasných situací (např. rodiče jsou v nemocnici či ve vězení). Cožpak by bylo lepší, aby dítě strávilo toto mezidobí v ústavu?

Hlavním tématem novely se stal spor mezi podporou pěstounské péče a strachem, že dětské domovy budou zanikat. A zde levice v podstatě deklarovala, že jí jde o udržení současné sítě ústavů. Přitom zákon ústavy přímo neruší a podle mě ani nikdo nepočítá s tím, že by všechny ústavy zanikly. Zákon však má ústavy vystavit větší „konkurenci“ a předpokládá se, že zlepšení podmínek pro pěstounství a lepší práce s biologickou rodinou učiní mnohé ústavy (určitě ne všechny) zbytečnými. Jenže má být zachovávání ústavů opravdu cílem? Cílem je přece péče o děti. Pokud tuto péči zajistí pěstouni levněji (což je nepochybné) a kvalitněji (neboť péče pěstounů může být zpravidla individuálnější), pak ústavy není třeba udržovat. A pokud bude potřeba méně ústavů i z toho důvodu, že stát namísto odebrání dětí chudé rodině pomůže třeba přidělením sociálního bytu, pak ještě lépe.

Na všechny tyto racionální argumenty, za kterými stojí i stínová ministryně ČSSD pro lidská práva Michaela Marksová-Tominová či levicové lidkskoprávní osobnosti typu Anny Šabatové, však levicoví politici neslyší. Namísto toho předseda ČSSD pochválí veto pravicového prezidenta Klause, který pěstouny obviňuje ze ziskuchtivosti. Je skutečně zajímavé, že prezident, apoštol kapitalismu, náhle staví zájem o práci s dětmi na straně jedné a finanční motivaci na straně druhé, proti sobě. Klaus tak vlastně pěstounům vyčítá, že se svou náročnou prací chtějí — také — uživit.

Lze jen spekulovat, co je skutečnou motivací obou levicových stran. Je to jen neschopnost si představit, že by ministr Drábek mohl navrhnout také něco dobrého? Nepochybuji o tom, že ministr Drábek je zlý člověk, který velmi škodí mnoha lidem, viz tři hlavní „vychytávky“ Drábkovy sociální reformy, proti kterým nyní dělá kampaň ProAlt: veřejná služba, DONEZ a sKarty. Podobně však jako i ten největší světec má své hříchy, může naopak i ten nejnegativnější politik činit dobré kroky. Levicové strany tímto postupem pouze posilují dojem, že jsou zkrátka proti všemu, co vláda dělá, a to z principu. Tím mohou devalvovat své argumenty proti jiným „reformám“ (např. opt-out z důchodového systému, nadstandard ve zdravotnictví, školné aj.), kde je třeba s jejich kritikou souhlasit.

Nelze však pominout, že v jádru argumentace levice skutečně může být určité politické přesvědčení. Je to konzervativní a etatistická podpora ústavů, snad hrdost na český systém, do kterého si přece nenecháme ze zahraničí mluvit. Je to myšlení ignorující lidskoprávní vývoj posledních desetiletí, myšlení akcentující kontrolu a pořádek, myšlení, jemuž část pravice právem vyčítá opomíjení hodnoty svobody.

Jeden ze čtenářů napsal k tomuto tématu do diskuse u blogu Michaely Marksové-Tominové, následující názor: „Kojenecké ústavy zachovat a k nim zřídit výchovné tábory pro starší děti, na jejichž výchovu nestačí rodiče. Vzít si příklad z Velké Británie, kde odebírají děti cikánským nepřizpůsobivým (velmi slušně řečeno!) rodinám a dávají je do těchto výchovných táborů. Za ty přídavky, které se tím pádem rodičům odeberou, se budou mít ty děti královsky a ještě z nich něco pořádného vyroste!“ Nemyslím, že by (všichni) levicoví odpůrci novely smýšleli takto represivně. Ale obávám se, že mnozí liberálněji smýšlející voliči to v dnešní době plné zjednodušení nebudou schopni rozlišovat.

    Diskuse
    October 20, 2012 v 11.40
    Podporuji stanovisko Pavla Čižinského. Pokud by se našly rodiny, které by přijaly děti jinak odkázané na ústavu, dával bych rodinné výchově rozhodně přednost.
    October 20, 2012 v 14.17
    Jako dítě jsem měla hrůzu z toho, že bych musela jít, byť jen na pár dní, do nemocnice, natož do nějakého ústavu bez špetky soukromí. Měla jsem štěstí, že jsem nemusela.
    DU
    October 21, 2012 v 9.55
    Pozor na ideologie z lidskoprávní strany
    Při důrazu na lidská práva nelze jen myslet na svobodu rozhodování jednotlivce, ale také na dlouhodobou kvalitu lidského života i jeho společnosti. Stejně jako není dobré klást důraz na zachování ústavů v plném počtu, ale také na jejich co nejrychlejší zrušení. Vhodné je pokračovat v podpoře pěstounské péče, ale nikoli té profesionální po západním vzoru, kde dítě střídá pěstouny a oni se pěstounské péči věnují především na "kšeft". To přece levicové vůbec není... Podporujme proto dlouhodobou pěstounskou péči, která dá dětem vztahový základ pro budoucí život. Ihned rušit náš ústavní systém by byl koncepční nesmysl. Stejně jako je nepříjemné, že jsou lidé ve věznicích, nemocnicích, léčebnách, i kojenecké ústavy a dětské domovy budou vždy pro určitý okruh lidí potřeba. A je dobré, že tuto záchrannou síť máme.
    VK
    October 21, 2012 v 11.38
    Ještě zbývá otázka, co bude s dětmi se zdravotním postižením, kterých je v ústavech významný díl, ne-li většina.
    October 21, 2012 v 16.0
    Pár poznámek

    Levice v Parlamentu neodmítla příslušný návrh zákona proto, že by byla proti pěstounské péči, či proto, že je z dílny ministra Drábka.

    Téměř všichni levicoví zákonodárci se vyjádřili pro posílení role pěstounské péče a schvalují i některé návrhy zákonů ministra Drábka. Tento zákon však zjevně považují za věcně špatný.

    Stačilo by si přečíst jejich věcné argumenty uvedené při projednávání tohoto návrhu zákona jak ve Sněmovně, tak v Senátu.
    Ve Sněmovně zde: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?O=6&T=564
    V Senátu zde: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4839&D=20.07.2012#b13012

    Mnohé již uvedli pánové Unger a Klusáček výše. Zasvěcené kritické stanovisko k návrhu zákona lze nalézt například i na stránkách Fondu ohrožených dětí, zde: www.fod.cz

    Za zcela účelové (a tedy nefér) považuji od autora uvedení onoho citátu z diskuze pod textem Michaely Marksové-Tomínové na Aktuálně cz. Tam lze nalézt i příspěvky zcela racionální pro i proti tomuto zákonu. Sama autorka pak v diskuzi přiznává, že „rychlost změny je příliš velká“.

    Kdybych byl zákonodárcem, také bych pro tento návrh zákona nehlasoval a požadoval bych jeho přepracování. S manželkou totiž v pěstounské péči dítě vychováváme.

    Vím, o čem to je …

    P.S. Nezastávám se levicových zákonodárců, mám jen úctu k faktům. Za což dnes asi sluší omluva …

    October 21, 2012 v 22.51
    zájem dětí versus zájem ústavů
    K panu Molnárovi:
    Píšete o úctě k faktům, avšak žádná konkrétní fakta neuvádíte. Pouze odkazujete na vyjádření zákonodárců a na vyjádření Fondu ohrožených dětí (jehož Klokánkům novela snižuje příspěvky a jehož spojenectví s ostatními ústavy je spíše situační).
    Já jsem napsal, že o mnohých jednotlivostech by šlo zřejmě diskutovat. Jenže byla to levice, kdo diskusi o konkrétních otázkách odmítl. V Senátu to celkem hezky vyjádřila senátorka ČSSD Terelmešová: „….Tyto nedostatky řeší pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Mám dojem, že jich bylo asi 17, a chtěla bych výboru za tuto práci velice poděkovat, a samozřejmě i panu senátorovi Lebedovi, který připravil dalších 18 pozměňovacích návrhů. Do Senátu byl tedy opět předán zákon, který bez úpravy, kterou by vlastně učinil Senát, by byl nefunkční. ALE Z VĚCNÝCH DŮVODŮ, KTEČRÉ JSEM VÝŠE UVEDLA, NAVRHUJI ZAMÍTNUTÍ TÉTO NOVELY. MĚLI BYCHOM SI UVĚDOMIT, ŽE PLOŠNOU PREFERENCÍ PĚSTOUNSKÉ PÉČE, AŤ TO PŘEDKLADATELÉ POPÍRAJÍ, JAK CHTĚJÍ, DOJDE K OMEZOVÁNÍ A POSTUPNÉMU RUŠENÍ INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE. Pokud ale pěstounská péče selže v tomto velkém měřítku, anebo se pěstoun pro děti vůbec nenajde, a my ta zařízení už mít nebudeme, nebo omezíme jejich činnost tak, že prostě zúžíme počet těchto zařízení na několik, kam potom dítě umístíme. Z tohoto důvodu tedy navrhuji zamítnutí předkládané novely.“ (viz Vámi uvedený link na diskusi v Senátu, druhé vystoupení této senátorky).
    Takže přeložme si řeč senátorky Terelmešové do jasnějších vět: Senát tam pozměnil/opravil řadu jednotlivostí. Senát by tam mohl změnit/opravit i spoustu dalších věcí. Jenže my to nechceme, my chceme zamítnout zákon jako celek, protože se BOJÍME OMEZOVÁNÍ A RUŠENÍ INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE, TEDY ÚSTAVŮ. My nepřipustíme žádnou modernizaci sociálněprávní ochrany dětí, pokud bude ohrožovat ústavy.
    Promiňte, ale zde vidím, zásadní rozpor mezi dvěma tvrzeními:
    1) Pěstounská péče je obecně lepší než péče ústavní, a je tedy v zájmu dětí pěstounskou péči preferovat (na tomto se shodne i většina odpůrců novely, i Vy se snad v tomto směru vyjadřujete, sama paní senátorka v Poslanecké sněmovně pak řekla mj.“ „… je nutné si říci, že opravdu pěstounská péče je nejvhodnější náhradní péčí o dítě.“), na straně jedné, a
    2) Plošná preference pěstounské péče ohrožuje ústavy, a je tedy v zájmu ústavů, aby pěstounská péče preferována nebyla, na straně druhé.
    Obávám se, že poslanci skutečně volí mezi zájmem dětí a zájmem ústavů. Levice tvrdí, že zachování ústavů je v zájmu dětí. No, dobře, tak tedy zachovejme ústavy, ale prázdné (či prázdnější), prostě jen pro případ, že by v budoucnu pěstounská péče selhala. Ale blokovat kvůli tomu modernizaci celého systému sociálněprávní ochrany dětí, to už jde jednoznačně proti veřejnému zájmu.
    Levice tvrdí, že (opět cituji senátorku Terelmešovou ve Sněmovně) „…záměr je správný, ale řešení je uspěchané, radikální, někdy až revoluční.“ Tak proč tedy v Senátu to řešení nezmírnili? Ne, opravdu. V argumentaci levice je rozpor, není přesvědčivá.
    October 21, 2012 v 23.22
    k panu Ungrovi
    Nevím, co myslíte "ideologií z lidskoprávní strany". Já pouze tvrdím, že obecně (samozřejmě mohou být špatní pěstouni a výborné ústavy) je individuální péče lepší než péče ústavní. Tento závěr již dle mého názoru nelze považovat za ideologii.
    Naopak bych z jisté ideologičnosti podezíral Vaši představu onoho pěstounství na kšeft. Jak jsem už napsal, zájem o práci s dětmi nelze stavět proti zájmu dostávat za práci pěstounů odměnu. Zkusme to obrátit: je málo peněz zárukou, že příslušnou práci budou dělat pouze srdcaři a že ji budou dělat dobře? Přece nikoli.
    A hlavně: všichni podezírají ze ziskuchtivosti pěstouny. Což ale nejsou mnohem podezřelejší ředitelé ústavů, kteří hájí nejen své (mnohem vyšší) platy, nýbrž i své postavení dávající jim velkou moc? Když se lidé obávají, že zvýšení pěstounských dávek příláká ziskuchtivé bez zájmu o děti, proč se mnohem více neobávají, že vedoucí místa ředitelů ústavů již dávno přílákaly různé kariéristy a kamarády politiků, kterým o děti vůbec nejde, nýbrž pouze usilují o moc svou, případně o udržení pracovních míst těch, kterým tato místa dohodili?
    Psal jste o levicovosti. Jedním, ze základů, na nichž stojí neoliberální reformy, je právě mylná představa, že stát je zadlužen kvůli chudým (jejichž dávky jsou ve státním rozpočtu spíše pakatelem) a nikoli kvůli bohatým (jejichž snižování daní, neplacení ani těch nízkých daní, které ještě zůstaly, dotace, investiční pobídky, provize, restituce aj. jsou nesrovnatelně vyšší). Myslím, že odpůrci novely dělají stejnou chybu svým přehnaně kritickým pohledem na pěstouny a přehnaně nekritickým pohledem na zástupce ústavů.
    October 22, 2012 v 4.31
    K panu Čižinskému

    Ano, na fakta jsem jen odkázal v naději, že koho to skutečně zajímá, ten si odkazované texty přečte. Chtěl jsem se vyhnout tomu, čemu jste se nevyhnul Vy, totiž vytrhávat věci z kontextu. Případně sem vkládat příliš dlouhé citace.

    Když citujete senátorku Terelmešovou, tak i její slova „ALE Z VĚCNÝCH DŮVODŮ, KTEČRÉ JSEM VÝŠE UVEDLA, NAVRHUJI ZAMÍTNUTÍ…“. Jenže to podstatné, ty dříve uvedené věcné důvody pro zamítnutí, již ve Vaší citaci nejsou. Jsou však v projevu paní senátorky.

    Vyčítáte levicovým senátorkám a senátorům, že ten zákon neupravili. Vy ale přece víte, že Senát má toliko 30 dní na to, aby se k zákonu vyjádřil: schválil, zamítl či pozměnil. Jinak se má za to, že zákon přijal. Během třiceti dní však objektivně není možné zpracovat kvalitní komplexní pozměňovací návrh. Zejména k tak komplikovanému zákonu jako je právě tento.

    Těch 17 či 18 již připravených pozměňovacích návrhů byly totiž jen jednoduché úpravy věcné či legislativně právní. Nebyly to ty Vámi necitované podstatné důvody. Senát je na tom v obdobných případech tak, že buď k zákonu přijme poměrně jednoduché pozměňovací návrhy, nebo ho zamítne. Změna lhůty na projednání, po které se v Senátu volá, by vyžadovala novelu Ústavy.

    A když jsme u toho zamítnutí, jistě jste si všiml, že pro schválení tohoto návrhu zákona v Senátu bylo pouze 9 hlasů. Nebyla to tedy jen levice, kdo přímo či nepřímo hlasoval pro zamítnutí.

    A proč vlastně ten problém tak vyhrocujete? Opravdu je to „zájem dětí versus zájem ústavů“? Není v zájmu mnohých dětí, aby existovaly i ústavy? Takto přece problém nestojí…

    October 22, 2012 v 8.37
    nebuďme černobílí a zaujatí
    když se oprostíme od apriorních soudů, možná zjistíme, že to prostě ení tak jednoduché
    Kolegové co se věci věnují snášejía rgumenty, že můlže dojít ke snížení státní ochrany dětí a pro některé se stane půjčit si na čas dítě kšeftem a přinese řadu negativních jevů! Neupadejme do krajností.
    Uričtě nejde primérně o boj s Drábkem, jde o praktické řešení. Řešením v zájmu dítěte se ohání všichni, ale jaké to je ? Stavět dítě vers. ústavpřeci nemá smysl - a dlat ty co halsujíjinak kamarádíčky zlotřilých ředitelů ústavů - to mi přijde poněkud ideově předpojaté.
    S dlouhodobou pěstounskou činnost nemá samozřejmě nikdo problém, ale ono půjčování si dětí přeci není o rodině a v podmínkách ČR kdy ze všeho různí šikulové udělají kreaivně obchod to může být i nebezpečné.
    DU
    October 22, 2012 v 14.1
    K panu Čižinskému
    Souhlasím s panem Dolejšem.
    Oponujete předpojatostí proti pěstounské péči a vůbec nerozlišujete, co jsem tu už psal, různé formy pěstounské péče. Dlouhodobá pěstounská péče funguje již dnes a měli bychom ji všestanně podporovat - finančně, ale např. i odbornou psychologickou podporou. Proti čemu neideologicky jsem, je ale pěstounská péče profesionální (psal jsem "na kšeft", pan Dolejš píše o půjčování dětí). Je to skutečně to, čím chceme ústavy nahradit (dokonce až zcela?) Je to vůbec možné např. kojenecké ústavy zrušit? Jsou seiózní výzkumy, které dokládají lepší vliv střídání pěstounů na dítě než ústav?
    S "ideologií z lidskoprávní strany" se setkávám dnes často, např. v případě reformy psychiatrické péče, bojovníků za reformu porodnictví směrem k právu na svobodný porod doma atd. atd. Často slyším, že ústavní cesta (hospitalizace) je a priori nelidská a právo na svobodu volby omezující... A co kvalita života nebo život samotný?
    + Další komentáře