Die Linke po česku

Tomáš Schejbal

Žádná z etablovaných českých politických stran, stejně jako strany typu Pirátů, nepředstavují reálnou alternativu vůči neoliberálnímu kapitalismu. Proto je třeba vytvořit novou stranu podobnou německé Die Linke.

Vítězem letošních krajských voleb je ve většině krajů sociální demokracie a na Karlovarsku a Ústecku pak zvítězili tzv. komunisté. Jedinou výjimku tvoří pravicové Plzeňsko. Výsledek voleb je především vyjádřením protestu proti neoliberální politice, dále pak signalizuje výrazný posun voličů doleva.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Výrazný úspěch KSČM je mimo jiné způsoben její dvacetiletou neúčastí na exekutivě. Nenesla nikdy vládní odpovědnost, proto se může jevit jako přitažlivá alternativa, která má nyní mnoho nadějí na koalici s ČSSD na krajské úrovni. Jsou však nejen KSČM, ale spolu s ní i ČSSD a dále Zelení a Piráti skutečnou alternativou vůči neoliberálnímu kapitalismu?

Po roce 1989 měla komunistická strana perspektivu transformovat se ze stalinistické státostrany v moderní radikální levici, v subjekt stojící nalevo od sociální demokracie, jako se to podařilo v sousedním Německu Straně demokratického socialismu (PDS), později Die Linke. Namísto toho se stala KSČM, stejně jako obnovená ČSSD, etablovanou součástí systému, neschopnou jej skutečně změnit. Zatímco pro pravicového voliče zůstává strašákem „návratu starých časů“, pro voliče hledajícího změnu nepředstavuje naději. Příčinu rozdílného vývoje německé a české strany můžeme hledat v rozdílnosti politické kultury a sociálního složení jak české a německé společnosti, tak té které strany. Členskou základnou KSČM tvoří především lidé staršího věku, setrvávajících ve straně spíše z nostalgie; proto se její jediný větší klad, vnitrostranická demokracie, stává zároveň brzdou jakékoli změny a příčinou, proč by tato konzervativní strana měla odejít, kam patří — na smetiště dějin. V bývalé NDR si jak početnější a vyspělejší střední třída, tak i pracující třída díky silné tradici dělnického hnutí zachovaly i v éře autoritářského režimu demokratickou kulturu, což sehrálo významnou úlohu při transformaci a obnově německé radikální levice.

Sociální demokracie, která se od roku 1989 pod vedením Jiřího Horáka obnovovala v rámci antikomunistickém konsensu české polistopadové společnosti, se pod tlakem globálního kapitálu, byla-li u moci, stala spolu se sesterskými stranami Socialistické internacionály de facto pouze sociálním proudem neoliberalismu, jakým je tatcherizovaná New Labour Tonyho Blaira. V praxi se to projevilo za jejích vlád privatizací bank a náběhem k neoliberálním reformám školství, zdravotnictví, důchodového systému a dalších veřejných služeb, které naplno prosazuje současná pravicová koalice. Namísto toho, aby byla alespoň umírněně levou alternativou vůči Klausovu „kapitalismu bez přívlastků“, je jen levým křídlem hlavního proudu. Tak se ze strany proletariátu přes stranu lidu stala „firmou nabízející volební hesla“ stejně jako ODS.

Zelení vznikali od konce 70. let z řad levicových aktivistů v západoevropských zemích v reakci na ekologické problémy průmyslové civilizace a také díky úbytku pracující třídy a vzestupu střední třídy s jejím spotřebním životním stylem. Zelení nabídli ekologická témata a postmateriální hodnoty, jako je kvalita života a seberealizace. Po rozpadu SSSR jako „reálné alternativy“ vůči kapitalismu inicioval Joschka Fischer proměnu zeleného hnutí z radikální levice v zelenou odnož sociální demokracie. Nástup globálního kapitalismu však znamená také úpadek střední třídy a reaktualizaci sociální otázky, která v agendě zelených chybí. Ekologická otázka zůstává aktuální, společenská opora zelené strany se však vytrácí. Pokud jde o české zelené, pravé křídlo v čele s Bursíkem prosazuje zelený kapitalismus pod křídly pravicových stran, zatímco levé křídlo v čele se Stropnickým a Markem může svůj program v praxi prosazovat jedině společně s ČSSD.

Piráti vznikli po roce 2000 jako strana reagující na problémy kapitalismu informačního věku. Jejím minimálním konsensem, sjednocujícím ideové proudy od neoliberálů po neomarxisty, je svoboda informací a legalizace a legitimizace jejich společného sdílení (tzv. commons). Radikálnější proudy, například berlínská strana, mají jako součást programu také commonismus, tj. uspořádání společnosti na principu commons. Díky tomu má strana relativní antikapitalistický potenciál. Ve srovnání s německými piráty nepřekračují jejich čeští kolegové rámec depolitizovaného diskursu ani minimálního „liberálního“ konsensu a namísto commonismu propagují svobodné podnikání. V některých krajích dokonce vytvořili volební koalici s krajně pravicovou Stranou svobodných občanů (SSO).

Jediná hnutí v ČR, která se vymezují vůči kapitalismu nebo mají potenciál něco změnit, jsou anarchisté a ProAlt, který bojuje proti neoliberalismu spolu s odbory. Jsou to však protestní hnutí, která prosazují změnu přímou akcí, nikoli politické strany, které by prosadily změnu také převzetím moci ve volbách. Zatímco dosavadní strany znají jen druhou taktiku, protestní hnutí jen tu první. Zapotřebí jsou však obě.

Jan Májíček ve svém článku Změnit svět ze 17. května vyzývá k vytvoření široce pojatého levicového subjektu, který by byl realistickou alternativou jak vůči neoliberálnímu kapitalismu, tak vůči stranám, které jako alternativy selhaly. Nestačí najít příčinu selhání v nízké úrovni politické kultury a v depolitizovaného antikomunistickém diskursu. Jde o to něco změnit. Jde o to vytvořit novou politickou stranu, novou politickou kulturu.

Německá Die Linke, jež vznikla v roce 2007 sloučením východoněmecké PDS a Lafontainovy západní WASG, je sama široce pojatou stranou s mnoha proudy od reformistů po radikální antikapitalisty. Německá společnost, která je vítězem krize, však na rozdíl od poražených zemí postrádá potenciál změny a to oslabuje také levici. Levice v ČR jakožto poražené zemi, zformuje-li se ve stranu, má jiné perspektivy.

Pokud KSČM v budoucnosti získá podíl na vládní odpovědnosti, čeká ji pravděpodobně osud francouzských komunistů za vlády Mitterranda, tedy konečný debakl. Tím jen uvolní cestu: KSČM je jako kresloun, který stojí ve vzduchu nad propastí, ale spadne teprve tehdy, podívá-li se dolů. O zhrzených projektech zemanovců a paroubkovců, motivovaných osobními ambicemi, nemá cenu se zmiňovat.

Význam levicového subjektu spočívá také v jeho protestním potenciálu, protože alternativy existují. Nespokojený volič, toužící po změně, má dvě možnosti: volit levici nebo fašisty. Fašismus vítězí, selže-li levice. Dejme svobodu fantazii a představme si novou levicovou stranu — a poté ji vybudujme.

    Diskuse
    October 15, 2012 v 17.53
    Marginální rýpnutí
    KSČM 20,93% a ČSSD 24,89% (a lehce sporná SPOZ 3,42%). Tak jaké "pravicové Plzeňsko"? ODS s topkou a Svobodnými tam dohromady mají 33,24% (jestli chcete i s DSSS, tak stejně jen 34,8). --- Hlavní autorova myšlenka se mi vpodstatě líbí, jen mi připadá zoufale neorganická.
    October 15, 2012 v 18.36
    S těmi komunisty je to trochu jinak, než autor píše. Ono kde se komunistické strany tzv. transformovaly - přejmenovaly a změnili se v jiné subjekty - tak tam pak v podstatě skončily. A u nás jsou díky politice pravice v růstu. Já vím, že se jedná zčásti o truc voličů, ale zčásti jsou voličové vděčni za to, že se komunisté téměř nezměnili, neboť lidé porevoluční vývoj začínají vnímat celkově jako zhoršení, a to značné, své kvality života. Linke jsou specifikum už proto, že Německo je specifikum. Tady se dva státy - jeden západní a druhý východní - nespojovaly. Co se týče té hlavní autorovy myšlenky - dostačovala by nějaká Levicová fronta. Ale Zelení by tam asi nešli a Piráti se také snaží být obojetní. Stejně by ta Levicová fronta byla málo akční, musela by fungovat alespoň v rámci zemí EU, jinak nic nezmůže, i kdyby měla u nás pod palcem 99,99 % voličů.
    October 17, 2012 v 5.17
    Pane Schejbale, máte úplnou pravdu, že jediná hnutí u nás, která dnes mají skutečný antikapitalistický potenciál jsou anarchisté a ProAlt. Ještě existuje pár dalších, abychom nikomu nekřivdili. Ale to je, bohužel, všechno dohromady málo. Možná početně dost na založení nové strany, ale málo na opravdovou změnu. Ta totiž potřebuje širokou podporu. A samozřejmě záleží také na vývoji v Evropě a ve světě vůbec.
    October 17, 2012 v 11.6
    "Proč tam nejdeš?"
    Dobrý den pana Schejbale,

    výzvy na základání "pravých" levicových stran jako je ta vaše a nebo Tožičkova či Majíčkova ve mě neodbytně vyvolávají vzpomínku na Monthy Pythonovský film Smysl života.
    Je tam scéna kdy manžel vysvěluje své manželce výhody protestantského vyznání oproti katolickému, zejména možnost pravidelného sexu s využitím prezervativu. Na jeho hrdé vychloubání, že on jako protestan může kdykoli sejít dolů do drogerie a prezervativ zakoupit mu odpovídá jeho žena právě neléhavou otázkou:

    "Proč tam nejdeš?!"

    Pokud cítíte, že tuto stranu je třeba založit tak to udělejte. Problém ovšem bude v tom, že jde o velice pracný projekt s velmi nejistým výsledkem. Asi jako v té pythonovské scéně-:)

    Nicméně jak je uvedeno na stránkách Ekumenické akademie:

    My sami jsme Ti, na které jsme čekali...

    Tak to asi bude

    Doufám, že jsem se vás tím přirovnáním nedotkl a přeju vám krásný den...

    Petr Šťastný

    MH
    October 17, 2012 v 12.15
    Na levici přecpáno
    Dobrý den,
    domnívám se, že případný úpadek KSČM by nebyl tak velký, aby zde vznikl prostor pro novou stranu. Ale to jsou zatím jenom hypotézy, co by bylo kdyby. Pokud budou až řádné volby 2014 může nastat úplně jiná konstelace.
    October 17, 2012 v 16.30
    A ještě k té terminologii
    Angličtina je málo originální a hodně slov pochází z latiny. Takže ten "commonismus" od slova "common" - společný, obecný+mnoho dalších významů, včetně commons=obecný lid, pochází od stejného základu jako latinské communis=společný, commune=obecný statek. A přesně to je základem slova komunismus. Nic nového pod sluncem.
    MK
    October 18, 2012 v 10.13
    a ještě jeden Monty Python
    Já tam vidím jinou scénu z Monty Pythona, a sice z filmu Život Briana. Jde o scénu z římského divadla a dialog zní nějak takhle: "Vy jste Fronta judského lidu?" "Ale fuj...! My jsme Lidová fronta Judeje! Víc než Římany nenávidíme jen Frontu judského lidu a Judskou lidovou frontu!" "Ano, a taky Frontu lidu Judeje! Hanba!"

    Samozřejmě to nemyslím nijak urážlivě (a pokud to tak vyznívá, tak se omlouvám). Jen mě to tak napadlo. Proč radši neposílit a případně neobrodit zevnitř stávající strany?
    MP
    October 18, 2012 v 11.5
    Nic nového pod slunce -- Evě Hájkové
    K spíše zábavné výbavě antikomunistických výhrad patřilo už v 19.století, že ti zvrhlíci chtějí mít společné ženy. Polemickou reakci, která živost této výhrady dosvědčuje, najdete už v Komunistickém manifestu.
    A za tuhle předhůzku proti komunismu nemohl žádný utopický socialista, jakkoliv by se u některých podobný nápad našel, ale gymnasiální vzdělání. Přinejmenším každý abiturient ve střední Evropě věděl, že Platón prosazoval v Ústavě "komunismus žen a dětí" a že ho za to Aristoteles kritizoval v Politice.
    Děsivá představa, aby měl chlap doma místo jedné fúrie celé stádo a navíc ten bezpočet tchýní a švagrových. Brr, to by z jednoho udělalo skalního antikomunistu.
    Bude proto možná vhodnější se smířit s tím,že od jednoho slovního základu jde odvodit slova s velmi nepříbuzným obsahem a že totéž slovo může v historii postupně nabývat neméně nepříbuzné významy.
    "Commonismus" Pirátů -- občas s nimi mluvím a tu a tam čtu jejich texty,těch českých i těch německých, ale přiznám se, tohle slovo znám až od Schejbala -- se od komunismu komunistických stran liší v jednom zásadním bodě, Piráti nevycházejí z nutnosti odstranit soukromé vlastnictví jako takové.
    Chtějí v Berlíně i v Praze obecně provozovaná vlastnická práva k obecným statkům (komunálním statkům -- v Praze to je veřejná doprava zdarma, přístup k obecně provozovaným školám atd.) a chtějí společné sdílení těch statků, které se užíváním jednotlivce nespotřebovávají -- v negativní rovině radikální odstranění restriktivního užívání prav duševního vlastnictví. Tady zlidověl jejich konflikt o sdílení hudby a filmů na netu, ale osobně považuji za mnohem důležitější např. jejich odpor k současnému rozsahu licenční ochrany léčiv, který zabíjí v rozvojových zemích více než vývoz zbraní.
    MP
    October 18, 2012 v 11.32
    S omluvou ještě jedna reakce
    Přišla mi na mail reakce předsedy pražských Pirátů a shodou okolnosti mého syna. Omlouvám se jisté obcházení pravidel, když ji sem přetáhnu:

    1) Výsledkem voleb je propad všech parlamentních stran (krom nově vzniklých). Vždyť i ČSSD silně poklesla (v absolutních číslech). Samozřejmě procentuální vítězství je hezké, ale do budoucna pro velké levicové i pravicové strany nevěstí nic dobrého.

    2) Teď si budu trochu protiřečit, ale lze vůbec u stran tak bezcharakterových a bezideových určovat politickou příslušnost? Resp. není jejich politická příslušnost jednoduše „tržní“?

    3) Musím říct, že u dělby pirátských stran bych od autora článku uvítal zdroj. Jsem jedním ze zakladatelů Pirátské strany, byl jsem u zakládání Pirátské internacionály, ale přesto jsem o takovém dělení neslyšel. A v mnohém dosti kulhá a zjednodušuje.

    4) Mohl by autor uvést, ve kterém kraji tvořili Piráti volební koalici se SSO? V žádném. Toto spojenectví vzniklo v rámci voleb do zastupitelstva měst. Vzniklo na základě osobní zkušenosti a jednání. Bylo velmi ostře diskutováno a později bylo vyhodnoceno jako neefektivní. Čili to byl do značné míry jednoduchý experiment, který nepošlapal náš program. Nicméně považuji za úspěch, že SSO přijali část našeho programu (např. v oblasti autorských práv).

    ProAlt a přímá akce? Nepleťte si přání a skutečnost.


    S pozdravem

    Ondřej Profant
    October 18, 2012 v 13.8
    Pro paní Křížovou
    Dobrý den,
    souhlasím s vámi. Existující strany mají obrovskou výhodu zavedené značky. Budovat takovou značku na zelené louce je velmi obtížné a výsledek je nejistý. Kdo třeba zná Humanistickou stranu nebo klíčové hnutí?
    Použil bych takovou metaforu. Zavedené strany jsou velké lodě, na něž může nastoupit každý, komu se líbí program a historie. Lístek je skoro zadarmo a navíc můžou všichni cestující rozhodovat, kam loď popluje.
    Takovou loď je samozřejmě možné postavit novou, ale vyžaduje to hodně peněz a práce. Navíc loď nemá historii. Tu získává teprve časem.
    Jenže tady se to začíná komplikovat a oba přístupy (nastoupit na existující loď nebo stavět novou) naráží na společný problém.
    Po nástupu na loď totiž zjistíme, že všichni cestující nejsou motivování touhou hledat správnou cestu ale i touhou se obohatit nebo i čistou touhou po moci. Taky má loď posádku (profesionální politiky) jejichž možnosti ovlivnit výběr cesty jsou jiné než u cestujících. Kdo je kdo je nepřehledné a to, že se loď řídí demokratickými pravidly nemusí být vždy výhoda. Vzhledem k tomu, že cestujících je velmi málo není pro některé politiky problém ovládnout část hlasujících ve svůj prospěch. Ovládne třeba některé místní organizace tím, že do ní vstoupí zaměstnanci institucí na něm závislých. Nebo i účelově založí nové. Toto by se dalo eliminovat, pokud by cestujících bylo dost. Ale není. A právě nedostatek cestujících s touhou plout správným směrem je problém společný pro oba přístupy. U existující lodi brání kormidlovat správným směrem a při stavbě nové lodi chybí pracovní síly
    Náš hlavní problém je tedy neochota lidí se aktivně zapojit. Kdysi mi tady někdo na podobný lament reagoval, že čas masových politických stran je pryč. Nevím, ale s tím se mi nechce smiřovat. Znamenalo by to, že se nedá dělat nic.

    Přeju vám krásný den






    + Další komentáře