Jak dopadly právě skončené krajské volby (a první kolo voleb senátních) z pohledu sociální demokracie? Bylo by zajímavé rozvíjet úvahu, zda to pro ČSSD je úspěch nebo ne. Vítězství ve většině krajů, ale zisk o mnoho nižší než před čtyřmi lety; v jednom kraji (Liberecko) vyložený propad, v jiných druhé místo v pořadí; to vše v době, kdy se vládní koalice potýká s obrovskými problémy a důvěra ve vládu je na historickém minimu. Důležité ale spíše je, v čem může volební výsledek posunout sociální demokracii dál. A z této perspektivy je to výsledek velmi dobrý.

Sociální demokracie dostane i nadále možnost vládnout ve většině krajů. Bude se ale muset více ohlížet na koaliční partnery, a díky rozhodnutí voličů to nemůže být ODS: prostá aritmetika ve většině krajů vylučuje možnost velké koalice. Nutnost volit mezi dvěma alternativami — KDU-ČSL nebo KSČM — může vyrovnáváním se se dvěma dosti odlišnými partnery přispět k tříbení programu a zároveň uchová koaliční potenciál i pro budoucí parlamentní volby.

Jednoznačným pozitivem je i propad na Ústecku, kde se díky výsledku ČSSD i ODS zřejmě definitivně uzavírá možnost opakování korupčního kartelu, jehož plody v podobě zatčení náměstka hejtmanky Koudy sociální demokracie již sklízí a další zřejmě sklízet bude. Podobně, a ještě výrazněji, neuspěla ČSSD i na Liberecku. Volby řekly směrem k ČSSD (i ODS) jasně, že tam, kde je místní stranická reprezentace nejvíce spojena s korupcí a podnikatelským, bezskrupulózním přístupem k vládnutí, zaplatí za to vysokou cenu. V tomto smyslu je prohra sociální demokracie a naopak úspěch místních koalic „protikorupčního protestu“ šancí pro očistu a nové vykročení.

V komentářích bezprostředně po volbách už zaznělo, že tento výsledek je de facto legitimizací KSČM a jejím „vpuštěním do salónu“ české politiky. Je otázka, zda to není přehnané hodnocení, v každém případě výsledek voleb je dalším krokem k velmi potřebnému budoucímu připuštění komunistů do hry i na rovině vládní spolupráce. To bude mít pozitivní vliv nejen na KSČM, která bude muset překročit svůj stín strany protestu, ale i na samotnou ČSSD. Konkurence v podobě silné a vládnutí schopné levicové strany může být pro sociální demokracii potřebnou motivací k tomu, aby nezahnívala v pohodlné roli jediné demokratické levice u nás.

Z pohledu vnitrostranického pnutí v ČSSD je výsledek voleb také pozitivní, nebo přinejmenším stávající situaci nezhoršuje: úspěch si může připsat jak Bohuslav Sobotka (neočekávané vítězství ve Středních Čechách, navzdory mediálně nejpropíranější kauze našich polistopadových dějin), tak i jihomoravský vítěz Michal Hašek, mocenská rovnováha mezi nimi se nevychýlí výrazně ve prospěch jednoho z nich. Pravděpodobný dobrý výsledek druhého kola senátních voleb ještě více posílí pozici vedení strany. Třešničkou na dortu by mohlo být vítězství sociálnědemokratického kandidáta, či spíše kandidátky, v jednom z pražských obvodů, což by se vlastně rovnalo malé revoluci s obrovským symbolickým významem.

Pozitivní je v každém případě posílení lidovců a naopak slabý výsledek TOP 09. Pokud tento trend bude pokračovat, potenciál tvrdé neoliberální politiky à la Jaromír Drábek se výrazně sníží. Dá se očekávat, že tak jako v těchto volbách propadly nové (či zánovní) projekty typu Paroubkovy a Zemanovy vzdorostrany, nebudou už voliči ani ve volbách sněmovních opakovat stejnou chybu a nepodpoří podobná uskupení, jejichž hlavním reálným přínosem je oslabení sociální demokracie.

Dobrou zprávou je jednoznačně také nečekaně slabý výsledek DSSS, dokonce i na Ústecku, stejně jako Suverenity Jany Bobošíkové nebo Svobodných. Nemusíme se v dohledné budoucnosti zřejmě bát výrazného vzestupu krajní pravice, i když „dělníci“ pravděpodobně pomalu budou posilovat dál. Čeští a moravští voliči zkrátka prokázali značnou míru pragmatismu a své protestní hlasy směřovali ke straně, u níž je největší pravděpodobnost, že na krajské úrovni něco zmůže ve prospěch sociálně citlivější politiky. To je zřejmě nejhlasitější dobrá zpráva těchto „rudooranžových“ podzimních voleb.