Třikrát a dost aneb musí ČSSD jít proti lidem?
Vojtěch KoteckýČSSD má sice moderní ekologické uvažování, několik konzervativních poslanců a politické taktizování ji ovšem ve Sněmovně dovádí k hlasováním vzdalujícím nás od evropských ekologických standardů.
Naše města se brzy opět ponoří do smogu, tři čtvrtiny českých odpadků končí na skládkách nebo se pálí, ropa stojí 106 dolarů za barel. A ekologickou politikou vlády je povětšinou v lepším případě fiasko, v horším ji určuje hrůza ze zloby hradního pána a v nejhorším kšefty krajských kmotrů.
Takže se nabízí otázka: proč se sociální demokraté poslední dobou snaží přesvědčit každého, že jsou ještě horší?
Abychom si rozuměli: ČSSD je strana, která má moderní ekologické uvažování a povětšinou to myslí vážně.
Předseda sociální demokracie si opravdu myslí, že zelené inovace a chytrá energetika pomohou stavět moderní českou ekonomiku. Bohuslav Sobotka také potvrdil, že se chce podílet na „formování i formulování“ důležitého nového zákona, který by stanovil tempo, jakým se naše země chce zbavit závislosti na ropě i uhlí.
Návrh sociálně demokratického programu obsahuje progresivní a dobře promyšlené body, jak na lepší recyklaci odpadu, péči o zelenou krajinu a čistý vzduch pro každého.
A Jiří Dienstbier nesporně patří mezi kandidáty, kteří by v prezidentském úřadu stát vedli k chytré ekonomice.
Přesto však ČSSD hrozí akutní nebezpečí, že v ekologické politice přijde o věrohodnost.
Sociální demokracie má své uhelné a betonové křídlo. S tím patrně nic nenadělá. Část levicových politiků si prostě holt myslí a bude myslet, že pokrok se měří tunami uhlí, výrobou oceli a těžbou dřeva. Ale to by nebyla fatální potíž: nakonec jde všeho všudy o několik poslanců. Největší překážkou věrohodné zelené politice ČSSD nejsou milovníci retro ekonomiky, nýbrž něco úplně jiného. Její vlastní politická taktika.
Protože když přijde na konkrétní hlasování, ČSSD v poslední době často — dobrým úmyslům navzdory — hlasuje proti zákonům, které mohou prakticky a rozumně pomoci lidem. Několik důležitých epizod z nedávných týdnů je skutečně ilustrativních.
Autor by chtěl být optimistický a vidí více naděje nalevo, ale je otázka, zda opodstatněně. Jako velká masová strana je ČSSD také zkorumpovaná, cynická a napojená na různé lobby. V praxi, jak vidno, jí také nejde o věcná řešení, ale o potopení konkurence, nikoliv o prospěch voličů. Kdyby se autor zeptal přímo p. Sobotky, vyjma mlžení by se dle mého názoru kloudné odpovědi nedočkal.
Je pak otázkou, zda je levice skutečnou a věrohodnou alternativou, nebo jen bleděmodrou pseudovariantou mezi jinými mocichtivými subjekty, příp.stranou, která se hodlá chovat rozumně teprve až bude u moci, dřív ne. Proč by ale měla, je-li jí nyní státnické uvažování cizí, alternativní řešení nepředkládá a nemá a zmůže se (již poněkolikáté) pouze na manipulativní populistické kampaně (posledním výronem budiž strašení předáním Hradu do rukou Vatikánu, a to v krajskách - sic! - volbách). I ČSSD by myslím zasluhovala razantní propad, aby se vrátila k práci místo politikaření.
Vrátím-li se k textu - levice nikdy kdovíjak "ekologická" nebyla - stejně jako její voliči a především sponzoři a lobbisté, byť nebyla ideologicky agresivní jako třeba ODS. S Mosteckou uhelnou, ČEZem a dalšími však vycházela vždy za dobře. Za věrohodnou alternativu, natož zelenou, bych ji tudíž nepovažoval.