Za pár dní skončí ospalé letní měsíce, propukne nový školní rok, v němž krátce po pololetí většinu škol čeká milá povinnost vyměnit ve třídách obrázek mocnáře. Především ale se zářím naplno propukne další volební kampaň; tentokrát k volbám do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu.

Hlavní pozornost se bude jako obvykle věnovat volbám do krajských zastupitelstev, v nichž ČSSD bude obhajovat vítězství ve všech třinácti krajích. Aniž bychom chtěli ponižovat význam krajských voleb, jimž zajisté ještě budeme věnovat náležitou pozornost, nejdůležitější událost se může odehrát ve volbách senátních, ačkoli tradičně stojí spíše stranou pozornosti.

Klub sociální demokracie má nyní v Senátu osmatřicet členů. Jelikož v nadcházejících volbách obhajuje pouze pět mandátů a jelikož politická konstelace je pro sociální demokracii vinou nejapné vládní politiky vyloženě příznivá, může — zřejmě naposledy — počet svých senátorů zásadně navýšit.

K senátní většině potřebuje zisk osmi mandátů, k zisku většiny ústavní by potřebovala sociální demokracie získat ještě o dvanáct mandátů více. Musela by tak bezmála zopakovat výsledek z roku 2008, kdy v obdobné politické konstelaci získala třiadvacet mandátů.

Tak výrazné vítězství samotné sociální demokracie pravděpodobné samozřejmě není, i když je nelze právě s ohledem na zkušenost zpřed čtyř let vyloučit. Nicméně uvážíme-li, že pro určitý typ ústavních změn by sociální demokraté celkem spolehlivě mohli počítat s podporou senátorů KSČM a možná i některých nezařazených, dostane dosažení ústavní většiny o stupeň reálnější obrysy. Komunisté jsou v Senátu nyní dva a mandát obhajuje pouze jeden z nich.