ale to je hysterizující text, který obsahuje mnoho nepodložených tezí. Vůbec se nevyrovnává s tezemi renomovaného ústavního právníka Jana Kudrny a de facto z něj činí člověka, který je ve svém rozboru veden osobním zájmem a stranickými preferencemi. To považuji za krok, který umožňuje vyhnout se věcné argumentaci.
Dále autor vynáší kategorické, nezpochybnitelné a nijak nepodložené soudy a z těch, kteří mají náhodou jiný názor, činí vlastně hlupáky. Viz:
"Přitom uvážíme-li věc v souvislostech a z nadhledu, měla by být zcela jasná i lidem bez valného právního vzdělání, a vlastně by tu ani neměl nastat spor."
Paradoxně žádné souvislosti a nadhled Patočka nepřináší. Odkazuje se na pozoruhodný rozhovor s E. Wagnerovou, kde je formulována dubiózní teze, že zvyklosti mohou mít větší platnost nežli psaný text ústavy (contra constitutionem). To je myšlenka dosti nebezpečná a po mém soudu mylná. Zajímavá je však nekonkrétní argumentace, kterou autor používá.
To, že jmenování ministrů je pravomocí ministra a potažmo vlády prý potvrzuje řada judikátů ústavního soudu. Jakých? Konkrétně? Má-li Patočka (senátorka Wagnerová) na mysli 14/01, tedy kompetenční spor o jmenování guvernéra ČNB, pak zde naopak kompetenční spor prohrála vláda.
Za zavádějící považuji autorovo tvrzení, že "není možné s každým jednotlivým případem předstupovat před ústavní soud. A není ani možné, aby posty velvyslanců byly dlouhodobě neobsazeny". Autorovi je jistě známo, že skutečně není nutné chodit s každým jednotlivým jmenováním před ÚS, ale stačí jedno precedentní rozhodnutí. Také není žádný zvláštní problém, jsou-li diplomatické posty nějaký čas neobsazeny. Není to zase až tak nic mimořádného.
K dalším částem se vyjadřovat nebudu, již z uvedeného je patrné, na jak chatrných základech Patočkova argumentace stojí.
Výborný text, Honzo, díky za něj. Měl jsem z té debaty velmi podobné dojmy a osobně jsem se právě na základě té debaty ropuchu nepolykat a KS nevolit.
Jenže jsem to sledoval jsem to i s rozhodnutými voliči KS, kteří to tak vůbec neviděli, nebo nechtěli vidět. Zeman prý lhal, je to podrazák, KS všechno dávno vysvětlil, žádné pochybnosti jeho vykrucování nevzbudilo.
Dovolil bych si upozornit na to, že pojem střední Evropy se velmi často objevuje jako pojem obranný, který má vymezit prostor, zdůrazňovat kulturní a civilizační specifičnost, chránit před mocnostmi (Rusko, Německo). Z tohoto hlediska měla spolupráce V4 v době před vstupem do EU smysl, ale dnes plní pojem střední Evropy funkce úplně opačné, neboť slouží snaze EU rozbít, nebo alespoň oslabit. Příkladný je v tomto Klaus, který odkazuje stále na naši specifickou středoevropskou zkušenost s nesvobodou, která nám brání účastnit se stále více se totalizujícího projektu evropské integrace. Je jenom štěstí, že Polsku nevládne Kaczynski, jehož strana by na tyto tendence a hovory o specifičnosti střední Evropy navázal a Polsku navíc dodala statut regionálního hegemona. Střední Evropa je kulturně bezpochyby zajímavý prostor, ale před užší politickou spoluprací bych naopak spíše varoval.
Velmi nerad bych pouštěl do podrobnějších diskuzí o opoziční smlouvě, která v textu hraje vedlejší roli. Je to období rozporuplné a v ledasčem i děsivé, ale přesto je nutno je nahlížet diferencovaně. Vycházím z teze V. Žáka (publikované např. zde: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=094&clanek=040902), které se - pokud je mi známo - zatím nikomu nepodařilo přesvědčivě vyvrátit. Došlo i k dalším pozitivním institucionálním posunům, než byla privatizace bank (instituce ombudsmana, Nejvyšší správní soud, např.). Ale cílem toho článku nebylo poukázat na pozitivní stránky opoziční smlouvy, ale spíše na naší tendencí hodnotit politickou situaci prizmatem osobností a jejich skandálů, což je poněkud jednostranné.
Stejně jednostranné by ale bylo spoléhat se jenom na instituce, které nás jaksi samy o sobě a již svou pouhou existencí ochrání ode všeho zlého. Instituce se proměňují působení lidí a tím, jak jsou jejich kompetence interpretovány. Plně s Vámi také souhlasím, že je nutno odmítnout interpretaci premiéra, která neodpovídá čl. 63, podle něhož za kroky prezidenta vyžadující kontrasignaci odpovídá vláda. Jsou-li veřejně známé informace pravdivé, pak došlo k překročení pravomocí premiéra, které ale ministři de facto schválili svým setrváním ve vládě.
Dobrý den, paní Hubíková,
ke změně ústavy by bylo třeba souhlasu senátu a v něm nebude mít dostatečné množství hlasů pravice určitě ještě mnoho let. Toho, že KS bude moci ovlivňovat podobu ústavy, bych se tedy nebál. Naopak u Zemana máte jistotu, že se bude snažit si přivlastňovat kompetence, které mu sice ústavy nezapovídá, ale zároveň aktivistického prezidenta nepředpokládá. Zeman se přece nechal několikrát slyšet, že hodlá aktivně vstupovat do jednání vlády a vystupovat na půdě parlamentu.
Sporem o velvyslance začíná Zemanův boj o povahu české demokracie
Jakub Patočka
ale to je hysterizující text, který obsahuje mnoho nepodložených tezí. Vůbec se nevyrovnává s tezemi renomovaného ústavního právníka Jana Kudrny a de facto z něj činí člověka, který je ve svém rozboru veden osobním zájmem a stranickými preferencemi. To považuji za krok, který umožňuje vyhnout se věcné argumentaci.
Dále autor vynáší kategorické, nezpochybnitelné a nijak nepodložené soudy a z těch, kteří mají náhodou jiný názor, činí vlastně hlupáky. Viz:
"Přitom uvážíme-li věc v souvislostech a z nadhledu, měla by být zcela jasná i lidem bez valného právního vzdělání, a vlastně by tu ani neměl nastat spor."
Paradoxně žádné souvislosti a nadhled Patočka nepřináší. Odkazuje se na pozoruhodný rozhovor s E. Wagnerovou, kde je formulována dubiózní teze, že zvyklosti mohou mít větší platnost nežli psaný text ústavy (contra constitutionem). To je myšlenka dosti nebezpečná a po mém soudu mylná. Zajímavá je však nekonkrétní argumentace, kterou autor používá.
To, že jmenování ministrů je pravomocí ministra a potažmo vlády prý potvrzuje řada judikátů ústavního soudu. Jakých? Konkrétně? Má-li Patočka (senátorka Wagnerová) na mysli 14/01, tedy kompetenční spor o jmenování guvernéra ČNB, pak zde naopak kompetenční spor prohrála vláda.
Za zavádějící považuji autorovo tvrzení, že "není možné s každým jednotlivým případem předstupovat před ústavní soud. A není ani možné, aby posty velvyslanců byly dlouhodobě neobsazeny". Autorovi je jistě známo, že skutečně není nutné chodit s každým jednotlivým jmenováním před ÚS, ale stačí jedno precedentní rozhodnutí. Také není žádný zvláštní problém, jsou-li diplomatické posty nějaký čas neobsazeny. Není to zase až tak nic mimořádného.
K dalším částem se vyjadřovat nebudu, již z uvedeného je patrné, na jak chatrných základech Patočkova argumentace stojí.
Na serveru ihned byl dnes uveřejněn velmi zajímavý rozhovor s C. Svobodou, který objasňuje pozadí a zvyklosti týkající se jmenování velvyslanců. http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-59752700-zeman-schwarzenberg-spor-svoboda
Když knížecí kouzlo vyprchá
Jan Černý
Jenže jsem to sledoval jsem to i s rozhodnutými voliči KS, kteří to tak vůbec neviděli, nebo nechtěli vidět. Zeman prý lhal, je to podrazák, KS všechno dávno vysvětlil, žádné pochybnosti jeho vykrucování nevzbudilo.
Česká republika ve střední Evropě, střední Evropa v Evropské unii
Kateřina Bocianová
Prezidentský fetiš a omyl přímé volby
Milan Hanyš
Stejně jednostranné by ale bylo spoléhat se jenom na instituce, které nás jaksi samy o sobě a již svou pouhou existencí ochrání ode všeho zlého. Instituce se proměňují působení lidí a tím, jak jsou jejich kompetence interpretovány. Plně s Vámi také souhlasím, že je nutno odmítnout interpretaci premiéra, která neodpovídá čl. 63, podle něhož za kroky prezidenta vyžadující kontrasignaci odpovídá vláda. Jsou-li veřejně známé informace pravdivé, pak došlo k překročení pravomocí premiéra, které ale ministři de facto schválili svým setrváním ve vládě.
Někdy je třeba tu ropuchu spolknout
Milan Hanyš
ke změně ústavy by bylo třeba souhlasu senátu a v něm nebude mít dostatečné množství hlasů pravice určitě ještě mnoho let. Toho, že KS bude moci ovlivňovat podobu ústavy, bych se tedy nebál. Naopak u Zemana máte jistotu, že se bude snažit si přivlastňovat kompetence, které mu sice ústavy nezapovídá, ale zároveň aktivistického prezidenta nepředpokládá. Zeman se přece nechal několikrát slyšet, že hodlá aktivně vstupovat do jednání vlády a vystupovat na půdě parlamentu.