Kauza Rath jako výzva pro ČSSD

Oto Novotný

ČSSD by neměla případ Davida Ratha vyhodnotit tak, že jde o nahodilé morální selhání jednoho jejího politika. Není tomu tak. Strana by měla připustit, že jde především o systémový problém a ČSSD nestojí mimo něj, ale je jeho součástí.

Je třeba ocenit, že ČSSD se postavila k případu obviněného Davida Ratha velmi prozíravě, když jej okamžitě vyzvala k rezignaci na všechny stranické a politické funkce, včetně pozastavení členství v ČSSD. Takto prozíravě mohla strana zareagovat, protože se mohla odvolat na princip presumpce viny zakotvený v jejích stanovách. Strana jej musela uplatnit, nechtěla-li se dostat do podezření, že chce závažnou trestní činnost svého významného politika krýt a nechat se zatáhnout do neproduktivních veřejných polemik o otázce jeho viny či neviny. Odpověď na tuto otázku musí zůstat zcela v kompetenci justice.

Z druhé strany je třeba ocenit, že David Rath tuto výzvu ČSSD vyslyšel, všech politických funkcí a členství ve straně se vzdal, byť si v tuto chvíli stále ještě ponechává poslanecký mandát. Možná s nadějí, že mu dává šanci alespoň ještě jednou vystoupit na půdě poslanecké sněmovny v imunitním výboru s nějakým vysvětlením. Myslím si ale, že Rath poté, kdy bude zcela zbaven poslanecké imunity a definitivně vydán na milost a nemilost orgánům činným v trestním řízení, svůj poslanecký mandát složí. Již nyní totiž asi přemýšlí, jak svou kauzu převyprávět jako velkolepý příběh předem promyšlené politické popravy nepohodlného politika, a pokud by k tomu nadále využíval svého poslaneckého mandátu, šlo by o příběh méně věrohodný.

Pro konstrukci velkolepého dramatu okázale popraveného nepohodlného opozičního politika existují důvody vycházející z nejrůznějších pochybností, které se již nyní ve veřejnosti objevují. Ty jsou, samozřejmě, dány omezenou informovaností. A mnoho lidí si klade znepokojivou otázku, proč orgány činné v trestním řízení nepostupují stejně tak důsledně a profesionálně i v případě důvodných podezření z korupčního jednání u dalších vysoce postavených politiků.  

Mezi kategorickými příznivci Davida Ratha se vyskytují nejrůznější pochybnosti pocházející z neochoty připustit, že by se tento politik, všude okázale potírající korupci, sám mohl dopustit závažného korupčního jednání. Zaznamenal jsem také pochybnost, a nejen mezi příznivci Davida Ratha, jak se mohl tento inteligentní a mazaný politik nechat takhle blbě nachytat, když převzal v nějaké papírové krabici sedm mega in cash. Že by David Rath, který už měl vše, tedy moc, prachy i ženský, ztratil veškerou soudnost a elementární opatrnost?

Aniž bych chtěl do konstrukce dramatického příběhu o důmyslně popraveném nepohodlném opozičním politikovi přidávat jakékoli další stavební prvky, dovolím si říci svůj čistě osobní názor: V Davidovi Rathovi ztrácí velká část veřejnosti znepokojená postupující privatizací českého zdravotnictví člověka, který, jak se říká „měl koule“ na to, aby se proti této privatizace ostře stavěl. A budu si to myslet i tehdy, když se nakonec skutečně potvrdí důvodná podezření, že Rath je korupčník. Proces plíživé privatizace našeho zdravotnictví doprovází velmi podezřelé transakce, ve kterých se krade násobně mnohem více, než co se údajně našlo u Ratha v krabici od bot, nebo v jeho vile, nehledě na to, že privatizace českého zdravotnictví je jedna obludná krádež.

To neříkám proto, abych případnou Rathovu vinu jakkoli zlehčoval, protože tento politik svou úctyhodnou misi proti privatizaci zdravotnictví zcela zdiskreditoval. To říkám na adresu této loupeživé vlády, která nyní kolem Rathova případu tančí vítězoslavné rituální tance a snaží se od této závažné skutečnosti a od mnoha vlastních korupčních selhání odvádět pozornost.

Ale vraťme se k ČSSD. Do provalení Rathova případu byla tato strana, pokud jde o korupční praktiky, všeobecně vnímána nikoli jako čistá, ale ve srovnání s vládními stranami alespoň jako méně ušpiněná. Tuto poziční výhodu zřejmě ČSSD ztratí a může se to projevit i v propadu voličských preferencí a oslabení šancí uspět v letošních podzimních volbách. Pokud nebude chtít dopadnout ještě hůře, tzn. ztratit pozici výrazně nejsilnější politické strany, bude se muset umět z kauzy Davida Ratha poučit.

ČSSD by neměla případ Davida Ratha vyhodnotit tak, že jde o čistě nahodilé morální selhání jednoho jejího politika a myslet si, že jeho odchodem ze strany je problém vyřešen. Není tomu tak. Strana by měla k problému přistoupit odvážně a otevřeně připustit, že v našich politických poměrech jde především o systémový problém a ČSSD nestojí mimo něj, ale je jeho součástí.

Přiznat si to je jistě nepříjemné. Ale je to jediná šance, jak může tato strana začít úspěšně napravovat vlastní pošramocenou reputaci a posilovat důvěryhodnost v programová řešení, která nabízí, zvláště v oblasti veřejné politiky. Zdá se, že mnoha sociálním demokratům stále nedochází základní logická souvislost. Pokud chce sociální demokracie hájit a uhájit systém veřejných politik (veřejné zdravotnictví, veřejné vzdělání, veřejnou bezpečnost apod.), pak musí začít lépe vybírat a zvýšit daně, přičemž souhlas k tomu od občanů dostane pouze tehdy, pokud jim dá pevné záruky, že takto svěřené veřejné peníze sami politici a státní úředníci nerozkradou.

Důsledný boj s korupcí je pro to jedním ze základních předpokladů legitimizace veřejné politiky a demokratického sociálního státu. Korupce je naopak jejich hrobařem. A tímto hrobařem se stává i taková sociální demokracie, která korupci toleruje nebo ignoruje. A že jím sociální demokracie být nemusí, prokazují zkušenosti z nejvyspělejších sociálních států s hluboce zakořeněnou sociálně demokratickou tradicí.

Tendenci považovat problém korupce v ČSSD za vyřízený mohou mít v této straně ti, kteří byli dlouhodobě s Davidem Rathem ve sporech. Rath byl okázalým bojovníkem proti korupčním a klientelistickým praktikám nejen ve vztahu k vládním stranám, ale i uvnitř vlastní strany. Právě lidé náchylní k těmto praktikám mají dnes velkou radost, že mohou Ratha demaskovat jako pokrytce a vyřídit si s ním účty. Samozřejmě, aniž by začali uvažovat, že by si oni a celá strana měla zamést před vlastním prahem. Je tu tedy velké riziko, že nad pádem Ratha budou i někteří sociální demokraté provádět rituální tanečky a využívat toho k úzkoprsým vnitrostranickým mocenským hrám namísto potřebného sebekritického zamyšlení a vyčištění vlastních Augiášových chlévů.

Co by tedy měla |ČSSD dělat? Rozhodně by se neměla nechat zatlačit do defenzivy, kňučet, lízat si rány nebo propadat nejrůznějším teoriím spiknutí. Naopak, měla by přejít do ofenzivy a zvýšit své legislativní úsilí v navrhování systémových protikorupčních opatření, jakými jsou zpřísnění zákona o veřejných zakázkách, zákon o financování politických stran, zákon o regulaci lobbingu, majetková přiznání, zákon o státní službě, zrušení nezasloužených privilegií (např. pobírání astronomických odměn v dozorčích radách, požívání doživotní imunity) a řada dalších. ČSSD zde nezačíná na zelené louce. Některá tato opatření již navrhla, jiná má připravená k navržení na základě široké diskuse s odbornou i laickou veřejností. V řešení otázky jak systémově čelit korupci má dnes před ostatními stranami výrazný náskok.

Strana ale musí zároveň provést hloubkovou revizi vnitrostranických pravidel zamezujících korupčnímu jednání ve vlastních řadách. Politicky prozíravé rychlé donucení Davida Ratha složit všechny politické funkce (s výjimkou vzdání se poslaneckého mandátu, což může jedině on sám) na základě uplatnění principu presumpce viny, prokázalo mimořádnou efektivnost a užitečnost tohoto principu. Doufejme, že tím v ČSSD končí všechny pokusy jej zpochybňovat. Za těmito pokusy jsou většinou jen snahy reálnou či potenciální korupci krýt. Politik, a zvláště politik parlamentní strany, získává velkou politickou moc a s ní spojená privilegia, na která běžný člověk nedosáhne. Tato privilegia zmnožují rizika korupčního jednání s rozsáhlými společenskými škodami, a pokud je z takového jednání politik orgány činnými v trestním řízení obviněn, měl by se mocenských privilegií okamžitě vzdát.

Jinými slovy, musí se jich vzdát už ve chvíli, kdy je jeho obvinění ještě soudně neprokázané, resp. kdy se může nakonec prokázat, že je nevinen, ale už mu to nemusí navrátit dřívější dobrou pověst. To je daň, kterou musí politik za svěřená mocenská privilegia eventuálně zaplatit. Pokud strana uznává princip presumpce viny a uplatňuje jej důsledně, dává tím veřejnosti najevo, že klade na své politiky vyšší morální nároky a myslí to s bojem proti korupci ve vlastních řadách velmi vážně. A tito politici jsou také více nuceni se zodpovědněji chovat a nejrůznějším korupčním pokušením nepodléhat.

Nicméně princip presumpce viny, jak se ukazuje, sám o sobě ČSSD před korupci dostatečně nechrání. Jde o princip řešící problém ex post, důležitější jsou principy řešící jej ex ante. Vedení strany by tedy mělo hloubkově prověřit, nakolik jsou důsledně uplatňována další vnitrostranická pravidla zamezující korupčnímu jednání, popřípadě přemýšlet o zavedení nových a účinnějších. Takže shrnuto a podtrženo. Kauza Davida Ratha je pro ČSSD výzvou k  ofenzivní politice jak účinněji čelit korupci v rámci celého politického systému a ve vlastních řadách, která se může stát příkladem i pro ostatní strany. A jedním z prvních kroků této ofenzivy může být i rozhodnutí o kandidátovi na prezidentský úřad, který by byl důvěryhodnou hradní záštitou zvýšeného celospolečenského úsilí korupci čelit. Tímto kandidátem je senátor Jiří Dienstbier.

    Diskuse (32 příspěvků)
    ??
    May 18, 2012 v 8.51
    Oto, ono je to v podstatě jednoduché
    korupce je totiž systémový rys kapitalismu, tak jako byla politická nedemokratičnost systémovým rysem protosocialismu - nemůžeš se pohybovat v uhelném dole a neumazat se, volíš -li kapitalismus (a ten Ty v souladu se svou stranou volíš, i když si to oslazuješ tím, že nadměrně akcentuješ formální demokracii, která je ale v podstatě demokracií pro bohaté). Vzpomeň si, jak Marx píše (už si přesně nevzpomínám kde - že když je zisk 500%, není nic co by kapitalista pro jeho dosažení neudělal. Abych Ti vyrazil z ruky případnou zbraň - nemyslím si, že by moje strana, moji spolustraníci byli vůči korupoci imunní - ona ta korupce může začínat tam, kde chudá vdova je zastupitelkou za KSČM (tohle je vymyšlený případ!!!) a těch pár tisíc odměny je pro ni tak přínosné, že zavře oči nad nějakými těmi piklemi radnice a nebude se moc ozývat - to je prostě zákonitost a k jejímu omezení je nutná vysoká občanská či stranická aktivita těch, které nikdo nekorumpuje.
    Martin Šimsa, filosof
    May 18, 2012 v 9.58
    výzva pro ČSSD
    Když se řekne, že korupce je systémový rys kapitalismu, tak je to forma rezignace. Druhou možností je revoluce, ta je nereálná, neexistuje žádná pozitivní představa, čeho by daná revoluce měla dosáhnout. Tedy fakticky je to pomoc korupčnímu prostředí. Podle starého hesla: Čím hůř, tím líp - to je ale cesta pouze k destrukci, úpadku a anomii - posouváme se kulturně i politicky dále směrem na Východ či k Balkánu.

    ČSSD by si měla uvědomit, že korupce u nás bují především na úrovni krajů a tam s výjimkou Prahy vládne a měla by ten problém řešit dříve než ho začne řešit policie, když ho začne řešit policie, tak by jí s tím měla maximálně pomáhat.

    Na druhou stranu se musí bránit selektivnímu stíhání a medializaci korupce, což se nyní děje. Mluví se o Rathovi a nemluví se o mnohem horších případech IZIP, vedení VZP, Drobilovo a Knetigovo přesouvání půl miliardy do stranické pokladny ODS, Promopro, Bém - Janoušek apod.

    Dienstbier jako čistý člen ČSSD jako prezident: fajn, ale v současné situaci je to zoufale málo.
    ON
    Oto Novotný, politický analytik
    May 18, 2012 v 11.16
    Josefe,
    byl bych rád, aby to bylo tak jednoduché - korupce je systémový rys kapitalismu, ok. pojďme svrhněmem kapitalismus, ale není. A tady končím. S tím nemínim polemizovat, opět bychom odvedli problém někam zcela jinam..... Ani tu "případnou zbraň" proti KSČM, div se, nepoužiji, to také není podstata problému. Měj se a vesele diskutuj o samosprávném socialismus jako Systému, který korupci a všechny další buržoazní neřesti vyřeší. Držím palce.
    Jan Kopecký, sociolog
    May 18, 2012 v 13.46
    opravdu to není (tak) jednoduché
    Lze vřele souhlasit s tím co píše Martin Šimsa, že totiž
    "ČSSD by si měla uvědomit, že korupce u nás bují především na úrovni krajů a tam s výjimkou Prahy vládne a měla by ten problém řešit dříve než ho začne řešit policie, když ho začne řešit policie, tak by jí s tím měla maximálně pomáhat. "

    Na druhé straně nelze pořád chápat revoluci jako jednorázovou událost. (Koneckonců ani kontrarevoluce započatá roku 1989 dosud neskončila.)
    Navíc obecně přijímané "buď-anebo", tedy revolučnost NEBO reformismus je, obávám se, velmi rozšířený a nešťastný omyl. (Vzpomeňme např. na Rosu Luxemburg: můžeme ji považovat za zastánkyni komunismu i liberalismu - ne ovšem ve smyslu dnes rozšířených klišé. Proto ji dodnes z hloubi duše nenávidí stejně "komunisté" jako "liberálové".)

    (Jenom na okraj: nešlo by to konečně začít mluvit normálně? "Systémový rys" = funkcionářský jazyk. Z neustále omílaných frází "nesystémový", "nestandardní" už je mi opravdu na zvracení.)

    A to hlavní nakonec:
    Kandidaturu Jiřího Dienstbiera lze sice zpochybňovat z nejrůznějších důvodů (pragmaticky by ovšem stačil jeden jediný: lze si snadno spočítat, že nevyhraje), ALE z hlediska ČSSD je to jediný rozumný návrh. Nejde totiž v danou chvíli o to změnit špatný svět, zatím bude stačit změnit špatnou ČSSD. A tudy cesta vede (ať se Škromachové a Zemanové a další "zasloužilí přátelé" třeba vzteky podělají).
    Luděk Ševčík, OSVČ
    May 18, 2012 v 19.2
    Dienstbier by možná vyhrál, ale musela by za ním stát JEDNOTNÁ ČSSD, strana sice zastřešující více alternativ levicového sociálního směru, ale schopná respektovat většinový názor členů. Zatím je ČSSD jako pověstný kůň, který má na místo zadku další hlavu, netáhne v pluhu a dvojí hubou dvakrát více sežere. Tohle dvojvládí možná, možná přitáhne k ČSSD voliče, kterým Sobotka nevoní, ale imponuje jim Hašek a obráceně, ale ČSSD to paralyzuje. Vnitřní boj nahrává Zemanovi a podobným. Sobotka by měl jít do střetu s Haškem a tento střet by měl ukázat, jak to vlastně ČSSD myslí. V dnešní době je to aktuálnější, než jindy.
    ??
    May 18, 2012 v 23.10
    Pane Šimso, mluvte za sebe
    Ona totiž ta představa, co s kapitalismem udělat a čím ho nahradit tady je (jak vidíte něco o ní ví i zapřísáhlý obdivovatel kapitalismu z počátku 90 let Ota Novotný) že ji nemáte Vy, je Váš problém, tak nezobecňujte. Oni to ti obyčejní lidé leckdy cítí víc než buržoasně ideologickou tezí o kapitalismu jako jediné alternativě zaslepení intelektuálové. Dále - revoluce není to, co si pod ní představujete - Aurora či Bastila, Zimní palác nebo Versailles, ona revoluční přeměna od feudalismnu ke kapitalismu proběhla i ve Skandinávii, Rakousku-Uhersku i Německu a nenazýváte náhodou rok 1989 revolucí? Do třetice - když říkám, že korupci nelze zlomit podstatné kořeny, dokud trvá kapitalismus, tak neříkám, že se nemá dělat nic už v rámci kapitalismu, že když ne revolouce, se nemohou zkusit alespoň reformy - jen upozorňuji, aby si někdo nedělal přehnané iluze a aby až se rozjede třeba živelně protikorupční zápas se pak nilkdo nedivil, že Ota Novotný a jiní předáci ČSSD či některých iniciativ (a možná i KSČM) najednou nevystoupí a nezačnou tu rozbouřenou hladinu tlumit olejem, protože se budou bát, že by to zasáhlo podstatu kapitalismu a to oni nechtějí, jim je v něm vcelku dobře. Takže moje konstatování není demobilizující, do boje se jít musí, musí se řešit i detaily /myslím si, že svalovat to na kraje je bagatelizace problému), ale když jdu do boje, měl bych znát terén.Jinak já osobně bych Dienstbiera bral jako společného kandidáta levice od počátku (pokud by ovšem nechtěl, aby mu komunisté dali bianco šek a on hrdině prohlašoval, že je nepotřebuje - takhle manévruje Sobgotka a jiní). Ale oni moji papaláši v KSČM taky sehrají nějaký taneček, navrhnou nějakou BOBOŠÍKOVOU a jen budou litovat, že nemohou zvolit Klause - to je jejich jediná a opravdová láska. Ale abych byl spravedlivý - on ještě ani ze soc.dem nikdy nevypadl pořádný levicový kandidát, při poslední prezidentské volbě snad si vybrali Švejnara jen proto, aby se o spolupráci levice nemohlo jednat a aby Klaus vyhrál, ony určitš vazby jdou napříč spektrem.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    May 19, 2012 v 8.51
    Korupčník se chová úplně stejně jako překupník drog. Uměle navýší cenu zakázky (naředí drogu) a vývar z této operace použije čistě pro svůj osobní prospěch.

    Jak známo, většina dealerů je na droze těžce závislá. To je ten problém.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    May 19, 2012 v 9.8
    P. Heller má pravdu
    Kapitalismus bez korupce v zásadě existovat nemůže (to "v zásadě" říkám, ano, vzhledem k onomu, mnohými tak milovanému, "skandinávskému modelu"). Korupce bez kapitalismu však existovat může, viz Hellerův "protosocialismus".

    Úsilí o bezbřehou maximalizaci zisku (podstata kapitalismu i korupce) může zastavit jen silné etické povědomí většiny občanů, které ale samo taky neznamená nic, pokud se nemůže opřít o účinný legislativní a institucionální rámec (to je asi tajemství té Skandinávie).

    Jinak já korupčníky, zvláště ty majitele a představitele firem, v podstatě chápu (jejich jednání je asi stejně "morální nebo nemorální" jako jednání prostitutky, všichni se musíme v kapitalismu prodávat, abychom se uživili).
    Co mají ty firmy dělat? Nějak se uživit musí a zakázky potřebují...

    Nejspolehlivějším opatřením proti korupci by tedy nebyla revoluce, ale ani přitvrzení ze strany policie a justice (i když samozřejmě proti němu nejsem), nejspolehlivějším opatřením proti korupci by byl opětný NÁVRAT K REÁLNÉ EKONOMICE a odvrat od dnešního virtuálně finančnického modelu všelijakých podivných služeb... Když se v Evropě už skoro nic nevyrábí, pak musí firmy logicky nabízet všelijaké "poradenství", "projekty", provozování dosavadních veřejných služeb, (nefunkční) informační systémy pro úřady práce a podobné blbiny, opakuji, něčím se zkrátka živit musí...
    martin škabraha, autor erót-ické literatury
    May 19, 2012 v 9.32
    Podstatou korupce není usílí o maximalizaci zisku, má-li se na mysli finanční zisk. Při korupčním jednání jde o dosažení přednostního zacházení, obejítí pravidel, která by měla platit stejně pro všechny; korumpuju proto, abych nelegitimně získal nějaké privilegium. To může být výhodná zakázka stejně jako šlechtický titul, za který vydám všechny své peníze (o ty totiž v takovém případě nejde).
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    May 19, 2012 v 9.54
    Ano korupce je vždy,
    ale president republiky, který teatrálně na běžícím pásu - nostalgicky po fordovsku - omilostňuje odsouzené korupčníky je stav, který již překročil práh snesitelnosti každého průměrně korupčního podnikatele.
    Kolébka evropské mafie Italie se podobného presidenta dokázala zbavit.
    Kolébka českého fatalismu opět čeká na perestrojku shůry ....... pomyslel jsem si.
    + Další komentáře