Český uhlobaron Pavel Tykač celkem nepozorovaně prorůstá stáními strukturami a získává čím dál větší vliv na veřejné dění. Jeho syn Michal letěl jako součást premiérovy delegace domlouvat Tykačovy kšefty do USA, navíc od nedávna má i svého vlastního poslance. Prorůstání velkých korporací do státních orgánů je přitom jedním z klíčových problémů ohrožujících demokracii, které vláda ani opozice neřeší. Tykačovým posledním cílem je získat od státu štědré dotace pro svůj uhelný byznys.

Na účast zástupce Tykačovy energetické korporace Sev.en Energy v delegaci premiéra Petra Fialy (ODS) do Spojených států upozornil Deník N. O americký trh má totiž český oligarcha velký zájem. Už dříve zde investoval do uhlí, konkrétně koupil firmy Blackhawk Mining a Coronado. I z toho je jasné, že jeho touha rozvíjet fosilní byznys ve Spojených státech nepolevila.

Proč premiér přizval na palubu zástupce jednoho z největších znečišťovatelů, je naprosto nepochopitelné. Firmu vlastněnou jedním z našich nejhanebnějších podnikatelů, kterého by po všem, co má za sebou, slušná společnost odvrhla na okraj veřejného zájmu. Nicméně premiérův úřad není jediným, který vzrůstu Tykačova vlivu napomáhá.

Něco za něco

Jak dříve v Deníku Referendum upozornil Matěj Moravanský, uhlobarona si u nás vydržuje hned několik státních institucí. Jeho elektrárny už dodávají elektřinu železnicím, několika ministerstvům, armádě nebo i Správě Pražského hradu. Možná i proto jako odměnu za poslušnost pošle Tykač společně se zbrojařem Holečkem miliardu soukromé vysoké škole CEVRO Institut, který má úzké vazby na konzervativní část ODS.

Další tah na šachovnici spadl Tykačovi do klína v podstatě náhodou. Vlivem úmrtí Jaroslava Bašty se stal poslancem za SPD Marcel Dlask, provozní ředitel Tykačovy elektrárny Chvaletice. Ta je mimo jiné známá snahou obcházet platné limity pro znečištění ovzduší i navzdory rozhodnutím tuzemských úřadů a soudů. Od jejího šéfa se tudíž nedá příliš očekávat, že by v Poslanecké sněmovně hájil jiné zájmy než ty svého chlebodárce.

Případ Dlask tak ukazuje, že kromě tradičních opor v ČSSD a ODS si Tykač začal budovat vlivové kliky i na krajní pravici. O to více je vliv, který si uhlobaron v České republice buduje, ohrožující přímo pro naší demokracii. Figurky na své šachovnici Tykač rozmísťuje tak, aby mohl v pravý čas od státu získat klíčovou výhodu v podobě dotací na jeho brzy již opět ztrátový uhelný obchod.

A jak se ukazuje, stát je ochoten jít mu na ruku. Minimálně podle informací z médií už takový plán na dotování ztrátového uhelného byznysu vzniká. V případě Tykačových elektráren samozřejmě platí, že než jeho byznys dotovat je lepší jej za náhradu vyvlastnit.

Kultura Agrofertu

Je ale s podivem, že kvůli ohrožení demokracie nikdo dnes na poplach nebije. Vzniká nám tady další korporace, která je schopná otočit pravidla hry ve svůj prospěch a zařídit si od státu stabilní přísun peněz. Přitom by se dalo soudit, že pro prorůstání jedné korporace do státního aparátu by mohli mít zákonodárci i občanská veřejnost už vycvičený čich. Přece jenom, jedna taková korporace jménem Agrofert nám tady roky vládla a nyní se opět dere k moci.

Současná vláda však deagrofertizaci státu, kterou slibovala před volbami, nezvládla. Chtít proto po ní, aby systematicky zbavovala stát vlivu velkých koncernů, je asi příliš naivní. Fialova vláda ve skutečnosti umožnila, aby se Tykač stal stínovým ministrem vlády pro svůj vlastní byznys. A nikde na obzoru se nerýsuje vládní uskupení, které by se do boje s korporacemi pustilo. Své slovo k tomu tak nakonec bude zase muset říct občanská společnost. Začít se dá jasně artikulovaným požadavkem na to, aby stát Tykačův uhelný byznys prostě nedotoval.