Čínská zelená transformace je problematická. Neospravedlňuje ale náš alibismus

Filip Šebok

Klimaskeptikové už u nás většinou klimatické změny nezpochybňují, ale tvrdí, že dekarbonizace nám uškodí, protože jednat musí největší znečišťovatel: Čína. Jakkoli jsou její kroky dvojznačné, rozhodně nejsou argumentem pro naši nečinnost.

Přestože Čína masivně investuje do rozvoje a využití zelených technologií, nadále se spoléhá na fosilní paliva, především na uhlí, které odpovídá za zhruba 63 procent výroby čínské energie. Foto Stringer, AFP

Čínská lidová republika je dnes světovým lídrem ve vývoji a výrobě technologií klíčových pro zelenou transformaci — a také v jejich aplikaci. K začátku letošního roku činila instalovaná kapacita solární energie v užitkovém měřítku v Číně 228 GW, což je více, než ve zbytku světa dohromady. Kapacita větrné energie pak dosáhla 310 GW, což je téměř čtyřicet procent celkové světové instalované kapacity.

Čína rovněž dominuje v elektromobilovém průmyslu — v loňském roce bylo šest z deseti největších světových výrobců baterií do elektromobilů právě z ČLR. Země vede nejen ve výrobě elektroaut a jejich součástí, ale také v jejich komerčním rozšíření. Loni představovaly elektromobily celou čtvrtinu všech nových aut prodaných v Číně, což znamená 59 procent elektrických aut prodaných na celém světě.

Čína sází na zelené technologie z více důvodů

Země pod vládou komunistické strany pohlížela na investice do zelených technologií především pragmaticky jako na příležitost k posílení bezpečnosti, stability a soběstačnosti vlastního energetického sektoru a získání pozice v rychle rostoucím odvětví, kde nemusela konkurovat již etablovaným hráčům.

Důležitý impuls v tomto směru přinesla už globální ekonomická krize v roce 2008. Podniky se při rozvoji zelených technologií mohly opřít o štědrou státní podporu a pobídky kombinované s unikátními výhodami obrovského čínského trhu, který čínským firmám umožňuje bezkonkurenční škálovatelnost výroby a optimalizaci dodavatelských řetězců.

Čína navíc podporovala strategické akvizice a investice čínských firem v zahraničí do těžby surovin potřebných pro zelené technologie, čímž získala dominantní pozici napříč výrobními řetězci v elektromobilech, fotovoltaice i větrné energetice.

Se státní podporou je ovšem také spojeno obrovské mrhání zdroji, protože zdaleka ne všechny projekty byly úspěšné. Přesto kroky čínské vlády výrazně napomohly k dramatickému snížení cen zelených technologií, což umožnilo jejich další rapidní vývoj. Čínské firmy zvyklé na ostrou konkurenci na domácí půdě a souboj o snižování nákladů představují vážnou konkurenci pro zavedené evropské hráče, kteří v rozvoji elektromobility zaspali.

Hrozící expanze čínských značek na evropské trhy v příštích letech zásadně změní podobu čínsko-evropských obchodních vztahů. Poměrně levné čínské elektromobily už v některých zemích vyvolávají paniku. Ve svém projevu o stavu Unie z minulého týdne předsedkyně Evropské Komise Ursula von der Leyenová přislíbila prošetření dovozu subvencovaných elektromobilů z Číny.

Ekonomické důvody nejsou ale jedinou motivací zelené čínské transformace: ta je součástí linie Komunistické strany ČLR. I když klimatické změny nejsou v zemi pod vedením jedné strany zásadním společenským tématem, ekologické problémy, které s ní souvisejí a ovlivňují kvalitu života, hrají pro čínské obyvatele důležitou roli, jak to ostatně dokládají i průzkumy veřejného mínění.

Jde především o znečištění ovzduší, které v minulosti způsobovalo velkou nespokojenost a místním protesty, jež hrozily přerůst v politický problém i pro centrální vládu. Čínská vláda proto v roce 2014 vyhlásila „válku znečištění“.

Projekt „ekologické civilizace“ a vize „krásné Číny“ jsou proto důležitou součástí státní politiky z důvodu legitimity režimu. To platí tím více, čím víc se zpomaluje dosavadní rapidní ekonomický růst a strana začíná čínskou ekonomiku stále více přeorientovávat na kvalitu, čímž si chce zachovat přízeň čínské střední vrstvy.

Úroveň znečištění ovzduší se skutečně na mnoha místech snížila — celostátní úroveň koncentrace částic PM 2.5 se mezi lety 2013 a 2021 snížila o 37 procent.

Novinové titulky a typické obrazy milionových měst zahalených šedou clonou tak už dnes zobrazují spíše Indii než Čínu, i když situace v Číně má stále daleko od ideálu — v roce 2021 byla v Pekingu podle oficiálních údajů například průměrná koncentrace částic PM 2.5 ve výši 33 mikrogramů na metr krychlový, v Praze to bylo jedenáct — limit Světové zdravotnické organizace činí pět mikrogramů.

Města a krajinu topící se v mlze prachu už dnes vidíme častěji na fotografiích z Indie než Číny, ale i tam je situace stále daleko od ideálu. Foto Charlotte Marillet, Flickr

Uhlí stále vede

Nenechme se však zmást prvním pohledem, který bychom se z rychlosti čínské zelené transformace mohli odnést. Skutečnost je komplikovanější. Přestože Čína masivně investuje do rozvoje a využití zelených technologií, nadále se spoléhá na fosilní paliva, především na uhlí, které odpovídá za zhruba 63 procent výroby čínské energie. Podíl solární a větrné energie se pohybuje kolem čtrnácti procent a nefosilní zdroje dále doplňuje asi pěti procenty jádro a asi čtrnácti procenty hydroenergetika.

V minulém roce navíc došlo ke schválení vybudování nejvyššího počtu nových uhelných elektráren od roku 2015. V globálním měřítku šlo o celých 92 procent všech schválených projektů. Trend pokračuje i v letošním roce.

Jedním z faktorů pokračující podpory „špinavého“ uhlí je obava o stabilitu dodávek energie — jako tomu bylo v případě katastrofálního sucha v minulém roce, která způsobila výpadek vodních elektráren v provincii S’-čchuan, jež elektřinou zásobují i další čínské provincie. Svou roli v podpoře uhlí hrál i nárůst spotřeby elektřiny kvůli používání klimatizace.

Energie vyrobená z uhlí je tak pro Čínu stále klíčová, jelikož dokáže zabezpečit náhlý nárůst poptávky a stabilizovat distribuční síť při fluktuaci produkce solární a větrné energie.

Poptávka po energii v Číně stále roste a navzdory pozoruhodnému rozmachu solární a větrné energie ještě obnovitelné zdroje nárůst stále nedokážou zcela pokrýt. Nicméně se očekává, že se tak může stát už letos. Je proto pravděpodobné, že Čína začne plnit svůj cíl snižovat spotřebu uhlí v další pětiletce, tj. od roku 2026.

Omezování spalování uhlí však bude dlouhý proces i vzhledem k záměrům dosáhnout vrcholu emisí v roce 2030 a uhlíkové neutrality v roce 2060. V případě čínského uhelného sektoru se například očekává v souvislosti s energetickou transformací ztráta více než milionu pracovních míst do roku 2035 a to často v chudších provinciích, jako jsou Vnitřní Mongolsko, Šan-si neb Šen-si.

To je v kontextu situace, kdy čínskému ekonomickému modelu dochází dech, problém pro čínské vedení. Krátkodobé kroky často podkopávají dlouhodobé vize, a když přijde do konfliktu ekonomická stabilita a klimatické cíle, lze očekávat, že vláda bude preferovat stabilitu.

Dosažení klimatických cílů je však v konečném výsledku v zájmu čínského vedení. Pokud už pro nic jiné, tak kvůli snaze dosáhnout větší ekonomické soběstačnosti — což se týká i omezení importu fosilních paliv —, ale i kvůli pokračujícím ambicím „šplhat“ výše po žebříčku výroby s přidanou hodnotu. V této oblasti budou zelené technologie hrát v dalších letech a desetiletích klíčovou roli. Čína je tak ve svém přístupu ke klimatu především pragmatická.

Navíc, jak se ukazuje, dokáže otázku klimatu a zelených technologií použít jako politickou zbraň na mezinárodní scéně, ať už jde o klimatická jednání nebo využití závislostí na čínských dodávkách kritických surovin omezením jejich exportu.

Za Čínu se neschováme

Zda jsou dekarbonizační opatření ČÍny dostatečně ambiciózní zůstává přitom sporné — ačkoli aktualizované závazky jednotlivých zemí v rámci Pařížské klimatické dohody z roku 2019 šly mnohem dál než původní z roku 2016, klimatická organizace Climate Action Tracker stále hodnotí politiku čínské vlády jako „vysoce nedostatečnou“ pro dosažení cílů dohody. Evropská unie si v tomto kontextu vysloužila hodnocení „nedostatečná“.

Jako producent zhruba čtvrtiny globálních emisí skleníkových plynů je úspěch čínských závazků klíčový pro globální boj proti změnám klimatu. Navzdory snaze pasovat se do role lídra v kontextu globálních klimatických jednání, Čína zatím nepřišla s větší iniciativou, která by mohla motivovat i další země radikálně zvýšit národní závazky.

Je zde také ještě otázka působení Číny v zahraničí. Čína v rámci iniciativy Nové hedvábné cesty masivně investovala do rozvoje elektráren na fosilní paliva. Podle údajů z roku 2022 kumulativní emise Čínou podporovaných uhelných projektů v zahraničí odpovídaly celkovým emisím Španělska.

V roce 2021 čínský prezident Si Ťin-pching na půdě OSN přislíbil ukončit financování zahraničních uhelných projektů. Podle dostupných dat však téměř čtyřicet procent již předtím schválených projektů v uhelném sektoru dále pokračuje v přípravě. Pozitivní je, že Čína skutečně dodržela závazek nefinancovat nové projekty a v případě řady oznámených iniciativ došlo k jejich zrušení ze strany vlád dotčených zemí.

Vysvědčení Číny z klimatické politiky je tedy vcelku rozporuplné — a to jsme se nezmínili například o problematice takzvaných zelených financí.

Dekarbonizace je spojena s řadou ekonomických a společenských dilemat, která nemají lehké řešení — ať už v Evropě, v Číně nebo jinde. To ale není důvodem využívat čínskou klimatickou politiku jako argument k rezignaci na zelenou transformaci evropských ekonomik. Právě naopak, i pro největší pragmatiky by příklad Číny měl být tou nejsilnější motivací, aby se Evropa snažila ještě více.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse

Dekarbonizace je fascinující téma.

Dá se na ni dívat různýma očima, třeba Kristina Zindulková z AMO v této souvislosti hovoří o "zelené tranzici" a "zranitelných skupinách", takže je zřejmé, že má blíž k různým genderovým a sociálním teoriím, než k fyzice a reálné praxi.

Filip Šebok sice uznává, proč Čína zůstává u uhlí (stabilita sítě a sociální důvody), což je lepší než tvrzení mnohých jiných zde, že např. jenom chamtivost fosilních korporací stojí za pomalým přechodem na obnovitelné zdroje. Ale i on odmítá vidět, že obnovitelná energetika je zatím jen techno-sen. Ve velkém nefunguje a to je ten hlavní a zásadní důvod, proč se všechno tak vleče a nedaří.

Protože kdyby byla technologická náhrada za fosilní energetiku (klidně 2x 3x dražší), dávno by se budovalo a spotřeba fosilních paliv by utěšeně klesala...

Jenže nic takového zatím nemáme, komunitní sdílená energetika jsou drobky pro střední třídu a obnovitelné zdroje dokážou ve velkém fungovat jedině s výraznou fosilní podporou plynu nebo uhlí, bez ní by se sítě zhroutily. Bez efektivních bufferových elektráren (úložišť), které by dokázaly převzít roli stabilizačního prvku nebo bez gigantického předimenzování zdrojů to prostě fungovat nebude.

Jinými slovy -- hlavní problém je, že chceme (nebo spíš musíme) funkční systém nahradit nefunkčním, a to samozřejmě vyvolává všechen ten zmatek a neklid.

Jak bylo řečeno -- kdyby byla obnovitelná energetika funkční, byť třeba dražší, dávno by už tu fosilní převálcovala.

Jenže žádná taková není.

Mimochodem použití slova "tranzice" je zajímavé -- u transgender osob jde např. o to, že se mužské tělo operativně a hormonálními medikamenty jaksi "přemění" na ženské. To pomůže, nicméně samozřejmě nejde o přeměnu podstaty - z muže se nestává žena v plném smyslu.

U energetiky to ovšem tak nejde, tam je proměna podstaty zcela klíčová.

MP
September 25, 2023 v 9.06
Aleši Morbicerovi

Nefosilní energetika samozřejmě ve velkém funguje. A nejde jen o tu jadernou a vodní.

Jiná věc je, že přestavba našich energetických zdrojů a síti bude nezměrně nákladná. Nejen finančně, ale také sociálně a co do technologické invence a organizace.

S fyzikou mají tyto nároky dost málo společného a obávám se, že větší roli než fosilní a jaderné korporáty představují menší překážku než setrvačnost lidského myšlení.

MP
September 25, 2023 v 13.11
Omluva za zavádějící překlep

Mělo být:

S fyzikou mají tyto nároky dost málo společného a obávám se, že větší roli než fosilní a jaderné korporáty představuje setrvačnost lidského myšlení.

Ano pane Profante. Jádro a voda fungují, to je fakt. Číňani dokonce postavili a testují velký solno-thoriový reaktor v poušti Gobi. Nepotřebuje vodní chlazení...

Ale pokud jde o soláry a větrníky, tam prostě chybí ještě jeden článek řetězu. Třeba nedávno se spekulovalo o supravodivosti. Nic z toho nebylo, ale umožnila by postavit soláry na Sahaře a velké větrné parky v severním Atlantiku, které by zásobovaly Evropu.

Nebo jak jsem psal - kvalitní úložiště by taky umožňovaly přechod na slunce/vítr. Jenže nejsou k mání. Čína vyrábí úplně všechno, úložitě ne.

Navíc státy začínají od rázné klimatické politiky ustupovat (Británie, Švédsko) a další je budou následovat, protože ta "tranzice" se ukazuje jako nesmírně nákladná, jak píšete. Že solární panel vyrobí elektřinu levně je jedna věc, celkově to ale bez nějakého technologického průlomu vyjde kosmicky draze.

České uhelné elektrárny za deset let pojedou stejně jako dnes, jen do nich bude stát sypat obrovské kompenzační částky, které neutáhne a budeme muset od klimatických dohod odstoupit .... nebo ne?

JN

„Úžasný“ článek. Kdyby v něm místo „Čínské lidové republiky“ figuroval „Svaz sovětských socialistických republik“, tak by se ničím nevymykal z obvyklé rétoriky titulní strany Rudého práva osmdesátých let minulého století. Příklad Číny by pro nás měl být tou nejsilnější motivací, abychom se snažili ještě více, drazí soudruzi.

JN

„Nefosilní energetika funguje! S fyzikou to samozřejmě má dost málo společného, jde totiž o setrvačnost lidského myšlení, soudruzi.“ (To by výborně hodilo na Červený Hrádek.)

PK
September 28, 2023 v 3.20

"čínskému ekonomickému modelu dochází dech"

Hezký eufemismus pro konstatování, že Čína pomalu, ale jistě směřuje ke krachu.

HZ

Pan Nushart jako vždy chce být v opozici, ale jako vždy si není jistý vůči čemu. Vliv Číny na evropský záměr odvracení od fosilních energetických zdrojů je totiž ve skutečnosti nulový, takže řeči o rudoprávním vyznění článku jsou dočista mimo.

JN

Cíle nadcházející pětiletky musí být splněny! Čína – náš vzor ve snižování spotřeby uhlí! (Pevně doufám, paní Zemanová, že stejně jako v čínském „snižování“ spotřeby uhlí, zůstane Čína naším vzorem i ve všem ostatním. Evropa by se měla snažit ještě více, aby konečně dosáhla vysoké úrovně čínské demokracie.)

JN

Evropský záměr odvracení od fosilních energetických zdrojů [deindustrializace Evropy] při nulovém vlivu Číny na snižování emisí CO2 je, milá paní Zemanová, strategie sebevraždy a dobrovolné vojenské kapitulace Západu, odevzdání našeho osudu do rukou našeho velkého čínského demokratického vzoru. Sinolog, který napsal tenhle článek, je buď ..., nebo...

JN

Ona se ta technologická profízlovanost Západu tomu čínskému vzoru samozřejmě velmi přibližuje – k tomu slavnému čínskému „sociálnímu hodnocení občanů a firem“ už není leckde ani moc daleko.

+ Další komentáře