Je to takový český zvyk, že ministr zemědělství ohlásí na začátku svého mandátu razantní změny ve fungování systému dotací, aby po pár měsících vše opět potichoučku usnulo. Právě teď, kdy krize tvrdě dopadá na každého z nás, státní pokladna je vymetená a vyhlídky do budoucna nejsou ani trochu růžové, by tento krok byl ale obzvlášť třeba.

Jenže k dostatečně razantnímu kroku chybí politická odvaha bez ohledu na kupu důkazů, že systém českých národních dotací pomáhá jen malé skupince vyvolených. A rozhodně ne většině českých zemědělců, a už vůbec ne spotřebitelům.

Navíc bychom z mediálních výstupů posledních týdnů a měsíců mohli snadno nabýt dojmu, že tou nejpostiženější skupinou ze všech jsou zemědělci. Naříkají, jak jim zdražily pohonné hmoty a hnojiva a jak své zvýšené náklady nemohou promítnout do ceny způsobem, jaký by si představovali.

Brání jim v tom prý zlé obchodní řetězce, které nechtějí sahat do svých marží. A ani nechtějí zvýšené náklady plně promítnout do koncových cen pro spotřebitele.