Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že nezahájí přezkum rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ve věci střetu zájmů Andreje Babiše. Opačné posouzení střetu zájmů předsedy vlády Nejvyšším státním zastupitelstvím není pro ministerstvo důvodem mít pochybnosti o zákonnosti.

Vzhledem k tomu, kolik rovin má případ střetu zájmů premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, a jak dlouho se již různá řízení táhnou, zopakuji jen poslední důležité milníky: 

Transparency International se obrátilo na podzim 2019 na Nejvyšší státní zastupitelství, aby podalo takzvanou žalobu ve veřejném zájmu proti rozhodnutí krajského úřadu. Toto rozhodnutí konstatuje, že Andrej Babiš neovládá média, potažmo Agrofert a další společnosti, a že tedy neporušuje zákon o střetu zájmů. V danou chvíli tato žaloba představovala jedinou relevantní možnost, jak případ dostat k nezávislému soudu, po čemž paradoxně volali Andrej Babiš i úředník rozhodující na krajském úřadě.

Nejvyšší státní zastupitelství v červenci 2020 uzavřelo věc s tím, že sice Andrej Babiš ve střetu zájmů je a že rozhodnutí krajského úřadu je chybné, nicméně důvody pro podání žaloby ve veřejném zájmu nevidělo.

Procesní závěr Nejvyššího státního zastupitelství vyvolal širokou právní i politickou polemiku. Sám o sobě by to byl materiál na několik odborných článků. Ale hmotněprávní posouzení problému přineslo do případu zcela opačný pohled.

Na základě jasně artikulovaného právního posouzení Nejvyššího státního zastupitelství pak Transparency International podalo podnět k přezkumu ministerstvu. Pro vysvětlení je potřeba uvést, že se jednalo o druhý podnět organizace tomuto úřadu. V případě prvního bylo rovněž konstatováno, že důvody pro zahájení přezkumu nejsou.

Nejvyšší státní zastupitelství plné diletantů, ministerstvo nepochybuje

Přezkumné řízení, jak říká § 95 správního řádu a též samo ministerstvo v odpovědi na podnět Transparency International, zahájí z moci úřední správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy.

Realita je však jiná. Jeden z nejvyšších justičních orgánů v zemi řekl, že rozhodnutí krajského úřadu, respektive jeho závěry, jsou vadné. Názorem ministerstva to však ani nehnulo. Ministerstvo argumentuje takto: „Novým důvodem pro zahájení přezkumného řízení podle názoru ministerstva spravedlnosti bez dalšího nemůže být hmotněprávní posouzení věci orgánem veřejné moci, jehož výklad příslušné správní orgány nezavazuje a který v obecné rovině nemá kompetenci postup těchto správních orgánů přezkoumávat, natož s účinky zrušení jimi vydaných rozhodnutí.“

Na tomto výkladu pak ministerstvo staví překážku pro zahájení přezkumu, když tvrdí, že je promeškána lhůta dvou měsíců od doby, kdy se úřad o možné nezákonnosti dozvěděl.

Nicméně ministerstvo též říká: „Mezi takové nové důvody lze řadit například nové důkazy, které vyšly najevo po vydání rozhodnutí odvolacího orgánu a ve světle nichž se posouzení skutkového stavu v předmětné věci jeví nesprávným, či okolnosti ukazující na závažné, dosud nezjištěné vady řízení, které mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost.“

Ministerstvo zde tedy nedělá nic jiného, než že nastavuje zdvižený prostředníček Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Je to, jako by tvrdilo, že právní erudice státních zástupců při posuzování správních rozhodnutí — k čemuž ovšem v rovině podání zmíněné žaloby Nejvyšší státní zastupitelství kompetenci má —, je na úrovni některých absolventů Vysoké školy v Sládkovičově.

Ministerstvo si vytvořilo účelový koncept spočívající v tom, že hmotněprávní posouzení ze strany Nejvyššího státního zastupitelství není ničím relevantní a že vůbec nelze pochybovat o správnosti rozhodnutí krajského úřadu. A tak přestože pod povrchem bobtná průšvih, ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) nehne brvou a s kamennou tváří dělá, jako by se nic nedělo.

Nedostatek právních argumentů se pak snaží zakrýt zoufalými útoky na další aktéry tohoto řízení. Na adresu Transparency International ministryně řekla: „Uvítala bych z jejich strany věcnou argumentaci než druh takového politikaření. Překvapuje mě, s jakou neznalostí zákona byl tento podnět připraven. Je s podivem, že právníci této organizace nevědí, že kdybychom vyhověli jejich požadavku, porušili bychom zákon.“

Přestupek jako brána do pekel bez dotací

Možné odsouzení Andreje Babiše za přestupek podle zákona o střetu zájmů a všechna řízení s tím spojená jsou v této záležitosti samozřejmě jen nudným obalem daleko zábavnějšího obsahu.

Pokud by se nějakým způsobem někdy dospělo k tomu, že by byl Babiš shledán vinným ze spáchání přestupku, hrozí mu pokuta maximálně 250 tisíc korun, i když by ji mohl dostat opakovaně. Pro něj však určitě nejde o trest, který by měl odstrašující účinek. 

Pravomocné potvrzení premiérova střetu zájmů by pak ale především znamenalo otevření stavidel pro zastavení dotací či veřejných zakázek jeho holdingu Agrofert v řádech stovek miliónů. Tomu se chce samozřejmě vyhnout, jeho byznys na nich stojí.

Z tohoto důvodu stojí za povšimnutí, jak se které úřady k dané věci stavěly:

• Městský úřad Černošice — střet zájmů potvrzen;
• Krajský úřad Středočeského kraje — střet zájmů odmítnut;
• Ministerstvo spravedlnosti — střet zájmů odmítnut (opakovaně);
• Nejvyšší státní zastupitelství — střet zájmů potvrzen;
• Evropská komise — střet zájmů potvrzen;
• Evropský parlament — střet zájmů potvrzen.

Dvě z těchto institucí jsou pod politickým vedením osob spjatých s hnutím ANO. A právě tyto dvě rozhodují opačně a bez jakýchkoliv relevantních argumentů. 

Když k tomu doplníme kontext dalších událostí — například reorganizaci Krajského úřadu Středočeského kraje nebo schopnost hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové (ANO) zavazovat si, či spíše kupovat, odměnami loajalitu úředníků —, těžko můžeme věřit, že právě krajský úřad a ministerstvo jsou ostrůvky právního ostrovtipu a tak hluboké erudice, že jim ji může závidět i skvadra státních zástupců v čele s Pavlem Zemanem nebo auditoři Evropské komise.