Pět set osob označujících sama sebe za odborníky zaslalo generálnímu tajemníkovi OSN Antoniu Guterresovi text takzvané Evropské klimatické deklarace s titulem Klimatická nouze neexistuje. V textu odmítají potřebnost opatření na ochranu klimatu a ke snížení emisí skleníkových plynů.

Proti materiálu, který bez kontextu převzala řada médií, se obratem vymezili odborníci napříč vědními disciplínami. Doložili, že deklarace zkresluje fakta a postrádá odbornost. Rychle také začalo vycházet najevo, že autoři jsou napojení v řadě případů na fosilní průmysl i jím sponzorované konzervativní think-tanky.

„Modely klimatu, na nichž jsou založeny katastrofické vize, předvídají mnohem větší oteplení, než jaké odpovídá realitě. Vliv skleníkových plynů na oteplování je nadsazován a klimatická změna nezpůsobuje extrémní výkyvy počasí. Neexistují žádné statistické důkazy o tom, že by globální oteplování zesilovalo hurikány, záplavy, sucha a další katastrofy,“ uvádí text, o němž referoval nejdůkladněji časopis Reflex spadající pod Czech News Center miliardáře a uhlobarona Daniela Křetínského, a to komentářem s titulkem „Tohle Gretu nepotěší: ‚Žádná klimatická nouze neexistuje,‘ říkají vědci“.

Podle konsensu mezi klimatology ale vědci nic takového neříkají. Deklaraci, z níž dělá Křetínského Reflex událost, spíše než klimatologové podepsaly rozmanité osoby disponující titulem, jejichž hlavním společným rysem je napojení na fosilní průmysl a lobbistické struktury usilující o potlačení snah regulovat emise skleníkových plynů. Zřejmě první kritickou analýzu dokumentu provedla šestice expertů pro portál Climate Feedback již začátkem října.

Akademici vyvrátili postupně všechny body obsažené v Deklaraci. Její text argumentuje například tím, že se „klima měnilo po celou dobu existence Země, přičemž zahrnovalo chladné i teplejší fáze“. To ale klimatologie nijak nepopírá: pouze poukazuje na to, že klimatická změna vlivem nebývalého množství skleníkových plynů dosáhla extrémních rozměrů a směřuje nejen ke značnému oteplení planety, ale také vyššímu výskytu extrémních jevů.

Dalším důvodem údajné nezávadnosti skleníkových plynů a klimatických změn má podle Deklarace být skutečnost, že zemská atmosféra obsahuje oxid uhličitý přirozeně a biosféra jej potřebuje. „Více oxidu uhličitého pomáhá přírodě a ozeleňuje Zemi: dodatečný oxid ve vzduchu vede k lepšímu růstu světové rostlinné biomasy, je dobrý pro zemědělství a navyšuje výnosy plodin napříč světem,“ uvádí se v materiálu.

Akademici takový argumentační postup označují za zhola absurdní. „To, že přirozená koncentrace oxidu uhličitého umožňuje život na Zemi a zajišťuje vhodnou teplotu, neznamená, že je zvyšování koncentrace plynu dobré. Ten argument nedává smysl,“ poznamenal výzkumník Bonnské univerzity Victor Venema. Stejně zavádějící je i představa o emisích oxidu uhličitého jako něčem, co pomáhá rostlinám a zemědělství.

„V metaanalýze více než tisíce studií účinku klimatických změn na zemědělství jsme zjistili, že i když je oxid uhličitý pro plodiny užitečný, tento efekt se zásadně snižuje s tím, jak koncentrace plynu rostou. Výsledný efekt změny klimatu na zemědělství vychází po srovnání prospěšnosti oxidu uhličitého a negativních důsledků oteplování pro takřka všechny oblasti negativně,“ doplnila kolegu Frances Mooreová z University of California.

Coby odbornice na ekonomický rozměr klimatologie dále konstatovala, že i po započtení příznivého vlivu skleníkového plynu na výnosnost půdy se po finanční stránce změna klimatu nevyplatí. Každá emitovaná tuna oxidu uhličitého, po započtení všech aspektů, přinese v konečném důsledku sektoru zemědělství ztrátu asi 8,5 dolaru, tedy zhruba dvě stě korun.

Mezi „odborníky“ na klima je pilot, architekt i Václav Klaus

Průvodní dopis Deklarace stejně jako text Reflexu uvádí, že za textem stojí „světová síť více než pěti set známých a zkušených vědců a profesionálů z oboru klimatu a souvisejících oblastí“. Když ale Amber Kerr z Institutu udržitelného zemědělství kalifornské univerzity analyzoval seznam 506 údajných expertů, zjistil, že se jich jen šestadvacet profesně věnuje biologii či ekologii. Za klimatology se označuje deset signatářů a další čtyři jsou meteorologové.

Více než desetina podepsaných se klimatem zabývá jen okrajově a hlavním předmětem jejich činnosti je podnikání, publicistika či lobbing. Klimatology dvojnásobně přečíslují i odborníci z různých humanitních oborů, právníci a archeologové. Čtyřicet procent signatářů představují inženýři a geologové, z nichž mnozí prokazatelně pracují pro fosilní průmysl. Mezi dalšími podepsanými jsou matematici, chemici či fyzici, ale také funkcionáři antiekologických think-tanků a nadací.

„Zdůrazňuji, že preferuji hodnocení výroků na základě jejich kvalit. Ale když lidé stojící za Klimatickou deklarací vyzdvihují svou kvalifikaci, tak je nutné poukázat na to, že velká část z 506 podepsaných předkládá údaje jako ‚Peter Champness, radiolog‘, ‚Patrick Mellett, architekt a výkonný ředitel‘ či ‚Fintan Ryan, vysloužilý letecký kapitán‘, ani nemluvě o desítkách lidí z fosilního průmyslu,“ uvádí Kerr.

V čele celé deklarace stojí Nizozemec Guus Berkhout. Ten je podle dostupných informací nejen odborníkem na akustiku, geofyziku a inovativní management, ale také někdejším zaměstnancem ropného koncernu Shell a zakladatelem think-tanku CLINTEL zaměřeného na popírání závažnosti klimatických změn. Podobnou agendu má i další hlavní signatář, Terence Dunleavy: spoluzakladatel Mezinárodní klimatologické koalice, kterou v minulosti sponzoroval nechvalně proslulý ultrakonzervativní think-tank Heartland Institute, sám financovaný mimo jiné fosilními korporacemi.

Českou republiku v údajně elitní společnosti podpůrců Deklarace reprezentuje pouze bývalý prezident Václav Klaus, který svou expertní erudici výstižně charakterizuje slovy  „zakladatel Institutu Václava Klause". Coby ekonom nedisponuje žádným formálním vzděláním týkajícím se klimatu. Klausův hlavní kontakt s tématem se zhmotnil v knize Modrá, nikoli zelená planeta z roku 2007, která se věnovala převážně kritice ekologie a propagaci volného trhu. Recenzenti z řad laiků i odborníků poukazují na to, že publikace obsahuje bezpočet argumentačních faulů a její vztah k faktům je přinejmenším frivolní.

Svět navzdory lobbingu fosilních korporací začíná klimatickou krizi řešit

I přes tvrzení konzervativních think-tanků sponzorovaných fosilním průmyslem existuje široká vědecká shoda na tom, že jsou změny klimatu způsobeny člověkem a v případě nedostatečných opatření přinesou bezmála katastrofální následky pro budoucnost lidské společnosti. Výstupy klimatického panelu OSN, podle kterých je nezbytné zabránit globálnímu oteplení o více než 1,5 stupně Celsia do konce století oproti preindustriální éře, sice političtí a byznysoví kritici označují za poplašné, v rámci klimatologie ale platí za ještě vcelku umírněné.

Podle aktuálně přijímaných modelů je pro splnění podmínek naznačených IPCC nezbytné do roku 2050 anulovat emise skleníkových plynů. To zahrnuje nejen co nejrychlejší odstavení uhelné energetiky, ale zřejmě také komplexní přestavbu ekonomiky a rozsáhlé investice do patřičné infrastruktury zemí globálního Jihu. Česká republika je oproti zbytku západního světa pozadu a konkrétní plán na dosažení uhlíkové neutrality nemá.

Nynější výhled premiéra Andreje Babiše (ANO), podle kterého se mají české emise snížit do roku 2050 o osmdesát procent, je ekology označován za zcela nedostatečný. Zakládá se navíc na srovnání emisních hodnot s rokem 1990, jež vyvolává podezření z účelovosti: tehdejší míru vypouštění skleníkových plynů navyšoval přežívající těžký průmysl z éry před rokem 1989.