Jeden český supermarket za druhým aktuálně zažívá „renovaci s cílem vylepšení služeb“, jak se může člověk slibně dočíst při několikatýdenní uzavírce. Když nebereme v úvahu totální přestavění regálů, které vede jen k dezorientaci zákazníků, jedinou zásadní změnou je obvykle nahrazení většiny pokladen těmi samoobslužnými. A u té se dá celkem s jistotou tvrdit, že jediné „vylepšení“, které přináší, je vylepšení nákladové bilance supermarketu.

V běžně velkém supermarketu, kde bylo donedávna deset až dvanáct klasických kas, jich obvykle po takové „renovaci“ zbyde jen zhruba třetina, někdy ještě méně. S kasami mizí pracovní místa těch, kdo na nich markovali. To je jen částečně a zřejmě pouze přechodně kompenzováno tím, že určitou asistenci personálu si žádají i samoobslužné pokladny. Jistě by se dalo argumentovat, že je dobře, že je tato náročná, často pochybnými agenturami organizovaná a špatně placená práce automatizována, nicméně tak jednoduché to bohužel není.

Deník Guardian v souvislosti s rozmachem online obchodování upozorňuje, že pracovní místa, která ve fyzickém prodeji mizí, jsou hlavně pracovní místa různě znevýhodněných žen. To člověku důvěrně koresponduje s dojmem, že v poslední době už na kasách potkával v podstatě výhradně starší ženy s cizím přízvukem. Ty tak možná samoobslužná pokladna dřiny zbaví — jenže je otázka, kde si budou moci něco vydělat místo toho a zda to bude práce lepší.

↗

V taškové zóně se ocitlo neočekávané zboží. Foto Wolfmann, WMC

Zbylým prodavačkám a prodavačům se přitom pracovní podmínky samoobslužnými pokladnami výrazně zhoršily. Kvůli neumětelskému překladu jejich původně zřejmě anglických průpovídek neustále hlásí na celou prodejnu paskvily jako „v taškové zóně se ocitlo neočekávané zboží“. To člověku leze na nervy už při trojitém zopakování, než se mu incident podaří vyřešit. Natož to muset poslouchat při již tak mentálně náročném markování a převládající nutnosti zaplatit jakékoli manko způsobené chybou ze svého.

K tomu se přidává nervozita lidí jak u klasických kas, u kterých se nyní často tvoří o to delší fronty, protože část zákazníků samoobslužné kasy bojkotuje, tak u těch samoobslužných. Jejich ovládání totiž není úplně jednoduché a často si žádají intervenci obsluhy, na kterou se zákazníci obrací s náležitou strojem vyprovokovanou nevrlostí.

Asi nejhorší je pak situace pro prodavačky a prodavače v menších obchodech, kde se uskutečnilo nahrazení části klasických kas samoobslužnými, ale žádný zvláštní personál pro asistenci vyčleněn nebyl. Zde se pak chudáci snaží udržet na uzdě rozčilení jak těch, které by měli obsloužit, ale nemohou kvůli tomu, že domlouvají stroji, tak těch, kteří si od stroje slibovali rychlejší nákup, ten jim ale odmítl vzít stovku a museli počkat, než si na ně udělá čas obsluha.

Kromě toho se zde vlastně ani o žádnou „racionalizaci“ v pravém slova smyslu nejedná. Práci místo lidí nevykonávají inovativní stroje, ale spíše zákazníci místo zaměstnanců. Jako už dříve při zavedení online bankingu či webových portálů na rezervaci letenek nebo ubytování tak jde jen o přesunutí placené práce na zákazníky, kteří ji vykonávají zadarmo. Zatímco u prvních dvou to má ještě nějaký smysl, protože to znamená pro zákazníky určitou výhodu oproti dřívějšku — člověk si může kdykoli a odkudkoli zařídit, co potřebuje, a lépe přesně vybrat, co mu vyhovuje, a snad se i promítlo do cen těchto služeb — u samoobslužných pokladen o ničem takovém nemůže být řeč.

Zákazník je zatěžován tím, že si musí pamatovat, jakou přesně si vzal housku, aby ji správně našel v seznamu, či se potýkat se špatně nalepeným čárkovým kódem, což ho obvykle nestojí míň, ale víc času, aniž by za to získal jakoukoli výhodu. Bylo by na místě, aby se úspory na personálu promítly když už ne do cen zboží jako kompenzace naší práce zadarmo, tak alespoň do navýšení platů zbývajícího personálu jako kompenzace horších pracovních podmínek.

Ale toho se s největší pravděpodobností nedočkáme. Je totiž jasné, že hlavní cílem veškerého nahrazování klasických pokladen těmi samoobslužnými je střednědobé šetření na výdajích a zvyšování marží a zisků.

Troufám si tvrdit, že zatímco u mnoha nových technologií se můžeme oprávněně přít, zda převažují jejich pozitiva nebo negativa, bilance samoobslužných pokladen je v tomto ohledu výjimečně jednoznačná. Naprosto jediní, kterým něco přinese, jsou společnosti vlastnící supermarkety. Pro nás ostatní znamenají nezaměstnanost, zhoršení pracovních podmínek, stres a ničím nekompenzovanou neplacenou práci navíc. Měli bychom se tedy zasadit o to, aby se „neočekávané zboží v taškové zóně“ ocitalo co nejméně — protože samoobslužné pokladny budeme, za maximální shovívavosti k personálu, či dokonce v součinnosti s ním, důsledně bojkotovat.

Jsou zároveň skvělou případovou studií pro přicházející digitalizaci. Jedná se o určitou technologickou změnu, která nás bezprostředně ovlivňuje v našem každodenním životě a jejíž důsledky nejsou tak abstraktní jako třeba potenciální manipulace daty o nás ze strany sociálních sítí. Cvičme si na takových příkladech naše kritické přemýšlení o proměňující se společnosti — je všechno prospěšná inovace, co nám je za takovou korporacemi prodáváno? Kdo z ní má prospěch a kdo ne? Jak se lze bránit? Bude se nám to bezpochyby ještě velmi hodit.